XVII. Olympijské hry Řím 1960
Olympijské hry se konaly ve dnech 25.8.- 11.9.1960. Her se zúčastnilo celkem 5 350 sportovců (z toho 612 žen) z 83 zemí. ČSSR vyslalo 120 sportovců (z toho 17 žen). Na programu OH byly soutěže v 19 olympijských sportech. Celkem proběhlo 150 soutěží. Československou výpravu vedl František Vodsloň, funkci generálního sekretáře vykonával František Kroutil. Ve vedení výpravy byl Bohuslav Pokorný (také vedoucím výpravy vzpěračů na ME 1973 v Madridu. Jeho starší bratr bojoval v občanské válce ve Španělsku a je pohřben v Madridu). Naši sportovci získali 3x zlato (Bohumil Němeček – box, Eva Bosáková – kladina, Václav Kozák a Pavel Schmidt – dvojskif), 2x stříbro a 3x bronz. Vzpěračské soutěže se konali ve dnech 7. – 10. 9. 1960 v Palazzetto dello Sport. Soutěže ve vzpírání se zúčastnilo 173 vzpěračů z 53 zemí. Soutěžilo se v sedmi HK do 56, 60, 67,5, 75, 82,5, 90, +90 kg a v olympijském trojboji: tah, trh a nadhoz soupažný. Na kongresu FIHC v Římě byl dne 6.9.1960 Bedřich Poula zvolen do Technické komise na období 1960 – 1964.
Olympiáda byla prvně vysílána prostřednictvím televize do celého světa. Všichni olympionici (mimo SSSR) dostali požehnání od papeže na náměstí Svatého Petra. Gymnasté opět vítězí v počtu vybojovaných medailí. Nejvíce jich získal Boris Shakhlin 4+2+1 a Larisa Latinin 3+2+1. Největší hvězdou se stali Casius Clay, který vyhrál HK do 81 kg v boxu, Wilma Rudolphová, která v dětství trpěla obrnou, zde vyhrála 100 m, 200 m a 4x 100m, maratónec Adebe Bikila (Etiopie), který svůj úspěch opakoval i v Tokiu. Zde běžel bos a Jurij Vlasov, který překonal fenomenální rekordy Paula Andersona. Maďarský šermíř Aladare Gerevich získal šestou zlatou medaili v šermu. In canoeing, Sweden/'s Gert Fredricksson won his sixth gold medal. V kanoistice žen Gert Fredricksson (SWE) získala šestou zlatou medaili a Paul Elvstrom (DAN) získal v jechtingu ve třídě Finn, svoji čtvrtou zlatou medaili za sebou.
Bylo překonáno 9 světových rekordů. Nejkvalitnější rekordy předvedl Jurij Vlasov s 537,5 v trojboji a 202 kg v nadhozu. Zvítězil s největším náskokem 25 kg. Stal se prvním vzpěračem, který oficiálně překonal hranici 200 kg v nadhozu. Činka po oficiálním převážení vážila 202 kg, do trojboje bylo započítáno 202.5 kg. Jiná zpráva hovoří o tom, že prvním se stal Dave Ashman (USA), který v tomto roce nadhodil v přepočtu z liber 201,5 kg při osobní váze 134 kg, výkon však nebyl za světový rekord uznán z důvodu chybějících zahraničních účastníků na soutěži a kvalifikovaných rozhodčích. Charles Vinci (USA, 56 kg) překonal světový rekord v trojboji 345 kg (nebyl uznán). Bushuev (SSSR, 67,5 kg) v trojboji 392.5, 397.5 kg a zvítězil o 17,5 kg. Kurynov (SSSR, 75 kg) překonal rekordy v trojboji 437,5 kg a v nadhozu 170.5 kg. Palinski (Polsko 82,5 kg) nadhodil 180 kg. Vorobiev (SSSR, 90 kg) překonal rekord v trojboji 472,5 kg a zvítězil rozdílem 15 kg. Ve stejné hmotnosti Lomakin (SSSR) vytvořil nový rekord v tahu výkonem 157 kg. Soutěže začínali v 9.00 a v 17.00 hodin. Soutěž v těžké váze se konala 10. 9. od 20.00 hodin a končila nad ránem.
V HK do 90 kg obsadil James (Jim) George (USA) 2. a na OH v roce 1956 3. místo. Jeho bratr Peter George zvítězil na OH v roce 1952 (podrobněji v profilu Petera z OH 1952). V těžké váze vybojoval stříbrnou medaili James Bradford, který své první stříbro získal již na OH v roce 1952. Narodil se 1.11.1928. Se vzpíráním začal v roce 1944 v YMCE ve Washingtonu D.C. Vystudoval prestižní Howard University a pracoval ve funkci knihovníka v Kongresové knihovně ve Washingtonu. V letech 1952 – 1954 sloužil v Koreji. První soutěž absolvoval v roce 1946. Mistrem USA se stal v letech 1960 a 1961. Na MS vybojoval stříbrné medaile v letech 1951, 1954, 1955 a 1959. Stříbro získal i na OH v roce 1952. Při svém prémiovém startu na MS v Miláně (1951) bojoval o prvenství s velkým favoritem J.Davisem (neprohrál od roku 1938), který se v průběhu soutěže zranil na noze a soutěž dokončil jen s velkým sebezapřením. Bradford zde projevil velký smysl pro fair-play, když se vzdal 3. pokusu v nadhozu, kterým mohl zraněného Davise porazit. Jeho nejlepší výkony 512,5 (180, 150, 182.5) v těžké váze (+90 kg).
