Jen málo okamžiků si pamatuji ze svých dorosteneckých let, ale některé jsou výrazné a přes půlstoletí se občas vrací. V roce 1962 jsem se zúčastnil tenkrát velmi populární Velké ceny Prahy dorostu, která se konala na Vinohradech v tělocvičně Spartaku Praha Stalingrad, dnešní „Bohemky“. Turnaj zažil něco přes 30 ročníků, začal roku 1957 a končil v roce 1989. V letech 1969 – 1970 byl pořadatelem Vyšehrad Praha. Od roku 1971 se turnaj přemístil do sokolovny „Na studánce“, soutěžilo se celý víkend. Turnajem prošlo mnoho set dorostenců z obou částí tehdejší republiky, včetně celé reprezentace té doby. V 80 letech se počet závodníků pohyboval kolem 150 v soutěži a to byl důvod, proč došlo k omezení, Do nadhozu postupovalo pouze prvních 15 závodníků v každé hmotnostní kategorii. Soutěžilo se postupně v sedmi a od roku 1969 v osmi hmotnostních kategoriích. Turnaj řídil Městský svaz vzpírání ve spolupráci s oddíly Bohemians, Vyšehradu a později Rudé hvězdy a konal se vždy v závěru sezony v prosincovém termínu. Děkuji Ing. Jiřímu Kosnarovi za upřesnění místa pořadatelství.
.jpg)
Nikolaj Košelev (1908 – 1986)
To jsem ale odbočil. Vrátím se do 14. 12. 1962. V té době se vzpíralo na činkách naší výroby zn. „Bubeníček“. Jsou to velmi kvalitní činky, v mnohých dříve založených oddílech, jsou dodnes používané. Na jednom z rozcvičovacích „prknech“ byla pro nás připravena pochromovaná činka, která při každém pohybu nádherně zvonila, kotouče totiž nejsou vyrobeny z litiny (Bubeníček), ale z ocele. Nemohlo se na ni závodit, protože měla parametry, které nesplňovaly kritéria, které platí dodnes. Osa činky váží 30 kg a i rozměrově se mírně liší. Přesto se na ní chtěl každý rozcvičovat. Zdálo se mi, že mám 30 kg těžkých, až pan Bedřich Poula, předseda oddílu a Československého svazu vzpírání, nás upozornil na rozdíl ve hmotnosti osy, na čince bylo naloženo 40 kg. Pamatuji, že již tehdy byla mírně „hozená“. Vybojoval jsem zde svoji první medaili. V HK do 52 kg (49,6 kg) jsem za výkon 192.5 (52.5, 62.5, 77.5) obsadil 3. místo.
Její historie začíná v roce 1940, kdy byla vyrobena v Leningradě konstruktérem Nikolajem Košelevem. Kdo byl Nikolaj Košelev? Svoji aktivní činnost závodníka prožíval v 30 letech minulého století v Leningradských klubech Metallist, Zenith a Trud. Čtyřnásobný mistr SSSR v HK do 75 kg (1934 – 1937), v roce 1938 vybojoval stříbrnou medaili. Známe výsledky, například v roce 1937 vítězný trojboj představoval 345 (100, 105, 140). V HK do 67,5, 75, 82,5 kg vytvořil 28 národních a 11 neoficiálních světových rekordů (SSSR byl přijat do FIH až v roce 1946). Po skončení se stal vyhledávaným trenérem a rozhodčím. V civilu se věnoval strojařině a pracoval na vývoji sovětské činky. Oficiálně se hovoří, že jeho patent byl přijat FIH začátkem 50 let, kdy „Košelevka“ druhé generace získala od světové federace certifikaci. Košelev je nazýván „otcem“ sovětské činky. Všechny další sovětské činky, které se vyráběly v pozdějších letech, jsou inovované modifikace „Košelevky“.
Václav Pšenička jr.
Jak se „Košelevka“ dostala do vlastnictví oddílu Bohemians Praha? V únoru 1946 přiletělo do Československa družstvo vzpěračů a zápasníků SSSR. Pro sověty to bylo historické první mezistátní utkání napříč všemi sporty. Jako dar vzpěračům Československa přivezli novou nakládací činku zn. KOSHELEV. Na této čince proběhlo mezistátní utkání, které se konalo dne 4. 3. 1946 (deset měsíců po skončení II. světové války). Pro významné reprezentační soutěže byla používaná až do poloviny 50 let. Činku má ve vlastnictví stále „Bohemka“ a najdete ji na Hagiboru, kde sídlí, stále je v tréninku využívaná a jednoznačně patří mezi nejstarší aktivní činky v Čechách. Na snímcích je s touto činkou Karel Saitl a Václav Pšenička. Ještě starší činku (zn. BERG) vlastnil Karel Saitl. Ta pocházela z majetku pana Richarda Hromady, zakladatele Hellasu Brna, který ji Karlovi na přelomu 40 – 50 let prodal. Činka pocházela z 20 let minulého století.
