4 / Historie vzpírání na Olympijských hrách

VIII. Olympijské hry Paříž 1924

VIII. OH se konaly v termínu 4. 5. – 27. 7. 1924. Zúčastnilo se jich 3 257 sportovců (z toho 152 žen) ze 45 zemí. Počet individuálních startů 4 929 z toho žen 211. ČSOV vyslal celkem 128 sportovců (4 ženy). Prvně byly vysílány rozhlasové reportáže z OH. Na programu bylo 20 sportů (ženy startovaly ve 3 sportech). Počet disciplín 130 a 9 soutěží v ukázkových sportech. ČSR výpravu vedl Josef Rössler-Ořovský. Olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, Výše, Silněji) bylo použito poprvé.

Nejlepších výsledků dosáhli běžci Ville Ritola (FIN), který vybojoval 4x Au a 2x Ag. Na dalších OH v roce 1928 přidal po jedné zlaté a stříbrné. Další Fin Paavo Nurmi zvítězil na v pěti běžeckých disciplínách a na třech OH (1920, 1924, 1928) získal celkem 9x zlatou a 2x stříbrnou medaili. V plaveckých disciplínách se prosadil pozdější představitel filmového Tarzana Johny Weissmuller (USA), který zde vybojoval 3x Au a byl členem družstva ve vodním pólu USA, které vybojovalo bronz. Na OH v roce 1928 přidal ještě 2x Au. Mnozí experti ho zařazují mezi nejlepší plavce všech dob. V ledním hokeji (vybojovali jsme bronz) nás reprezentoval Karel Walzer. Vzpěrač stejného jména vzpíral za Habartov a je otcem našeho olympionika Libora Wälzera. Zlatou medaili vybojoval Bedřich Šupčík ve šplhu na laně bez přírazu, dále jsme získali 4x stříbrnou a 4x bronzovou medaili. Premiéru zde měla sauna, kterou však využívali pouze sportovci Finska. Od OH v Berlíně se stala nedílnou součástí sportovní rehabilitace.

Vzpírání se konalo v termínu 21.-24. 7. 1924, zúčastnilo se 107 vzpěračů z 16 států. Soutěžilo se v pěti HK (60, 67.5, 75, 82.5, nad 85 kg). Československo se umístilo na 6. místě se 4 body. Vzpíralo se v pětiboji: trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažný. Mezi 1. a 2. pokusem musel být minimální rozdíl 5 kg, mezi 2. a 3. pokusem minimálně 2,5 kg. Výkony byly bodovány 1 kg = 2 body. Soutěže uvedené ve výsledkové tabulce z roku 1928 a 1932 se již konali v olympijském trojboji (tah, trh a nadhoz soupažný). Pozice FIH byla posílena. Mezinárodní olympijský výbor začal se vzpíráním vážně počítat. Na kongresu FIH v Paříži byly na návrh Švédska odstraněny z mezinárodních závodů koulové činky. Náš Josef Purckner byl dne 25. 7.1924 na vzpěračském olympijském kongresu zvolen za člena předsednictva tohoto orgánu. Ve funkci působil do 1. 8. 1932. Protože se mezi světovými válkami vyhlašovalo mistrovství Evropy a světa velmi sporadicky, byla tato generace výrazně o další cenné kovy ochuzena. Do oficiálního pořadí bylo počítáno pouze prvních šest závodníků z každé hmotnostní kategorie. Ostatní jsou v zápise uvedeni mezi „NON CLASSÉS – NAZAŘADITELNÉ“. Pravděpodobně to souvisí s olympijským bodováním, kdy se udělují body pouze za 1. - 6. místo.