Nominační soutěž na OH se konala dne 17. 7. 1960 v Ostravě v rámci mezistátního utkání ČSR: Polsko „B“. Startovala celá naše špička: Karel Saitl, Stanislav Janál, Zdeněk Otáhal, Hans Zdražila, Václav Pšenička, Zdeněk Srstka a Václav Syrový. Utkání přihlíželo 800 platících diváků. Naši závodníci vytvořili během soutěže 5 národních rekordů. V družstvu Polska nastoupil pozdější olympijský vítěz Waldemar Bazsanowski.
Na nominaci mělo vliv také ME, které se konalo v Miláně a zúčastnili se ho čtyři závodníci a až na Václava Pšeničku, který tentokrát nezvládl základní pokus v tahu, vesměs skončili do šestého místa. Zdeněk Otáhal v lehké váze obsadil vynikající 3. místo. Zdeněk Srstka v kategorii do 90 kg zůstal těsně za hranicí 400 kg a s 397,5 (120, 122.5, 155) byl šestý. V těžké váze nastoupil Václav Syrový, který se 430 (140, 125, 165) skončil na 5. místě. Do Říma jsme odjeli bez Václava Pšeničky, kterému se obnovilo zranění. Ani s nárůstem výkonů jsme pozici z Milána neobhájili. Z.Otáhal skončil na sedmém, Z.Srstka na devátém a V.Syrový (vážil 136 kg) na osmém místě. Při obou soutěžích provázel ve funkci trenéra závodníky Václav Peterka, vedoucím výpravy byl Bedřich Poula, který pracoval také ve funkci středního rozhodčího v HK do 56 kg. Soutěže jednotlivých HK trvaly 5 – 7 hodin! Pro vysvětlenou, v té době nebyly určeny časové limity mezi pokusy.
Vinci Charles |
||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | OH | 1960 | Řím | 56 kg | 345,0 | 105,0 | 107,5 | 132,5 |
1. | OH | 1956 | Melbourne | 56 kg | 342,5 | 105,0 | 105,0 | 132,5 |
2. | MS | 1955 | Mnichov | 56 kg | 317,5 | 95,0 | 102,5 | 120,0 |
2. | MS | 1958 | Stockholm | 56 kg | 327,5 | 105,0 | 100,0 | 122,5 |
1. | PAG | 1955 | Mexico City | 56 kg | ||||
1. | PAG | 1959 | Chicago | 56 kg | 325,0 | 110,0 | 95,0 | 125,0 |
Minaev Eugene |
||||||||
1. | OH | 1960 | Řím | 60 kg | 372,5 | 120,0 | 110,0 | 142,5 |
2. | OH | 1956 | Melbourne | 60 kg | 342,5 | 115,0 | 100,0 | 127,5 |
1. | MS | 1957 | Teherán | 60 kg | 362,5 | 117,5 | 105,0 | 140,0 |
2. | MS | 1958 | Stockholm | 60 kg | 362,5 | 117,5 | 110,0 | 135,0 |
2. | MS | 1961 | Vídeň | 60 kg | 357,5 | 117,5 | 107,5 | 132,5 |
1. | MS | 1962 | Budapešť | 60 kg | 362,5 | 117,5 | 107,5 | 137,5 |
1. | ME | 1958 | Stockholm | 60 kg | 362,5 | 117,5 | 110,0 | 135,0 |
1. | ME | 1960 | Miláno | 60 kg | 360,0 | 115,0 | 107,5 | 137,5 |
2. | ME | 1961 | Vídeň | 60 kg | 357,5 | 117,5 | 107,5 | 132,5 |
1. | ME | 1962 | Budapešť | 60 kg | 362,5 | 117,5 | 107,5 | 137,5 |
Bushuev Viktor |
||||||||
1. | OH | 1960 | Řím | 67,5 kg | 397,5 | 125,0 | 122,5 | 150,0 |
1. | MS | 1957 | Teherán | 67,5 kg | 380,0 | 120,0 | 117,5 | 142,5 |
1. | MS | 1958 | Stockholm | 67,5 kg | 390,0 | 125,0 | 117,5 | 147,5 |
1. | MS | 1959 | Varšava | 67,5 kg | 385,0 | 125,0 | 117,5 | 142,5 |
1. | ME | 1958 | Stockholm | 67,5 kg | 390,0 | 125,0 | 117,5 | 147,5 |
1. | ME | 1959 | Varšava | 67,5 kg | 385,0 | 125,0 | 117,5 | 142,5 |
