5 / Historie vzpírání na Olympijských hrách

IX. Olympijské hry Amsterdam 1928

IX. OH se konaly ve dnech 17.5. – 12. 8. 1928. Her se zúčastnilo 3 244 sportovců (z toho 311 žen) ze 46 zemí, poprvé od skončení 1. světové války i němečtí sportovci. Německo v letech 1920 a 1924 nebylo na OH pozváno. Náhradou za OH byly v Německu v letech 1922, 1926, 1930 a 1934 organizovány tzv. „Bojové hry“, na které měli přístup i sportovci Rakouska. ČSOV vyslal na OH 69 sportovců (1 žena). Na programu byly soutěže v 17 olympijských a 3 ukázkových sportech. Počet disciplín 120, ženy 14. Slavnostní nástup sportovců na stadionu se stal přehlídkou jednotného oblečení výprav. Československo nastoupilo v civilním oblečení, sokolskými kroji (gymnasté) a vojenských uniformách (jezdecký tým). Na OH nebyla postavena olympijská vesnice. Mnoho výprav bylo ubytováno na lodích v přístavu. Naši výpravu vedl Josef Rösssler-Ořovský. Poprvé zaplál při OH olympijský oheň a poprvé šli v čele slavnostního defilé sportovci Řecka. Naši sportovci získali 2x zlato (František Ventura ve Velké ceně národů ve skoku - jezdectví) a Ladislav Vácha na bradlech – gymnastika), dále 5x stříbro a 2x bronz.

Nejvíce medailí vybojovali gymnasté. Georger Miez (SUI) získal 3+1+0, celkem na OH 1924, 1928, 1932 4+3+1. Hermann Hanggi (SUI) 2+1+1. Na 3. místě v medailovém počtu se umístil šermíř Lucien Gaudin (FRA) s 1+2+1, celkem z OH 1920, 1924, 1928 4+2+0. Náš gymnasta Ladislav Vácha na této olympiádě vybojoval 1+2+0 a na OH v letech 1920, 1924, 1928 celkem 1+2+2.

Startovalo 95 vzpěračů z 20 zemí v 5 HK (60, 67.5, 75, 82.5, +82.5 kg). Vzpěrači soutěžili ve dnech 28 - 29.7. Soutěžilo se v olympijském trojboji: tah, trh a nadhoz soupažný. Byly překonány 2 světové rekordy, na kterých se podíleli Hans Haas (AUT, 67,5 kg) v trhu 102,5 kg, Seyed Nosseir (EGY, 82,5 kg) v nadhozu 142,5 kg (společně s Louisem Hostinem, FRA). S největším náskokem o 12,5 kg zvítězil Josef Straßberger (Německo, +82,5 kg). Kdo světový rekord vyrovnal, byl také veden mezi rekordmany.

V pěti váhových kategoriích mohl každý svaz postavit po dvou závodnících. Plných sestav využilo pět států: Německo, Holandsko, Švýcarsko, Francie a Rakousko. Na medailových pozicích nahradil Bohumila Durdise Jaroslav Skobla, který vybojoval bronzovou medaili v těžké váze výkonem již v klasickém olympijském trojboji 357,5 (100, 107,5, 150). Na výborném 4. místě v HK do 82,5 kg se umístil Václav Pšenička starší. Také zde startoval Josef Matějček, předseda svazu vzpírání a zápasu z přelomu čtyřicátých a padesátých let. Dále startovali Josef Vacek, Jan Kostrba, Bohumil Sýkora. Osmé dělené místo (spolu se dvěma dalšími) získal v pérové váze do 60 kg František Vitásek. Pouze závodníci, kteří dokázali zopakovat či zlepšit svůj výkon z mis. ČSR uspěli. Vedoucími byli František Menšík (člen JURY) a trenér Rudolf Urban. Do funkcí rozhodčích byli na OH delegováni J.Řeřicha, F.Menšík, J.Kulhánek. Do JURY také arch. Rudolf Schindler a Antonín Bína. J.Řeřicha, J.Kulhánek a A.Bína však v oficiálním zápise nefigurují.

