Odkazy

Československé a České vzpírání mělo štěstí na těžké a supertěžké váhy. Počínaje Josefem Soukupem, Gustavem Frištenským, Josefem Šmejkalem, Josefem Ludvíkem, Martinem Císařem z konce 19. a začátku 20. století, přes Jaroslava Skoblu, Václava Pšeničku, Václava Bečváře, Václava Syrového, Petra Pavláska, Jana Nagyho, Rudolfa Strejčka, Bohuslava Brauma, Pavla Kheka, Jiřího Zubrického, Petra Hudečka, Petra Sobotku k současným reprezentantům Jiřímu Orságovi, Kamilovi Kučerovi a juniorovi Dominiku Oračkovi.

 

Všichni jmenovaní patřili a patří k evropské a světové špičce. Na soutěžích ME-MS-OH, včetně juniorských, vybojovali celkem 84 medailí (24+21+39).Skobla Jaroslav se stal olympijským vítězem a mistrem světa, Bečvář Václav a Pšenička Václav mistrem Evropy ve vícebojích. Václav Pšenička navíc vybojoval dvě stříbrné olympijské medaile. Jiří Zubrický se stal mistrem Evropy a světa v kategorii juniorů, Petr Sobotka mistrem Evropy juniorů do 16 let a mistrem Evropy do 20 let. Dominik Oračko mistrem světa juniorů do 17 let a mistrem Evropy juniorů do 15 let. Petr Hudeček titul sice získal v nižší HK, ale seniorskou kariéru prožil v supertěžké váze a na OH 1988 dokázal vybojovat 5. místo. Jiří Orság vítězil v letech na ME 2011 a 2012 v kategorii do 23 let a zároveň dokázal sáhnout i na medaile v kategorii mužů.

Číst dál...

(*26. 10. 1906 Praha – †25. 9. 1961 Praha)

 

Startoval v HK do 82,5 kg a + 82,5 kg v dresu K. A. Žižkov Praha, S.K.E.P. Praha, ATK Stráže bezpečnosti Praha a K. A. Bivoj Žižkov. Jeden z našich nejlepších vzpěračů historie. Spolu s Jaroslavem Skoblou jediní držitelé dvou olympijských medailí. V letech 1926, 1929 – 31, 1934 – 1937 a 1940 nejlepší vzpěrač ČSR. Během své bohaté sportovní kariéry překonal několik desítek národních rekordů. V roce 1934 se stal prvním držitelem ceny Dr. Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, která mu byla udělena za titul mistra Evropy. Cenu uděloval Československý olympijský výbor a dodnes patří mezi nejcennější sportovní trofeje u nás. V roce 2010 byl jmenován do Síně slávy Českého svazu vzpírání IN MEMORIAM.

 

V letech 1926 – 1943 zvítězil 15x na národním šampionátu. Na mistrovství Evropy startoval 5x s nejlepším výsledkem v roce 1934 v Ženevě. V HK +82,5 kg zvítězil s výkonem 385 (120, 120, 145). Na mistrovství světa startoval pouze v Paříži v roce 1937, s výkonem 405 (120, 125, 155) vybojoval stříbrnou medaili. Na ME vybojoval další dvě medaile, v roce 1929 (Vídeň) stříbro a v roce 1935 (Paříž) bronz. V letech 1922 – 1938 se mistrovství světa konalo pouze 4x (1922, 1923, 1937, 1938) a mistrovství Evropy v letech 1921 – 1939 jen 8x (1921, 1924, 1929, 1930, 1931, 1933, 1934, 1935). Celá tehdejší generace vzpěračů tím byla ochuzena o další potencionální úspěchy. Je trojnásobným olympionikem. Na OH v roce 1928 (Amsterdam) obsadil v HK do 82,5 kg 4. místo 335 (100, 105, 130). V Los Angeles (1932) obsadil 2. místo za 377.5 (112.5, 117.5, 147.5). V Berlíně (1936) stříbrnou medaili obhájil s výkonem 402.5 (122.5, 125, 155). Vytvořil tři světové rekordy, v HK do 82,5 kg v soupažném tahu 110 kg, 111 kg (1928), HK + 82,5 kg olympijský trojboj 407,5 kg (1936). Během startů na OH také překonal devět olympijských rekordů: HK do 82,5 kg v tahu 100 kg, v trojboji 335 kg (1928), HK +82,5 kg trh 110 kg, 115 kg, 117,5 kg, trojboj 377,5 kg (1932), HK +82,5 kg v trhu 122,5, kg, 125 kg, v nadhozu 155 kg (1936). Osobní rekordy v HK do 82,5 kg 357.5 (111, 109, 140); v HK +82,5 kg 407.5 (127.5, 125, 155).

