XV. Olympijské hry Helsinky 1952


Hry se konaly v termínu 19. 7. – 3. 8. 1952 a zúčastnilo se jich 4 932 sportovců (z toho 521 žen) z 69 zemí. ČSOV vyslal 106 sportovců, toho 15 žen. Na programu byly soutěže v 19 olympijských sportech a ve 2 ukázkových. Celkem proběhlo 149 olympijských soutěží. Výpravu Československa vedl JUDr. Karel Popel. Naši sportovci získali 7 zlatých (Emil Zátopek – 5.000 m, 10.000 m a maratón, Dana Zátopková – oštěp, Josef Holeček – C 1 na 1000 m, čtyřka s kormidelníkem (Jan Jindra, Miroslav Koranda, Stanislav Lusk, Karel Mejta), Ján Zachara – box, Josef Holeček kanoistika, 3x stříbro a 3x bronz.

Největší počet medailí vybojovali gymnasté Mariya Gorokhovska 2+5+0 a Viktor Churakin (Čukarin) 4+2+0, oba SSSR. Nejslavnějším se však stal Emil Zátopek se třemi zlatými medailemi 5000, 10000 m a v maratonu. Nováčky OH se stali sportovci SSSR a Izraele. Pozvání přijali sportovci Německa a Japonska, kteří na OH v roce 1948 nestartovali.

Vzpěračské soutěže se konaly ve dnech 25. – 27. 7. 1952. Ve vzpírání se představilo 142 závodníků ze 41 zemí. Původně byl časový program vypracován na tři dny pro šest HK se startem odpolední a večerní skupiny. Po zařazení nové HK do 90 kg již nebylo možné rozšířit počet dnů. Z tohoto důvodu třetí den vzpěračských soutěží nastoupily tři kategorie. Soutěž trvala do 3 hodin dalšího dne. Naše závodníky vedl František Menšík, startujícím trenérem byl Josef Hantych, který se tak stal naším nejstarším vzpěračským účastníkem OH (40 let a 259 dnů) v historii. F.Menšík působil ve funkci středního rozhodčího v HK do 60 kg. Ze 142 vzpěračů, kteří dokončili soutěž, používalo 108 nůžkového stylu a 34 techniky do dřepu.

Bylo překonáno 5 světových rekordů. Nejkvalitnější výkon předvedl Schemansky (USA, 90 kg), který zvítězil rozdílem 35 kg a překonal světový rekord v trojboji 445 kg, v trhu 140 kg a v nadhozu 177,5 kg. Další rekordy překonali Chimishkian (SSSR, 60 kg) v trojboji 337,5 kg, Kono (USA, 67,5 kg) v trhu 117,5 kg. Davis (USA, +90 kg) zvítězil rozdílem 22,5 kg. T.Kono zde vybojoval svoji první olympijskou medaili.

Vylučovací závody na OH se konaly dne 24. 2. 1952 v holešovické škole, při dvoudenním soustředění v Tyršově domě 15. 3. a na soustředění v závodě Stalingrad dne 19.5. V termínu 15. 6. – 5. 7. 1952 se konalo poslední soustředění před OH na zámku v Brandýse n/Labem. Vedoucím a poradcem byl předseda vzpěračské sekce F. Menšík, trenérem J.Hantych, z borců byli povoláni Saitl, Popilka, Belza, Burkert, Pšenička, Pajger, Bělohoubek, Kubín, Běčvář a Vavřička. K dispozici měli tři činky. Dne 28. 6. se konal v brandýské sokolovně kontrolní test, který přinesl 9 nových rekordů ČSR. Sokolovna byla nabita diváky. V nominaci na OH se objevili K.Saitl, R.Belza, V.Pšenička a J.Hantych, který na OH působil i ve funkci trenéra. Vedoucím a delegátem na kongres byl schválen předseda sekce vzpírání F.Menšík. Od roku 1952 se naši vzpěrači zúčastňovali ME-MS pravidelně a opět byli úspěšní. Tuto generaci doprovodil do padesátých let Josef Hantych, který svoji dlouhou a úspěšnou kariéru aktivního vzpěrače završil funkcí státního trenéra a později se stal předsedou Československého svazu vzpírání. Nejlepší z našich K.Saitl obsadil 10. místo (z evropských závodníků obsadil 3. místo), R.Belza s V.Pšeničkou byli shodně jedenáctí a J.Hantych skončil na 15. místě. Pouze K.Saitl nedal v trhu dva pokusy (na 85 kg), ostatní prošli soutěží bez neplatných pokusů! V.Pšenička startoval s léčeným zraněním třísel, J.Hantych posledních osm dnů nemohl pro zranění zad trénovat. Také on léčen injekčně. F.Menšík, byl také delegátem kongresů obou federací (vzpírání, zápas) a naší výpravu zastupoval i na kongresu boxu. Ztratil funkci vicepresidenta, ale zůstal členem Bureau Members.

