INTRO: Trváním, výsledky a hlavně rozsahem svých sportovních aktivit neměl (a dosud nemá) v našich zemích konkurenci – kdo jiný získal mistrovský titul ve čtyřech sportovních odvětvích?
Během přípravy a psaní tohoto textu (začal jsem někdy v roce 2021) jsem si řádně zavzpomínal. Prvně na dobu a události před 45 lety, jichž jsem se aktivně zúčastnil, a taky na články, které jsem už o VMŠ (Velký Miloš Šnajdr – tak jsem jej s úctou tituloval) napsal poté, co jsem jej v půli 80. let přímo v Trenčíně navštívil. V duchu však stále cítím bezmezný obdiv k nadšení pro sílu, jež je s jeho osobností neoddělitelně spojená, sílu tak rozsáhlou a všestrannou, že jsem jej v jednom článku snad oprávněně nazval „Mistr čtyř sportů.“ Vzhledem k jeho výkonům a sportovní dlouhověkosti – soutěžil čtvrt století – jsem jej přirovnal k nezapomenutelnému diskaři Alfredovi „Alovi“ Oerterovi (1936-2007), to však bylo předtím, než dosáhl čtvrtou olympijskou zlatou skokan do dálky Carl Lewis; Oerter získal v letech 1956-1968 čtyři zlaté olympijské medaile v řadě. Jiným mistrem silových sportů byl William Seno z Chicaga. Vynikal v powerliftingu, bodybuildingu i vzpírání, dokonce kdosi napsal, že je jediným vítězem tří šampionátů národního kalibru ve třech sportech: Junior Nationals ve vzpírání, Senior Nationals v powerliftingu a Most Muscular Man in America, což lze bez váhání za národní cenu uznat. A ještě snad Jon Cole z Arizony, mistr Ameriky v powerliftingu, kandidát na OH 1972 ve vzpírání, člen národního atletického týmu (disk) a s lepší přípravou perspektivní strongman. Miloš Šnajdr byl národním šampiónem ve čtyřech druzích sportu: ve vzpírání, v kulturistice, v powerliftingu a mezi strongmany. Za povšimnutí stojí jeho postup v jednotlivých sportech, resp. jejich pořadí: první bylo domácí posilování jako předehra ke kulturistice, po ní vrcholové vzpírání, jež jej dokonale připravilo na powerlifting, a když ztratil motivaci k čince, přešel na mnohostranně náročný sport strongmanů. Summa summarum 25 let v plném tréninku a maximálním nasazení.
Narodil se 2. prosince 1950 v Plzni, v roce 2020 tedy oslavil sedmdesátku. Má ještě o rok starší sestru Jarku, bývalou podnikatelku a pořadatelku profesionálních soutěží v kulturistice; rodina žila ve vesnici Třemošná u Plzně, o rodičích sourozenců nic bližšího nevím a sám Miloš o nich nikdy nemluvil. Do třinácti let nemohl kvůli srdeční vadě vyvolané častými angínami sportovat, na základní škole nebyl klasifikován z tělesné výchovy, nesměl běhat ani rychle chodit. Od osmé třídy však navštěvoval ZTV (pro mladé: Základní tělesnou výchovu) a závodil v lehké atletice. Jako 15letý kluk projevil nesmírně důležitou schopnost obstarat si pro svého koníčka potřebné věci: V roce 1966 postavil na zahradě kruhy a hrazdu, v bytě podle příručky „Cvičte s námi každý den“ zápolil s pružinami a 2 kg činkami. Po roce přidal do výbavy ribstoly, bradla a 40 kg činku. Od prvního ročníku učiliště se Miloš přihlásil do gymnastiky a pokračoval v lehké atletice. Doma už měl betonové kotouče a nakládací činku do 65 kg.