 

Společně se synem Václavem mají na svém kontě pět startů na olympijských hrách. Václav mladší startoval na OH v letech 1952 (Helsinky) a 1956 (Melbourne). V Helsinkách obsadil v HK do 82,5 kg 11. místo 350 (100, 107.5, 142.5) a v Melbourne 6. místo 400 (125, 120, 155) ve stejné HK.  Na mistrovství Evropy v letech 1953 – 1959 vybojoval 0+4+3 medailí v olympijském trojboji. Dvojice otec a syn v reprezentaci se ve sportu opakuje poměrně často, ale výsledky Pšeničků jsou naprosto unikátní. Protože byl zaměstnán v Dopravních podnicích města Prahy, byla v roce 2016 po něm na jeho památku pojmenována tramvaj.

 

(*16. 4. 1899 Pitkovičky – †22. 11. 1959 Teplice nad Bečvou)

 

Narodil se v malé obci Pitkovičky, dnes součást Prahy. Startoval v HK do 82,5 kg, nad 82,5 kg v dresu Hellas Košíře a AFK Stráže bezpečnosti Praha. Ve 13 letech začal pracovat v cihelně. Byl zaměstnán u policie v Praze a později v Elektrických podnicích na pozici manipulátora. Od roku 1921 zápasil v Hellas Košíře. Vzpírat začal až v 19 letech. Pětinásobný mistr ČSR v letech 1923, 1924, 1925, 1927 a 1928 ve vzpírání. Startoval 4x na ME s bronzovou medailí v roce 1929 ve Vídni, kde startoval v HK + 82,5 kg a v trojboji dělal 350 (105, 105, 140). V roce 1923 zvítězil v HK do 82,5 kg na MS ve Vídni. Soutěžilo se ve čtyřboji trh levoruč, nadhoz pravoruč, tah a nadhoz soupažně, dělal 387.5 (80, 92.5, 90, 125). Na OH startoval v roce 1924 (Paříž) a obsadil zde 8. místo v HK do 82,5 kg za 470 (70, 95, 92.5, 85, 127.5) v pětiboji (trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažný). V roce 1928 v Amsterodamu (HK +82,5 kg) vybojoval bronzovou medaili v olympijském trojboji 357.5 (100, 107.5, 150) a v roce 1932 v Los Angeles opět v HK +82,5 kg se stal olympijským vítězem za 380 (112.5, 115, 152.5). Stal se prvním trojnásobným olympionikem v našem vzpírání. Překonal olympijské rekordy na všech třech olympiádách. HK do 82,5 kg v tahu 85 kg a trhu 85 kg (1924), HK nad 82,5 kg v trhu 107.5 kg, v nadhozu 147.5 kg, 150 kg (1928), v HK nad 82,5 kg v trhu 112.5 kg, 115 kg, v nadhozu 152.5 kg, v trojboji 377.5 a 380 kg (1932).

