(*30. 11. 1885 – †??) byl členem klubu K. A. Ctibor Plzeň. Vznik Československa v roce 1918 prožil ve svých 33 letech. Patří do generace vzpěračů, kteří si dokázali udržet vysokou výkonnost do středního věku. V letech1919, 1920 a 1921 se stal třikrát mistrem Československa.
Výkony známe pouze z jeho posledního titulu z roku 1921, kdy měl 36 let. Šampionát se konal v Praze na Žižkově v legendární restauraci „Bezovka“. Soutěžilo se ve čtyřboji – trh a nadhoz jednoruč + tah a nadhoz soupažně. Ludvík zvítězil v HK do 67,5 kg s výkonem 302.5 (52.5, 70, 80, 100), za který obdržel 105.5 bodů. Proč body? Ty rozhodovaly o pořadí. V nadhozu bylo povoleno přemístění na několik temp takzvané kontinentální přemístění. Vzpěrač, který toto pravidlo využil, ztrácel v bodovém hodnocení 10 bodů. Oba předchozí tituly vybojoval v HK do 60 kg. Hmotnostní kategorie do 60 kg (váha pérová) byla tehdejší nejnižší kategorií, protože Karel Husák ze stejného klubu zvítězil v HK do 67,5 kg s vyšším výkonem o 10,5 bodů, lze s jistotou říci, že se Ludvík stal v naší historii prvním mistrem Československa. Druhá místa obsadil v letech 1922 a 1923. Rok 1923 je posledním záznamem v archivu o startu Wagnera.Nedostatečně máme v archivu pokryté období před rokem 1914. První zmínkao jeho činnosti je vítězství z 12. – 13. 4. 1914, kdy se v Košířích konaly II. národní závody o mistrovství Čech a kde zvítězil v HK do 65 kg výkonem 190 (86, 104). Soutěžilo se ve dvojboji, který sestával z tahu a nadhozu soupažně. V předválečné době vybojoval mnohá cenná umístění, to dokumentuje rakouský styl některých medailí na přiložené fotografii.
K 10. Výročí vzniku Českého atletického svazu (Č. S. A) pořadatel K. A. Ctibor Plzeň ve dnech 28. – 29. 6. 1914 na hřišti S. K. Olympia „Na Vršíčkách“ zorganizoval „Mistrovství Evropy“ (nebylo mezinárodně uznáno). Wagner zde zvítězil v HK do 70 kg s výsledkem 188 kg ve dvojboji (soutěžilo se v tahu a nadhozu soupažně). Válečné mistrovství Čech ve vzpírání a zápase se konalo 27. 5. 1917 v hotelu „Adria“ na Václavském náměstí. Pořadatelem byl agilní klub ČAK Královské Vinohrady pod vlajkou Č. S. A. Vzpíralo se s relativním oceněním bez rozdílu tělesné hmotnosti. Wagner obsadil 2. místo s 68 ¾ bodů.
Ve dnech 22. – 23. 5. 1920 pořádal ČSTA mistrovství Evropy (mezinárodně nebylo později uznáno) ve vzpírání, zápase a přetahování lanem. Soutěž „na lano“ se konala na hřišti Slávie na Letné, vzpírání a zápas v Národním domě na Vinohradech. Prvenství v HK do 60 kg vybojoval Ludvík Wagner výkonem 95 bodů (50, 65, 77.5, 95). Soutěžilo se ve čtyřboji trh a nadhoz jednoruč, tah a nadhoz soupažně. Na Memoriálu padlých členů K. A. Ctibor Plzeň 24. 9. 1922 Wagner v HK do 67,5 kg obsadil 2. místo s výkonem 57.5, 70, 95 = 82,5 bodů. Vzpíralo se v trhu a nadhozu jednoruč, v nadhozu soupažně.
V roce 1920 se společně s Jaroslavem Dvořákem nominoval na olympijské hry, které se konaly v Antverpách. Vzpěračské soutěže byly vypsány v trojboji – trh a nadhoz jednoruč (opačnou rukou), nadhoz soupažný a konaly se ve dnech 23. – 28. 8. 1920 na Olympic Stadium. Ludvík Wagner se v HK do 60 kg umístil z 14 závodníků na čestném 5. místě 195 (50, 65, 80). Po jednoručích se držel o stupínek výše, v nadhozu se mu však nedařilo a s 80 kg byl předstižen v celkovém hodnocení o tělesnou váhu Italem. Spolu s dalšími čtyřmi vzpěrači měl nejlepší nadhoz jednoruč 65 kg (rekord OH), olympijský rekord vytvořil i v trhu jednoruč výkonem 50 kg a v trojboji 195 kg. V době startu měl téměř 35 let. Od roku 1913 měl vzpěrač v disciplíně pouze 3 pokusy, vážení bylo stanoveno na 3 hodiny před soutěží, při přemístění na více temp se odpočítávalo 10% z bodového ohodnocení. Wagner je naším prvním vzpěračem – olympionikem.
Ludvík Wagner byl jediným olympionikem, který v naší databázi neměl svůj snímek. Za tento vděčíme Jakubovi Ziebovi, který při své badatelské činnosti snímky Wagnera a dalších členů K. A. Ctibor Plzeň objevil a poskytl ke zveřejnění. Jakub je prapravnukem Václava Zieby, mistra Československa z roku 1923. Co nám snímek z března 1921 sděluje? Shlíží na nás perfektně upravený (pozor na pěšinku), sebejistý a inteligentní muž a jak v té době bylo zvykem, k oficiálnímu fotografování v ateliéru si každý úspěšný sportovec nezapomněl vzít k prezentaci své trofeje. Patřil mezi naše nejúspěšnější vzpěrače své doby. Přítomný autogram nám napovídá, že o jeho fotografie byl zájem. Podle dnešních kritérií by v roce 1920 v rámci svazu získal Zlatou činku nejlepšího vzpěrače. Je členem Síně slávy Českého svazu vzpírání IN MEMORIAM.
Karel Prohl
