Pokud bychom chtěli hledat nějaké všeplatné závěry ze vzpěračských soutěží na OH 2004, dopouštějme se jich s krajní opatrností.Zářivé momenty provázely etapy, v nichž se náš sport ocital v odsudku, oprávněný potlesk střídaly občas rozpaky. Mezi skutečné osobnosti se tu a tam dostali borci, kteří by se neprosadili ani na mnohem méně významných zápoleních (zejména to asi bylo líto některým Číňankám, které by aspirovaly i na medaile, ovšem limit startu nejvýše čtyř žen z jedné země dost sporný v Sydney přetrval i v Aténách. Na druhé straně je nutno poznamenat, že kvalifikační politika IWF přináší i možnost, aby i na OH měli zástupce i evidentní „vzpěračští trpaslíci“. Což se týká takřka bezvýhradně klání mužů, do něhož se dostali i reprezentanti Samoy, Americké Samoy, Komor či Cookových ostrovů nebo Guyany, na rozdíl od některých bezdiskusně vzpěračsky vyspělejších států evropských či z jiných kontinentů… Prostě, i tyto hry stvrdily dvojlomnost – jedná se o přehlídku těch nejlepších svádějících stále nelítostnější souboje anebo ještě platí Coubertinovo heslo: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se?
Soudě podle průběhu zápolení v mnoha sportech řekl bych, že tentokrát prestiž, spojená nezřídka s úctyhodným balíkem peněz (nic proti zasloužené odměně, mám na mysli komerční či ideologické kampaně spojené s úspěšnými závodníky) pronikla dosud nejmarkantněji do obrazu olympiády a krom četných skvrn dopingových měla odraz i do poddajných, ne-li prodejných vrstev některých rozhodčích. Což, žel, platilo i ve vzpírání…
Následující komentář se opírá, mj. i o to, že jsem měl, díky už velice rozšířenému satelitnímu digitálnímu vysílání, možnost vidět takřka všechny soutěže prostřednictvím přímých přenosů na různých satelitních kanálech. A věřte, že kupř. přímý přenos íránské televize, která, tuším, jako jediná vysílala živě HK +105 kg, byl vysloveně pamlskem.
A teď k podrobnostem. Sluší se dát přednost ženám.
48: Nečekaná vítězka ze Sydney Tara Nottová, provdaná za Mr. Cunninghama, si utrhla od úst a shodila do původní váhy. Víceméně si uchovala výkonnost, tentokrát to však stačilo jen na 10. místo! Tento fakt nejvýmluvněji rámuje kvalitu jejich soupeřek.
Počítalo se s jasným triumfem Číny, otázkou bylo koho postaví, v úvahu přicházely mj. Gao Wei či Wang Meijuan. Jenže, proti tomu byla tuze bojovná Turkyně Taylan Nurcanová. Překvapivě mdlou Li Zhuo zaskočila už v trhu, v němž přesvědčivě zlepšila hned 2x SR na 95 a 97,5 kg. Za čtyři měsíce od ME v Kyjeva shodila 5,19 kg, přitom si zcela udržela výkonnost. Pravda, nadhozových 112,5 kg vyvolávalo lecjaké dojmy, ale kde není žalobce, není ani soudce…Bronz Thajky Wiratthawornové dosažený po pěti pěkných pokusech naznačil, že tato země definitivně náleží mezi naprostou špičku ženského vzpírání. Dost siláckých řečí měla 33letá Bulharka Dragnevová, netušila však, že její vzepětí postačí jen na pátou příčku.
Nurcanová:“Třebaže jsem byla dost vážně zraněná, byla jsem si jistá, že 112,5 kg dám a vyhraju. A cítím se skvěle, protože jsem první tureckou vzpěračskou vítězkou OH!“ Li Zhuo: „120 kg v nadhozu, na které jsem 2 x šla (marně – pozn. R.D.) dávám v tréninku. Cítila jsem se dobře, jenže…“ Wirrathawornová: „Mám nové osobáky, medaili, jsem spokojená.“
53: Počítalo se, že sem shodí Ri Song-hui (KLDR), příp. že Thajsko nominuje výtečnou Junpim Kuntatean. Na startu se objevily jen tři Evropanky, pole vyklidila i Čína, rezultovalo z toho chudičké pole osmi účastnic, ovšem velice dobrých (Indka Chanu Samanacha byla později diskvalifikována).
Skvělé Thajce, mistryni světa Udomporn Polsakové alespoň v trhu stačila Indonésanka Rumbewasová (o váhu níž vypadla její krajanka Rosmanairová), proto byl realizační tým opatrný. Nervózní Kolumbijka Mosquerová ukrotila napotřetí základ v trhu – a závod byl, víceméně, rozhodnut. Mezi medailistkami bylo vždy 7,5 kg rozdílu a zrovna tak i mezi bramborovou medailí. Bylo na co dívat. Zejména vystoupení vítězky patřila k tomu nejlepšímu, co bylo na OH ke spatření.
Polsaková: „Jsem první thajskou vítězkou! Pocházím z provinčního města. Moje rodina se tu věnuje drobnému obchodu. Trénuju deset roků. Před odjezdem jsem byla v chrámu, i to mi dodalo sílu. Zlatou věnuji naší královně, která má zítra 72. narozeniny. Rumbewasová: „Chtěla jsem zlatou, jedno stříbro ze Sydney už mám, avšak soupeřka byla lepší. Rozhodující bylo, že jsem přišla o pokus v nadhozu, přeslechla jsem zvukový signál… Zvedám od devíti let, moje maminka je taky vzpěračka, tento sport je u nás populární. Maminka Ida mne trénuje a byla tu se mnou.“ Mosquerová: „Začala jsem až v 31, nezáleží na věku, ale na elánu. Teď je mi 35, ale počítejte s mou účastí na příští olympiádě. Jsem vděčná i svému kubánskému trenérovi.“
58: Vítězka z Vancouveru by za 225 kg ve dvojboji nebrala v Aténách medaili, držitelka bronzu z MS 2003 by za 210 kg obsadila na OH až 11. místo! Tak prudce nahoru šla úroveň v této váze!!