Ve druhé půli I. ročníku běhal závodně na lyžích. Sbíral také obrázky slavných kulturistů a po prostudování knížky „Kulturistika + Síla + Krása“ zahájil posilovací trénink, bohužel přerušovaný mnoha zraněními. Zlom nastal ve druhé polovině III. ročníku učiliště, kdy se náhodou dostal do Slávie VŠ Plzeň a začal pravidelně čtyřikrát týdně trénovat. Zákonitě přišla první soutěž, přebor Západočeské oblasti ve Stříbře a 3. místo, dál stříbrná medaile z přeboru ČSR 1969 a opět třetí příčka z mistrovství ČSSR v Brně v kategorii vyšších juniorů. Na podzim roku 1969 vážil 88 kg a vleže vytlačil 150 kg.
V sezóně 1970 Miloš odstartoval vítězné tažení. Stal se přeborníkem okresu Plzeň, přeborníkem oblasti v Českých Budějovicích a přeborníkem ČSR, a když porazil Miška, Jakaba, Peka i Veselého, mistrem ČSSR, stále mezi vyššími juniory. To byl první titul. Do konce roku ještě stihl triumfovat na „Poháru Baltyku“ v polských Sopotech, na „Velké ceně Sandow“ a na „Ceně Královodvorských železáren.“ Příslibem do budoucnosti byly rovněž silové výkony: benčpres 165 kg, dřep 170 kg, mrtvý tah 230 kg a zdvih bicepsy 67,5 kg.
Jako zásah osudu se ukázal povolávací rozkaz k základní vojenské službě do Bratislavy. Ze strachu o milovaný sport Miloš udělal závažnou věc – zranil si schválně nohu tím, že kopal do stěny, až si ji zlomil (!?!), nicméně získal tak odklad a v říjnu 1970 nastoupil do Dukly Banská Bystrica, kde byl vzpěračský oddíl. Tak z nouze přesedlal ke vzpěračům, protože používali stejnou činku, pouze jinak. Vstupní výkony ve váze do 90 kg potvrzovaly solidní silový základ: tlak 120 kg, trh 90 kg a nadhoz 130 kg. V roce 1971 obsadil 2. místo na mistrovství ČSSR (tlak 135 kg, trh 120 kg, nadhoz 150 kg, trojboj 405 kg) a později výkonem 142,5 kg vytvořil čs. juniorský rekord v soupažném tlaku. Absolvoval i kulturistické soutěže, v listopadu v Nitře zvítězil na poháru časopisu Tréner, ale předtím, 18. září 1971, se objevil na „Ceně Lichkova“ v Orlických horách. Přirozeně odvezl pohár absolutního vítěze, nám zkoprnělým Třebovákům předvedl masivní svalovou hmotu a dozvěděli jsme se navíc, že mimo vzpírání stále praktikuje silové cviky. Z těch čísel jsme byli jako opaření: benčpres 185 kg, dřep 200 kg a mrtvý tah 270 kg… kdo bez skleněné koule vidění do budoucna mohl tušit, kam dojde za další dvě dekády a jak nejen svými stratosférickými výkony, ale též „silou osobnosti“ napomůže vývoji silového trojboje?
Jako perspektivní borec Miloš v ASVS Dukla zůstal. Roku 1974 se přestěhoval do Trenčína a našel práci strojníka na zimním stadionu HC Dukly Trenčín. V květnu 1974, už coby rotmistr, startoval na mistrovství ČSSR v kategorii do 110 kg. Po trhu byl se 145 kg na třetím místě, nadhozem však dostal nad hlavu 187,5 kg, což znamenalo zisk mistra republiky a patrně titul „Mistr sportu.“ Mimochodem, jako vzpěrač vážil nejvíc 114 kg (na výšku 175 cm), maximum v trhu měl 152,5 kg a v nadhozu 197,5 kg. Dvoustovku na čtyřech soutěžích přemístil a vyrazil, nedokázal ji však ustát předepsanou dobu 2 sekund.