Udodov Ivan
(*20.5.1924 Gluboky – †16.10.1981), SSSR, WR 4x
1. OH 1952 Helsinki 56 kg 315,0 90,0 97,5 127,5
1. MS 1953 Stockholm 56 kg 315,0 92,5 97,5 125,0
2. MS 1954 Vienna 60 kg 350,0 107,5 105,0 137,5
2. MS 1955 Munich 60 kg 345,0 107,5 102,5 135,0
1. ME 1950 Paris 56 kg 297,5 87,5 90,0 120,0
1. ME 1953 Stockholm 56 kg 315,0 92,5 97,5 125,0
3. ME 1954 Vienna 60 kg 332,5 100,0 102,5 130,0
2. ME 1955 Munich 60 kg 340,0 100,0 102,5 135,0
1. ME 1956 Helsinki 60 kg 340,0 105,0 105,0 130,0
Chimishkyan Rafael
(*23.3.1929 Tbilisi), SSSR, WR 11x
1. OH 1952 Helsinki 60 kg 337,5 97,5 105,0 135,0
2. MS 1950 Paris 56 kg 305,0 87,5 97,5 120,0
2. MS 1953 Stockholm 60 kg 332,5 97,5 100,0 135,0
1. MS 1954 Vienna 60 kg 350,0 105,0 107,5 137,5
1. MS 1955 Munich 60 kg 350,0 102,5 107,5 140,0
1. ME 1949 Scheveningen 56 kg 300,0 87,5 92,5 120,0
2. ME 1950 Paris 60 kg 320,0 95,0 100,0 125,0
1. ME 1951 Milan 60 kg 330,0 95,0 102,5 132,5
2. ME 1953 Stockholm 60 kg 330,0 95,0 105,0 130,0
1. ME 1954 Vienna 60 kg 345,0 102,5 105,0 137,5
1. ME 1955 Munich 60 kg 347,5 102,5 107,5 137,5
3. ME 1956 Helsinki 60 kg 335,0 102,5 100,0 132,5
2. ME 1957 Katovice 60 kg 347,5 102,5 107,5 137,5
2. ME 1958 Stockholm 60 kg 345,0 105,0 102,5 137,5
1. ME 1960 Milan 60 kg 350,0 102,5 105,0 142,5
3. ME 1962 Budapest 60 kg 342,5 100,0 105,0 137,5
Kono Tamio
(*27.6.1930  Sacramento), USA, WR 21x
1. OH 1952 Helsinki 67,5 kg 362,5 105,0 117,5 140,0
1. OH 1956 Melbourne 82,5 kg 447,5 140,0 132,5 175,0
2. OH 1960 Rome 75 kg 427,5 140,0 127,5 160,0
1. MS 1953 Stockholm 75 kg 407,5 120,0 120,0 167,5
1. MS 1954 Vienna 82,5 kg 435,0 140,0 122,5 172,5
1. MS 1955 Munich 82,5 kg 435,0 142,5 127,5 165,0
1. MS 1957 Teheran 75 kg 420,0 135,0 122,5 162,5
1. MS 1958 Stockholm 75 kg 430,0 135,0 130,0 165,0
1. MS 1959 Warsaw 75 kg 425,0 132,5 130,0 162,5
3. MS 1961 Vienna 82,5 kg 430,0 137,5 127,5 165,0
2. MS 1962 Budapest 82,5 kg 455,0 150,0 135,0 170,0
1. PAG 1955 Mexico-City 82,5 kg        
1. PAG 1959 Chicago 75 kg 407,5 127,5 120,0 160,0
1. PAG 1963 Sao Paulo 82,5 kg        
George Peter
(*29.6.1929 Akron, Ohio), USA, WR 4x
1. OH 1952 Helsinki 75 kg 400,0 115,0 127,5 157,5
2. OH 1948 London 75 kg 382,5 105,0 122,5 155,0
2. OH 1956 Melbourne 75 kg 412,5 122,5 127,5 162,5
1. MS 1947 Philadelphia 67,5 kg 352,5 97,5 110,0 145,0
2. MS 1949 Scheveningen 75 kg 385,0 110,0 125,0 150,0
2. MS 1950 Paris 75 kg 390,0 107,5 125,0 157,5
1. MS 1951 Milan 75 kg 395,0 112,5 125,0 157,5
1. MS 1953 Stockholm 67,5 kg 370,0 107,5 115,0 150,0
1. MS 1954 Vienna 75 kg 405,0 117,5 127,5 160,0
1. MS 1955 Munich 75 kg 405,0 120,0 127,5 157,5
1. PAG 1951 Buenos Aires 75 kg        
1. PAG 1955 Mexico-City 75 kg        
Lomakin Trofim
(*2.8.1924 –   †13.6.1973 Moskva), SSSR, WR 5x
1. OH 1952 Helsinki 82,5 kg 417,5 125,0 127,5 165,0
2. OH 1960 Rome 90 kg 457,5 157,5 130,0 170,0
2. MS 1953 Stockholm 82,5 kg 427,5 127,5 132,5 167,5
2. MS 1954 Vienna 82,5 kg 427,5 137,5 130,0 160,0
1. MS 1957 Teheran 82,5 kg 450,0 142,5 132,5 175,0
1. MS 1958 Stockholm 82,5 kg 440,0 140,0 130,0 170,0
2. ME 1953 Stockholm 82,5 kg 427,5 132,5 132,5 167,5
1. ME 1954 Vienna 82,5 kg 427,5 427,5 130,0 160,0
1. ME 1956 Helsinki 82,5 kg 420,0 420,0 125,0 160,0
1. ME 1958 Stockholm 82,5 kg 440,0 140,0 130,0 170,0
Schemansky Norbert
(*30.5.1924 Detroit), USA, WR 16x
1. OH 1952 Helsinki 90 kg 445,0 127,5 140,0 177,5
2. OH 1948 London +82,5 kg 425,0 122,5 132,5 170,0
3. OH 1960 Rome +90 kg 500,0 170,0 150,0 180,0
3. OH 1964 Tokyo +90 kg 537,5 180,0 165,0 192,5
2. MS 1947 Philadelphia +82,5 kg 412,5 117,5 130,0 165,0
1. MS 1951 Milan 90 kg 427,5 125,0 132,5 170,0
1. MS 1953 Stockholm 90 kg 442,5 127,5 135,0 180,0
1. MS 1954 Vienna +90 kg 487,5 150,0 150,0 187,5
2. MS 1962 Budapest +90 kg 537,5 182,5 160,0 195,0
3. MS 1963 Stockholm +90 kg 537,5 180,0 160,0 197,5
3. MS 1964 Tokyo +90 kg 537,5 180,0 165,0 192,5
1. PAG 1955 Mexico-City +90 kg        
Davis John
(*12.1.1921 New York, Brooklyn – †13.7.1984 Albuquerque),
USA, WR 19x
1. OH 1952 Helsinki +90 kg 460,0 150,0 145,0 165,0
1. OH 1948 London +82,5 kg 452,5 137,5 137,5 177,5
1. MS 1938 Vienna +82,5 kg 387,5 117,5 120,0 150,0
1. MS 1946 Paris +82,5 kg 435,0 135,0 137,5 162,5
1. MS 1947 Philadlephia +82,5 kg 455,0 140,0 140,0 175,0
1. MS 1949 Scheveningen +82,5 kg 442,5 137,5 140,0 165,0
1. MS 1950 Paris +82,5 kg 462,5 145,0 147,5 170,0
1. MS 1951 Milan +82,5 kg 432,5 142,5 130,0 160,0
2. MS 1953 Stockholm +82,5 kg 457,5 155,0 135,0 167,5
1. PAG 1951 Buenos Aires +90 kg        