Bylo překonáno 10 světových rekordů. Pietino Gambetti (ITA, 60 kg) v trhu jednoruč společně s Andreasem Stadlerem (AUT) výkonem 65 kg. Anton Zverina (AUT, 67,5 kg) v trhu jednoruč 75 kg. Ve stejné hmotnosti Felix Bichsel (SUI) 95 kg v nadhozu jednoruč. Carlo Galimberti (ITA, 75 kg) zvítězil s největším rozdílem o 37,5 kg a překonal rekordy v tahu soupažném 97,5 kg společně s Ahmedem Samy (EGY), WR překonal také v tahu Rudolf Edinger (AUT) na 95 kg. Carlo vytvořil rekordy ještě v trhu soupažném 95 kg a v nadhozu soupažném společně s Jaanem Kikkasem (EST) na 127,5 kg. Pozdější profesionál Charles Rigoulet (FRA, 82,5 kg) překonal rekord v trhu soupažném výkonem 102,5 kg, Anton Schärer (SUI) v tahu soupažném 100 kg a Friedrich Hünenberger (SUI, 2x Ag z OH 1920, 1924)) v nadhozu jednoruč neuvěřitelným výkonem 107,5 kg, kterým porazil druhého v pořadí této disciplíny o 12,5 kg. Nejvíce byl hodnocen výkon Garlo Galimbertiho.

Vzpěrače a zápasníky vedli mezinárodní tajemník Josef Purckner, Václav Zvěřina a náčelník Jaroslav Kulhánek. Vzpěračská soutěž měla v Paříži nebývalý ohlas. Soutěž jsme obsadili dokonce šesti závodníky: Antonín Hrabě, Bohumil Durdis, Josef Tomáš, Jaroslav Skobla, Bohumil Stinný, František Fischer. V širší nominaci se objevilo dalších 13 závodníků. Bronzovou medaili vybojoval Bohumil Durdis v lehké váze (vážil 67,0 kg) za 425 (70, 82,5, 90, 72,5, 110) při 22 soutěžících (v soutěži vyhrál s 90 kg trh a měl i výborný nadhoz, kterým by zde bral bronzovou medaili). Na 8. místě skončil Jaroslav Skobla v polotěžké váze (vážil 82,5) za 470 (70, 95, 92,5, 85, 127,5). Bohumil „Bóža“ Durdis se stal prvním vzpěračem ČSR, který získal medaili na OH. V HK do 60 kg startoval - 58,7 kg A. Hrabě 360 kg (vyhrál s 80 kg o tělesnou váhu nadhoz jednoruč), který se dělil o 9. místo společně s později velice slavným Suvignym. J. Tomáš ve střední (vážil 72,5 kg) skončil na 15. místě. V HK do 82,5 kg nebyl klasifikován B. Stinný (vážil 82,0 kg), když nedal základní pokusy v nadhozu jednoruč a tahu soupažném. V těžké váze na 16. místě skončil František Fischer (vážil 97,0 kg).

Gambetti Pierino
Narodil se v Sestri Ponente. Ještě na Olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932 obsadil v lehké váze (do 67,5 kg) 4. místo výkonem 300 kg (85, 95, 120). V HK do 60 kg národní rekord nadhodil 124,5 kg. V letech 1955 – 1961 v italském vzpěračském svazu ve funkci technického komisaře.

Decottignies Edmond
Narodil se v Comines. V letech 1921, 1923 a 1924 se stal mistrem Francie. Dodnes se pořádá na počet jeho vítězství na olympijských hrách v Comines memoriál.

Galimberti Carlo
Narodil se 2. 8. 1894 v Rosario – Santa Fé v Argentině a zemřel 10. 8. 1939 v Miláně. V civilu byl velitel hasičského sboru v Miláně, který po jeho tragickém úmrtí převzal do svého názvu jeho jméno. Zemřel na následky popálení, které utrpěl při zásahu, který skončil explozí kotle. Za sportovní úspěchy a projevenou statečnost byl několikrát vyznamenán. V letech 1921 – 1939 se stal bez přerušení 18x mistrem Itálie. Poslední titul vybojoval těsně před svojí smrtí ve věku 45 let. Stal se čtyřnásobným účastníkem Olympijských her. Mimo jmenovaných umístění v tabulce, startoval ve věku 42 let ještě v roce 1936 na OH v Berlíně, kde skončil v HK do 75 kg na 7. místě s výkonem 332,5 kg (100, 102,5, 130). V Paříži porazil druhého v pořadí 37,5 kg! Stal se vlajkonošem výpravy Itálie na OH v roce 1928. Nejlepší vzpěrač italské historie. Stal se prvním vzpěračem, který vybojoval tři olympijské medaile a prvním vzpěračem se čtyřnásobnou účastí na OH.