Další zvyšování výkonnosti znemožnila zranění, především kolen, ramen a páteře. Závěr lékařské zprávy stojí za zveřejnění: Zákaz zvedat těžké věci! Powerliftingu se začal věnovat po čtyřech letech nečinnosti, v roce 1978, a vlastně z nouze, protože hodlal lehkým posilováním rozhýbat bolavé klouby. To se podařilo, následně navázal spolupráci s trenérem PhDr. Ludovítem Majorem z bratislavského oddílu Vinohrady a už na podzim obsadil 2. místo na přeboru Slovenska v Ružomberoku v kategorii do 100 kg. Výkony byly slibné: dřep 220 kg, benčpres 190 kg, mrtvý tah 301 kg, trojboj 710 kg. Na republikovém mistrovství v Kunovicích přidal 40 kg a připsal si mistrovský titul ve třetím sportovním odvětví. Ve dřepu se zlepšil na 240 kg, v tlaku vleže na 220 kg a v pozvedu na 310 kg.
Přišel rok 1979 a Miloš se tak řečeně vrátil „do plavek,“ jinak ke sportovní kulturistice. Prohlásil doslova, že jej kulturistika přitahuje více než trojboj, a že doufá v dosažení ještě vyšších met. Druhým místem z přeboru Slovenska se kvalifikoval na mistrovství republiky v Ostravě, kde se ziskem 60,49 bodů vybojoval 3. místo za dvojicí Peter Uríček (64,12 b.) a Štefan Just (62,12 b.). Vskutku ojedinělý comeback po devíti letech! Po dalších 15 letech se vyjádřil trochu jinak: „Špičková kulturistika je 5-10krát nákladnější, než ostatní sporty, a bez sponzorů nemáte šanci. Navíc dieta úžasně namáhá psychiku a vůli.“ Tady bych se rád na moment zastavil. Střídání dvou tak odlišných sportů, jako kulturistika a powerlifting, navíc na celostátní úrovni, je věc hodně neobvyklá. Jistě, bývalo v oné době pár siláků, kteří si slušně vedli jak v estetice, tak v síle (J. Hýbl, V. Papírník, V. Babicz, E. Pokorný), nicméně nade vším vládnou dva faktory: genetika a specializace. Muži s úzkými boky nepůjde příliš mrtvý tah, zato v estetice bude excelovat, druhý se širší pánví a pasem na tom bude opačně. Z fotografie stupňů vítězů mistrovství ČSSR 1979 (Just, Uríček, Šnajdr) jsou vidět základní rozdíly mezi třemi typy postav v oblasti pasu, hrudníku a ramen.
Začátek 80. let, Miloš Šnajdr znovu na prkně a opět vítězně coby dvojnásobný mistr republiky (1980-1981). První mezistátní utkání družstev v powerliftingu proběhlo v listopadu 1981 v polských Źorách. Perfektně připravený Miloš podal ve váze do 100 kg životní výkony (250+220+350=820 kg) a svým epochálním mrtvým tahem vyrovnal evropský rekord Reija Kiviranty z Finska. V roce 1982 přešel do 110 kg kategorie. V březnu 1983 nazvedal 880 kg (282,5+235+362,5 kg) a vyrovnal trojboj 140 kg vážícího vzpěrače Jana Nagye. Na mistrovství republiky dosáhl na vysněnou metu 900 kg (295+240+365 kg) a jeho mrtvý tah byl uveden na seznamu nejlepších světových výkonů.