PAG – Panamerické hry

 

Udodov Ivan
Narodil se 20. 5. 1924 v Gluboky, Rostovská oblast. V 17 letech byl Němci deportován do koncentračního tábora Buchenwald. O čtyři roky později, kdy sovětští vojáci osvobodili tábor, byl téměř mrtvý hlady a nebyl schopen samostatné chůze, vážil kolem 30 kg. Na radu lékařů začal na podzim roku 1945 rehabilitovat sportem, které přešlo do vzpírání a v roce 1949 obsadil na mistrovství SSSR 2. místo v HK do 56 kg. V následujících letech 1950 – 1952 již zvítězil. První světové rekordy překonal v HK do 56 kg v trhu 98 kg (1952) a 320 kg (1953) v trojboji. V roce 1954 přešel do „pérky“ (60 kg) a překonal světové rekordy v tahu 111,5 kg a v trojboji 350 kg (1954). Svůj poslední titul mistra SSSR vybojoval v roce 1956, přesto nebyl nominován na OH do Melbourne (v HK do 60 kg byl nominován Jevgenij Minajev, který obsadil 2. místo s výkonem 342,5 kg). Mistrem světa se stal v roce 1953, mistrem Evropy se stal 3x v letech 1950, 1953, 1956. V průběhu a po aktivní kariéře vzpěrače pracoval jako řidič kamionu, později ve funkci trenéra v Rostově.

Chimishkyan Rafael
Původem Armén, narozen 23. 3. 1929 v Tbilisi v Gruzii. Dostával příležitost hlavně na mistrovství Evropy, kde vybojoval 5x zlatou (1949, 1951, 1954, 1955, 1960), 4x stříbrnou a 2x bronzovou medaili. Dvojnásobný mistr světa v letech 1954 a 1955 s jednou stříbrnou medailí. Překonal 11x světový rekord – 4x v trhu (110.5 kg), 2x v nadhozu (143.5 kg) a 5x v trojboji (350 kg) v HK do 56 a 60 kg. Svoji mezinárodní kariéru ukončil v roce 1963. Stal se mezinárodním rozhodčím 1. třídy. Žije v Tbilisi. V roce 1975 na ME-MS v Moskvě jsem ho poznal osobně. Na mistrovství pracoval ve funkci technického rozhodčího a měl na starosti právě moji skupinu – „bantamku“. Po soutěži jsme spolu poseděli v bufetu a velmi nám chutnalo.

Kono Tamio
Patří do zlatého fondu světového vzpírání. Narodil se v Sacramentu v Kalifornii dne 27. 6. 1930 jako čtvrtý syn Kanichi a Ichibi (Ohata) Kono. Starší bratři dvojčata John, Mike (1922) a Frank (1925). Celá rodina se chtěla přestěhovat v roce 1930 do Japonska, ale krize jim v tom zabránila. Přesídlili do Sacramenta, kde v té době žilo více Američanů Japonského původu. V dětství trpěl astmatem. V roce 1942 se chtěl přihlásit do kursu kulturistiky, neměl však potřebných 36 USD.

Mezi březnem a červencem 1941 Američané násilně evakuovali zhruba 120.000 Japonců žijících v době vyhlášení války Japoncům do severní Kalifornie, kde Tamio zůstal do konce roku 1945. Pouštní vzduch u jezera Tula za 3,5 roku internace vyléčil jeho astma. Po skončení války se s rodiči vrátili do Sacramenta. Absolvoval Sacramento High Schoul, nastoupil do zaměstnání a večerně studoval na Sacramento Junior College. Věnoval se basketu a vzpíral v místní YMCE. Seznámil se s bývalým olympionikem Emerickem Ishikawou, který ho zasvětil do vzpěračského sportu. První setkání s činkou těžkou 25 kg dostal nad hlavu 3x a 30 kg 1x. Pod jeho vedením trénoval 3x – 4x týdně. Cílem bylo celkové zlepšení fyzické kondice.

V březnu 1948 se přihlásil na mistrovství Severní Kalifornie a skončil na 2. místě (ze dvou startujících). Přesto dokázal zaujmout přítomné experty, tahem soupažným dokázal 85 kg. Na tréninku dokázal již dřep vzadu se 165 kg a to při tělesné váze kolem 68 kg. Začal trénovat v posilovně Yarrick Ad v Oaklandu. To byla jedna z nejlepších vzpíráren na pobřeží Tichého oceánu. Upozornil na sebe 29. 4. 1950, kdy překonal 4x rekord Kalifornie v Berkeley s výsledkem 780 liber (353,74 kg) v olympijském trojboji v HK do 67,5 kg. O dva týdny později vybojoval na mistrovství USA v Philadelphii stříbrnou medaili výkonem 345 kg. V září 1950 odletěl do New Yorku na kvalifikaci pro mistrovství světa. Den před soutěží mu bylo oznámeno úmrtí matky. Soutěž nedopadla podle představ. Vzápětí narukoval na vojnu, kde si vybral profesi kuchaře. Kuchaři jeden den vařili a druhý den měli volno, které Tomy věnoval vzpěračskému tréninku. Začala Korejská válka a jeho pluk měl být převelen do Koreje. Na zásah Boba Hofmana zůstal ve funkci vojenského tělovýchovného instruktora ve Fort Mason, poblíž San Franciska.