Číňané překvapili nominací Chen Yanqing, která se – po zisku titulů mistryně světa v letech 1997 a 199 - poměrně nadlouho mezinárodně odmlčela, nanejvýš závodila v asijském kontextu. Také Thajsko sáhlo po Wandee Kameaim, jež loni dostala větší příležitost pouze na akademickém MS. Připočtete-li k tomu tuze ambiciózní Ri Song-hui a houf dalších, evropských i zámořských vzpěraček, tak bylo na slibné klání zaděláno.
V trhu pomohla Klejnowské bojovná klaka v hledišti k postupu až na 97,5 kg, i když to leckdy vypadalo beznadějně. Ale dostane-li se ctižádostivé Polce povzbuzení, chytí ajfr a dokáže skoro až zázraky. Britka Breezová či Bulharka Atanasovová zabalily mnohem nadějnější pokusy. Ekvádorku Escobarovou, úspěšnou na OH v Sydney, zrazovaly slabší paže… a taky rozhodčí. Pak Hyon-suk (KLDR) se 2 x nedostala pod činku s metrákem. Turkyni Dasdelenové se zdařilo se zaťatými zuby opáčko na 100 kg, srážela ji hlavně její nervozita. Znamenitě působila do sebe pohroužená Kameaimová, kéž by takto soustředěně pracovaly naše vzpěračky! Výborná Chen 107,5 kg krásně zapíchla nad hlavu a vstala, zatímco Ri činku přetrhla. Totéž se pak stalo i vítězce, ovšem až se 110 kg.
V nadhozu proslulou showmanku Breezovou 120 kg málem zatlačilo do země, ale zvládla je a vítězoslavně vyplázla jazyk. Nezdar na 127,5 kg mocně nabuzená Klejnowská oplakala, předtím sudí darovali 125 kg nepřesvědčivé Dasdelenové. Kameaimové těsně spadlo 130 kg, Ri a Chen se však na této zátěži opáčka zdařila! Číňanka posléze nádherně, hladce vstala se 135 kg, ale výraz má slabší. Korejka musela na 137,5 kg, ale břemeno ji „odrazilo“ ke kotoulu dozadu.
Chen Yangqing: „S tréninkem jsem začala v listopadu, s účastí na OH jsem příliš nepočítala, máme doma obrovskou konkurenci. V Aténách jsem byla pod velkým tlakem, zejména, když se nám nepodařilo získat očekávané zlato v HK 48 kg. Jsem šťastná, že jsem vyhrála, ale dovedu zvednout i víc!“ Kameaimová: „Medaile patří i mému strýčkovi. Soupeřky byly lepší, než já.“ Vyjádření Ri Song-hui (podruhé stříbrné na OH) jsem nikde nenašel (pozn.autora textu - RD).
63: Zatímco ve Vancouveru se objevily v této HK dvě Číňanky, tentokrát zde velmoc vyklidila pole. A tak to vypadalo na reprízu duelu dvou výtečných silaček z postsovětských zemí. Předpoklad se naplnil. Boj to byl jaksepatří napínavý. Na základu 100 kg se hned v prvním pokusu zranila první indická mistryně světa Malleswariová. Běloruska Hanna Batsiušková, která měla jen 13 dkg pod limit se snažila získat maximum náskoku v trhu, v němž nemá konkurenci – blýskla se i světovým rekordem – 115 kg! Ukrajinka Natalija Skakunová postupovala uvážlivěji a v taktéž plně úspěšné triádě dospěla až ke 107,5 kg, s tím, že vážila pouze 61,59 kg. Řekyni Tsakiriovou, která měla plno ambiciózních řečí, brzdilo zranění, zvedla až napotřetí 97,5 kg a v nadhozu vypadla na 117,5 kg definitivně. Po předposledním místě Kastritsiové - další hořká pilulka hostitelů. V nadhozu se Batsiušková zasekla na opakování 120 kg a i když si posléze poradila se 127,5 kg, a vyhnala tak aspoň největší rivalku na základ 125 kg, neměla už šanci, protože Skakunová je světovou rekordmankou v nadhozu (138 kg). V Aténách jí stačilo 135 kg k primátu a dále nepokračovala. Druhá z Bělorusek Stukalavová si zlepšila osobák o 7,5 kg a zaslouženě brala bronz. Závod dokončilo jen sedm žen.
Skakunová: „Baví mne sportovat, vzpírat, cestovat. To čemu se věnuji dobře spojuje moje priority. Děkuju trenérovi, mám v něm oporu, očekával ode mne zlato. On a realizační tým si poradili i s mým onemocněním (teploty) před soutěží.“ Batsiušková: „Po trhu jsem doufala v prvenství, zároveň ale věděla, že Natalija je v nadhozu vynikající. S kolegyní Stukalavovou se známe už 10 let. Pomáháme si, zlepšujeme se. Bylo velice příjemné stát na stupních vítězů.“ Stukalavová: „Naše přátelství je fajn, kamarádíme i se Skakunovou. Noc před závodem jsem vzrušením moc nespala, ale vše dopadlo dobře.“
69: Tohle je už nějaký čas strašně nabitá váha, a i přes určité „útěky“ některých závodnic do vyšší HK byla i v Aténách oprávněně očekávána s představou jedinečné kvality. Což se naplnilo! Turkyně Simseková na 115 kg v trhu zjevně neměla, což pozitivně nabilo Bulharku Ružinskou. Tradičně vzorově zvedala v úvodních pokusech discipliny mladičká, 17,5letá Ruska Kasajevová, závěrečných 120 kg jí však uteklo dozadu. Nejvyšší základ překvapivě zvolila sebevědomá Maďarka Krützlerová a bezpečně si s ním poradila. Ve dvou pokusech o SR 122,5 kg jí ale jednou činka nedošla, a podruhé si s jí klekla. A tak triumf ozdobený perfektně zvednutým „svěťákem“ slavila uvážlivější Číňanka Liu Chunhong.