Rigoulot Charles
Na výkonu z olympiády to není tak výrazné, ale již v tomto roce překonal WR v HK do 82.5 kg v nadhozu 141 a 147.5 kg, v roce 1925 v HK +82,5 kg v trhu 120.5, 122, 126.5 kg a v nadhozu 160.5, 161.5 kg. Držel rekordy i v jednoručích: 101 kg v trhu pravou (+82,5 kg), 92,5 kg nadhozem levou (82,5 kg) K 1. 9. 1925 se stal profesionálem. Jeho profesionální rekordy: nadhoz pravoruč 116 kg (14. 4. 1930), levoruč 100,5 kg (1. 2. 1929), tah soupažný (čistě bez prohnutí) 120 kg, trh soupažný 143 kg (4. 5. 1931), nadhoz soupažný 182,5 kg (1. 2. 1929). U těchto rekordů není uvedena hmotnostní kategorie, jelikož se jednalo o absolutní světové rekordy. Jako profesionál patřil dlouhá léta k nejlepším vzpěračům světa. Dodnes ho mnozí experti řadí mezi nejlepší vzpěrače historie. Profesionální vzpěrač a zápasník, automobilový závodník, zpěvák a filmový herec. Ve čtyřicátých letech byl pro urážku nacistického důstojníka uvězněn. Člen „Hall of Fame“ IWF.
Svědectví nám o něm zanechal také František Menšík:
„Dne 21. 8. 1962 zemřel v pařížské nemocnici Saint Joseph ve stáří 59 let dřívější olympijský vítěz a světový rekordman ve vzpírání Charles Rigoulot, který byl po řadu měsíců upoután na nemocniční lůžko. V lednu tohoto roku byl převezen do nemocnice, kde mu byla odňata část plic, ale jeho stav se nezlepšil. Operace trvala několik hodin. Charles Rigoulet se narodil 3. 11. 1903 ve Vésinet (Seine-et Oise), pracoval v Paříži jako litograf a započal svoji vzpěračskou kariéru, když mu bylo necelých 20 let. Dne 5. 3. 1923 dobyl poprvé titulu mistra Paříže. Jeho vzestup byl velmi rychlý. Ke každému závodu se připravoval velmi svědomitě. Velkou slávu získal sobě i Francii na OH v Paříži v roce 1924, kde vybojoval zlatou medaili v polotěžké váze. Jeho vážným soupeřem byl jedině jeho krajan Ernest Cadine, se kterým se utkal 8. 10. 1925 ve Velodromu d´hiver v Paříži v desetiboji a zvítězil nad ním v poměru 1.082 kg : 1.077,5 kg. Odvetné utkání se konalo o tři měsíce později a Rigoulet v něm znovu zvítězil. Během své kariéry překonal 101 světových rekordů v 11 disciplínách (amatérských + profesionálních), byl považován v letech po první světové válce po vídeňských vzpěračích Türkovi, Steinbachovi a Swobodovi za nejlepšího vzpěrače světa a co do popularity by se dal přirovnat k dnešnímu sovětskému championu Juri Vlasovovi (psáno v roce 1962). Po svém olympijském vítězství přešel k profesionalismu, předváděl různé silácké výkony. V roce 1931 utvořil světový rekord v soupažném nadhozu s volným přemístěním 182,5 kg při tělesné váze necelých 90 kg. Tento výkon byl v amatérském táboře překonán teprve roku 1952 Američanem Norbertem Schemanským. Rigoulet byl později činným jako profesionální zápasník ve volném stylu. Byl to sportovec velmi všestranný a prováděl s úspěchem řadu sportů. Vítězství na Olympijských hrách v Paříži, kde získal zlatou medaili, dobyl výkonem 502,5 kg v pětiboji. V 21 letech přibral na váze a vzpíral pak ve váze těžké (+82,5 kg). Dne 4. 5. 1931 v sále Wagram v Paříži, kde utvořil svůj 57 světový rekord a kde byl doprovázen svým poradcem Jeanem Damem, stal se obětí nehody, která přerušila jeho vzpěračskou kariéru. Chtěl překonat svůj světový rekord v nadhozu 185 kg, vyrazil činku s veškerou energií prudce nad hlavu, ale utrpěl při tom natržení svalů. Když nemohl vzpírat oběma rukama, prováděl jednoroční výkony. Pravou rukou vzepřel 99,5 kg a levou 88,5 kg. V roce 1925 vzepřel trhem pravoruč 101 kg (v únoru) a utvořil tím světový rekord, který nebyl dodnes nikým překonán. V březnu 1934 debutoval Rigoutl v Calais des Sports v Paříži jako zápasník ve volném stylu (catchi). Utkal se s populárními soupeři, jako byli Deglane, Dan Kolov, Kvariani, kteří byli jeho oběťmi. Byl činným také jako automobilový závodník se svým vlastním vozem a dobyl četných úspěchů. Vynikl také v kulečníkové hře, v níž 15. 5. 1937 docílil série 92 bodů. Po druhé světové válce, během níž byl od Němců žalářován, závodil ještě nějakou dobu. V roce 1918 ve svých 18 letech zaběhl 100 m za 11,4 a vyhrál juniorské mistrovství. Jako vojín hrál kopanou, rugby, jezdil na motocyklu, řídil auto a v zimě s oblibou bruslil. Svou lásku k ledu přenesl i na svoji dceru Danu, která dobyla mistrovství Francie v krasobruslení. Působil také jako zpěvák v různých divadlech a v rozhlase a hrál v několika filmech. Za svoji činnost, byl vyznamenán, od Academie les Sporte. Byl členem vzpěračského klubu na Montmartu v Paříži, kde byly uchovány jeho činky, s nimiž vytvořil četné světové rekordy. Jeho jméno zůstane trvale zapsáno v historii vzpěračského sportu. Jeho míry z doby nástupu do profesionálního ringu (po roce 1932): výška 1,73 m; váha 103 kg; hrudník 132 cm; pas 97 cm; biceps 47 cm; předloktí 39 cm; stehno 70 cm; lýtko 47 cm“.