Kurynov Alexander |
||||||||
1. | OH | 1960 | Řím | 75 kg | 437,5 | 135,0 | 132,5 | 170,0 |
1. | MS | 1961 | Vídeň | 75 kg | 435,0 | 135,0 | 125,0 | 165,0 |
1. | MS | 1962 | Budapešť | 75 kg | 422,5 | 130,0 | 130,0 | 162,5 |
1. | MS | 1963 | Stockholm | 75 kg | 437,5 | 140,0 | 130,0 | 167,5 |
3. | MS | 1965 | Sofie | 75 kg | 432,5 | 140,0 | 130,0 | 162,5 |
1. | ME | 1960 | Miláno | 75 kg | 420,0 | 130,0 | 132,5 | 157,5 |
1. | ME | 1961 | Vídeň | 75 kg | 435,0 | 135,0 | 125,0 | 165,0 |
1. | ME | 1962 | Budapešť | 75 kg | 422,5 | 130,0 | 130,0 | 162,5 |
1. | ME | 1963 | Stockholm | 75 kg | 437,5 | 140,0 | 130,0 | 167,5 |
Palinski Ireneusz |
||||||||
1. | OH | 1960 | Řím | 82,5 kg | 442,5 | 130,0 | 132,5 | 180,0 |
3. | OH | 1964 | Tokyo | 90 kg | 467,5 | 150,0 | 135,0 | 182,5 |
3. | MS | 1958 | Stockholm | 82,5 kg | 432,5 | 135,0 | 127,5 | 170,0 |
2. | MS | 1959 | Varšava | 82,5 kg | 432,5 | 127,5 | 130,0 | 175,0 |
1. | MS | 1961 | Vídeň | 90 kg | 475,0 | 147,5 | 137,5 | 190,0 |
2. | MS | 1962 | Budapešť | 90 kg | 470,0 | 145,0 | 142,5 | 182,5 |
2. | MS | 1963 | Stockholm | 90 kg | 475,0 | 150,0 | 140,0 | 185,0 |
3. | MS | 1964 | Tokyo | 90 kg | 467,5 | 150,0 | 135,0 | 182,5 |
2. | MS | 1966 | Berlín | 90 kg | 477,5 | 160,0 | 137,5 | 180,0 |
3. | ME | 1957 | Katovice | 82,5 kg | 400,0 | 125,0 | 120,0 | 155,0 |
2. | ME | 1958 | Stockholm | 82,5 kg | 432,5 | 135,0 | 127,5 | 170,0 |
2. | ME | 1959 | Varšava | 82,5 kg | 432,5 | 127,5 | 130,0 | 175,0 |
2. | ME | 1960 | Miláno | 82,5 kg | 425,0 | 125,0 | 125,0 | 175,0 |
1. | ME | 1961 | Vídeň | 90 kg | 475,0 | 147,5 | 137,5 | 190,0 |
2. | ME | 1962 | Budapešť | 90 kg | 470,0 | 145,0 | 142,5 | 182,5 |
2. | ME | 1963 | Stockholm | 90 kg | 475,0 | 150,0 | 140,0 | 185,0 |
2. | ME | 1966 | Berlín | 90 kg | 477,5 | 160,0 | 137,5 | 180,0 |
Vorobiev Arkadi |
||||||||
1. | OH | 1960 | Řím | 90 kg | 462,5 | 147,5 | 137,5 | 177,5 |
1. | OH | 1956 | Melbourne | 90 kg | 472,5 | 152,5 | 142,5 | 177,5 |
3. | OH | 1952 | Helsinky | 82,5 kg | 407,5 | 120,0 | 127,5 | 160,0 |
2. | MS | 1950 | Paříž | 82,5 kg | 420,0 | 122,5 | 132,5 | 165,0 |
1. | MS | 1953 | Stockholm | 82,5 kg | 430,0 | 127,5 | 135,0 | 167,5 |
1. | MS | 1954 | Vídeň | 90 kg | 460,0 | 142,5 | 142,5 | 175,0 |
1. | MS | 1955 | Mnichov | 90 kg | 455,0 | 145,0 | 140,0 | 170,0 |
1. | MS | 1957 | Teherán | 90 kg | 470,0 | 147,5 | 142,5 | 180,0 |
1. | MS | 1958 | Stockholm | 90 kg | 465,0 | 150,0 | 142,5 | 172,5 |
2. | MS | 1959 | Varšava | 90 kg | 445,0 | 140,0 | 135,0 | 170,0 |
3. | MS | 1961 | Vídeň | 90 kg | 457,5 | 145,0 | 137,5 | 175,0 |
1. | ME | 1950 | Paříž | 82,5 kg | 412,5 | 120,0 | 130,0 | 162,5 |
1. | ME | 1951 | Miláno | 82,5 kg | 395,0 | 120,0 | 120,0 | 155,0 |
1. | ME | 1953 | Stockholm | 90 kg | 425,0 | 125,0 | 135,0 | 165,0 |
1. | ME | 1954 | Vídeň | 90 kg | 435,0 | 130,0 | 135,0 | 170,0 |
1. | ME | 1955 | Mnichov | 90 kg | 460,0 | 140,0 | 142,5 | 177,5 |
1. | ME | 1956 | Helsinky | 90 kg | 462,5 | 142,5 | 142,5 | 177,5 |