Během soutěže v Oaklandu v lednu 1952 překonal neoficiální rekord USA. Další tři národní a jeden světový rekordy překonal na juniorském mistrovství, které se konalo ve dnech 3.-4. 5. 1952. Armáda ho na základě těchto výkonů vyslala na kvalifikaci do New Yorku. Tato se konala ve dnech 27.-28. 6. 1952 v St. Nicholas Aréně. Kono, zvítězil a byl nominován do reprezentačního družstva na OH v Helsinkách. Startoval v HK do 67,5 kg a zvítězil v novém OH rekordu 362,5kg, když svého soupeře porazil o 12,5 kg. Po OH se tým USA vydal na turné po Evropě.

Propuštěn z armády byl v březnu 1953. V té době trénoval 3-4x týdně po 90 minutách. Každé tři týdny obměňoval tréninkové prostředky z důvodu bourání stereotypu. Velkou část přípravy věnoval kulturistické přípravě. Od roku 1947 bylo součástí MS ve vzpírání i soutěž o Mr. World v kulturistice. V roce 1955 startoval v Mexiku, SSSR, Egyptě a Iránu. Po návratu z turné se přestěhoval na Havaj do Honolulu a s bývalým olympionikem a svým prvním trenérem Emerickem Ishikawou si zařídili obchod se sportovní výživou. Oba vzpírali za Havaj York XDR Club.

V říjnu zvítězil na MS v Mnichově v HK do 82,5 kg a zúčastnil se reprezentačního turné po Asii. Postupně startoval v Iránu, Iráku, Afganistánu, Indii a v Barmě.

Dokázal vzpírat a vítězit ve třech HK (67,5 kg, 75 kg, 82,5 kg). Pokud potřeboval přibrat, jedl 6-7x denně. Pokud měl startovat v nižší HK, snížil počet jídel na tři. Z tohoto důvodu byl pro tým USA nesmírně důležitým členem. Měl schopnost pohybovat se nahoru či dolů se svojí hmotností bez velké ztráty síly. Pravidelná mezistátní utkání vzpěračských gigantů USA: SSSR (i v rámci MS-OH), která se v padesátých a šedesátých letech konala, byla sledována světovým tiskem s velkým ohlasem. Vzpírání se i jeho zásluhou dostalo v těchto letech do popředí zájmu nejenom sportovních fanoušků. V letech 1952 – 1960 nepoznal porážku. Stal se 12x mistrem USA v 1952 – 1964 ve třech HK (67,5 kg, 75 kg, 82,5 kg). Světové rekordy dokázal překonávat ve čtyřech klasických hmotnostních kategoriích do 67,5 kg, 75 kg, 82,5 kg, 90 kg a v tomto rozsahu 22,5 kg tělesné váhy se to zatím nikomu nepodařilo zopakovat. První rekord překonal v roce 1952 v HK do 67,5 kg v tahu 112.5 kg, poslední rekord v HK do 82,5 kg v trojboji 460 kg v roce 1961. V HK do 75 kg se dostal ve WR na 430 (133.5, 133.5, 168.5), v HK do 82,5 kg na 153.5 kg v tahu, v nadhozu 175 kg, v trojboji 460 kg. Nutno zdůraznit, že v době jeho aktivní činnosti se vzpíralo pouze v sedmi HK. Celkem 6x se stal mistrem světa (1953, 1954, 1955, 1957, 1958, 1959) a 3x zvítězil na Panamerických hrách.

Byl reprezentačním trenérem Mexika (1965-1968), NSR (1968-1972), USA (1972-1976), družstva žen USA (1987-1990), napsal o vzpírání několik knih. Byl vyslancem IWF a v letech 1992 – 1996 členem Technical Committee IWF. Navrhl neoprenové nákolenice pro vzpěrače a začal je používat jako první vzpěrač na světě. Je členem Hall of Fame MOV, IWF (1993) a USA. Pořadatelé OH v 1996 pozvali k 100. výročí 1. OH (Athény 1896) 100 nejvýznamnějších žijících sportovců. Tommy Kono, byl mezi nimi. V roce 1954 zvítězil v kulturistické soutěži Mr. World (Roubaix, Francie) a v letech 1955 (Mnichov), 1957 (Teherán), 1961 (Vídeň) v soutěži Mr. Universe. IWF ho vyhodnotila mezi nejlepší vzpěrače 20. století. Celkem 7x se dostal mezi nejlepší sportovce USA (Sullivanova cena). Byl čestným hostem na MS v Ostravě, které se konalo v roce 1987. Jeho poslední soutěží se stalo mistrovství USA, které se konalo v Los Angeles 12. června 1965 a kde skončil na 3. místě. Startoval ještě na MS v roce 1963 ve Stockholmu, v rozcvičovně si „přicvakl“ při nakládání činky palce mezi kotouči a nedal základní pokus.