V nadhozu vypadla na 125 kg vyšňořená Korejka Kang Mi-suk, zhořkly jí tak 27. narozeniny… Vůli může vyučovat Kolumbijka Valoyesová, dokázala to při reparátu na 127,5 kg. Zranila se však po „zaspání“ nástupu na 132,5 kg a následném spěchu. 34letá Bulharka Trendafilová pohybující se ve světě vrcholového vzpírání už 18 roků působí unaveně, jako Čapkova zdánlivě nesmrtelná Elina Makropoulos. Přibývající roky však nahrazuje zkušeností a urputností. Uměla si po zdaru na 132,5 kg, který ji vynesl 6. místo. vyžádat aplaus od publika. Kameruňanka Yamechiová se strašně vyšťavila při vstávání se 135 kg, pak je i vyrazila, leč sudí byli jiného názoru. Při opáčku nestačila dobít energii, pokrčila při výrazu lokty, ale je to sympaťačka! Ukrajinka Maslovská chybovala na 140 kg, Ružinskou zmohlo 142,5 i 145 kg, zatímco jedna z nejelegantněji vystupujících vzpěraček Kasajevová zvládla 145 kg vzorně. O základu Číňanky na 147,5 kg nelze říct nic jiného, že jej zvládla, jak se říká – levou zadní! Eszter Krützlerová provedla se SR 153,5 kg pouze výtah, zatímco Liu Chunhong tuto zátěž zafixovala ještě parádněji, než úvodních 147,5 kg. Úžasné! Díky tomu si připsala i SR ve dvojboji 275 kg. Teprve pak se její soustředěná, vážná tvář změnila na vzezření tuze milé, přešťastné dívky. Mimochodem, už se na krůček přiblížila druhdy neuvěřitelným 277,5 kg (122,5+155), které jako 16letá nasbírala na čínském šampionátu v listopadu 2001 v Jianmenu. Zdá se, že její příští souboje s ještě o dva roky mladší Zaremou Kasajevovou budou znamenat vrcholy následujících velkých zápolení!
Liu Chunhong: „Začínala jsem jako judistka, ale pro vzpírání mám lepší předpoklady. Nemyslím, že bych byla neporazitelná, ale dělám mnoho pro to, abych svá prvenství obhájila. Krützlerová: „Chtěla jsem vyhrát, ale moje přemožitelka byla ve velké formě.“ Kasajevová: „Měla jsem na víc, takže jsem zklamaná. Ale mám aspoň medaili.“
75: V trhu se děly věci! Nejprve 19letá Ruska Natalija Zabolotná zlepšila juniorský světový rekord na 120 kg. Vzápětí její krajanka, 32letá Valentina Popovová, poněkud rozložitější než dříve, posunula i SR žen – na 122,5 kg. Na to odpověděla dalším SR vynikající Thajka Pawina Thongsuková, která učebnicově zvedla 122,5 kg. Jakoby dováděla s nějakou hračkou! Následující zbrklé vystoupení Popovové na téže zátěži nevedlo k úspěchu. Sličná mistryně světa, Egypťanka Ramadanová 122,5 kg přetrhla. Poslední slovo v této části závodu ale patřilo Zabolotné. Její štíhlý pas ostře kontrastoval s břemenem, které exaktně zvedla – 125 kg – další SR!! Se 127,5 kg si, navzdory viditelnému úsilí, klekla.
V nadhozu se nečekaně naplnila tragédie Ramadanové. Se základem 145 kg ztuha vstávala, při výrazu pokrčila paže. Napodruhé s činkou ani nevstala, a v očích se jí zaleskly slzy. Kdosi z týmu jí něžně pohladil spánky, ba i pusu přidal, ale nepomohlo to – na 147,5 kg ji opět nevyšel výraz. Popovová dostávala nahoru břemeno těžko, ale výraz dovede! Při vstávání se 150 kg se rozsypala. Pokusila se vše zvrátit při ataku 155 kg, marně! Mezitím Thongsuková lehce sporně dostala 145 kg. Zabolotnou málem 147,5 kg zazdilo do pódia, ale nenechala si to líbit. Nevstala pouze se 152,5 kg, ale neměla ke zdaru daleko. I tak si připsala dva SRJ ve dvojboji 267,5 a 272,5 kg. Líbila se i bojovná, šikovná Řekyně Ioannidiová, neztratila se ani Maďarka Likereczová. Thongsuková s vypětím všech sil, ale s rozvahou udržela 150 kg, a protože vážila jen 69,29 (!!) kg, šla už natrvalo do vedení. Škoda, že jí spadlo „hotových“ 152,5 kg, byl by – i technicky - to její nejlepší pokus. Ostatně, vyšla jí taktika vyhnout se Liu Chunhong a po trpké bramborové medaili z MS 2003 vystoupila ze všech nejvýše. Na vedle stojících Ruskách bylo patrné zklamání, ovšem široký, dětský úsměv Thajky ceremoniál patřičně zjasnil!
Thongsuková:“Přechod do vyšší váhy mi doporučil trenér, viděl zde větší šanci na zisk primátu. Soutěž byla tvrdá, ale dobře to dopadlo!“ Zabolotná: „Řecko je pro mne šťastná země! Vyhrála jsem před čtyřmi měsíci evropský šampionát v Loutraki a chtěla jsem vítězství zopakovat. Ale i stříbro je O. K.“ Popovová: „Brzdilo mne staré i čerstvé zranění. Ráda bych pokračovala ve vrcholovém sportu, záležet bude na vyléčení. Za daných okolností jsem s bronzem spokojená.“
+75: Diskvalifikace Chomičové nachytané při aplikaci dopinku zúžila pole o jednu z adeptek na medaili. Jinak nikdo nechyběl, pouze osvědčenou Číňanku Ding Meijuan (už 3 x nashromáždila ve dvojboji 300 kg, mj. jako vítězka OH 2000 či mistryně světa 2003) vystřídala její krajanka Tang Gonghong, která sice ohromila v listopadu 2001 v Jianmenu součtem 312,5 (137,5+175), ale od té doby dala nejvýše 287,5 kg a v Evropě dokonce pouze 277,5 kg…
V trhu všechny účastnice vydatně lámalo už 125 kg, nakonec ale takto těžkou činku zvládlo sedm účastnic supru. Nikoli ovšem Tang, která po ospalém prvním pokusu rozmrzele zvedla 122,5 kg napodruhé, a při 127,5 kg nepomohly ani řízné povely zneklidněných trenérů. Poté Ukrajinka Šajmardanová nezpanikařila na 127,5 i 130 kg. Totéž velice pěkně „vyšily“ Korejka Jang Mi-ran i nabuzená Polka Wróbelová, mohutně povzbuzovaná příznivci z jejího města. Na Maďarku Vargovou bylo 130 kg moc, a taky více než 156kilová 19letá Ukrajinka Korobková se jich zbytečně polekala. Korejka si při útoku na 132,5 kg nevěřila, ale měla na ně… Wróbelová se pod stejně těžkou činku nedostala.