1. | ME | 1957 | Katovice | 90 kg | 457,5 | 145,0 | 142,5 | 170,0 |
1. | ME | 1958 | Stockholm | 90 kg | 460,0 | 147,5 | 137,5 | 175,0 |
1. | ME | 1959 | Varšava | 90 kg | 455,0 | 142,5 | 145,0 | 172,5 |
2. | ME | 1960 | Miláno | 90 kg | 455,0 | 142,5 | 142,5 | 170,0 |
Vlasov Yury |
||||||||
1. | OH | 1960 | Řím | +90 kg | 537,5 | 180,0 | 155,0 | 202,5 |
2. | OH | 1964 | Tokyo | +90 kg | 570,0 | 197,5 | 162,5 | 210,0 |
1. | MS | 1959 | Varšava | +90 kg | 500,0 | 160,0 | 147,5 | 192,5 |
1. | MS | 1961 | Vídeň | +90 kg | 525,0 | 180,0 | 155,0 | 190,0 |
1. | MS | 1962 | Budapešť | +90 kg | 540,0 | 177,5 | 155,0 | 207,5 |
1. | MS | 1963 | Stockholm | +90 kg | 557,5 | 187,5 | 160,0 | 210,0 |
2. | MS | 1964 | Tokyo | +90 kg | 570,0 | 197,5 | 162,5 | 210,0 |
1. | ME | 1959 | Varšava | +90 kg | 500,0 | 160,0 | 147,5 | 192,5 |
1. | ME | 1960 | Miláno | +90 kg | 500,0 | 170,0 | 145,0 | 185,0 |
1. | ME | 1961 | Vídeň | +90 kg | 525,0 | 180,0 | 155,0 | 190,0 |
1. | ME | 1962 | Budapešť | +90 kg | 540,0 | 177,5 | 155,0 | 207,5 |
1. | ME | 1963 | Stockholm | +90 kg | 557,5 | 187,5 | 160,0 | 210,0 |
1. | ME | 1964 | Moskva | +90 kg | 562,5 | 190,0 | 165,0 | 207,5 |
Vinci Charles (viz OH 1960)
Minaev Eugene
Mistr SSSR v letech 1957, 58, 59, 61, 63, 65 a 1966 (7x). Dvojnásobný vítěz Spartakiády národů SSSR v letech 1963 a 1969. Trojnásobný mistr Evropy (1958, 1960, 1962) a dvojnásobný mistr světa (1957, 1962). Překonal 10x WR v HK do 60 kg, v tahu (8x) se dostal na 122 kg, v trojboji na 362,5 kg. Důstojník armády SSSR. V městě Klin se na jeho památku koná celostátní juniorský memoriál.
Bushuev Viktor
Mistr SSSR v letech 1958 a 1960. Na Spartakiádě národů SSSR skončil v roce 1959 na třetím a v roce 1963 na druhém místě. Dvojnásobný mistr Evropy (1958, 1959) a trojnásobný mistr světa (1957, 1958, 1959). Pracoval jako trenér v klubu „Torpedo“ v Nizhniy Novgorodě. Zůstal stát před hranicí 400 kg v HK 67,5 kg v olympijském trojboji, když překonal WR s 385, 390, 392.5, 397.5 kg.
Kurynov Alexander
Mistr SSSR v letech 1962, 1963, 1964. Na ME v roce 1960 byl vyhlášen nejlepším vzpěračem šampionátu. Na OH v Římě porazil o 10 kg Tamio Kona, který byl považován za neporazitelného. V roce 1964 byl iniciátorem kritického dopisu, který upozorňoval na nesnesitelné podmínky v reprezentaci. Závodníci byli na dlouhá období odloučeni od rodin. Vedoucí trenér Arkadi Vorobjev vedl reprezentaci vojenským systémem. Byl hlavním favoritem OH 1964, které se konaly v Tokiu. Z důvodu kritiky vedení byl za trest z nominace vyjmut. Místo něho nastoupil Viktor Kurencev, který zlatou medaili prohrál s naším Hansem Zdražilou. Dodejme, že V.Kurynov před OH překonal světový rekord v trojboji 447,5 kg. Cekem překonal 13x světový rekord – 2x v tahu (147,5 kg), 4x v trhu (136 kg), 4x v nadhozu (171 kg) a 3x v trojboji (447.5 kg). Později byl často nemocen a trpěl vysokým tlakem. Dnes se na jeho počest koná memoriál.
