Dunajský pohár 1972

V. ročník Dunajského poháru (Budapešť 6. – 10. 4. 1972)

3. 56 kg Jan Helebrant 315 (92.5, 97.5, 125), 3. 60 kg Karel Prohl 352.5 (107.5, 102.5, 142.5) 6. 67,5 kg Juraj Solar 377.5 (120, 110, 147.5), 2. 75 kg Ondrej Hekel 432.5 (142.5, 130, 160), 4. 82,5 kg Hans Zdražila 437.5 (132.5, 135, 170), 3. 90 kg Vítězslav Ország 475 (160, 135, 180), 1. +90 kg Petr Pavlásek 545 (187.5, 157.5, 200). Trenér Antonín Drešl 3. místo ČSSR.

K osobním tragédiím došlo při Dunajském poháru v Budapešti, odkud si Hans Zdražila odvezl infekční žloutenku, s jejímiž následky bojoval několik následných let. Všichni, kteří jsme s ním v té době byli ve styku na soustředění před DP a na samotné soutěži, jsme „vyfasovali“ měsíční karanténu, a z tohoto důvodu nemohli být nominováni na ME, které bylo také hlavní nominační soutěží na OH (Mnichov). K tomuto neštěstí nutno přiřadit udavačský dopis, který některé z nás nařkl z případné emigrace. Zbytečná byla naše snaha o dodatečnou nominaci na mistrovství ČSSR v Bohumíně. V kombinaci s výše uvedenými důvody byla nominace zkrácena na tři vzpěrače.

Na snímku stojí zleva MUDr. Jaroslav Čech (zasloužil se ve funkci šéfa krajského tělovýchovného lékařství v Ostravě společně s Ivem Pavlíkem o zařazení žákovské kategorie do našeho systému), Josef Kamberský – předseda Českého svazu vzpírání (Vyšehrad Praha), trenér Antonín Drešl (Bohumín), Juraj Solar (Dukla Banská Bystrica), Hans Zdražila (Ostrava), Vítězslav Ország (Bohumín), Petr Pavlásek (RH Praha), Bedřich Poula – předseda Československého svazu vzpírání (Bohemians Praha), v podřepu Jan Helebrant (RH Praha), Karel Prohl a Ondrej Hekel (oba Bohumín).

V roce 1969 vznikla protiváha ke Slovenskému svazu vzpírání Český svaz vzpírání. Stalo se tak na základě ústavního zákona o Československé federacič. 143/1968 Sb. Jeho prvním předsedou se stal Josef Kamberský. K němu mě váže nádherná vzpomínka z října roku 1972. Naši junioři do 20 let dostali nabídku ke startu na Memoriálu Luigi Fattoriniho (mezinárodně významný funkcionář) do Milána. Pozvánka byla špatně přeložena. Nominováni byli Karel Prohl, Juraj Solar, Ondrej Hekel, Jozef Režňák, trenér Antonín Drešl a vedoucí Josef Kamberský. Ondrej měl v době 28 let, ostatní závodníci 25 let. Vzhledem k našemu věku startovali jsme mimo soutěž. Vítězové obdrželi skutečné zlaté medaile. Za zmínku stojí, že jsme všichni své kategorie vyhráli, zlato však nedostali. Milano je kousek od Benátek. Přemluvili jsme pana Kamberského, že z kapesného si zaplatíme jízdenky a na jeden den si do Benátek zajedeme na výlet. Neváhal ani okamžik. „Pánové jede se do Benátek“. Tak se stalo se slibem, že vše proběhne za přísného utajení, jinak hrozil vedení zájezdu po návratu domů těžký průser.

Olympijský rok 1972 byl z hlediska historického vývoje vzpírání zlomový. Na kongresu před OH v Mnichově dne 6. 9. 1972 byl zrušen tah soupažný.Olympijský trojboj se změnil na dvojboj. Změna měla platit nejprve od 1. 1. 1973, pak oficiálně od 31. 10. 1972, ale v praxi již od 18. 9. 1972. Stručně řečeno – žádné mezinárodní a domácí turnaje již po OH nebyly vyhlášeny v olympijském trojboji. Zkratky oddílů PBB – Partizán Banská Bystrica a DBB – Dukla Banská Bystrica, DBV – Dunajplavba Bratislava, ostatní znáte. Výkony uvedené v tabulce patří do naší historie, stejně tak jako rekordy v jednoručích a v pětiboji z 30 let minulého století. Připomínám, že rekordy v olympijském trojboji se podle tehdy platných pravidel zveřejňovali včetně výkonů v jednotlivých disciplínách. Ne vždy se to podařilo.