Dne 3. dubna 1932 jsme v paláci „Radio“ na Královských Vinohradech vybojovali s největší pravděpodobností vůbec první mezistátní utkání. Naším soupeřem bylo Rakousko, ve kterém jsme zvítězili kuriózním výsledkem 1.575 kg: 1.575 kg o tělesnou váhu. Pokud by se soutěžilo váha proti váze, prohráli bychom v poměru 4:1. Z naší strany zvítězil pouze Václav Pšenička. V družstvu ČSR nastoupili Josef Vacek (HK 60 kg) 267.5 (80, 87.5, 105), Antonín Balda (HK 67,5 kg) 287.5 (85, 87.5, 115), Giordino Markovič (HK 75 kg) 312.5 (85, 100, 127.5), Václav Bečvář (HK 82,5 kg) 327.5 (87.5, 97.5, 142.5) a Václav Pšenička (HK +82,5 kg) 380 (112.5, 115, 152.5). Bečvář v HK do 82,5 kg vytvořil nový rekord ČSR v nadhozu výkonem 142,5 kg. Hlavním rozhodčím se stal Karel Jung z Mnichova, který měl v Německu pověst objektivního rozhodčího. Pro vzpírání byli dále nominování postranní rozhodčí Eckehardt z Rakouska a Menšík za ČSR. Na zápisu z utkání chybí datum. Za Rakousko nastoupili mistři Evropy Robert Fein (olympijský vítěz z roku 1936) a Karl Hipfinger (bronzový z OH 1932). Společně se vzpíráním se konalo mezistátní utkání i v zápase, ve kterém také zvítězili naši v poměru 4: 3.

Během 30 let samostatnosti České republiky v letech 1993 – 2021 bylo vybojováno na národních šampionátech napříč věkovými kategoriemi 3429 titulů republikových šampionů, na kterých se podílelo 910 soutěžících. Dvanáct závodnic a závodníků získalo 20 a více titulů. Deset a více titulů má 56 závodnic a závodníků. Na prvních třech místech v kategorii žen jsou Lenka Orságová – Kenisová (SNH/PSK/FGH) s 15 tituly (2000 – 2021) před Radkou Ševčíkovou – Zátopkovou (OST/PSK) se 14 tituly (1990 – 2005) a Marií Korčianovou – Nováčkovou (OST/PSK) také se 14 tituly (1992 – 2011). V kategorii mužů má Jiří Orság (KAR) 11 titulů a Jiří Gasior (ZDB) 10 titulů, Orság v letech 2005 – 2022, Gasior 2009 – 2021, Petr Petrov (ZDB) má 8 titulů z let 2009 – 2022. V historických záznamech lze vystopovat závodníky, kteří se stali mistry republiky téměř ve všech existujících věkových kategoriích. Některým mladším chybí pouze titul v kategorii Masters. Několik závodníků dokázalo v jednom kalendářním roce vybojovat čtyři tituly. Z mistrů roku 1993 se již nikdo závodnímu vzpírání nevěnuje s výjimkou šesti veteránů, kteří bodovali i letos. Z prvního desetiletí 1993 – 2002 naší státní samostatnosti dodnes vzpírá z tehdejších mistrů ČR devět závodníků – Radovan Klabal (1994), Jan Zajan (1995), Jan Mušínský (1995), Lenka Kenisová (1998), Kamil Kučera (1999), Ondřej Driják (2000), Jan Gospoš (2000), Jiří Orság (2001) a Patrik Krywult (2002). Kučera s Orságem dokonce na reprezentační úrovni. 

Na chvíli se ponořme do první čtvrtky minulého století. V těch letech vzniklo mnoho těžkoatletických klubů, a to dokonce v místech, které bychom dnes netypovali, že tam mohou prosperovat. O většině z nich jsme nikdy neslyšely a o jejich existenci vypovídají pouze jejich odznaky.

V minulých dnech se mi podařilo mírně rozšířit sbírku vzpěračských odznaků vzniklých v prvních desetiletích v minulém století. Mezi nezajímavější patří odznak s lví hlavou a činkou v tlamě. Reprezentuje těžkoatletický klub z Malé Bělé s výmluvným názvem K. A. Činka. Malá Bělá je část obce Bakov nad Jizerou (severně od Mladé Boleslavi). Dnes má 633 obyvatel a 198 domů (Wikipedia). Je pravděpodobné, že v prvních desetiletích 20. století byl počet obyvatel zhruba stejný, přesto zde vznikl vzpěračský klub s odvahou mít svůj odznak. Z jeho životopisu neznáme nic. Důkazem jeho existence je pouze tento velmi vzácný a snad i unikátní odznak. Dnešní doba si na nejlevnější propagaci svého klubu nepotrpí. Hrdost na příslušnost ke svému klubu je pryč. Ani ty finančně nejlépe zajištěné nepomýšlejí na prezentaci klubu v této formě. Pravda je, že v 60 – 70 letech svůj odznak měly oddíly vzpírání RH později Olymp Praha, Baník Sokolov, Slavoj Plzeň, Škoda Plzeň, Slovan Teplice, Baník Havířov, Jiskra Gottwaldov, ŽD Bohumín a Dukla Trenčín. Sokolov, Havířov a Bohumín představil dokonce více typů. Někteří ze jmenovaných oddílů vydalo zajímavé odznaky i k mezinárodním soutěží, které pořádali. K těm přidávám Lokomotivu Cheb a Juchcelpap Štúrovo.

Zejména mladší ročníky v tomto asi budou tápat. Soutěže vznikaly postupně, nejedná se o jedno – dvě zasedání, které rozhodlo o jejich vzniku napříč celou problematikou, ale jedná se o postupný proces reagující na momentální příznivou situaci a potřebu vyplývající z rozvoje disciplíny ve světě. V první polovině 20. století byl názor na těžkou atletiku zcela jiný než dnes. Silový trénink mládeže, natož vzpírání žen, náš sport neakceptoval. Strach z přetrénování vedl k omezenému tréninkovému procesu 2 – 3 týdně. Vyladění před soutěží se mnohdy skládalo pouze z týdenního odpočinku od činky.