Šajmardanová měla potíže se vstáváním a ještě více s výrazem 150 kg, ale jako správně zaťatá Ukrajinka je bojovně, s přimhouřením rozhodcovských očí, napotřetí dala. Vargová i Američanka Haworthová vyrážejí dobře, prokázaly to i se 155 kg. Korobková vstala se 160 kg jakoby byly z papíru, v rozhodující fázi však neuspěla. Po marném pokusu na 167,5 kg dokonce odkulhala.
Olympiáda byla i školou vůle! V souboji nervů se často zvyšovalo. Wróbelová se nechala vyhecovat až na marných 167,5 kg a pak jen pozvedla 170 kg. Němečtí komentátoři k tomu pouze lakonicky poznamenali: „Agáto, problém je hlavně v tvé hlavě…“ Úžasně působila Korejka Jang Mi-ran. Vysoký základ 165 kg zvládla, pak se ale drobnými krůčky „uchodila“ pod 170 kg, takže se dočkala tří červených světel. Podmračené Tang Gonhong upadlo úvodních 172,5 kg, aniž by je přemístila! Posléze je dost sporně opravila. Příkladně soustředěná Korejka nádherně přemohla 172,5 kg Radost v jejím táboře neznala mezí, protože mdlou rivalku vyhnala na 182,5 kg. Postavila tedy Číňanku před herkulovský úkol – k vítězství vedlo jen překonání světového rekordu o 7,5 kg! Do té doby nepřesvědčivá Tang ovšem se 182,5 nasupeně a hladce vstala --- a poté je rozporuplně zafixovala. Platí však verdikt sudích, a tak se prestižní primát přece jen stěhoval do pokladnice velmoci.
Tang Gonghong: „Byla jsem pod obrovským tlakem, ale závěr mi vyšel. Realizační tým mi pomohl, poradil, uklidnil mne“. Jang Mi-ran: „Doufám, že příště budu lepší a vyhraju.“ Wróbelová: „Byla jsem dobře připravená a očekávala jsem víc. Jsem ale šťastná i z bronzu.“
Muži: Čtvrtina borců skončila s nulou!
56: Jestliže jsem brblal na nepřesvědčivost vítězství Halila Mutlu na jarním ME, pro jeho vystoupení v Aténách to neplatí. Tam zvedal jaksepatří a zlatý olympijský hattrick si zcela zasloužil. Pokud by v trhu dal i zamýšlených 140 kg, nemusel by se už bát ani dvojnásobného ataku největšího rivala Wu Meijina na 165 kg. Takto v pohodě závodícímu Turkovi (nedávno se oženil s tureckou mistryní v moderní gymnastice) k primátu stačil bezpečně zvládnutý základ 160 kg v nadhozu. Třetí olympijské zlato, získal stejně jako první (v Atlantě) s náskokem 7,5 kg, to druhé (v Sydney) dobyl dokonce s náskokem 17,5 kg. Číňané si na něj opět marně brousili zuby. V napínavém souboji o bronz se prosadil další Turek Artuc Sedat. Pouze lehčí tělesnou vahou zdolal Bělorusa Dzerbianiou a překvapivě hodně zlepšeného Kolumbijce Figuerou. Více se čekalo od mnohokrát úspěšného Rumuna Jigaua, ten však působil unaveně. Maďaři se radovali z pokroku Tancicse, který však stačil jen na 7. místo. To ještě netušili, jak špatně na OH dopadnou… Smutek též opanoval Taipei, oba ambiciózní borci z tohoto ostrova vypadli.
Mutlu: „Jen krátce jsem byl před olympiádou nejistý. Ve které hmotnosti nastoupit? Svým současným protivníkům se omlouvám, v Pekingu přejdu do „62“. (k tomu jeden z novinářů lakonicky poznamenal: „Měl by se omluvit i těm příštím soupeřům… budou to s ním mít určitě mít těžké). V Aténách to byl těžký závod. Nebyl jsem na tom fyzicky nejlíp, ale věděl jsem, jak to překonat. Zvedám srdcem i duší, miluji vzpírání. Jen mi vadí, že když tvrdě trénuji nemohu být se svou rodinou. Nyní jsou držiteli tří olympijských medailí dva Řekové a dva Turci.“ Wu Meijin: „ Počítal jsem, že udělám 297,5-300 kg ve dvojboji. Možná jsem byl málo nabuzený. V rozhodujících chvílích jsem ztrácel kontrolu nad činkou. Doufám, že doma, v Pekingu, bude zlato moje. Sedat: „Bylo fajn, závodit společně s Halilem. Pokusím se, aby se hrála turecká hymna i v příštích letech. Můj čínský přítel hodlá brát na OH 2008 zlato. Ať nezapomíná, že chci vyhrát i já.“ Naim Suleymanoglu: „Mutlu může získat i čtvrté zlato. Ale bude o ně, případně, usilovat v 35 letech…“
62: Elegantní Číňan Shizhiyong si zopakoval vítězství z dubnového mistrovství Asie, kde rovněž porazil krajana Le Maoshenga. Ten se 2 x pokoušel zvrátit výsledek pokusy na 185 kg, na tuto zátěž ale navzdory křiku trenérů neměl. Původně bronzový Řek Sabanis byl diskvalifikován, a tak se na tuto příčku v kvalitativně prořidlém poli dostal Venezuelan Rubio, jemuž k tomu nechtěně pomohli výpadky na 170 kg zkušený Bulhar Angelov (známější pod příjmením Minčev) a Im Yong-su z KLDR. Jejich pokusy dosvědčily, že měli tentokrát příliš velké oči. Korejec se může „pochlubit“ tím, že skončil s nulou už na minulých OH - i MS 2003. Závod nedokončila třetina lidí z „áčka“.