Byla sestavena Olympijská komise (nominační) ve složení: předseda Václav Ježek, členové František Menšík, referent R.Jeník, Rudolf Urban, Rudolf Šilpoch, Adolf Šindelář, Václav Zvěřina. Na kongresu FIH (vzpírání) byl za člena této orgabizace opět potvrzen Josef Purckner (také Purcner). Kongres IAWF na návrh našeho delegáta F. Menšíka zavedl v zápase sedm vah. Kongres FIH rozhodl, při rovnosti výkonu vítězí závodník s nižší tělesnou váhou.

Co vyprávěli vzpěrači po svém návratu z olympiády? „Nebyli spokojeni s organizací her. Byli ubytováni daleko od stadionu, kam museli denně dojížděti vlakem nebo automobilem, což bylo spojeno s velkými výlohami, které byly borcům odpočítány z částky, jež jim byla určena na drobná vydání. V místě samotném nebylo nikde ani váhy, takže borci neměli možnost kontrolovati svoji váhu tělesnou. Někteří vzpěrači proto jedli méně a při vážení měli pak zbytečně o 2 kg pod limit. Také soudcování bylo stranické. Tak například při vzpírání do 75 kg u Sýkory a Kostrby byl tříčlenný soudcovský sbor rozpuštěn a borci, kteří byli před tím ve dvou skupinách, byli dáni dohromady a musili čekati déle než hodinu, než první skupina dokončila, aby se mohlo pokračovati ve skupině druhé“.

František Menšík (*5.6.1893 v Mirovicích u Písku - †1962 v Praze)

S našimi těžkými atlety prožil převážnou část svého života. V roce 1914 narukoval nejdříve do Prahy, kde se stal členem ČAK Královské Vinohrady. Později byl převelen na Ruskou frontu. Ve vzácných volných chvílích trénoval ve Lvově v klubu „Pogoň“. V letech 1926 – 1956 zastával v ČSTA funkce jednatele, mezinárodního tajemníka a předsedy. Dne 1.8.1932 byl na kongresu v Los Angeles zvolen do funkce Vicepresidenta pro zápas (IAWF) a vzpírání (FIH). Svoji funkci ve FIH obhájil na kongresech v Berlíně (1936), v Paříži (1946), v Londýně (1948). V Helsinkách (1952) byl zvolen za člena Bureau Members FIH (své místo postoupil zástupci SSSR). Byl rovněž členem technických komisí obou zmíněných federací a mezinárodním rozhodčím. V různých funkcích se zúčastnil OH v letech 1928, 1932, 1936, 1948, 1952, 1960, mistrovství světa ve vzpírání v letech 1946, 1949, 1961 a mistrovství Evropy 1929, 1930, 1931, 1933, 1934. V zápase řř. se zúčastnil ME v letech 1926, 1927, 1929, 1930, 1931, 1934, 1937. Je spoluzakladatelem boxu a juda v ČSR. V roce 1955 byl vyznamenán zlatou medailí FIHC za zásluhy o rozvoj vzpěračského sportu.

ME 1921 – čtyřboj (trh a nadhoz jednoruč, tah a nadhoz soupažně)
MS 1922 – pětiboj (trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažně)
ME 1924 – pětiboj (trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažně)
ME 1933 – pětiboj (trh levou, pravou, tah, trh a nadhoz soupažně)

Andrysek Franz Josef

V roce 1924 skončil na OH na 18. místě v HK do 60 kg (nedal základní pokus v nadhozu 100 kg) a stal se věkem 18 let a 164 dnů nejmladším účastníkem vzpěračské soutěže. Dvakrát vybojoval titul mistra Evropy, ve Vídni v roce 1929 a v Janově 1934. V letech 1930 – 1934 vybojoval 5x mistra Rakouska. Se vzpíráním začal ve 14 letech. V roce 1929 zvítězil v HK do 60 kg výkonem 272,5 kg na mezinárodním mistrovství ČSR v Bratislavě. Startoval za AC Oswald Vídeň. Pracoval v pohostinství (kuchař, barman), po skončení sportovní kariéry se stal úředníkem a později školníkem. Byl nejstarším ze 12 dětí. Během své kariéry překonal 21 světových rekordů neoficiálních a v jednoručích. V tabulkách IWF je uveden pouze jeho nadhoz 110 kg z roku 1925 v HK 60 kg.