 

Trenéra potřeboval pouze ve svých začátcích, v pozdějších letech zásadně trénoval sám. Byl nejlepším vzpěračem ČSR v letech 1923, 1927, 1928, 1932. Osobní rekordy: HK +82,5 kg trh pravoruč 80 kg, trh levoruč 87.5 kg, nadhoz levoruč 87.5 kg, nadhoz pravoruč 101.3 kg, tah 115 kg, trh 115 kg, nadhoz 152.5 kg, trojboj 380 kg. Do roku 1952 byl se svými 33 roky a 106 dny naším nejstarším olympionikem. V Helsinkách mu prvenství sebral Josef Hantych. V roce 1938 přestoupil z existenčních důvodů k profesionálním zápasníkům. O několik týdnů později ohlásil tento přestup také Václav Pšenička. Oba zápasili v aréně zápasníka a vzpěrače Josefa Dostála pouze několik týdnů. V roce 2010 zařazen do Síně slávy Českého svazu vzpírání IN MEMORIAM.

 

Jeho syn Jiří Skobla (*1930 – †1978) vybojoval 3. místo na OH v roce 1956 v Melbourne ve vrhu koulí, mistrem Evropy se stal v roce 1954 (Bern) za 17,20 m. Vždy chtěl být vzpěračem. V prosinci 1947 vstoupil do oddílu vzpírání SNB Praha. V roce 1948 zvítězil v juniorském mistrovství ČSR. V dresu RH Praha startoval ještě v šedesátých letech I. ligu ve vzpírání. Pro zranění v krátkém čase přešel do lehké atletiky. Stal se prvním Evropanem s výkonem přes 18 m ve vrhu koulí.

 

 

(*17. 10. 1908 České Budějovice - †1978)

 

Startoval v dresu Sportovního klubu elektrických podniků Praha (SKEP), AFK Stráž bezpečnosti Praha a Spartak Praha Stalingrad. Desetinásobný mistr ČSR v rozmezí 23 let 1930 – 1953. Poslední titul dokázal vybojovat ve svých 45 letech.  V roce 1933 zvítězil na ME v Essenu, porazil v té době velice populárního a vynikajícího Němce Josefa Strassbergera z Mnichova, který byl o 40 kg těžší. ME se konalo v pětiboji (trh levou, pravou, tah, trh a nadhoz soupažný) a 25 letý Václav zvítězil výkonem 552.5 (90, 82.5, 102.5, 117.5, 160). S nominací na OH 1936 měl velký problém. V době probíhajících kvalifikací byl pověřen jako kriminalista řešením složitého případu vraždy na Zbraslavi a nemohl se tak podle svých představ věnovat sportovní přípravě. Po jejím vyšetření byl přeložen do Mostu a jeho příprava tím značně utrpěla. V samotné soutěži v Berlíně skončil v HK +82,5 kg na 11. místě s výkonem 355 (95, 110, 150). Vážil necelých 95 kg. Těžké atletice se začal věnovat v Českých Budějovicích pod vedením trenéra Vazače, kde se nejdříve věnoval boxu. V roce 1926 přesídlil do Prahy a stal se členem S.K.E.P. Začátkem 2. světově války se Bečvář připravoval na překonání světového rekordu v nadhozu v těžké váze. K pokusu však vinou našich funkcionářů nedošlo. V roce 2010 byl jmenován do Síně slávy Českého svazu vzpírání IN MEMORIAM.

 