George Peter
Narodil se 29. 6. 1929. Rodiče se do USA přistěhovali z Bulharska a hlásili se k Makedonské národnosti. Ve 14 letech se stal juniorským mistrem USA, v 16 letech mistrem USA v mužích a v necelých 18 letech mistrem světa. Byl zařazen mezi 100 zlatých olympioniků, kteří byli pozváni na OH v roce 1996 v rámci oslav 100. výročí 1. OH v Athénách 1896. Celkem 5x se stal mistrem světa v HK do 67,5 a 75 kg v letech 1947, 1951, 1953, 1954, 1955. Na Panamerických hrách dominoval v letech 1951 a 1955. Postupně absolvoval, Kent State University, Ohio State University a Columbia University, obor stomatologie. Po skončení vojenské vysoké školy se nechal převelet na Havaj do Honolulu, kde v té době trénoval Tamio Kono. Pracoval ve funkci odborného asistenta zubního lékařství na lékařské fakultě University of Hawai, kde také provozoval odbornou praxi. V letech 1980 – 1983 byl členem Medical Committee IWF. WR překonal v HK do 67,5 kg v trojboji 370 kg, v HK do 75 kg v nadhozu 161, 162 a 164.5 kg.

Jeho bratr James se narodil v roce 1935 a následoval svého staršího sourozence. Vystudoval stomatologii a ve vzpírání se prosadil v HK do 82,5 kg. Na OH v roce 1956 vybojoval bronzovou medaili 417,5 (120, 130, 167.5) na OH v roce 1960 dokonce stříbrnou medaili 430 (132,5, 132,5, 165). V letech 1955 – 1959 vybojoval na MS po dvou stříbrných a bronzových medailí. Světové rekordy v HK do 82,5 kg překonal v roce 1956 v nadhozu výkonem 176 kg a v trhu 137,5 kg.

Lomakin Trofim
Narodil se 2. 8. 1924. Syn horníka ze sibiřské vesnice Barancha na Altaji. Se vzpíráním začal ve věku 18 let. Nejdříve havíř, později důstojník armády SSSR. Sloužil na Dálném východě. Ve svém regionu byl nepřekonatelný. Vedení vzpírání v SSSR si ho však všimlo až po jeho převelení do Leningradu v roce 1949, kdy mu již bylo 25 let. Na svém prvním mistrovství SSSR v roce 1952 hned zvítězil v HK do 90 kg a stihl se tak nominovat na OH v Helsinkách, kde zvítězil v HK do 82,5 kg. V této váze soutěžil téměř celou sportovní kariéru. Stal se v letech 1952, 1953, 1955, 1956, 1957, 1960 6x mistrem SSSR. Překonal celkem 10 světových rekordů, pouze 5 jich je však vedeno v oficiální statistice IWF. Dostal se ve světových rekordech v HK do 82,5 kg na 157 kg v tahu, v nadhozu 173 kg a v trojboji 450 kg. Na OH se po 8 letech dokázal vrátit a v Římě v roce 1960 vybojoval stříbrnou medaili. Mistrovské tituly vybojoval na MS v letech 1957 a 1958, na mistrovství Evropy 1954, 1956 a 1958. V olympijském roce 1956 nebyl z disciplinárního důvodu nominován na OH v Melbourne, na turnaji v Taškentu (mistrovství SSSR?) se opil a pro neuctivé chování byl z reprezentace na čas vyloučen. Zvítězil v tomto roce na ME a byl také jedním z favoritů pro OH. Problémy s alkoholem se prohlubovaly a opakovaly častěji. Byl propuštěn z armády. Nebyl schopen si udržet jakoukoliv práci. Na konci roku 1960 byl v jednom z reprezentačních výjezdů při pokusu propašovat zlato ze SSSR zatčen a vzápětí odsouzen na 5 let. Po 3 letech byl propuštěn. Jeho tělo bylo nalezeno na úsvitě dne 13. 7. 1973 pod 20 m vysokou zdí v Moskvě na stadionu Mladých pionýrů. Milice zjistila, že byl v době smrti silně opilý. Jeho smrt nebyla nikdy osvětlena. Není prokázáno, zdali byl zavražděn některým kumpánem, či šlo o nešťastnou náhodu. Napsal svůj životopis „Cesta vzpěrače“ a musím zdůraznit, že to byla pro nás v šedesátých letech vzpěračská bible.

Schemansky Norbert
Narodil se 30. 5. 1924 v Detroitu. „Norb“ Schemansky byl prvním vzpěračem, který vybojoval na OH čtyři medaile (1x Au, 1x Ag, 2x Br). Z důvodu zranění zad a následné operace se nemohl zúčastnit OH v roce 1956 v Melbourne, kde by s největší pravděpodobností vybojoval další medaili. Mnohými je řazen mezi nejlepších 10 vzpěračů historie. Mistrem USA se stal v roce 1949 a poslední devátý titul získal v roce 1965. Překonal v letech 1951 - 1962 16 světových rekordů – 2x v tahu, 9x v trhu, 4x v nadhozu a 4x v trojboji v HK do 90 kg s nejvyššími rekordy 445 (125, 140, 181) a nad 90 kg 487.5 (-, 164, 192.5). Je nejstarším závodníkem s překonaným světovým rekordem (37 let a 333 dní). Stalo se tak 28.4.1962 v Detroidu, kde překonal WR v trhu výkonem 164,2 kg v HK +90 kg. Byl členem YORK BARBELL CLUB (legendární klub Boba Hofmana). V době aktivní činnosti měřil 181 cm a vážil v rozmezí 90 – 121 kg. Mistrem světa se stal v letech 1951, 1953 a 1954. V roce 1955 zvítězil na Pan-Amerických hrách. Svoji poslední olympijskou medaili vybojoval ve 40 letech na OH v Tokiu v roce 1964. Dvakrát se podrobil operaci zad. Porážel závodníky, kteří byli o 15 let mladší a o 40 kg těžší. Svoji závodní činnost ukončil v roce 1972 ve věku 48 let. Norb žije ve velké anonymitě, vždy byl velmi skromný, člen Hall Of Fame IWF od roku 1997. V roce 2005 u příležitosti 100 let organizovaného vzpírání byl zařazen mezi nejlepší „stovku“ vzpěračů všech dob. V roce 2007 vyšla v USA kniha s jeho životopisem.