Shi Zhiyong: „Svoje prvenství vnímám jako vítězství týmu, nejen moje osobní. Musel jsem dost shazovat, poslední tři dny čtyři kila. Nyní mám koníčka sbírat medaile, po skončení dráhy si otevřu vlastní restauraci.“ Le Maosheng: „Nikdy, ani v tréninku, jsem nedal 185 kg, ale věřil jsem, že je dám. Jenže, během trhu jsem si zranil ruku.“ Řek Sabanis, po závodě bronzový, byl později diskvalifikován, proto jeho hlas nepřináším.
69: Zdálo se, že Číňan Zhang už víc než vydřených 157,5 kg v trhu nedá, se 160 kg však pracoval velice pěkně. Vše nad 150 kg dávali v této váze borci s velikým vypětím! Chorvat (národností Bulhar) Pešalov obhájce zlata z HK 62 ze Sydney, mimořádně těžce se zátěžemi vstával, výraz však umí. Silně se naštval po nezdaru na 192,5 kg, ale reparát mu vyšel a radoval se z bronzu. Číňanovi spadlo 192,5 kg před výrazem (po snížení do dřepu), neuspěl ani podruhé. Zranil se a s bolestnou grimasou vleže přijal zprávu, že nabuzený Korejec Lee Bae-young, výborný na 190 kg, nezvládl 195 kg, jež by mu přinesly primát. Vítěz, přes viditelnou přetrvávající bolest v bederní části páteře sympaticky působil při slavnostním ceremoniálu. Tuze srdečně nejprve popřál rivalům, a pak teprve přebral zlato. Zapomněl tak na bramborovou medaili z OH 2000, stejně jako Lee na 7. pozici z téže soutěže. Naproti tomu Bělorus Laurenau (dříve Lavreněv) bronz ze Sydney nezopakoval, skončil 6. Slováky zarmoutil Janíček. V Aténách až napodruhé zvedl 125 kg v trhu a 3 x ztroskotal na 155 kg v nadhozu.
Zhang Guozheng: „Ohledně startu měl poslední slovo trenér, a tak jsem shazoval – během několika dnů – 7,2 kg do limitu. Projevilo se to jak v trhu, tak nadhozu. Byl to pro mne perný závod s kýženým výsledkem.“ Lee Bae-young: „Byl jsem si jistý, že vyhraju, ve třetím pokusu jsem si věřil. Ale i tak je naše výprava spokojená.“ Pešalov: „Je symbolické, že končím, kde jsem začínal s vrcholným vzpíráním. Závodil jsem na čtyřech OH, v HK 60, 62 a nyní i 69. Získal jsem čtvrtou olympijskou medaili. Kdo by nebyl šťastný?“
77: V trhu byla radost pohlížet na trojici nejlepších. Rus Perepečonov, který po delší době dostal příležitost na důležitém závodě, dobře zvládl 167,5 kg a krásně si do optimálního prostoru nad hlavu umístil i 170 kg. Výtečně přitom využil i skvělou kloubní pohyblivost a silná záda. Světový rekordman z M-Asie (173,5 kg), Kazach Filimonov na 170 kg pouze správně zahájil. Nicméně nechal si zátěž zvýšit a soustředěně, přesně ji zkrotil. Nade všechny však vynikal Turek Sagir Taner. S noblesou zdolal 172,5 kg, a díky lehčí tělesné váze (o 0,55 kg) vyhrál!
Jeho krajan, ambiciózní Arabacioglu už 200 kg v nadhozu nevyrazil. Nepodařené pokusy mrzely Katařana Abbase, který vstal s pohupem, ale 202,5 kg nevyrazil. Tentýž nedostatek zabrzdil na 202,5 kg i Bulhara Stojkova. Íránec Barkhah zvýšil o 7,5 kg na 205 kg a provedl pouze výtah. Maďar Feri si na 205 kg poranil sedací nerv a odstoupil. Řek Mitrou povzbuzovaný křikem publika promarnil šanci na medaili, sedl si s 205 kg. S 210 kg si sedl i Korejec Kim Kwang-hoon, který zvýšil základ o 15 kg! Rus Perepečonov si po nezdaru na 200 kg nechal naložit 205 kg, ale brnkl si s nimi o krční tepnu. Se stejně těžkým břemenem si málem sedl i Kazach Filimonov. Korejec ovšem s 210 kg ohromil hlediště. Vstal s nimi a málem je vyrazil – vyneslo by mu to bronz. Mezitím se prosadil pouze Taner, který měl s 202,5 kg problémy při vstávání, ale vzmachem vůle je vyrazil! I když po jeho zdaru následovalo osm pokusů, ani jeden z protivníků už neuspěl a mladý Turek, který je už dnes výjimečnou vzpěračskou osobností, zaslouženě zvítězil, zároveň vyzdobil primát pěti juniorskými světovými rekordy (170 a 172,5 kg v trhu, 202,5 kg v nadhozu a 372,5 a 375 kg ve dvojboji)!