Šance ke změření sil s evropskou špičkou nadešla v roce 1984. Tým ČSSR ve složení Anton Mihok, M. Šnajdr a doprovod vycestoval začátkem května pod hlavičkou TJ Sechezy Lovosice do norského Frederikstadtu s cílem dosáhnout 5. míst. Na místě jsme s hrůzou zjistili, že zatímco naši borci měli jen bavlněný dres a gázové bandáže, všichni ostatní bez výjimky běžně používali elastické super-dresy, tuhé nylonové bandáže a opasky jako středověcí zbrojnoši. Tahle velká trojka snad přidává na výkonu 30 až 50 kg. Miloš byl před nástupem v typické rozšafné pohodě a cítil sílu na velkou šanci. Soupeři si jej kradmo prohlíželi a jistě zvažovali, kolik asi zvedne; dávno už totiž tohoto Herkula znali z článků v časopisech „International Powerlifter“ z Anglie a „Powerlifting USA,“ kam předseda komise posílal fotky a texty. Dřepy začaly dobře, i když na základy soupeřů ztrácel 60 kg. Ve vypůjčeném super-dresu dal druhým pokusem 275 kg, při třetím s 285 si však natrhl úpon kvadricepsu v kyčli a sen o medaili se zachvěl. Lékař obstřik nedoporučil, tak se aspoň chladilo ledem a bolest tišila analgetiky. V tlaku Miloš zvládl 220 kg s doslova nekonečnou pauzou na prsou, na 225 kg však už byla příliš dlouhá. Poté jsme nasadili až směšný zajišťovací základ v pozvedu 315 kg, který vytáhl s napnutýma nohama. Pak bylo nutno vyčkat, spočítat potřebné a zvednout 352,5 kg na bronz. I když snad normálně napůl hračka, s natrženým svalem a málem se slzami v očích Miloš horu železa nepozvedl… pátým místem cíl splnil.
Z hlediska výkonů byl Milošovým nejlepším rokem 1985. Stále při chuti předvedl nejvyšší trojboj všech dob 912,5 kg (305+230+367,5 kg), současně ještě vzpíral: vzepřel silovým trhem 120 kg a výrazovým tlako-nadhozem 180 kg. V té době už do limitu 110 kg kategorie shazoval a proto se rozhodl, kolik zvedne bez úpravy váhy. S osmi kily navíc dal dohromady 927,5 kg (335+242,5+350 kg), přičemž dvakrát neuspěl v mrtvém tahu s 375 kg. Dodávám ještě, že koncem 80. let soutěžil s „Velkou trojkou,“ pouze benčpresy dělal jen v bavlněném tričku, a mrtvé tahy ztrácel kvůli úchopu, nikoliv nedostatku síly zad.
Krátce k tréninku. Koncem 70. let trénoval každý den dvojfázově, což mu umožňovalo zaměstnání, zejména v přípravě na soutěže v kulturistice. Jeho nejoblíbenější disciplínou byl benčpres, kde se rozehříval se 60 kg a postupným zvyšováním váhy dospěl asi na 210 kg; pokračoval singly s 225 kg, 230 kg a 235 kg, dále zařazoval negativní opakování s dopomocí (240-255-265 kg x 1) a nakonec vynucená opakování s dopomocí (200 kg x 3 x 3 série). Jako pomocné cviky používal kliky na bradlech se zátěží a stlačování kladky na triceps (10x10 opak. se 100 kg, kladku měl přímo ve strojovně stadionu a tak trénoval kdykoliv měl čas).
Vzpírání dalo Milošovi sílu zádových svalů, měl však také jisté nadání, neboť už v 17 letech vytáhl mrtvým tahem (MT) 200 kg. Častým prováděním výtahů pro trh a nadhoz po 3-5 opakováních si vypěstoval kvalitní vzpřimovače páteře které dále zlepšoval. V roce 1980 se objevil jiný problém - zanedbal úchopovou sílu, a přestože měl „v zádech“ na 340 kg, ruce udržely sotva 310 kg. V přechodném a přípravném období dělal MT vždy po dřepech po 6-8 op. ze země a poslední opakování držel až 10 sekund. Dále zvedal činku nadhmatem s váhou pro 3-1 op. Jindy dělal pozvedy ve stoji z bedny vysoké 15 cm, podruhé od výše kolen. Ve stoji na bedně tak udělal 3 tahy s 360 kg, z výše kolen udržel 6 sekund 380 kg a sekundu 400 kg. V hlavním období dělal MT jednou lehce ze země a podruhé těžce na 3-5 op. Poslední těžký MT 12 dnů před soutěží. Technicky zvedal tak, že od země tahal s rovnými zády a od kolen je ohýbal, nikoliv však v křížích, nýbrž mezi lopatkami.