Davis John (viz OH 1948)

Novak Grigori (*5. 3. 1919 Černobyl – †10. 7. 1980), významná osobnost
Na OH 1952 vybojoval za Norbertem Schemanskym 2. místo. Stal se v roce 1946 v Paříži mistrem světa v HK do 82,5 kg 425 (140, 130, 155). V letech 1947 a 1952 zvítězil na ME. Stal se v letech 1939 - 1951 8x mistrem SSSR. Překonal 14x WR v tahu (143.5 kg) a 4x v trhu (131.5 kg), dalších 53 rekordů nebylo z různých důvodů uznáno. Překonal 111 rekordů SSSR. Nejlepší výkony 432.5 (143.5, 131.5, 165) v HK do 82,5 kg z různých soutěží. Velký silák, tah prováděl téměř čistou silou. V letech 1933 – 1938 a po roce 1953 pracoval jako žonglér v cirkuse. Dokázal žongovat s 30 – 40 kg zátěží. Jeden z nejsilnějších vzpěračů historie.

 

Umístění našich závodníků
Saitl Karel
(*05.11.1924 Velké Němčice u Brna)
10. OH 1952 Helsinki 56 kg 272,5     80,0 80,0 112,5
3. MS 1953 Stockholm 56 kg 280,0     80,0 85,0 115,0
8. MS 1954 Vienna 56 kg 270,0     80,0 80,0 110,0
- MS 1955 Munich 56 kg -     82,5 75,0 -
2. ME 1953 Stockholm 56 kg 280,0     80,0 85,0 115,0
5. ME 1954 Vienna 56 kg 270,0     80,0 80,0 110,0
- ME 1955 Munich 56 kg -     82,5 75,0 -
3. ME 1956 Helsinki 56 kg 282,5     87,5 82,5 112,5
Belza Robert
(*9.11.1926 – ??)
11. OH 1952 Helsinki 67,5 kg 320,0     92,5 97,5 130,0
10. MS 1953 Stockholm 67,5 kg 305,0     90,0 90,0 125,0
6. MS 1954 Vienna 67,5 kg 330,0     97,5 97,5 135,0
10. MS 1955 Munich 67,5 kg 332,5     100,0 97,5 135,0
6. ME 1953 Stockholm 67,5 kg 305,0     90,0 90,0 125,0
5. ME 1954 Vienna 67,5 kg 330,0     97,5 97,5 135,0
7. ME 1955 Munich 67,5 kg 332,5     100,0 97,5 135,0
8. ME 1956 Helsinki 67,5 kg 330,0     95,0 97,5 137,5
Pšenička Václav jr.
(*14.5.1931 Praha)
11. OH 1952 Helsinki 75 kg 350,0     100,0 107,5 142,5
6. OH 1956 Melbourne 82,5 kg 400,0     125,0 120,0 155,0
6. MS 1953 Stockholm 75 kg 362,5     105,0 112,5 145,0
4. MS 1954 Vienna 82,5 kg 395,0     120,0 117,5 157,5
5. MS 1955 Munich 82,5 kg 395,0     122,5 117,5 155,0
5. MS 1957 Teheran 82,5 kg 400,0     125,0 120,0 155,0
4. MS 1958 Stockholm 90 kg 417,5     135,0 122,5 160,0
4. MS 1959 Warsaw 82,5 kg 402,5     125,0 120,0 157,5
8. MS 1961 Vienna 82,5 kg 390,0     120,0 115,0 155,0
2. ME 1953 Stockholm 75 kg 362,5     105,0 112,5 145,0
3. ME 1954 Vienna 82,5 kg 395,0     120,0 117,5 157,5
2. ME 1955 Munich 82,5 kg 395,0     122,5 117,5 155,0
2. ME 1956 Helsinki 82,5 kg 400,0     120,0 120,0 160,0
2. ME 1957 Katovice 82,5 kg 402,5     127,5 120,0 155,0
3. ME 1958 Stockholm 90 kg 417,5     135,0 122,5 160,0
3. ME 1959 Warsaw 82,5 kg 402,5     125,0 120,0 157,5
- ME 1960 Milan 82,5 kg -     122,5 - -
6. ME 1961 Vienna 82,5 kg 390,0     120,0 115,0 155,0
Hantych Josef
(*12.11.1911 – ??)
15. OH 1952 Helsinki 82,5 kg 345,0     95,0 110,0 140,0
10. OH 1936 Berlin 75 kg 327,5     85,0 107,5 135,0
4. MS 1937 Paris 82,5 kg 335,0     87,5 110,0 137,5
7. MS 1946 Paris 82,5 kg 347,5     92,5 110,0 145,0
4. MS 1947 Philadelphia 82,5 kg 337,5     92,5 105,0 140,0
7. ME 1933 Essen 75 kg 437,5 67,5 72,5 72,5 100,0 125,0
4. ME 1947 Helsinki 82,5 kg 350,0     95,0 112,5 142,5

