Bohužel nás k setkání přivedla velice smutná a neočekávaná událost. Václava Profta znám od roku 1968 a byl to skutečný táta vzpěračů. Při podobné události se sluší o dotyčném hovořit pouze v dobrém, ale jsem přesvědčen, že těch zhruba 250 až 300 přítomných bude souhlasit se mnou, když prohlásím, že jsem Václava Profta nikdy neviděl ve špatné náladě, nikdy neslyšel zlobit se, nebo si jakkoliv stěžovat na cokoliv. A rozhodně často by asi bylo proč. Není třeba komentovat fotografie, závěr setkání byl postupně přesunut do prostor vzpírání, kde bylo připraveno posezení, debaty mezi kolegy a přáteli a velice chutné občerstvení a decentní přípitky. Václav by byl rozhodně spokojený s atmosférou, která nebyla rozhodně depresivní, myslím, že na něj všichni budou vzpomínat pozitivně, tak jak se celý svůj aktivní život projevoval. Rozhodně my, co jsme ho znali, nezapomeneme co pro svoje okolí a pro sport udělal. Bude těžké ho plně nahradit.
Jiří Goldman