Palinski Ireneusz
Syn sedláka, nejstarší ze 7 bratrů. Narodil se v Ciechanow Nużewo. Vyučen tesařem. Stal se prvním olympijským vítězem v polském vzpírání. Své postavení potvrdil v dalším roce získáním titulu mistra Evropy a světa. V období let 1958-1966 9x zvítězil na mistrovství Polska. V roce 1961 byl v Polsku zvolen sportovcem roku. V roce 1960 byl ve stejné anketě třetí. Vzpíral za Guardia Jelenia Góra. Překonal 7 světových rekordů v HK do 82,5 a 90 kg. V nadhozu 178.5 a 180 kg (82,5), 185.5, 186, 186.5 a 190 kg, v trojboji 475 kg (90 kg). V roce 1964 vybojoval na OH v Tokiu bronzovou medaili. Nadhodil 191 kg (světový rekord nebyl uznán) a v trojboji dokázal 475 kg. Po návratu z OH, mu byl udělen Rytířský kříž. Velký samotář z Ciechanow, trénoval ve vlastní tělocvičně a zřídkakdy těžil z podpory trenérů, neměl rád centrální přípravu. Svoji sportovní kariéru ukončil v roce 1967. Na počátku devadesátých let těžce onemocněl a podrobil se několika operací žaludku.
Vorobiev Arkadi (viz OH 1956)
Vlasov Yury
Narodil se 5. 12. 1935 v obci Makiivka na Ukrajině. V reprezentaci SSSR v letech 1957 – 1964. Od 1946 do 1953 studoval v Saratově vojenskou školu Suvorova, kterou absolvoval s vyznamenáním. Během studií se věnoval zápasu, boxu a atletice. Přečetl si životopis Georgie Hackenschmidta „Cesta k moci a zdraví. A bylo rozhodnuto. Po absolvování vojenské školy Suvorov odešel studovat na leteckou akademii Žukovského v Moskvě. Absolvoval v roce 1959 s vyznamenáním a zlatou medailí.
V únoru 1957, pod vedením trenéra Evžena N. Shapovalova dosáhl prvního vítězství ve vzpírání a splnil limit mistra sportu. Stříbrný odznak Mistra sportu mu předával legendární maršál jezdectva Semjon Buďonnyj. Na OH v Římě překonal tehdy „nepřekonatelné“ světové rekordy Paula Andersona (512,5 kg), které tehdy byly v platnosti již 5 let, a doslova ohromil celý svět. Díky němu se stalo vzpírání velmi populární. Při svém vítězství překonal světové rekordy v tahu, trhu, nadhozu a v trojboji. Soutěž v Římě končila v 2.30 hodin ráno. Po návratu obdržel Leninův řád a Řád Rudé hvězdy. Byl vyhlášen nejlepším sportovcem olympijských her a světa za rok 1960.
Na OH v roce 1964 prohrál v souboji s L.Žabotinským. Přestože překonal světový rekord v tahu 197,5 kg a získal tím náskok 10 kg + TV, po zaváhání v trhu, kdy základní pokus na 162,5 kg dal až na 3. pokus (ve 4. pokuse dokonce překonal světový rekord 172,5 kg), dal postupně 205 a 210 kg v nadhozu a před posledním pokusem na 217,5 kg (neplatný, pokus o světový rekord) vedl o 15 kg + TV. Žabotinský šel základním pokusem v nadhozu 200 kg na jistotu 2. místa a měl ze soutěže z důvodu před soutěží avizovaného zranění odstoupit (v přípravě na OH si zlomil ruku). Pokračoval ke všeobecnému překvapení druhým pokusem na 217,5 kg a nedal. Třetím pokusem vytvořil světový rekord a porazil tím Vlasova o 2,5 kg.
Je čtyřnásobným mistrem světa (1959, 1961, 1962, 1963) a šestinásobným mistrem Evropy (1959 – 1964). Mistrem SSSR se stal v letech 1959 – 1963 (5x), zvítězil na Spartakiádě národů SSSR v letech 1959 a 1963. Překonal 31 světových rekordů – 7x v tahu, 7x v trhu, 9x v nadhozu a 8x v trojboji. Nejlepší výkony 580 (199, 172.5, 215.5). V pozdějších letech dvakrát prodělal operaci páteře a několik let strávil na invalidním vozíku. Otec Peter Parfenovich Vlasov (1905-1953) byl voják a diplomat. Vyučil se v závodě Voroněžské zemědělské techniky. Po službě v armádě a v roce 1938 absolvoval Moskevský institut orientálních studií. Od května 1938 do července 1940 působil v Číně jako dopisovatel pro TASS. V květnu 1942 byl poslán do Yan/'an (Zvláštní oblast Číny) jako člen Kominterny, se současným plněním povinností vojenského korespondenta TASS. Zde působil až do listopadu 1945. V roce 1946 byl převeden na práci v sovětské ministerstvo zahraničí. Od 1948 - 1951 - generální konzul SSSR v Šanghaji. Od roku 1952 - mimořádný a zplnomocněný velvyslanec SSSR v Barmě.
Je nejenom slavným vzpěračem, ale i básníkem a romanopiscem. Napsal několik románů, které byly přeloženy do více jazyků. Jeho první kniha „Překonat sám sebe“ vycházela i u nás na pokračování v časopisu Stadion. Je autorem Slané radosti, Zvláštní oblast Číny (životopis otce), Flaming Cross, Rus bez vůdce, Bílý moment, Spravedlnost síly, atd. Román Flaming Cross byl vydán pouze na západě a Vlasov byl v SSSR zařazen mezi disidenty. Situace se upravila po nástupu Gorbačova v roce 1987. V roce 1989 vystoupil z KSSS. Je členem Hall of Fame IWF.