Taner: „Moji krajané Naim Suleymanoglu i Halil Mutlu zaslouží úctu, ale chtěl bych v budoucnu překonat jejich zlatý olympijský hattrick. Závod proběhl rychleji, než jsem čekal. Díky výsledku jsem ohromně šťastný. Myslel jsem, že Arabacioglu bude stříbrný, ale nepovedlo se.“ Filimonov: „Moc se se mnou nepočítalo, ale nebýt zranění zvedl bych víc a mohl získat i zlato.“ Perepečonov: „Nesoutěžil jsem na šampionátech dva roky. Radši jsem se znovu vrátil do HK 77. Ještě před 45 dny se zdálo, že budu muset skončit se vzpíráním. Lékař mne však po zdařilé operaci přesvědčil o opaku a snad jsem nezklamal ani fanoušky.“
85: Když nedal Gruzín Georgi Asanidze (svěřenec trenéra Ivana Grikurova působícího především v Polsku) závěrečný pokus na 207,5 kg chytil se za hlavu a propadl skepsi. Zlatý sen se zdál být ztracen. Později však Řek Pyrros Dimas usilující o čtvrtý primát na OH neměl nárok na 207,5 kg, s nimiž upadl. V afektu se pak zlobil na činku, odložil vzpěračské boty a odkráčel ze scény. Jeho krajan, perspektivní Markoulas po heroickém úsilí nezvedl 212,5 kg, jimiž by stejně bral stříbro. Trumfy však hodlal převzít mistr Asie Yuan Aijun. V trhu dvakrát marně odešel od 172,5 kg, na které si věřil, v nadhozu proto musel až na 215 kg. Pravda, tuto zátěž za něj nezvládli ani nabuzení trenéři. A tak se nakonec Asanidze, jemuž se podařilo v hodině dvanácté doléčit veškerá vážná zranění, dočkal. Úlohu mu zjednodušily výpadky Turka Inceho a Rusa Tachuševa na 175 kg v trhu a později i Australana (druhdy Arména) Čachojana, jehož natolik rozhodil nezdar v trhu na 177,5 kg, že na základ 205 kg v nadhozu nestačil… Gruzínovi pomohla i ztráta formy mistra světa Rumuna Calancey.
Největší, pětiminutový aplaus vestoje patřil Dimasovi, vděčné obecenstvo tak ohodnotilo skutečnost, že po zlatém hattricku sáhl aspoň po bronzu. Pěti tisícům diváků v Nikkaia hale děkoval s rukou na srdci a se slzami v očích. Stal se dalším vzpéračem v historii, který dobyl čtyři olympijské medaile, shromáždil hodnotnější kolekci, než Američan Schemansky či Němec Weller! Přitom, v červnu absolvoval operaci kolena a pět dnů před závodem si zranil zápěstí. Výpadek zaznamenali čtyři lidé z A-skupiny (z 11 zařazených). Souboje byly líté a sudí spíš než přísní (někdy člověk žasnul) nevyzpytatelní…
Georgi Asanidze: „V Sydney byl skvělý Dimas, na mne vybyl bronz. Dnes jsem měl navrch. Dekáda však patřila Pyrrosovi a ovace si plně zasloužil. Má i můj obdiv. Děkuju i lékařům z Ruska i zdejším, moc mi pomohli. Stejně jako můj přítel Kachi Kachiašvili. Věřím, že zítra získá čtvrtý olympijský triumf. Moc jsem ve výhru nevěřil. Pro mne bylo nejdůležitější ono olympijské – zúčastnit se.“ Rybakou: „Závodil jsem, žel, ve skupině B, takže jsem nemohl reagovat na vývoj zápolení těch nejlepších. Co hůř, nemohl jsem si – ve slabší konkurenci - mezi pokusy potřebně odpočinout. Za této situace jsem stříbro vůbec neočekával.“ Dimas: „Po nedávném zranění zápěstí jsem raději nic neplánoval. Operovaná noha také ještě nebyla zcela v pořádku. Jsem ohromen a dojat reakcí publika. Na OH 2008 v Pekingu se mnou nepočítejte. Mám za sebou pět operací a hlavně, v té době budu mít 37,5 roku. Bude fajn, že se konečně budu moci těšit se svou rodinou.“
94: Největší pozornost byla logicky soustředěna na domácího Kakiašvilise (to je řecká varianta jeho původního gruzínského příjmení Kachiašvili – pozn. autora RD), pokoušejícího se o čtvrté zlato na OH. V trhu působil nejistě. Podařilo se mu vyrovnat se napodruhé se základem, následných 185 kg, jimiž by se udržel na medailové pozici v této disciplině na něho bylo moc. V úporné bitvě, která se rozpoutala hned od počátku vypadl na 180 kg exmistr světa Ázerbajdžánec Pašajev. Na 175 kg ztroskotal i ambiciózní Moldavan Vacarciuc. Už tradičně měl nejvíce vůle typicky zachmuřený Bulhar Milen Dobrev, jemuž se vše povedlo, a tím za sebou o 2,5 kg nechal ruský pár Akkajev, Tjukin. Nominace prvně jmenovaného, teprve 19letého juniora, byla překvapivým, ale šikovným tahem šéftrenéra Davida Rigerta.Akkajev, prakticky na den před čtyřmi roky (to mu bylo 15), uměl v Košicích 297,5, když vážil 75,5 kg.
Na 217,5 kg skončil s nulou Bulhar Nikola Kolev, jemuž se povedl pouze základ v trhu, pak už se trápil. Vysloužil si až nečekaně zlobnou reakci od svého realizačního týmu. V nadhozu dostal známý Venezuelan Luna od sudích, kteří přimhouřili oči, 220 kg. Dobrev na nich taky hodně dřel, ale byl přesvědčivější. Akkajev zdolání této zátěže oslavil dlouhým, lvím řevem. Také Tjukin se pod toto břemeno odvážně dral, ale málem si srazil hlavu, když mu činka při výrazu padala. Kakiašvilisovi nepomohly ani tisíce příznivců v hledišti. Při základu 220 kg se zmohl nejprve pouze na pohupy, v existenčním pokusu činku aspoň přemístil. Na víc, prostě, neměl. Yilmaz zvýšil o 10 kg na 225 kg s cílem protlačit se aspoň k bronzu, ale nedostal se k výrazu, který Turci zpravidla znamenitě umějí, protože ani nevstal. Milenko Dobrev málokdy odchází s červenými světly, ale u 225 kg provedl pouze výtah. Poté činku políbil, poněvadž i tak věděl, že za chvíli bude stát ze všech nejvýše. Mimochodem, dvojboj nedokončili čtyři borci z A-skupiny, tj. plná třetina.
