Sportu se věnoval od roku 1894 a jako většina jeho sportovních vrstevníků byl i on sportovcem všestranným, hlavně se věnoval cyklistice, lehké a později také těžké atletice. Na sklonku let devadesátých dlel v cizině, roku 1899 po návratu do Prahy se stal členem A.C. Sparta, byl spolupracovníkem Václava Rudla a jeho bratří a byl činovníkem velmi platným, po řadu let byl místopředsedou klubu, později též jeho zástupcem v České atletické amatérské unii, kde velmi uplatnil své bohaté zkušenosti a schopnosti. Roku 1905 byl zvolen čestným kapitánem klubu za úspěšnou a záslužnou činnost. Když na konci tohoto roku nastávají pro Spartu v jejích dějinách chvíle nejtemnější, ve chvíli nejvážnější přejímá arch. Schindler vedení klubu i jeho zabezpečení s plným úspěchem, když se již zdálo, že jest před zánikem.V následujícím roce byl zvolen předsedou Č.A.A.U., jímž zůstal i v létech 1907 a 1908. Ústředí toto sdružovalo atletiku lehkou i těžkou, za velmi napjatých tehdy poměrů řídil ústředí pevně a jistě, provádí konsolidaci a zavádí úspěšný režim. Řádná valná hromada Č.A.A.U dne 12.12.1908 uděluje mu v uznání této záslužné činnosti čestné členství.

Od této doby věnoval se výhradně jen atletice těžké. Připravuje nový těžkoatletický svaz, který v roce 1910 vstoupil v činnost pod jménem „Ústřední svaz těžké atletiky“. Arch. Schindler byl zvolen jeho prvním předsedou, zůstávaje jím stále až do převratu roku 1918, vedle toho byl 1910 a 1911 předsedou K.A.Žižka v Praze. Po převratu nastává fůze obou v podstatě znepřátelených těžkoatletických svazů, totiž Č.S.A. a Ú.S.T.A. a na jeho popud tvoří se nový celostátní svaz, nazvaný „Československý svaz těžké atletiky“, je zvolen jeho předsedou, roku 1923 pak čestným předsedou, jímž zůstal až do svého skonu. Vedle toho byl tento zasloužilý sportovec čestným členem Rakouského svazu těžké atletiky, Severočeské župy a celé řady těžkoatletických klubů.

Arch. Schindler dokázal uhájit samostatnost naší účasti i po OH v roce 1912 (Stockholm), přestože zástupci Rakouského svazu těžké atletiky vyvíjeli velký tlak k zařazení naší těžké atletiky do výpravy rakouské. Roku 1913 byl svolán první kongres mezinárodní federace do Berlína, jehož se zúčastnil předseda ÚSTA arch. Schindler, který tu docílil našeho definitivního přijetí, když prosadil zásadu sdružování svazů národních.

Po dvanáct roků zasedal jako místopředseda v Českém a později v Československém olympijském výboru, kde velmi platně působil v oboru těžké atletiky. V roce 1912 byl vůdcem naší výpravy na OH ve Stockholmu.

O vybudování našeho sportu po stránce organizační i technické získal si velkých zásluh. Celých 40 let svého života věnoval sportu, z toho 30 let těžké atletice. Těžká atletika stala se jeho druhou láskou, pro níž žil zcela ve svých volných chvílích. Arch. Schindler byl mužem na pravém místě. Rozšafný, energický, širokého rozhledu a bystrého postřehu. Rozený vůdce, znal dobře mentalitu svých lidí a jako dobrý psycholog dovedl vždy uhodit na pravou strunu. Jeho snahou bylo přivést těžkou atletiku na vyšší úroveň a přivést ji k nejvyšším metám.

Arch. Schindler byl dobrým reprezentantem československé těžké atletiky, vždy taktní, pevného, sebevědomého vystupování. V zahraničí, zvláště v Rakousku a Německu měl mezi starší sportovní generací četné přátelé. Rakouský, francouzský, švédský a německý svaz mu věnoval svá vyznamenání. Ne nadarmo nebyl stavitelem. Postavil těžkou atletiku na zdravé základy a vybudoval si v ní trvalý pomník. Snažil se vychovávat z těžkých atletů muže silné nejenom fyzicky, ale i mravně a charakterově.

Několik dnů po pohřbu uspořádal ČSTA na počest zesnulého panychidu, na níž předseda Československého olympijského výboru prof. Dr. J.Gruss učinil projev, v němž znovu zhodnotil dílo i osobní vlastnosti arch. Schindlera.