Saitl Karel
Vzpíral za Hellas Brno, Sokol Pražský a Sokol Zlín. Narozen 5. 11. 1924 ve Velkých Němčicích u Brna. Vzpírat začal v roce 1944 v Hellasu Brno, který měl vzpírárnu ve skladišti hospody na Nové ulici. V tomto roce byl totálně nasazený v Brně v továrně na letecké motory s dvanáctihodinovou pracovní dobou. Trénink se konal pouze v neděli dopoledne. Zápasník Jan Čech ho pozval do Hellasu k zápasníkům. Karla však zaujala v koutě pohozená nakládací činka typu „Bubeníček“. Karel vážil v té době necelých 50 kg. Po demonstraci techniky dokázal na prvním tréninku 170 (50, 50, 70). Na začátečníka perfektně zvládnutá technika a prokázaná síla určila jeho další osud. Dne 25. 8. 1944 došlo k náletu na Zbrojovku Brno, který zasáhl i vzpíránu. Vzpěrači se přestěhovali do druhého brněnského těžkoatletického oddílu Arsenalu Husovice, kde vzpěrači měli vyhrazenou chodbu. V roce 1945 se zúčastňuje mistrovství Moravy za pořadatelství sportovního klubu Baťa Zlín. V roce 1946 Karel trénoval v Králově Poli. V roce 1947 získává v barvách Hellasu svůj první titul. Na základní vojenskou službu nastoupil v červnu roku 1947 do Stráže pod Ralskem. Kamarádi pracující ve Zbrojovce mu vyrobili činku, na které Karel trénoval každý den. Vážila 50 kg a tréninková metoda byla velice jednoduchá 3x10 tah, 3x10 trh, 3x10 nadhoz, stále dokola. Nebylo nikoho, kdo by poradil. Karel neznal jiné disciplíny. Přesto mu i tento trénink zajistil pevný základ pro jeho další sportovní růst. V tomtéž roce se zúčastnil prvního reprezentačního soustředění, kde se setkal s Josefem Hantychem, který a nejen jeho, zasvětil do problematiky všeobecné a speciální sportovní přípravy reprezentanta. Specialitou Karla je chůze po rukou. Dokázal „vyjít“ 60 schodů, ještě v roce 2003 uměl 20 m a tato disciplína patří k rozcvičce v tréninku i v soutěži. Po skončené ZVS v lednu 1949 se Karel sešel s Rudolfem Petříkem a založili ve Zlíně oddíl vzpírání. Karel koupil od zakladatele Hellasu Brno p. Hromady nakládací činku zn. Berg za 3.500.- Kčs (má ji dodnes). Ta se stala základním inventářem nově založeného oddílu. V roce 1952 se již ve Zlíně konalo mistrovství ČSR mužů. K dispozici měli pořadatelé dvě činky. Na Karlově „Bergu“ se závodilo, druhá činka sloužila na chodníku před vzpírárnou k rozcvičení. Od roku 1949 se ve Zlíně trénovalo již 3x týdně v pondělí, ve středu a v pátek.

Léta 1944 – 1948 pokládá pro vzpírání za ztracená. Nejdříve totální nasazení, pak vojna. V roce 1948 v kvalifikaci před OH nedostal Karel „opušťák“ k účasti na mezistátním utkání s Rakouskem. Neúspěch v tomto utkání těžce postihl na několik let celé vzpírání. Nebyla to samozřejmě jediná příčina, ale hrála důležitou roli při zdůvodnění naší neúčasti na OH v Londýně. Další z mnoha utkání se vzpěrači Rakouska se mělo konat v roce 1950 v Luhačovicích. Rakušané však nedostali víza a naši vystoupili pouze v exhibici. V roce 1946 startoval v brněnském cirkuse v mezistátním utkání proti SSSR, kde sovětští vzpěrači vytvořili v exhibici několik světových rekordů v jednoručích. V roce 1951 se stal v Hodoníně mistrem Moravy v zápase ř.ř. v HK do 57 kg. Startovalo osm borců, z nichž Karel tři dokázal porazit na lopatky. Trenérem mu při soutěži byl Kamil Odehnal, který v roce 1972 dokázal připravit Vítězslava Máchu k olympijskému vítězství. Ve stejném roce se mohl při účasti na ME stát mistrem Evropy, politická situace však sportu příliš nefandila a tak se Karel stal alespoň mistrem Moravy v zápase a mistrem ČSR ve vzpírání.

Nejúspěšnější start Karel absolvoval na ME-MS v roce 1953 ve Stockholmu, kde v HK do 56 kg za výkon 280 kg získal druhé a třetí místo. Na ME-MS ve Vídni v roce 1954 skončil na 5. a 8. místě. Zdravotně mu nevyšel start na ME-MS v Mnichově o rok později. Karel se v průběhu soutěže zranil na noze a musel ze soutěže odstoupit. V roce 1956 na ME v Helsinkách bral bronzovou medaili za výkon 282,5 (87.5, 82.5, 112.5) v HK do 56 kg. Obvykle druhý pokus zvyšoval o 7,5 kg. To předpokládalo výbornou fyzickou a psychickou přípravu. V reprezentaci byl Karel zařazen v letech 1947 – 1961. Rozloučil se startem proti vzpěračům NDR v Praze. Tehdejší sestava Karel Saitl, Stanislav Janál, Zdeněk Otáhal, Hans Zdražila, Václav Pšenička, Zdeněk Srstka, Josef Ledvina a trenér Václav Peterka. Karel za svoji kariéru překonal 72 rekordů ČSR mužů. Konečné rekordy v HK do 56 kg 290 (90.5, 86, 115.5), do 60 kg 292,5 (90.7, 85, 118). Poslední rekord překonal v roce 1960 (36 let) v tahu soupažném v HK do 56 kg výkonem 90,5 kg. Mistrem sportu se stal v roce 1953, titulem Zasloužilý mistr sportu byl vyznamenán v roce 1961, jako druhý v historickém pořadí (prvním ZMS se stal o rok dříve Václav Pšenička ml.). V letech 1951, 1952 1953 byl nejlepší vzpěrač ČSR.

Karel se připravoval na OH v letech 1948 (Londýn), 1952 (Helsinky) a 1956 (Melbourne). Vyšly pouze Helsinky. Desáté místo bylo naše nejlepší umístění na těchto OH. Karel doplatil na politický převrat v roce 1948. Po dobu tří let se naši nezúčastnili žádného ME-MS. Přišel tak o mnohá medailová umístění. V roce 1951 dokonce o titul mistra Evropy, který by vyhrál s převahou 12,5 kg. Na mistrovství ČSR dokázal 277,5 kg v ol. trojboji, vítěz ME Ettore Amati (populární jméno známé z Kraslic) zvítězil s výkonem 265 kg. Stal se 15x v jedné řadě mistrem ČSR mužů. Nikdy se vzpíráním neskončil. Po skončení činnosti v reprezentaci startoval v 1. a později ve 2. lize. Od začátku veteránského vzpírání se pravidelně zúčastňoval jejich turnajů. Dnes (2010) máme započítáno jeho 57 titulů mistrů ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR v jednotlivcích v kategorii mužů a veteránů.