Tonani Giuseppe
Narodil se 2. 10. 1890, startoval také na Olympijských hrách v roce 1920 v přetahu lanem v družstvu Itálie, které skončilo na 5. místě. Mistrem Itálie se stal 8x v letech 1923, 1926, 1927, 1928, 1931, 1932, 1934, 1937.

MS 1923: čtyřboj (trh levoruč, nadhoz pravoruč, tah a nadhoz soupažný)
OH 1924: pětiboj (trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažný)

Hrabě Antonín
Člen oddílu K. A. Ctibor Plzeň. První výraznější úspěch zaznamenal v roce 1922, kdy zvítězil na mistrovství ČSR juniorů v HK do 60 kg. V roce 1923 zvítězil na mezinárodním mistrovství ČSR v Roudnici v pětiboji (trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažný) za 365 (57,5, 75, 65, 67,5, 100). Mistrovství ČSR mužů pro sebe získal v letech 1923, 1924, 1927. Vždy v HK do 56 kg. Byl držitelem Československých rekordů v HK do 60 kg v trhu 75 kg (1926), nadhozu 104,5 kg (1927). Mistrem byl v jednoručích: trh pravoruč 65 kg, trh levoruč 65 kg, nadhoz levoruč 68,5 kg, nadhoz pravoruč 80 kg. Na OH v roce 1924 v rámci pětiboje zvítězil v nadhozu jednoruč výkonem 80 kg. Pan Josef Skalický o něm napsal, že překonal světový rekord v trhu jednoruč, ale bez uvedení data a váhy činky. S největší pravděpodobností rekord nebyl ze strany FIH uznán.