Haas Hans

Zvítězil společně s Kurtem Helbigem. Oba vážili před a po soutěži stejně a jury rozhodla o udělení dvou zlatých medailí. Na OH v Los Angeles vybojoval stříbrnou medaili. Dvojnásobný mistr Evropy z let 1930 v Mnichově a 1931 v Luxemburku, kde zvítězil rozdílem 15 kg nad Kurtem Helbigem. Tesař, člen vzpěračského klubu EAGLES Vídeň. V letech 1927-30 překonal 5x WR v trhu 102.5, 105 kg, v nadhozu128.5, 135 kg (67,5 kg), v trhu 107.5 kg (75 kg). Dalších 13 WR překonal neoficiálně a v jednoručích.

Helbig Kurt

Zvítězil společně s Hansem Haasem. V letech 1925 – 1930 překonal 7x světový rekord, také HK 67,5 kg trh 105 kg, nadhoz 124,5 kg, trojboj 337.5 kg. Všechny rekordy jsou pouze neoficiální. Mistrem Evropy se stal v roce 1930 v Mnichově, kde zvítězil rozdílem 15 kg. Vedle vzpírání se věnoval i boxu. Vyučil se řezníkem. Po návratu z OH byl v Plauen nadšeně oslavován. Od městské rady obdržel finanční odměnu ve výši 100 Říšských marek, které mu však v době nezaměstnanosti byly odečteny z podpory. Mistrem Německa se stal v letech 1928, 1930, 1931 a 1932. Zvítězil v Německé kvalifikaci na OH v Los Angeles, pro nedostatek finančních prostředků však nebyl nominována a přišel tak o možnou další medaili. Znechucen ukončil svoji aktivní činnost. Později se věnoval v místním vzpěračském klubu trenérské činnosti. Jeho jménem je pojmenována sportovní hala a náměstí v Plauen. V roce 1951 se stal jedním ze zakladatelů vzpěračské federace NDR. Jeho syn Kurt se stal mistrem NDR v roce 1956.

Roger Francois

V roce 1922 zvítězil v HK do 82,5 kg na MS v Tallinu a porazil o 40 kg druhého domácího Tooma Johanese. Překonal v letech 1922 – 1923 5x WR v tahu 92.5, 103.5 kg, v trhu 97 kg (75 kg), v tahu 95, v trhu 95 kg (82,5 kg). Je trojnásobným účastníkem OH. Na OH v roce 1924 skončil na 6. místě s výkonem 442,5 v pětiboji, na OH 1932 obsadil 4. místo v HK do 75 kg 335 (102.5, 102.5, 130) již v olympijském trojboji. Vše v HK do 75 kg.

Nosseir El-Sayed Mohamed

Vybojoval první zlatou medaili olympijskou medaili pro Egypt. V letech 1930 – 1931 startovali Egypťané na mistrovství Evropy. Stal se dvojnásobným mistrem Evropy, v roce 1930 v Mnichově a v roce následujícím v Luxemburgu o 30 kg nad Reisem (Německo). Velkou zásluhu na jejich startu měl náš František Menšík. Překonal v letech 1928 – 1931 9x světový rekord v trhu 115, 116 kg, v nadhozu 142.5, 143, 148 kg (82,5 kg), v trhu 127.5, v nadhozu 162.5, 165.5, 167.5 kg (+82,5 kg). Další světové rekordy mu nebyly uznány, například v roce 1931 400 kg v trojboji v HK +82,5 kg. Styl přemístění v nadhozu studoval na vstávání velblouda ze země. Vytrčit nohu dopředu, zhoupnout se při vstávaní ze střihu na zadní nohu. Styl nazval „CAMEL SYSTEM“. Zasadil se o rozvoj vzpírání a kulturistiky v Egyptě. Po skončení aktivní činnosti se věnoval politice, v roce 1947 byl ministrem sportu a poradcem krále Farouka.

