XI. Světové hry (XI. WORLD GAMES)
které se měli konat v Birminghamu (Alabama, USA) v červencovém termínu 2021 jsou o jeden rok posunuty na termín 7. – 14. 7. 2022. Původní termín kolidoval s termínem přeložených olympijských her. Světové hry jsou olympijskými hrami neolympijských sportů. Konají se vždy jeden rok po olympijských hrách. Soutěžit se bude ve 33 sportech a předpokládá se účast 3 600 sportovců zhruba ze 100 zemí. V případě, že se v budoucnu vzpírání neudrží ve společnosti olympijských sportů, dostaneme možnost soutěžit v rámci těchto her. V roce 1997 (Lahti) zde soutěžily naše ženy, kterým byl následně v roce 2000 umožněn start na olympijských hrách.
Mistrovství Evropy 1957
Historik vzpírání Zbigniew Gorlewski umístil na facebook fotografie a výsledky z mistrovství Evropy ve vzpírání z roku 1957, které se konalo v Katovicích. Jsou na nich zvěčněni medailisté všech sedmi, tehdy platných hmotnostních kategorií. Naše výprava čítala čtyři závodníky. Tři z nich se probojovali na stupně vítězů. V HK do 82,5 kg nás reprezentoval Václav Pšenička jr. obsadil 2. místo za výkon 402.5 (127.5, 120, 155). V kategorii do 90 kg obsadil Zdeněk Srstka 3. místo s výkonem 382.5 (120, 110, 152.5) a v těžké váze nad 90 kg také 3. místo vybojoval Václav Syrový za 425 (145, 122.5, 157.5). Pro úplnost, v HK do 75 kg obsadil 6. místo Julius Paiger 342.5 (100, 107.5, 135). Určitě jste poznali, že se soutěžilo v olympijském trojboji (tah, trh, nadhoz) vše soupažně. Reprezentačním trenérem byl v té době Bedřich Poula, pozdější Viceprezident IWF.
Václav Pšenička, Radvan Matvej, Ireneuzs Palinnski
Czeslaw Bialas, Zdeněk Srstka
Eino Mäkinen, Evgenij Novikov, Václav Syrový
Julius Paiger
Musela to být opravdu úchvatná podívaná …
V roce 1932 bylo k čtyřicátým narozeninám Maxima Gorkého pojmenováno jeho jménem tehdejší největší letadlo světa s označením ANT – 20. Jeho konstruktérem byl Alexej Tupolev. „Byl to obrovský, masivní stroj s rozpětím křídel 63 metrů a palubní plochou 100 m². Rychlost 220 km za hodinu, 48 pasažérů si mohlo užívat cestování v bohatě vybavených kajutách s elegantními křesly, lůžky, stolky, osvětlením, toaletami a umyvadly. Samozřejmostí byl bufet s plně vybavenou kuchyní, která nabízela studené i teplé delikatesy. Fungovala tu také miniknihovna, a dokonce tu byl nainstalován palubní telefon a potrubní pošta. Křídla byla tak velká, že se do nich vešla část místností pro odpočinek personálu. Dolet 1200 km, maximální letová výška 4500 m, celokovová konstrukce s prvky duralu, osm motorů o výkonu 960 koňských sil. Konstrukce trvala deset měsíců“. Celý článek zde. Proč se o něm zmiňuji? Prvním pilotem, který usedl do kokpitu ANT-20, byl proslulý sovětský letec Michail Gromov – stalo se to 17. června 1935. Michal Gromov začínal jako vzpěrač a jeho krátký životopis předkládám.
Mikhail Mikhaylovich Gromov (*24. 2. 1899 Tver /Kalinin/ – †22. 1. 1985 Moskva), významná osobnost. Ve sportu začal s boxem, ale v 17 letech překonal svůj první vzpěračský rekord Ruska. V roce 1923 se stal prvním mistrem SSSR v těžké váze za 431,6 (86.7, 81.9, 69.4, 74.8, 118.8). Jeho trenérem byl K. V. Pavlenko (1892 – 1968), první ukrajinský světový rekordman (trh levou 70,8 kg v HK do 67,5 kg v roce 1914) a jeden z prvních sovětských letců. V letech 1959 – 1963 zastával Gromov funkci presidenta vzpěračské federace SSSR. Vzpěračskou kariéru ukončila občanská válka a jeho vášeň pro letectví. V roce 1917 absolvoval studium na vyšší průmyslové škole Zhukovskii. Do Rudé armády vstoupil v roce 1918 a studoval na Moskevské universitě letectví. Jako pilot se zúčastnil ruské občanské války na východní frontě. Po jejím skončení se stal instruktorem letectví a zkušebním pilotem. Podílel se ve funkci zkušebního pilota na vývoji 24 typů letadel. Držitel několika světových rekordů v letectví. V roce 1925 na jednomotorovém stroji přeletěl z Moskvy do Pekingu. O rok později uskutečnil demonstrační let na dvojplošníku ANT3 evropskými městy Moskva – Berlín – Paříž – Vídeň – Praha – Varšava – Moskva za 34 hodin a 15 minut. V roce 1934 při jednom ze zkušebních letů s ANT-25 vytvořil světový rekord v délce letu 12 411 km za 75 hodin. Jako druhý (po Čkalovovi, jemuž byl učitelem) přeletěl roku 1937 za 62 hodin a 17 minut spolu s A. B. Jumaševem a S. A. Danilinem severní pól bez mezipřistání do San Jacinto v Kalifornii. Od března do srpna 1941 náčelník výzkumného ústavu letectva. Ve Velké vlastenecké válce sloužil na frontě v několika velitelských funkcích letectva. Od července 1944 náčelník Hlavního ředitelství pro letecký bojový výcvik. Po druhé světové válce měl na starosti testování prvních sovětských tryskových letadel. V letech 1937–50 poslanec Nejvyššího sovětu SSSR. Z armády byl propuštěn v roce 1955 v hodnosti generálplukovníka. Ředitel leteckého výzkumného institutu, který dnes nese jeho jméno. V roce 1934 se stal jedním z prvních nositelů titulu Hrdina Sovětského svazu (medaile s číslem 8), držitel Leninova řádu (4x), Rudého praporu (4x), Vlastenecké války I. třídy, Suvorova, Říjnové revoluce, 3x Rudé hvězdy, Zasloužilý pilot SSSR, rytíř Čestné legie a držitel mnoha zahraničních vyznamenání. Stal se prvním sovětským pilotem, který byl Mezinárodní leteckou federací vyznamenán řádem De Lavaud Medal (1937). Zasloužilý mistr sportu.
Tupolev ANT-20
Mikhail Mikhaylovich Gromov
Zdroj:
Wikipedia commons
Historie vzpírání na olympijských hrách
Karel Prohl
