Blíží se volební Valná hromada Českého svazu vzpírání (11. 5. 2019). Vedení svazu bude v rámci volebních možností, které takové volby doprovázejí, pravděpodobně mírně restaurováno. Ale nebudou to jenom volby, na VH ČSV se bude jednat o změnách, které nám přináší život. To je místo, kde je možné měnit zaběhlý řád. Máme problém v kategoriích starších žáků a juniorů v soutěžích družstev. Momentálně neřeším výkonnost, ale počty závodníků. Junioři ani s možností zapojit do soutěže jednu dívku a 15 leté žáky nejsou schopni v mnoha případech naplnit plný počet šesti startujících a obdobná je situace v kategorii starších žáků. Polovina družstev startuje ve třech, někteří s děvčetem nebo s mladším žákem. Navrhuji tento systém překopat. Kategorii starších žáků zrušit a vymezit žáky pouze na závodníky do 14 let. Další kategorií by byli junioři ve věku 15 – 20 let. Družstvo žáků by tvořili čtyři závodníci, družstvo juniorů šest závodníků. V každé kategorii by se nejslabší nepočítal. V kategorii juniorů navazuji na názor komise mládeže ČSV Emila Brzósky, který přišel s nápadem rozdělit ligu juniorů do dvou výkonnostních stupňů. V minulosti jsme již tento model měli. Jak by to vypadalo? V I. lize šest družstev, II. liga ve dvou skupinách bez omezení počtu družstev. Úmyslně tyto návrhy dále nerozebírám. Detaily by řešili odpovědní funkcionáři v odborných komisích. Určitě by došlo k jemným finančním úsporám, trenérům by se zjednodušila nominace družstev, snížil by se počet hostování a počet startů nejvytíženějších závodníků.
Mladší žáci mají paradoxně nejtěžší soutěž. V souladu se Soutěžním řádem startují v mistrovských utkáních jednotlivců a družstev ve čtyřboji. Při startech v lize starších žáků, klubových Velkých cenách a zájezdech do zahraničí, ale startují ve dvojboji. Některým téměř polovina soutěží vychází na dvojboj. Proč jsme zavedli atletickou část? Důvod byl jasný, neuspěchat sportovní vývoj mladého sportovce. Tak jsme mu postupem doby změnili trojboj na čtyřboj a umožnili start i ve starší kategorii. Rozumný trenér se všeobecné přípravě (skoky, hody, ale také hry, atletika, plavání) bude věnovat i v případě, že bude v této kategorii soutěž probíhat ve dvojboji a u trenéra, který to dělat nebude, se nic nemění. Všeobecnou přípravu nikdy nedělal.
V roce 2010 jsme se přizpůsobili EWF zařazením věkové kategorie do 23 let do národních šampionátů. Existence této věkové kategorie má oprávnění ve sportech, kde se talenti mezi dospělými těžko prosazují a proto pro ně bylo zřízeno toto přechodné období. To jsou sporty čítající násobky členů proti naší desítce. Ano, desítce. Spočítal jsem počet startujících v obou kategoriích za období trvání v odpovídajícím věku 21 – 23 let na republikových šampionátech. Například v roce 2018 startovalo v tomto věku 6 žen a 8 mužů. Průměry za devět let trvání dělají u mužů 10 závodníků a u žen 5 závodnic. Zbytek startujících byl doplněn mladšími ročníky.
Pravidla vzpírání nám velí z bezpečnostních důvodů umístit před a za vzpěračským prknem zábranu padající čince. Viz citace z Pravidel vzpírání:
- mít 2 zábrany připevněny k jevišti; zábrany musí:
- měřit 500cm na délku
- měřit max. 20cm na výšku
- měřit max. 20cm na šířku
- být bezpečně upevněny na přední části jeviště a minimálně 250cm od okraje soutěžního pódia
- být bezpečně upevněny na zadní části jeviště a minimálně 200cm od okraje soutěžního pódia
Je pochopitelné, že jsme se v tomto nařízení přizpůsobili možnostem, které nám naše závodiště umožňují. Malé vzpírány, ve kterých v mnoha případech soutěžíme, nám neumožňují držet se přesně předpisu. Hranoly, pokud vím, jsou instalovánu téměř na všech soutěžích. Nejsou však instalovány na pevno a jsou příliš blízko konci prkna. Stávají se tak pro rozhodčí velmi nebezpečné. Pokud závodník činku nezvládne a činka dopadne na hranu hranolu, získá ten správný „švunk“ a rozhodčí nemá šanci úniku. S takovou „zábranou“ muže dojít k vážnému zranění rozhodčího. Zatím se nic nestalo, pokud činka dopadla mimo prkno, rozhodčí stačil uniknout, několikrát měl štěstí na své straně. Není v takových případech zábrana zbytečná a spíše ohrožující?
Karel Prohl