Durdis Bohumil
Se vzpíráním začal v klubu ČAK Vinohrady, za který zvítězil na mistrovství ČSR juniorů v roce 1920, ale již v dalším roce startoval v dresu AFK Vršovice na seniorském mistrovství, kde skončil na bronzovém stupni v HK do 67,5 kg ve čtyřboji za 95 bodů 50, 65, 75, 100 (trh a nadhoz jednoruč + tah a nadhoz soupažně). Mistr ČSR v letech 1922 (67,5 kg), 1924 (75 kg), 1925 (75 kg). K 31. 12. 1929 byl držitelem Československých rekordů v HK do 67,5 kg v trhu soupažném 90 kg, v nadhozu soupažném 120 kg, v HK do 75 kg ve stejných disciplínách 92,5 kg a 125,5 kg. Držel také všechny rekordy v jednoručích v obou HK, vyjímám skvělý trh a nadhoz pravoruč v HK do 67,5 kg s výkony 75 kg a 90 kg. Za svoji sportovní kariéru překonal několik desítek rekordů ČSR. Jeho rekordy v jednoručních disciplínách platí dodnes. Na OH překonal olympijské rekordy v 67,5 kg v trhu 82,5, 87,5, 90 kg a v nadhozu 110 kg. V roce 1924 na OH vyhrál v rámci pětiboje trh soupažný výkonem 90 kg. V letech 1924 a 1925 nejlepší vzpěrač Československa. Bohumil Durdis se stal prvním vzpěračem Československa, který vybojoval medaili na mistrovství světa a Olympijských hrách. Je členem Síně slávy ČSV IN MEMORIAM.

Tomáš Josef
Startoval za K. A. Žižka Plzeň. Prvně se o něm dovídáme ze zápisu Národních závodů ve vzpírání a zápase ř.ř. o mistrovství Čech, které uspořádal S. K. Slovan Duchcov ve dnech 11.-12. 9. 1920. V HK do 75 kg obsadil 2. místo. Stal se mistrem ČSR v roce 1922 a 1923. Vybojoval na této úrovni dalších několik medailových umístění. V roce 1926 držel národní rekord v tahu v HK do 75 kg výkonem 90 kg.

Skobla Jaroslav
Narodil se 6. 4. 1899 v Praze. Zemřel na rakovinu plic. Startoval v HK do 82,5 kg, nad 82,5 kg v dresu Hellas Košíře a AFK Stráže bezpečnosti Praha. Ve 13 letech začal pracovat v cihelně. Byl zaměstnán u policie v Praze a později v Elektrických podnicích ve funkci manipulátora. Od roku 1921 zápasil v Hellas Košíře. Pětinásobný mistr ČSR v letech 1923, 1924, 1925, 1927 a 1928. Startoval 4x na ME s bronzovou medailí v roce 1929 ve Vídni, 4. místo v roce 1930 s výkonem 355 kg v Mnichově, 5. místo v roce 1931 s 360 kg v Luxenbourgu, v roce 1934 v Essenu odstoupil ze soutěže. V roce 1923 zvítězil na MS ve Vídni. Na OH startoval v roce 1924 (Paříž) a obsadil zde 8. místo v HK do 82,5 kg za 470 (70; 95; 92,5; 85; 127,5) v pětiboji (trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažný). V roce 1928 v Amsterodamu vybojoval bronzovou medaili a v roce 1932 v Los Angeles se stal olympijským vítězem. Překonal olympijské rekordy na všech třech olympiádách. HK do 82,5 kg v tahu 82,5 kg (1924), HK nad 82,5 kg v trhu 107,5 kg, v nadhozu 147,5 kg, 150 kg (1928), v HK nad 82,5 kg v trhu 112,5 kg, 115 kg), v nadhozu 152,5 kg, v trojboji 377,5 kg, 380 kg (1932). Trenéra potřeboval pouze ve svých začátcích, v pozdějších letech zásadně trénoval sám. Byl nejlepším vzpěračem ČSR v letech 1923, 1927, 1928, 1932. Osobní rekordy: +82,5 kg trh pravoruč 80 kg, trh levoruč 87,5 kg, nadhoz levoruč 87,5 kg, nadhoz pravoruč 101,3 kg, tah 115 kg, trh 115 kg, nadhoz 152,5 kg, trojboj 380 kg. Na těchto OH se stal se svými 33 roky a 106 dny naším nejstarším olympionikem. V roce 1938 přestoupil z existenčních důvodů k profesionálním zápasníkům. O několik týdnů později ohlásil tento přestup také Václav Pšenička. Oba zápasili v aréně zápasníka a vzpěrače Josefa Dostála pouze několik týdnů. Jeho syn Jiří Skobla vybojoval bronzovou medaili na OH v roce 1956 v Melbourne ve vrhu koulí. V roce 2010 byl zařazen do nově vzniklé Síně slávy Českého svazu vzpírání IN MEMORIAM.