Z doplňkových cviků stojí za zmínku benčpres úzkým hmatem (170 kg x 5, 220 kg x 2 op.), čelní tlaky s činkou (130 kg x 5), výrazový tlak ze stojanů (185 kg x 2), na opakování benčpres 100 kg x 34 a 150 kg x 16 op., dřepy 200 kg x 15 op. Fakt, že tak dlouho vydržel ve fyzicky náročném sportu, částečně vysvětluje Milošova péče o regeneraci (užíval masáže a vodoléčbu) a odpočinek, kvalitní rozcvičení před každým tréninkem a hlavně vícefázový plán přípravy. Ten obsahoval trénink všestrannosti pro rozvoj srdce a plic (procházky, plavání, gymnastika, míčové hry), přípravnou a hlavní fázi se střídáním lehkých (6-10 op) a těžkých (3-6 op.) tréninků, po soutěži odpočinek a poté fáze přechodná. Jako mimořádnou specialitu zmíním snožné výskoky na gymnastického koně, 10 x 10 opakování. Miloš měl díky tomu vynikající odraz (do výšky z místa 136 cm a pětiskok 15,14 m) a tvrdil, že mu tyto dynamické cviky velmi pomohly v rozvoji speciální síly.
V půli října 1989 Miloš startoval na II. ročníku „Baltského poháru“ v polském Koszalinu. Ve váze do 125 kg skončil s 800 kg druhý za domácím Piotrem Pawlikem, s nímž se vítězně utkal před osmi lety v Źorách. Po sametové revoluci Miloš otevřel v Trenčíně soukromé fitness-centrum. V březnu 1990 se v Maďarsku konal I. ročník „Dunajského poháru“ a Miloš takticky přibral nad limit 125 kg kategorie pro 2. místo (790 kg). Když v červenci 1992 na ME Masters nazvedal 745 kg pro 3. místo, jeho výkony již naznačovaly sestupnou tendenci. Mezitím už na Slovensku běžely soutěže „Strongest man,“ první ročník roku 1992 vyhrál Miroslav Patro, budoucí mistr světa masters, třetímu ročníku 1994 dominoval 43letý Miloš Šnajdr. S vysokou váhou 128 kg vyhrál tři z osmi disciplín včetně 24 tlaků s 90 kg kládou, krucifixu se dvěma 15 kg závažími a nakládání sudů – to byl jeho čtvrtý titul ve čtvrtém sportu.
Finále kariéry Miloše Šnajdra se odehrálo na MS veteránů v Bratislavě v říjnu téhož roku. S tělesnou váhou téměř 130 kg zadřepoval 330 kg a vleže vytlačil 185 kg, poté vypadl v mrtvém tahu. Neviděl jsem zápis, soudím ale, že vítěz Antonín Šota zvedl mrtvým tahem „jen“ 300 kg, Miloš na něho možná útočil zdvihy na hranici 340-350 kg, které ovšem nezvládl, snad spíše neudržel… přičemž na 3. místo stačilo pozvednout mizerných 190 kg!!! Kuriozita: Startoval zde rovněž známý vzpěrač, zápasník, kaskadér a herec Zdeněk Srstka a stejně jako Miloš soutěž nedokončil.
Být majitelem fitness-centra Miloše zřejmě neuspokojovalo, takže se od poloviny 90. let začal věnovat alternativním léčitelským metodám, absolvoval speciální kurzy a stal se terapeutem vykonávajícím jak léčbu chorob a psychických bloků, tak školitelem metody „reiki.“ V posledních letech střídavě pobýval na Slovensku a v Německu. Zprávu o jeho náhlé smrti přinesl Český svaz vzpírání (K. Prohl), původní info zřejmě přišlo od sestry Jarky: Miloš zemřel 1. května 2024 v nemocnici po krátké srdeční slabosti. To srdíčko, jež jej zlobilo do patnácti let, nakonec mohutné tělo zradilo. Čest jeho památce.
.jpg)
Fotky: archiv autora a Ronnie