V post-sovětských časech se stal úspěšným politikem, dne 12. 12. 1993 byl zvolen do Státní dumy v Rusku, kde pracoval ve funkci člena Výboru pro bezpečnost společně s Andrejem Sacharovem, Anotolijem Sobchakem a Borisem Jelcinem. Kandidoval na prezidenta, ve volbách však neuspěl a prohrál v roce 1996 s Borisem Jelcinem. V presidentské kampani ho podporoval Arnold Schwarzengger, který za ním přiletěl do Ruska a pro kterého byl klukovským vzorem. Po neúspěšných volbách odešel z politiky. V letech 1960 až 1964 byl J.Vlasov byl poslancem městské rady v Moskvě. V roce 1980 se stal předsedou svazu kulturistiky SSSR. V roce 1985 byl zvolen předsedou vzpírání federace SSSR. V roce 1988 byl zvolen předsedou Svazu sportovní gymnastika SSSR. Dnes žije v ústraní.
Umístění našich vzpěračů | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Otáhal Zdeněk (*31.1.1936 Benešov – †2004) |
||||||||
4. | OH | 1960 | Řím | 67,5 kg | 367,5 | 120,0 | 105,0 | 142,5 |
5. | OH | 1964 | Tokio | 67,5 kg | 400,0 | 130,0 | 117,5 | 152,5 |
6. | MS | 1959 | Varšava | 67,5 kg | 350,0 | 112,5 | 102,5 | 135,0 |
7. | MS | 1961 | Vídeň | 67,5 kg | 367,5 | 120,0 | 105,0 | 142,5 |
9. | MS | 1962 | Budapešť | 67,5 kg | 360,0 | 112,5 | 110,0 | 137,5 |
5. | MS | 1963 | Stockholm | 67,5 kg | 382,5 | 122,5 | 112,5 | 147,5 |
5 | MS | 1964 | Tokio | 67,5 kg | 400,0 | 130,0 | 117,5 | 152,5 |
4. | MS | 1965 | Teherán | 67,5 kg | 405,0 | |||
9. | MS | 1966 | Berlín | 67,5 kg | 377,5 | 125,0 | 110,0 | 142,5 |
4. | ME | 1959 | Varšava | 67,5 kg | 350,0 | 112,5 | 102,5 | 135,0 |
3. | ME | 1960 | Miláno | 67,5 kg | 355,0 | 110,0 | 107,5 | 137,5 |
4. | ME | 1961 | Vídeň | 67,5 kg | 367,5 | 120,0 | 105,0 | 142,5 |
5. | ME | 1962 | Budapešť | 67,5 kg | 360,0 | 112,5 | 110,0 | 137,5 |
4. | ME | 1963 | Stockholm | 67,5 kg | 382,5 | 122,5 | 112,5 | 147,5 |
2. | ME | 1964 | Moskva | 67,5 kg | 375,0 | 120,0 | 115,0 | 140,0 |
3. | ME | 1965 | Sofie | 67,5 kg | 387,5 | 120,0 | 117,5 | 150,0 |
7. | ME | 1966 | Berlín | 67,5 kg | 377,5 | 125,0 | 110,0 | 142,5 |
- | ME | 1968 | Leningrad | 67,5 kg | ||||
Srstka Zdeněk (*26.9.1935 Praha) |
||||||||
9. | OH | 1960 | Řím | 90 kg | 405,0 | 122,5 | 127,5 | 155,0 |
16. | MS | 1955 | Mnichov | 90 kg | 365,0 | 112,5 | 110,0 | 142,5 |
- | MS | 1961 | Vídeň | 90 kg | - | 120,0 | - | - |
12. | ME | 1955 | Mnichov | 90 kg | 365,0 | 112,5 | 110,0 | 142,5 |
6. | ME | 1956 | Helsinky | 90 kg | 382,5 | 115,0 | 115,0 | 152,5 |
3. | ME | 1957 | Katovice | 90 kg | 382,5 | 120,0 | 110,0 | 152,5 |
6. | ME | 1960 | Miláno | 90 kg | 397,5 | 120,0 | 122,5 | 155,0 |
- | ME | 1961 | Vídeň | 90 kg | - | 120,0 | - | - |
Syrový Václav (*11.6.1934 Praha – †25.3.2010 Nový Bor) |
||||||||
8. | OH | 1960 | Řím | +90 kg | 445,0 | 145,0 | 127,5 | 172,5 |
5. | MS | 1958 | Stockholm | +90 kg | 437,5 | 142,5 | 127,5 | 167,5 |
6. | MS | 1959 | Varšava | +90 kg | 430,0 | 137,5 | 122,5 | 170,0 |
7. | MS | 1961 | Vídeň | +90 kg | 437,5 | 142,5 | 125,0 | 167,5 |
11. | MS | 1962 | Budapešť | +90 kg | 430,0 | 145,0 | 120,0 | 165,0 |
3. | ME | 1957 | Katovice | +90 kg | 425,0 | 145,0 | 122,5 | 157,5 |