Z dobového tisku
Tento rok začal velkou sportovní událostí. Dne 28. 2. přiletělo do Prahy 30 nejlepších vzpěračů a zápasníků SSSR na pozvání agilního klubu Č.A.K. Královské Vinohrady, který za součinnosti Svazu přátel SSSR a K. A. Žižka v Plzni uspořádal turné sovětských hostí po ČSR. Na letišti v Ruzyni uvítal sovětskou výpravu vyslanec SSSR Valerian Alexandrovič Zorin, ministři Zdeněk Nejedlý, Václav Kopecký. Byli jsme první zemí, se kterou se sportovci SSSR po skončení 2. světové války utkali v mezistátním utkání. Vzpěrači soutěžili 4. 3. a hosté neoficiálně překonali několik světových rekordů (SSSR nebyl členem Světové federace vzpírání). Grigorij Novak, udivil svými výkony (překonal čtyři světové rekordy – v tahu 133.5 kg, v trhu 127.5, mimo soutěž v nadhozu 163.5 kg, v trojboji 420 kg) všechny četné návštěvníky a mluvila o něm celá Praha. Velká vinohradská tělocvična byla obsazena do posledního místa. Soutěžilo se v pěti hmotnostních kategoriích. Vzpírání mělo ráz exhibiční, protože sovětští borci svými výkony daleko předčili naše. V kilogramovém vyjádření sovětští závodníci zvítězili poměrem 1.852,5 : 1.452,5 kg. Výsledky jednotlivých závodníků SSSR: 60 kg Popov 317,5 (85, 103.5, 130), 67,5 kg Žgendi 340 (100, 105, 135), 75 kg Šatov 355 (105, 110, 140), 82,5 kg Novak 420 (133.5, 127.5, 160), +82,5 kg Kucenko 417,5 (125, 127.5, 165). Výsledky závodníků ČSR: 60 kg Vavřička 257.5 (82.5, 75, 100), 67,5 kg Kopejsko 252.5 (72.5, 80, 100), 75 kg Hantych 315 (80, 100, 135), 82,5 kg Poula 277.5 (82.5, 85, 110), +82,5 kg Bečvář 350 (105, 100, 145). Mimo soutěž na 4. pokus nadhodil 150 kg. Turné pokračovalo vesměs vítězně pro závodníky SSSR. V Plzni nad Žižkou Plzeň, Prostějově nad SK Rolný, v Bratislavě, ve Zlíně a v Ostravě. V Ostravě se utkání konalo v cirkusu „Henri“ dne 17.3. Zvítězili samozřejmě závodníci SSSR poměrem 1.757,5 : 1.155 kg. Turné skončilo v Praze v utkání s ČAK Královské Vinohrady v Lucerně, jež skončilo vítězstvím SSSR 6 : 1 (vyprodáno). Tento zájezd znamenal pro sovětské vzpěrače a zápasníky důležitý mezník v dalším rozvoji mezinárodních styků SSSR. Následovala přihláška do obou federací a již na MS ve vzpírání v Paříži v tomtéž roce se jejich start stal hotovou sportovní senzací. Značnou zásluhu na vstupu sovětských sportovců na světovou scénu měl tehdejší mezinárodní tajemník ČSTA František Menšík, který v té době pracoval ve funkcích místopředsedů v obou mezinárodních federacích.
.jpg)
Zleva: Jindřich Vavřička, Josef Kopejsko, Josef Hantych,
Bedřich Poula, Václav Bečvář, Václav Pšenička, Jaroslav Skobla,Josef Matějček
ČSR: SSSR (4. 3. 1946)
Pan František Menšíknám k této významné události zanechal krátký komentář. „Pořadatel zájezdu klub Královské Vinohrady, který vykonal tuto průkopnickou práci, zaplatil 146 000 Kč, za svoji práci se vděku nedočkal, jak je u nás obvyklé. Klub měl ujednané turné s reciprocitou, ale do SSSR pak jelo mužstvo svazu i s funkcionáři, ačkoliv svaz zájezd neorganizoval a nestál jej ani korunu. Organizátoři a pořadatelé zájezdu zůstali doma a k odvetnému zájezdu dodnes (1960) nedošlo, ale to jen tak mimochodem“.
Karel Saitl
ČSR: Maďarsko 1950
K pobytu sovětských hostí několik postřehů z dobového tisku. Výprava měla do Prahy přiletět již 23. 2. 1946. Nakonec pro špatné počasí ve Varšavě (mezipřistání), jsme mohli vzácné hosty uvítat až 28.2. „Výprava je ubytována v hotelu Beránek, borci chodí každý den cvičit do dvorany ČAK na Vinohrady. „Vesměs to jsou sympatičtí mužové. Nemluví a jen stále cvičí“. Mladá fronta také napsala „prkno jen praštělo, když borci shazovali činku na zem a hřebíky zvědavě vylézaly ven“. Dne 26. 3. byl pobyt sovětských hostí zakončen velkolepým banketem na sovětském velvyslanectví.
Téměř kompletní Košelevka
Bohemians Praha
Osa činky je popsána na objímkách pouzder: Рекордная штанга конструкции заслуж. мастера спорта СССР Кошелeва Н. И. Na druhé straně: СССР Лениград 1940 г. (délka osy 218 cm, vnitřní rozteč 111 cm, délka pouzder 47 cm, průměr otvorů v kotoučích 45 cm,průměr osy činky 28 mm, hmotnost 30 kg). Chybí kotouče 1.25 a 2.5 kg.Děkuji členům oddílu Bohemians Praha Karlu Duspivovi a Vojtěchu Najmanovi za poskytnuté fotografie a technické parametry činky.
Pramen:
František Menšík: Historie vzpěračského sportu
Arthur Chidlovski: Nikolay Koshelev
Josef Švub: Pocta průkopníkům – Nikolaj Košelev
Karel Prohl: Historie vzpírání v Českých zemích
Karel Prohl