Stinný Bohuslav
V roce 1926 držel rekordy ČSR v HK do 82,5 kg v tahu soupažném výkonem 95 kg a trhu soupažném 95 kg. Startoval v dresu klubu Olympia z Českých Budějovic. Na OH nedal základní pokus v nadhozu jednoruč a tahu soupažném.

Fischer František
Startoval za klub v Brně. V roce 1926 držel rekord ČSR v tahu soupažném v těžké váze výkonem 97,5 kg. O jeho výsledcích jsem nenašel žádný jiný záznam.

Arch. Rudolf Schindler (*14.4.1874 v Brně - †9.8.1934 v Karlových Varech)
Sportu se věnoval od roku 1894. Roku 1899 se stal členem A. C. Sparta. Roku 1905 byl zvolen jejím předsedou. V následujícím roce byl zvolen předsedou Č.A.A.U. kterým zůstal i v létech 1907 a 1908. Ústředí toto sdružovalo atletiku lehkou i těžkou, za velmi napjatých tehdy poměrů řídil ústředí pevně a jistě, provádí konsolidaci a zavádí úspěšný režim. Od této doby věnoval se výhradně jen atletice těžké. Připravuje nový těžkoatletický svaz, který v roce 1910 vstoupil v činnost pod jménem „Ústřední svaz těžké atletiky“. Arch. Schindler byl zvolen jeho prvním předsedou, zůstávaje jím stále až do převratu roku 1918. Po převratu nastává fúze obou v podstatě znepřátelených těžkoatletických svazů, totiž Č.S.A. a Ú.S.T.A. a na jeho popud tvoří se nový celostátní svaz, nazvaný „Československý svaz těžké atletiky“, je zvolen jeho předsedou, roku 1923 pak čestným předsedou, jímž zůstal až do svého skonu. Vedle toho byl tento zasloužilý sportovec čestným členem Rakouského svazu těžké atletiky, Severočeské župy a celé řady těžkoatletických klubů.
Arch. Schindler dokázal uhájit samostatnost naší účasti i po OH v roce 1912 (Stockholm), přestože zástupci Rakouského svazu těžké atletiky vyvíjeli velký tlak k zařazení naší těžké atletiky do výpravy rakouské. Roku 1913 byl svolán první kongres mezinárodní federace do Berlína, jehož se zúčastnil předseda ÚSTA arch. Schindler, který tu docílil našeho definitivního přijetí, když prosadil zásadu sdružování svazů národních.
Po dvanáct roků zasedal jako místopředseda v Českém a později v Československém olympijském výboru, kde velmi platně působil v oboru těžké atletiky. V roce 1912 byl vůdcem naší výpravy na OH ve Stockholmu.
Arch. Schindler byl dobrým reprezentantem československé těžké atletiky, vždy taktní, pevného, sebevědomého vystupování. V zahraničí, zvláště v Rakousku a Německu měli mezi starší sportovní generací četné přátelé. Rakouský, francouzský, švédský a německý svaz mu věnoval svá vyznamenání. Ne nadarmo nebyl stavitelem. Postavil těžkou atletiku na zdravé základy a vybudoval si v ní trvalý pomník. Snažil se vychovávat z těžkých atletů muže silné nejenom fyzicky, ale i mravně a charakterově.

Jaroslav Skobla

Edmond Decottignies

Ernest Cadine

Carlo Galimberti

Antonín Hrabě

Bohumil Durdis

Gabetti Pierino

Galimberti Carlo

Pierino Gabetti, Carlo Galimberti, Giuseppe Tonani, trenér Enrico Taliani

Charles Rigoult

Oficiální diplom z OH 1924

Pohlednice z OH 1924

Rub OH medaile

Líc OH medaile

Olympijská filatelie Francie

Na jedné soutěži bylo použito dvou rozdílných typů činek

Tonani Giuseppe

Demonstrace nadhozu a trhu jednoruč