Dobrev: „Byl jsem dobře připraven, Rusů jsem se neobával, doufal jsem v medaili. Totéž jsem očekával i od Kakiašvilise, Pašajeva, dalších, ale k úspěchu je třeba i štěstí. Chci dál vítězit, ale vím, že konkurence bude pořád nesmírně těžká.“ Akkajev: „Musel jsem se o nominaci poprat s Petrovem, který mínil v Aténách navázat na předchozí úspěchy. Děkuju lidem, kteří mi věřili a nominovali mne. Tvrdě jsem pracoval a výsledek se dostavil. Zranění, jež jsem utrpěl v přípravě, nebylo vážné.“ Tjukin: „Jsem vděčný, že jsem mohl startovat. Hlavu na špalek vlastně dal i trenér, ale stříbro a bronz mohou být zadostiučiněním. Věřím, že se mohu prosadit i na příštích OH. Jejich atmosféra je nádherná.“ Kakiašvilis: „Dnešek je pro mne hořkou pilulkou. Rád bych všem, kteří mi pomáhali, vrátil lepším výsledkem jejich úsilí. Nejsem už nejmladší, ale nekončím. Popřemýšlím i o změně tréninkových metod.“
105: Zdálo se, že Moldavana A. Bratana ošidili arbitři o 195 kg, a tak se hodně zlobil. Rus Dmitrij Berestov za víceméně stejné provedení dostal tři bílá světla… Egyptský trenér Rakušana Steinera Salama se orosil studeným potem, ale jeho svěřenec napotřetí 182,5 kg zvládl. Základ v trhu se nepovedl Maďaru Kovácsovi (byl později diskvalifikován pro užití dopinku, stejně jako jeho krajan Gyurkovics), Íránci Biranvandovi, Poláku Robertu Dolegovi (měl před OH spoustu svalnatýchřečí), a také Slováku Tešovičovi, jenž si neporadil se 187,5 kg. My jsme se zachvěli po neúspěšném základu Tomáše Matykiewicze, ale reparát na 177,5 kg (vyrovnání osobního rekordu) vyšel. Škoda nezdaru na 182,5 kg.
V nadhozu pokračovala benevolence sudích vůči Berestovovi. Třebaže s 225 kg stále pochodoval dočkal se povelu Dolů! a pokus mu byl uznán. Bratan vstal í navzdory pohupům, 227,5 kg dokonce vyrazil, ale nezastavitelně se „rozchodil“. Další z Katařanů rovněž druhdy Bulhar) Assad, druhý po trhu, trpěl zraněním. Přesto i po divokém pohupu s 225 kg vstal, ale nedal. Pak dokonce 227,5 kg vyrazil, ale rozhodčí si tentokrát všimli provinění, pokrčení paže. Takže, nakonec z toho byla nula a krutý nezdar ambiciózního Kataru v Aténách, protože Jabeer se už v supru neobjevil. Steinera 230 kg nesmiřitelně tlačilo do sedu. Rus Pisarevskij se zmohl s 230 kg pouze na výtah, takže stříbro patřilo Ukrajinci Razorjonovovi, jemuž se nejprve po hladkém vstávání s 230 kg nepovedl výraz. Při opáčku se stačil zastavit s činkou na samém konci pódia! Miláček rozhodčích Berestov mohl poděkovat za sporných 230 kg… Následných 232,5 „nedovyrazil“. O osm deka lehčí Razorjonov se ještě zkusil zvrátit osud, ale s 235 kg ukázal pouze výtah. Neznám důvod absence vynikajícího Bulhara Tsagaeva.
Je nezbytné zdůraznit, že všech šest prvních šest v této váze pochází ze zemí, které byly dříve součástí SSSR. Z první desítky je jich devět! Tomáš Matykiewicz zachránil alespoň 13. místo závěrečným vzepětím na 215 kg v nadhozu, na nichž předtím 2 x neuspěl. Kdyby mu neodolalo 182,5 kg v trhu, měl by jinou pozici před druhou částí dvojboje a nejspíš by se dostal do první poloviny z 22 startujících. Ostatně, před ním se umístili čtyři siláci s výkonem jen o 2,5 kg vyšším. Nepřehlédněme ani skutečnost, že s nulou či s diskvalifikací skončilo šest borců z deseti zařazených do sk. A, tj. 60%!
Berestov: „Před čtyřmi měsíci jsem o OH nemohl reálně uvažovat. Dostal jsem se do sborné, na místo Vladimíra Smorčkova. Zlato jsem neočekával, i když se o něm v mé rodině žertovalo. Po pokusu na 230 kg jsem si byl jist vítězstvím, zapomněl jsem na pokus Razorjonova. Nevšímal jsem si ostatních. Ano, mohu se pokoušet i o SR v trhu. Nadhoz mi zatím tolik nejde.“ Razorjonov: „Znovu mě zaskočilo zranění zad. Jinak bych byl zřejmě ještě výš. Za daných okolností jsem odvedl maximum. Berestov pro mne na počátku nebyl favoritem. Ale intenzivně trénoval a zúročil to. Blahopřeji mu. Chtěl bych zvedat ještě léta, ale hodně bude záležet na řádném doléčení.“ Maďar Gyurkovics, původně druhý, byl diskvalifikován proto jeho hlas nepřináším.
