Mistrovství Evropy juniorů

Ani poměrně časný termín evropského juniorského šampionátu a relativně nepočetná účast na něm, ba ani jeho kratičký časový odstup od ME 16, nesnížily zřetelnou úroveň soutěže pořádané ve švédském Kalmaru (5.-9.9. 2001).

O kvalitě vystoupení nechť hovoří čísla. Z 93 juniorů se jich dostalo 18 nad 400 Sinclairových bodů! Naši se umístili takto: 34. Matykiewicz 385,52; 59. Hejda 345,90; 70. Dub 332,122 bS. V poli 61 juniorek uměly čtyři nad 230 bS, 9 přes 220 bS, 23 nad 200 bS a 50 aspoň 170 bS. Lenka Orságová zůstala se 199,641 bS těsně pod magickou hranicí, ale na celkovém pěkném 24. místě.

Českou nominaci charakterizoval střízlivý pohled na naše postavení v Evropě. Škoda, že musel absentovat Petr Slabý, měl reálnou šanci na dobrou pozici.

Zbyněk Dub zopakoval výkon ze soluňského MSJ, což stačilo jen na 8. pořadí z 11 startujících v kat. do 62 kg. Pokud by mínil jít o pouhou příčku výš, musel by přidat 15 kg. Zbyněk je jediným z našich, kdo si v Kalmaru neudělal osobní rekord - za dvojbojovým však zaostal pouze o 2,5 kg a za sinclairovským o 3,4 b. Nenadchl, ani nezarmoutil.

Tomáš Matykiewicz už v Mödlingu naznačil, že se vymanil z určité stagnace a na severu kontinentu zvedal opravdu dobře. Při hmotnosti 94,86 kg dobyl 5. místo, v trhu dokonce 4. v celkově výtečném výkonu, jímž si polepšil dvojbojové maximum o 15 kg a sinclairovské o 21,3 bS! Příští rok se může reálně poprat i o medaile, což je v českém kontextu záležitost vzácná a zároveň příjemná!

V téže kategorii absolvoval debut na velké mezinárodní scéně i o rok mladší Petr Hejda. Také on přidal k dosavadnímu nejlepšímu dvojboji 10 kg a 8,4 bS. Juniorem bude ještě následující dva roky, a bude-li pokračovat stejně progresivně jako dosud, posune se podstatně výš, než na letošní sedmou příčku v devítičlenné konkurenci (oslazenou 6. pozicí v nadhozu).

Velice pěkně obstála i naše jediná juniorka v Kalmaru, Lenka Orságová. Odrazila mj. nápor Francouzek Meralové a Dolotové a umístila se v první polovině závodnic, jako 5. z 11! Bylo k tomu třeba přidat 5 kg k dosavadnímu osobnímu rekordu ve dvojboji a 4,8 bS. Na juniorské šampionáty bude Lenka moci naposledy v roce 2003, ubudou jí momentálně starší přemožitelky, ovšem zůstane (pokud nepřejde do jiné hmotnosti, teprve 14letá Kasajevová, která při váze 61,9 dělala ve dvojboji 185 kg. Mladé Rusky jdou strmě vzhůru, a budou chtít tento trend mocně zúročit, mj. i na OH 2004 v Aténách.

Leccos dalšího snadno vyčtete z výsledků publikovaných na jiném místě naší internetové stránky.

Zbývá však dodat tabulku, jejíž obdoba vzbudila pozornost už v komentáři k ME 16. Následující cifry jsou palčivě výmluvné

Dívky:

Chlapci:

Tabulka procentuálně zobrazuje porovnání našich nejlepších v daných hmotnostech, k 1. a 6. místu na ME v Kalmaru.

Jak vidno, nominace byla uvážlivá, jakýkoliv jiný výběr (s výjimkou Slabého, který se nemohl zúčastnit) by byl nadsazený.

Nejblíže k evropskému standardu měla mezi dívkami Monika Pechočová. Ostatní mají i k evropskému průměru velice daleko! Dalším z chlapeckých adeptů startu alespoň na MEJ chybí zatím k potřebné úrovni také mnoho, ale za rok se dá učinit hodně práce, a tak neházejme flintu do žita. Zároveň neplýtvejme prostředky, kterých máme málo! V některých případech obrovské vzdálenosti k evropské špičce (viz daná procenta postihující výkonnost vrstevníků!!) je na pováženou zařazení některých vzpěračů a vzpěraček nejen do reprezentace, ale i do center!

Změňme, co nejrychleji a nejdůsledněji, vědomí řady, nezřídka i hlasitě vystupujících trenérů a funkcionářů, poměřujících svěřence pouze výkonností v rámci ČR. Vytváříme-li systém vedoucí k výchově vrcholových závodníků můžeme hledat měřítka jedině v porovnání se světem či Evropou. Koneckonců, český svaz je (mezi ostatními domácími sportovními svazy) dotován podle toho, jak obstojí naši zástupci na vrcholných světových a evropských soutěžích. Počet oddílových medailistů či mistrů republiky v tom nehraje žádnou roli…

Není pro mne problém vypracovat ještě důkladnější analýzu světové či evropské výkonnosti. Vzpírání je měřitelným sportem, využijme tedy výhody, že by nemělo jít nic „okecat“ a nepouštějme do výběrů lidi, kteří nemají odpovídající výsledkové předpoklady.

V tomto směru se v poslední době již leccos udělalo! Je to už taky znát na zvolna, avšak mnohostranněji stoupající kvalitě českého vzpírání. Pokračujme tedy v tomto trendu – nekompromisně tam, kde hrozí plýtvání. Ušetřené prostředky věnujme těm, kteří si je opravdu zaslouží. Koneckonců, touto politikou nikoho neomezujeme. Kdokoliv dostojí přísnějším kritériím, do systému se dostane.

Dr. Rudolf Drmola

Autor vítá, jakékoliv (zejména polemické) připomínky k tomuto textu, s cílem nalézt optimální postupy rozvoje vzpěračské výkonnosti v ČR.

Stažení výsledků