Straßberger Josef

S činkou přišel do kontaktu v necelých 20 letech na vojně v roce 1914. Sportovní činnost mu přerušila 1. Světová válka. Po návratu z vojenské služby vzpíral za TSV 1860 Mnichov. Již v roce 1919 obsadil na mistrovství Německa 3. místo. Vážil v té době kolem 85 kg. V roce 1921 zvítězil na ME (Offenbach) o 42,5 kg nad Fritzem Wenningerem. Toto ME bylo považováno za náhradu startu za OH 1920, kterých se němečtí vzpěrači nesměli zúčastnit. Další vítězství na ME si připsal v roce 1929 (Vídeň). Stal se mistrem Německa v letech 1920 – 1925, 1927 – 1933, celkem 13x. Se svým klubem TVS 1860 Mnichov zvítězili na mistrovství Německa družstev v letech 1922 – 1934 celkem 10x. Ukazováček a prostředník pravé ruky měl po zranění nefunkční a to mu dělalo problém hlavně v trhu. Překonal 5x WR, v tahu 90 kg (82,5 kg), v tahu 110, 135.5, 136,5 kg (+82,5 kg). Poslední dva rekordy překonal ve svých 41 letech v roce 1935.

Vacek Josef

Člen oddílu K. A. Nusle. Mistr Československa 1928, 1929, 1930, 1932, 1933 – vše v HK do 60 kg. V reprezentaci v letech 1928 – 1934. K 31. 12. 1933 měl v držení národní rekordy v HK do 60 kg v tahu soupažném 87,5 kg a v nadhozu soupažném 110 kg a k 31. 12. 1929 byl držitelem národního rekordu v trhu soupažném výkonem 84 kg.

Matějček Josef

Člen oddílu AFK Stráž bezpečnosti Praha. Legionář z 1. Světové války. V roce 1926 měl v držení rekord ČSR v tahu 82,5 kg v HK do 67,5 kg. Mistr ČSR v roce 1923 v HK do 75 kg. V letech 1925, 1927, 1928 zvítězil na mistrovství Československa v HK do 67,5 kg. V roce 1930 byl na valné hromadě ČSTA (Československého svazu těžké atletiky) zvolen do funkce zapisovatele. Svoji funkci obhájil i dalším roce, volby se v té době konaly každoročně. V roce 1938 byl zvolen náčelníkem ČSTA (státní trenér, metodik svazu). V roce 1945 byl zvolen místonáčelníkem ČSTA. Dne 23. 3. 1948 došlo ke sjednocení sportu v Sokole a předsedou těžkoatletického odboru ČSO byl zvolen nadporučík Josef Matějček, který tuto funkci vykonával do 18. 11. 1948, kdy byl zvolen předsedou František Menšík. Nadále se věnoval zápasu.

Kostrba Jan

Člen oddílu AFK Vršovice. Mistr Československa v letech 1926 a 1927 v HK do 75 kg, v roce 1931 v HK do 82,5 kg. Ještě v roce 1935 obsadil 2. místo v HK do 82,5 kg. Jeho jméno nacházíme ve výsledkové listině v HK do 82,5 kg na 2. místě s výkonem 277,5 kg v olympijském trojboji ještě v roce 1945, kdy ho o tělesnou váhu porazil pozdější předseda našeho svazu vzpírání a vicepresident IWF Bedřich Poula. V roce 1948 již v těžké váze skončil opět na 2. místě, když ho porazil Lubomír Linka, pozdější dlouholetý svazový funkcionář. Stal se nejmladším účastníkem naší výpravy na těchto OH a zůstal dodnes nejmladším v historii našeho vzpírání. V době startu měl 18 let a 144 dní.

Sýkora Bohumil

Člen oddílu K. A. Žižkov 1897. Mistr Československa z let 1928, 1929, 1930, 1937 v HK do 75 kg. V letech 1926 – 1942 vybojoval dalších 10 mistrovských medailových umístění z toho 8 stříbrných. Poslední ve svých 40 letech.

Pšenička Václav st.