3. | ME | 1958 | Stockholm | +90 kg | 437,5 | 142,5 | 127,5 | 167,5 |
5. | ME | 1959 | Varšava | +90 kg | 430,0 | 137,5 | 122,5 | 170,0 |
5. | ME | 1960 | Miláno | +90 kg | 430,0 | 140,0 | 125,0 | 165,0 |
5. | ME | 1961 | Vídeň | +90 kg | 437,5 | 142,5 | 125,0 | 167,5 |
7. | ME | 1962 | Budapešť | +90 kg | 430,0 | 145,0 | 120,0 | 165,0 |
Otáhal Zdeněk
Startoval v HK do 67,5 kg v dresu ŽD Bohumín, Dukly Plzeň a Dukly Banská Bystrica. Titul Zasloužilý mistr sportu obdržel v roce 1964 jako náš třetí vzpěrač v pořadí. Mistr Československa v letech 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1967. Překonal olympijský rekord v olympijském trojboji v Tokiu v roce 1964 výkonem 400 kg. Reprezentoval v letech 1958 – 1968. Se vzpíráním začal v Bohumíně, kde se učil slévačem. Jeho první rekord ČSR je zaznamenán ze dne 4. 10. 1956 v tahu výkonem 105 kg v HK do 67,5 kg. Překonal kolem 50 národních rekordů. Osobní rekordy v HK do 67,5 kg tah – 130 kg, trh – 122,5 kg, nadhoz – 152,5 kg, trojboj - 405 kg, vesměs výkony na světové úrovni té doby. Ve střední váze měl v držení rekord v tahu soupažném výkonem 133 kg z roku 1965. Dlouholetý člen Dukly Plzeň, kde ukončil v roce 1968 svoji sportovní kariéru v hodnosti nadpraporčíka. V roce 1967 se Dukla Plzeň stěhovala do Banské Bystrice, kam již Zdeněk nepřešel a zůstal v Plzni. Člen Síně slávy Českého svazu vzpírání IN MEMORIAM.
Srstka Zdeněk
Startoval v HK do 90 kg, v oddílech Spartak Praha Stalingrad (dnes Bohemians Praha) a Dukla Plzeň. Reprezentoval v letech 1956 – 1962. Také zápasník, herec a kaskadér. Stal se 4x mistrem ČSR (1957, 1959, 1960, 1961). Nejlepší výkony v HK do 90 kg 417,5 (125, 131, 163) z různých soutěží v letech 1962-1963. Reprezentant ve vzpírání a později i v zápase ř.ř. Ještě ve svých 69 letech se stal mistrem Evropy Masters v bench pressu. První rekord ČSR jsme zaznamenali v roce 1959 v trhu v HK do 90 kg 123,5 kg. V ČKD Praha se vyučil elektromechanikem. Začínal s boxem, později na učilišti přešel ke vzpírání a zápasu. K filmu se dostal přes profesi kaskadéra, byl jedním ze zakladatelů této skupiny barrandovského studia. V období 1962 – 2001 hrál ve více než 50 filmech. Začínal v Tarzanově smrti a zatím poslední Czech Made Man z roku 2011. Mnohé filmy patří mezi nejpopulárnější své doby. Stačí vzpomenout „Marečku podejte mi pero“ s jeho nezapomenutelným výrokem „Hliník se odstěhoval do Humpolce“. Spolupracuje s televizí a od roku 1992 se zpěvačkou Martou Kubišovou moderují oblíbený pořad „Chcete mě?“ Nikdy se herectví nevěnoval profesionálně. V letech 1968 – 2001 pracoval ve funkci vedoucího správce Strahovských kolejí. Zde také provozoval restauraci „U kaskadéra“, kde se také konaly schůze Českého svazu vzpírání. Jeho syn Jiří byl dlouholetým ředitelem Národního divadla v Praze. Má bratra Františka (1943), který se také věnoval vzpírání a v roce 1961 vybojoval titul dorosteneckého mistra Československa v HK nad 82,5 kg výkonem 317.5 (90, 102.5, 125). Zasloužilý mistr sportu. Je členem Síně slávy Českého svazu vzpírání.