+105: Němec Ronny Weller promeškal výjimečnou příležitost, zisk páté medaile z olympiády. Zvolil příliš vysoký základ v trhu – 202,5 kg. Nazlobeně také skončil Armén Danieljan – s nulou na 200 kg. A ještě hůř Nor Grimseth. Zhroutil se při pokusu na 190 kg, a nastal obrovský problém. Pořadatelé si nevěděli rady, jak dostat 158kilového pořízka z pódia…
Jiní borci byli v první disciplině plně úspěšní - mj. i trio medailistů! Navíc, veliké zátěže zvládali přesvědčivě. U Íránce Rezazadeha je to už samozřejmostí, u vysokého Bulhara Čolakova si na to rychle zvykáme. V dosud nevídané pohodě závodil v úvodu Lotyš Ščerbatihs. Mezi nimi se rozhodovalo i v závěru. Čolakov nečekaně znervózněl, na 245 kg 2 x nestačil. Silák od Baltu však srovnal psychiku (popravdě řečeno, stříbro už měl vpodstatě jisté) a po nezdaru na 247,5 kg pěkně „vyšil“ 250 kg. Obhájce primátu ze Sydney se případnou ztrátou zlata v nadhozu (za MS, jež bylo souběžnou soutěží s OH) nezabýval. Po prologu na 250 kg si dal naložit SR 263,5, jenže – nejen k údivu posmutnělé skupiny krajanů v publiku – zaváhal s nimi. Znamenalo to, žel, ztrátu tempa v útoku na SR ve dvojboji.
Opáčko teprve 26letý supr zvládl, takže si připsal SR v nadhozu, ten dvojbojový „svěťák“ ovšem odolal. Řekl bych ale, že může být jen otázkou dalšího vystoupení Íránce na vrcholném zápolení, kdy se posune i toto maximum výš. Střídmost s jakou pojednala íránská televize národní triumf byla ohromující. Žádná nafoukanost a ideologie (ani při jiné příležitosti, kdy - tentýž den - vyřadil íránský zápasník Američana proslulého vítězstvím nad živou legendou Karelinem na OH 2000). Jako bych se naráz vrátil do někdejších časů, kdy nebyl ani nejsenzačnější úspěch záminkou k přepjatým emocím či dokonce politizaci a velkohubosti. Apropos, pamatujete si, kdy si, kupříkladu, po gólu fotbalisté v běhu pouze podali ruku a hned se zase věnovali hře? A projev emocí, natož zesměšňování rivalů se pokládal za trapnou neslušnost? Inu, časy se mění.
Všechno ostatní bylo, víceméně, ve stínu dojmů z vystoupení nejlepších. Líbil se mi však i 22letý Korejec An Yong-kwon, ten by se mohl brzy probít mezi absolutní špičku. Korejská výprava v Aténách přesvědčila o pozoruhodných pokrocích.
Škoda, že se nemohl představit také Petr Sobotka (a o váhu níž i Libor Wälzer). Naši borci by sice neoslnili, ale predikát olympionika by si zasloužili. Měli jsme, zvláště na MS ve Vancouveru, nehoráznou smůlu.
Rezazadeh: „Byl jsem patřičně připraven, pomohl mi i Bůh. Co se týká dopinku, naše náboženství jej vysloveně zapovídá. Vzpírání je starobylý sport a jeho budoucnost záleží na nás, závodnících! Nemyslím, že bude vyřazeno z programu OH. Budu-li zdráv, mohu myslet i na 500 kg. Ščerbatihs: „Vše jsem směřoval k tomu, abych dnes uspěl. Uvažoval jsem o pozici do 6. místa. Nevyhrál jsem, protože Rezazadeh je velice silný a momentálně neporazitelný. Ale v budoucnu bych se chtěl pokoušet o světové rekordy. Čolakov: „Mrzí mne jen, že jsem nedal 245 kg v nadhozu. Jinak jsem spokojený a v budoucnu také míním atakovat světové rekordy.“
Vzpěračské soutěže na OH 2004 měly různorodou úroveň. Vyplývá to ze systému kvalifikace postaveného ne na úrovni soutěžících podle vah, ale založeného na kvalitě státních reprezentací. Tak se stalo, že v HK do 53 kg startovalo pouze osm žen, a v HK 63 (v níž je na světě spousta báječných vzpěraček) jen devět. Nejvíc se jich objevilo v HK 75 – 16. Rovněž u mužů byl znatelný značný rozptyl. Od 17 lidí v HK 56 a 69, až po 25 startujících v HK 77 či 94.
Experti si lámou hlavu nad disproporcí týkající se počtu výpadků. V ženských kláních odešlo s nulou nebo bylo diskvalifikováno 10,5 % účastnic, mezi muži to však bylo 26,2 %, čili více než každý čtvrtý borec! Na tom se, podle mého, podepsaly i nezřídka nevysvětlitelné verdikty rozhodčích. Ti se dílem chovali nepochopitelně benevolentně, dílem přehnaně přísně. Otevřeně svěřuji pocit, že se mohlo jednat i o skutky účelové a raději neuvažuji o tom, zda případně i úplatné. Rozhodně je to nepřehlédnutelný problém! A nelze před ním schovávat hlavu do písku. Stejně jako před dopinkem, který opětovně poškodil pověst našeho sportu. Jak ukazují týdny po OH, národní federace a veřejnost se k němu stavějí různě. V Indii se konečně jde ke kořenům zla, odjinud je slyšet pouze ticho anebo si potrefení výbojně stěžují.
Výstižně situaci vyjádřil president IWF Dr. Tamas Aján – parafrázuji: „Jedno moje oko je září radostí; úroveň soutěží byla mnohdy výborná, přijeli zástupci 79 zemí. Druhé oko pláče, protože se opět našli ti, kteří sáhli po dopinku.“
Soudím, že vzpěrači se objeví i na OH 2008 v Pekingu. Považte jen, jaké ambice tam bude mít reprezentace hostitelů! Jak to ale bude na OH 2012, to si netroufám předpovědět. Možná bychom si měli přát, aby byly také svěřeny do péče některé ze vzpěračských velmocí. Jižní Afrika, jako jeden z nejvážnějších uchazečů to zatím rozhodně není. Ale i zde už i nyní nalézáme šikovné vyznavače vzpírání.
S chutí a vírou se tedy pusťme do dalšího olympijského cyklu. Kéž také není vrcholnou metou našich barev pouze účast, ale i přední umístění. Cíl je to těžký, ale nikoli nesplnitelný.
Dr. Rudolf Drmola