Startoval v dresu K. A. Žižkov Praha, S.K.E.P Praha, ATK Stráže bezpečnosti Praha, K. A. Bivoj Žižkov. Mistr Evropy a držitel dvou olympijských stříbrných medailí. Zúčastnil se OH v letech 1928, 1932, 1936. První titul mistra ČSR dobyl Pšenička roku 1926 při národních závodech svazových ve váze polotěžké v „Domovině“ v Praze VII. Dosáhl 312,5 kg (97.5, 97.5, 117.5) v HK do 82,5 kg. V letech 1926 – 1943 se stal 15x mistrem Československa. Překonal na OH 1928, 1932, 1936 celkem 9x olympijský rekord. Během kariéry překonal tři světové rekordy v HK do 82,5 kg v tahu 110 kg a 111 kg v roce 1928, v těžké váze (+82,5 kg) v olympijském trojboji 407,5 kg v roce 1936. Dále překonal 50 rekordů ČSR. Reprezentoval nás v období 1928 – 1937. Patří mezi desítku nejlepších vzpěračů naší historie. Na těchto OH se dělil o 1. místo v tahu a 3. místo v trhu. V letech 1929, 1930, 1931, 1934, 1935, 1936, 1937, 1940 se stal nejlepším vzpěračem v ČSR. Je členem Síně slávy ČSV IN MEMORIAM. V roce 1934 se stal vůbec prvním držitelem ceny Dr. Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, která mu byla udělena za titul mistra Evropy. Cenu uděloval Národní Olympijský výbor. Citace z tehdejšího tisku: Václav Pšenička začíná ve 14 letech v roce 1920 vzpírat v K. A. Bivoj Žižkov. Byl zámečnickým učněm v „Daňkovce“ v Karlíně. Již tenkrát, třebaže malý postavou (výška 165 cm, váha 105 kg, obvod prsou 120 cm, s nádechem 128 cm, pas 100 cm, obvod bicepsu 47 cm, stehna 67 cm, lýtka 43 cm a zápěstí 20 cm), budil pěkně stavěným tělem pozornost okolí, bezprostředně pak „pana Josefa“ – předního to dělníka pana Kříže. A ten to byl, který malého „Venouška Pšeničků“ vtáhl do KA Bivoj Žižkov, a to pro cvičbu v zápase. Kluby na Žižkově splynuly pod názvem KA Žižkov 1897. V tomto klubu si povšiml mladého zápasníka Pšeničky známý vzpěrač Sochůrek, šampión Rakouska, a navrhl mu vzpírání, v němž „Venda“ se ocitl na správné koleji. Po vyučení černému řemeslu setrval Pšenička v Daňkově továrně po tři roky, pak ale přišel jeho 20. rok, a tím i odvodová povinnost. Narukoval k 35. dělostřeleckého pluku č. 51 v Brandýse n/Labem. Po skončení ZVS se vrátil do Prahy, zaměstnání však v „Daňkovce“ nebylo. Proto složil řidičské zkoušky a pracoval jako řidič v privátu. V roce 1929 získal místo v Elektrických podnicích hlavního města Prahy a v roce 1930 přešel do týmu SKEP. Po rozpadnutí klubu přestoupil v roce 1938 do Stráže bezpečnosti. V roce 1940 se vrátil do KA Žižkov. Koncem 30. let Pšenička stále trénoval dvakrát týdně, za každý trénink přitom dokázal navzpírat až 45 t. V roce 1939 z existenčních důvodů přestoupil k profesionálním zápasníkům. Společně s Jaroslavem Skoblou zápasili krátce v aréně bývalého zápasníka a vzpěrače Josefa Dostála.

Franz Josef Anrysek

Hans Haas

Saied Mohamed Nosseir

Hostin Louis

Helbig Kurt

Straßberger Josef

Roger Francois

Matějček Josef OH 1928

Oficiální diplom z OH 1928

Menšík, Skobla, Sýkora, Kostrba, Matějček, Pšenička, Vacek, Urban OH 1928

Skobla, Pšenička, Sýkora, Menšík, Vacek, Matějček, Kostrba na OH 1928

Helbig Kurt

Straßberger Josef

Jaroslav Skobla


Olympijská medaile 1928

Václav Pšenička a Jaroslav Skobla

Josef Vacek

Olympijský kongres v Praze 1925

Václav Pšenička