Karel Prohl
Karel Prohl ml.Dovoluji si předložit tabulky našich nejlepších, uplatňující jiné měřítko srovnávající výkonnost v různých hmotnostech, než jakým jsou body Roy Sinclaira. Kanadský profesor, průkopník znamenité metody, vychází, chtě nechtě, z jistým způsobem pravidelné matematické křivky. Nyní ji sice výrazně poopravil, a tím zmenšil až křiklavé nadhodnocení nejméně hmotných vyznavačů vzpírání (docházelo totiž k absurditám, že průměrný výkon chlapce vážícího okolo 30 kg, předčil výkony žákovských i dorosteneckých špiček ve vyšších hmotnostech), značně napraveno bylo i podhodnocení výsledků ve vyšších kategoriích, nicméně, stojí zato přemýšlet i nad jinými východisky měření kvality vzpěračských vystoupení.
K výhodám mé vlastní metody patří, že je možné ji aktualizovat podstatně častěji, než činí R. Sinclair. Také podklady k výpočtům jsou exaktnější, protože mám, díky jedinečné spolupráci světových statistiků, porozumění IWF i vlastním přičiněním, k dispozici nesrovnatelně přesnější, rozsáhlejší a komplexnější údaje, než jaké slouží k výpočtu sinclairovských bodů.
V metodě - mj. v devíti průmětech - porovnávám světovou výkonnost za poslední tři roky, tj. od doby, kdy existují nové hmotnostní limity (za neobyčejně účinnou, erudovanou pomoc v závěrečné fázi práce děkuji upřímně mé snaše Alence Drmolové-Haklové). Od příštího roku přejdu na čtyřletý, olympijský cyklus. Ten je optimálním východiskem, vlastní koeficienty ale budu vydávat každoročně. Pro rok 2002 budou vyhlášeny z výkonnosti za období 1998-2001, pro rok 2003, z kvality let 1999-2002 atp. To se ukazuje jako mocný, prognosticky slibný nástroj. Výhodou je i skutečnost, že dané koeficienty lze spočítat nejen pro svět, ale i pro jiné kontinenty (kupř. pro Evropu), jakož i pro ČR. Ostatně, právě díky této nové možnosti provádíme a ještě důkladněji provedeme zatím nejdůkladnější analýzu toho, jak si vlastně u činky vedeme!
Neskrývám, že i moje metoda má „mouchy“, protože zatím nereflektuje na přesnou hmotnost závodníků, ale tuto okolnost lze snadno napravit. Praktické užití výpočtů však ukazuje, že to není, víceméně, nutné, protože vzpěrači(ky) závodí takjakotak v rámci zvolené hmotnostní kategorie, a tuto záležitost, samozřejmě, respektuji.
Pro pořadí v žebříčcích je rozhodující odchylka od průměrné světové výkonnosti! Čím je číslo za mínusem větší, tím větší je i ztráta na širší světovou špičku (jednoduchou úpravou lze z nasbíraných dat určovat i ztrátu na absolutní či ještě širší světovou, evropskou atd. elitu).
Tato operativnost, pružnost znamená nejzřejmější přednost oproti metodě prof. Roy Sinclaira, jehož si nesmírně vážím, protože přesvědčivě rozťal dlouhodobé vzpěračské debaty o tom, kdo je vlastně králem či královnou činky. Porovnáme-li jeho měřítka s tzv. metodou relativu či různými jinými bodovými metodami (Starodubcev aj.), jsou výhody a spravedlnost výpočtů edmontonského matematika nasnadě.
Posuďte nyní i předložená hlediska. Shledáte, že o zásadní divergence se Sinclairem nejde. Nicméně, rozdíly, a někdy i zřetelné, existují. Jejich postižení může prospět v úvahách o perspektivě našich závodníků, i o práci trenérů, středisek, oddílů etc.
Jestli Vás metoda zaujme, rád přijmu Vaše (i kritické názory).
Dr. Rudolf Drmola