Syrový Václav
Startoval v těžké váze (+90 kg) v dresu ÚDA Praha, Vyšehrad Praha, Lokomotiva (Kaučuk) Kralupy a ČKD Praha. Reprezentoval v letech 1956 – 1962. V civilu pracoval jako zubní laborant. Přezdívka „Drobeček“. Byl pokračovatelem slavné tradice našich vynikajících těžkých vah s medailovými umístěními na ME. Osobní rekordy, které znamenaly rekordy ČSR 447,5 (151, 130.5, 172.5) z roku 1960. Mistr sportu. V dorosteneckém věku se pod vedením Otakara Jandery v RH Praha věnoval lehké atletice a dosáhl ve vrhu koulí výkonu 14,1 m a v hodu diskem 47 m. Od dětství žil s rodiči v Kralupech n/Vltavou, kde v závěru války zažil dva těžké nálety spojeneckých vojsk. V roce 1951 úspěšně absolvoval studium zubního laboranta. V roce 1963 končí z důvodu těžké artrózy kolen závodní činnost. Od roku 1969 pracuje jako zubní laborant ve Cvikově (Severní Čechy). Začátkem 70 let se začíná věnovat rekreačnímu běhu. V roce 1972 během šesti měsíců hubne o 56 kg. V roce 1973 běží svůj první maratón. V roce 1964 se přihlásil do výtvarného kroužku p. Kuntoše v Kralupech n/Vltavou. Postupně přes kresbu, práci se dřevem, tvorbu s cínem a voskem se dostává k asamblážím, které se staly jeho hlavním výtvarným projevem. V roce 2007 se uskutečnila výstava jeho díla v městském museu v Kralupech. S jeho díly se můžeme setkat ve stálé expozici Severočeské galerie v Litoměřicích, ale také v soukromých sbírkách v zemích Evropské unie. Václav byl samotář a svým okolím byl vnímán jako podivín. Náhodná návštěva galeristy vyústila v odmítnutou nabídku prodeje jeho díla za milion. Za celý život neprodal jedinou věc. Řídký kontakt se vzpěrači udržoval přes Václava Tomšíka a Zdeňka Srstku. Je členem Síně slávy ČSV IN MEMORIAM.
Medailová reprezentace USA – zleva Charles Vinci, Issac Berger, Tamio Kono, James Georgie, Norbert Shemanski, James Bradford v Římě
Olympijská filatelie Itálie a pamětní medaile OH 1960
Vzpírání v olympijské filatelii |
Zdeněk Srstka
Eugene Minaev
James George
Alexander Kurynov
Ireneusz Palinski
Arkadi Vorobiev
Yury Vlasov
Charles Vinci
Viktor Bushuev
Odznak organizátora
Issac Berger
Jurij Vlasov – WR 202,5 kg
Olympijská medaile 1960
Václav Syrový
Zdeněk Otáhal
James Bradford
Pamětní Au medaile OH 1960 Itálie
Olympijský diplom
Bedřich Poula a Juan Antonio Samaranch 1985
Bedřich Poula a Gottfried Schödl 1987
Bedřich Poula
(*17.11.1917 Linec – †5.4.1994 Praha)
Vzpírání se začal věnovat v roce 1933 v ČAK Královské Vinohrady. V roce 1945 se stal mistrem ČSR v HK do 82,5 kg. Na prvním poválečném MS v Paříži skončil v HK do 82,5 kg výkonem 267,5 kg (75, 82.5, 110) na 15. místě. Aktivně závodil do roku 1951. V letech 1953-1958 pracoval ve funkci reprezentačního trenéra a v roce 1956 vedl na OH v Melbourne našeho jediného závodníka Václava Pšeničku ml. Na kongresu byl zvolen do funkce Bureau Members FIH. Na kongresu před OH v Římě v roce 1960 byl zvolen do Technical Committee FIH. V letech 1971-1982 vykonával funkci prezidenta této komise. Na kongresu v Mexiku byl zvolen do funkce Vicepresidenta FIH a dokázal ji obhájit i na kongresech v letech 1972, 1976, 1980. V roce 1969 byl spoluzakladatelem Evropské vzpěračské federace (EWF) a zároveň se stal do roku 1977 Viceprezidentem této organizace. V letech 1958 – 1978 vykonával funkci předsedy svazu vzpírání a byl členem pléna ÚV ČSTV. Od roku 1979 do roku 1983 zůstal ve funkci člena předsednictva ČSV. Byl držitelem průkazu trenéra 1. třídy a mezinárodním rozhodčím 1. třídy. OH se zúčastnil v letech 1956 (Melbourne), 1960 (Řím), 1964 (Tokio), 1968 (Mexico), 1972 (Mnichov), 1976 (Montreal), 1980 (Moskva). Byl účastníkem cyklistické jízdy mladých sportovců na OH v roce 1936 do Berlína. V té době byl členem cyklistického oddílu A.C. Sparta, kde dosáhl seniorské licence. Řídil ve funkci technického inspektora vzpěračské soutěže na OH 1972, 1976, 1980. V roce 1958 udělila IWF B.Poulovi Zlatou medaili za rozvoj vzpěračského sportu. V roce 1966 mu udělil finský prezident U.Kekonen Zlatý kříž za rozvoj mezinárodního sportu. Mimo jiné dále získal v roce 1974 čestnou medaili IWF za rozvoj světového vzpírání, v roce 1976 se stal čestným předsedou EWF s právem nosit Zlatou medaili EWF, v roce 1980 Zlatý čestný odznak IWF. V roce 1984 na kongresu před OH v Los Angeles ač nepřítomen, byl zvolen čestným doživotním Viceprezidentem IWF. V roce 1985 předseda MOV Samaranch udělil Bedřichu Poulovi Stříbrný olympijský řád. B. Poula připravil cestu do EWF a IWF Doc. ing. Jaromíru Vítkovi, Csc. Člen Síně slávy Českého svazu vzpírání IM MEMORIAM.