Koncem osmdesátých let se stal několikrát korespondenčním mistrem světa v kategorii Masters. Tuto soutěž vyhlašovala IWFM minimálně od roku 1987, kdy jsme toto ocenění dostali poprvé. Na základě zaslání výsledků národních federací sestavil nejdříve Bill Clark (USA), později Ken McClain (USA) žebříček v jednotlivých HK a AG. Mistrům v každé HK a AG byl IWFM zaslán diplom s jejich jménem a výkonem, který v příslušném roce dosáhli. Takto získaný titul nás sice nic nestál, přesto jsme tiše záviděli západním vzpěračům možnost účasti v normální soutěži s možností boje o titul mistra světa tváří v tvář. Výhodou korespondence byla možnost zisku titulu ve více HK v jednom roce.

Od roku 1989, kdy jsme oficiálně vstoupili do světového hnutí Mastera v dánském Adalbertu, jen výjimečně vynechal veteránskou soutěž. Překonal desítky evropských a světových rekordů a to dokonce v neobvyklém hmotnostním rozsahu (60, 62, 64, 67,5, 69, 70, 77 kg). Ve jmenovaných HK dokázal na zmiňovaných soutěžích zvítězit či překonat rekord. Je členem elitního klubu „400“ IWF Masters (členem se stává vzpěrač, dosáhne-li 400 Sb. na ME-MS-OH Masters), členem „Hall of Fame“ (Síně Slávy) EWF i IWF Masters. Pravidelně se stává vítězem ve své věkové kategorii a několikrát zvítězil v celkovém hodnocení ME-MS-OH v hodnocení pomocí Sb. + Malone. V letech 1989 – 2010 vybojoval v soutěžích Masters 35 titulů mistra (17x ME + 15x MS + 3x WGM). Několik let si udržoval světové prvenství v nepřetržité soutěžní činnosti ve vzpírání, kterou pro zranění z ME v Linci (2010) musel přerušit. Úctyhodných 66 let se závodní činkou v rukou. Těžko se nám bude tento rekord překonávat. Je také členem Síně slávy Českého svazu vzpírání.

Ještě v roce 2009 Karel trénoval 3x týdně (po, st, pá) po dvou hodinách vzpírání v Sokole Zlín a po hodině doma (út, čt, so), kdy se věnoval jednoručím, posilování, ale také trhům a přemístěním do polodřepu. Jeho tréninkové dávky jsou příkladem pro mnohou a hlavně dnešní generaci vzpěračů. Dokáže v technice 10-15 nástupů po 2 pokusech, v ostatních disciplínách pravidelně 6-8 nástupů po 2-3 pokusech. V hlavních trénincích v součtu dokáže 30-40 nástupů a přes 100-120 pokusů. Zhruba tři týdny před soutěží končil střídavě trénink plánovaným základním pokusem v trhu a v nadhozu.

Karel se těší pevnému zdraví, jeho chuť do života mu zaručuje ještě mnohá vítězství v životě i ve sportu. Nám všem je příkladem pro svoji skromnost, zdravou ctižádost a poctivý přístup k životu. V březnu 2011 oficiálně oznámil ukončení závodní činnosti.

Pšenička Václav jr.
Startoval v HK do 75 kg a 82,5 kg v dresu Sokola Vinohrady, ATK Praha, ÚDA Praha a Spartaku Praha Stalingrad. Reprezentoval v letech 1950 – 1963. Stal se v nepřetržité řadě 11x mistrem ČSR (v letech 1950 – 1960). V roce 1960 mu byl udělen jako prvnímu vzpěrači u nás titul Zasloužilý mistr sportu. Nejlepší výkony v HK do 90 kg 417,5 (135, 122.5, 161) kolem roku 1958. V letech 1954, 1955, 1956, 1957, 1958, 1959 nejlepší vzpěrač ČSR. Člen Síně slávy Českého svazu vzpírání. Spolu s otcem Václavem seniorem patří do naší absolutní historické špičky. V roce 1955 se stal držitelem všech rekordů ČSR v HK do 75 kg (mimo tah, který měl v držení Stanislav Gregor výkonem 108 kg), v HK do 82,5 kg a v HK do 90 kg. Ještě v roce 1970 ve svých 39 letech startoval v dresu ČKD Bohemians v 1. kole I. ligy s výkonem 365 (115, 107.5, 142.5). Ve funkci trenéra pracoval v oddílech Slavoj Vyšehrad a Bohemians Praha. Mnohé informace a fotografie použité v této poublikaci pochází z archivu Václava. U příležitosti 80 narozenin v roce 2011 Václav obdržel od ČSV čestné uznání.

Hantych Josef (viz OH 1936)


Tamio Kono

Norbert Schemansky

Peter George

Trofim Lomakin

Olympijský diplom

Ivan Udodov

John Davis

Karel Saitl

Zlatá medaile FIHC udělená v roce 1955 Františkovi Menšíkovi

Václav Pšenička jr.

Grigorij Novak

Ivan Udodov

Norbert Schemansky

Vzpírání v olympijské filatelii


Rafael Chimishkyan

Robert Belza

Olympijská filatelie Finsko

Logo FIHC

Pohlednice z Helsink

Olympijská medaile OH 1952

Pamětní medaile OH 1952

Pamětní Ag mince k 50. výročí OH 1952

1.-3. místo ve vzpírání

Pamětní Ag mince k OH 1952