Václav patřil ve své době k mimořádně populárním sportovcům. Později byl za urážku důstojníka „SS“ poslán do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde prožil čtyři roky. Velitelem koncentračního tábora byl vzpěrač, který Václava Bečváře znal z „civilu“. To byl zřejmě důvod jeho přežití v táboře smrti. Tento příběh byl zfilmován. Film byl natočen v roce 1960 a jmenoval se „Přežil jsem svou smrt“. Představitelem Václava Bečváře se stal František Peterka (1922 – 2016), který ve filmu nebyl vzpěračem, ale díky scénáři boxerem. Pan Peterka sám vzpíral, v mládí vlastnil činku a dle svých slov nadhodil 120 kg. Václav Bečvář dokázal další medaili získat na MS ve Philadelfii (USA) v roce 1947! Startoval v těžké váze (92,5 kg) a bronz získal za 360 (105, 105, 150). V sestavě s Jindřichem Vavřičkou, Josefem Hantychem a Františkem Menšíkem si valnou část cestovních a pobytových výdajů hradili ze svého. Menší část evropským závodníkům hradil pořadatel. Na svoji dobu to musela být velmi drahá záležitost. Cestovalo se lodí a dochované snímky z cesty prokazují, že měli sebou na palubě z důvodu doladění sportovní formy i činku.  Jeho osobní rekordy:trh levou 90 kg, trh pravou 85 kg, tah 110 kg, trh 117.5, nadhoz 165 kg (v tréninku 170 kg). V letech 1933, 1945, 1946, 1947 nejlepší vzpěrač ČSR.

 

 

I. OH 1896 v Athénách se konaly ve dnech 6. – 15. 4. 1896. Na programu bylo 11 sportů, včetně vzpírání a zápasu. Počet disciplín 43. Pro nepřízeň počasí se soutěže ve veslování a jachtingu neuskutečnily a počet sportů se tím snížil na devět. Zúčastnilo se 12 zemí a 176 sportovců, bez žen. Na těchto OH, přestože obdrželi pozvánku, naši sportovci nestartovali. Česká obec sokolská, která měla u nás v té době výsadní postavení v tělovýchově a sportu, reprezentaci odmítla. Zúčastnil se pouze dr. Jiří Guth, který již od roku 1894 byl členem Mezinárodního olympijského výboru. Náš Olympijský výbor byl založen 18. 5. 1899. Zahajovacího ceremoniálu se včetně královské rodiny zúčastnilo 80 000 diváků. V barvách Uherska startoval atlet slovenského původu Alojz Sokol (Alajos Szokoliy). Narozen v Hronci v okrese Banská Bystrica. Startoval v trojskoku a s výkonem 12,30 m obsadil 4. místo. Lépe se mu dařilo v běhu na 100 m, kde ve finále obsadil 3. místo. V Athénách byly udělovány pouze dvě medaile: za 1. místo stříbrná a za 2. místo bronzová. Soutěže sledovalo 700 000 diváků. Vzpírání patří mezi 11 sportů, které byly zařazeny do programu v pořadí prvních olympijských her. Tento fakt nesmí dnes nikdo opomenout!

Číst dál...

V roce 1961 byl založen z iniciativy prezidenta vzpěračské federace Rakouska Gottfrieda Schödla, za přispění Bedřicha Pouly (předsedy Československého svazu vzpírání),Karola Wienera (předsedy Slovenského svazu vzpírání) a dalších představitelů národních federací Dunajský pohár. Tohoto turnaje se mohly zúčastnit pouze státy, kterými Dunaj protéká. Německá spolková republika, Rakousko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Jugoslávie, těchto sedm se střídalo v pořadatelství. Okamžitě se z turnaje stala prestižní soutěž, na které měly zájem startovat i největší hvězdy z jiných států. Soutěž však byla pro mimo dunajské státy uzavřena. Prozávodilo se pět sedmiletých cyklů. Dunajský pohár končil v roce 1994, ale několik let posledního cyklu se pohyboval ve smrtelných křečích. V roce 1968 se přidali junioři, tehdy ještě do 21 let. V roce 1986 se přidali junioři do 18 let. Poslední se v roce 1991 přidaly ženy, které společně s osmnáctkou juniorů s konáním soutěží již jenom v Sokolově. Svým významem byla u nás soutěž řazena hned za olympijské hry, mistrovství světa a Evropy na čtvrté místo. O zařazení do nominace byl mezi závodníky sváděn tuhý boj.

Číst dál...

 

Číst dál...

 

Číst dál...

 

Číst dál...

 

Číst dál...