Nejúspěšnější oddíly vzpírání v soutěžích družstev mužů v letech 1950 - 2006

Bodování 1.-2.-3.-4.-5.-6.-7.-8. místo = 8-7-6-5-4-3-2-1 bod

Soutěž družstev mužů byla zavedena v roce 1933. Kusé zprávy nám z předválečných let zachovaly mistry, v několika případech i medailisty, ale pořadí na ostatních místech již ne. Z krizových let 1938, 1945, 1948 nejsou výsledky známi. Domnívám se, že soutěž nebyla dokončena, ale připouštím, že tehdejší vedení vzpěračského svazu vyhlásilo mistry na základě jiných výsledků. Z tohoto důvodů se v této statistice odrazíme od roku 1950, z kterého již máme kompletní servis. Za zachování výsledků vděčíme pp. Františkovi Menšíkovi, Lubomíru Linkovi, Karlovi Švejdovi, Ottovi Bartovskému, Rudolfu Fajovi, PhDr. Rudolfu Drmolovi a dalším členům tehdejších vedení svazu vzpírání. V předválečných letech soutěžily z dnešních oddílů pouze Bohemians Praha (ČAK Královské Vinohrady), Slavoj Plzeň 1899 (KA Žižka Plzeň) a AFK Stáže Bezpečnosti (PSKO Praha). V tabulce je zachycena historie posledních 57 let. Výkonnost je rozdělena do tří výkonnostních skupin. Nejkvalitnější skupinu tvoří první šestka, z které již Olymp Praha celých 9 let nesoutěží. Vojenský celek Dukly Plzeň se několikrát stěhoval a měnil svůj název. Rozloučili jsme se po rozpadu Československa a pod názvem Dukla Trenčín existuje dodnes na Slovensku. Druhou skupinu tvoří družstva na 7.-12. místě. Jedná se oddíly, které získaly své dnešní postavení v minulosti (Bohemians Praha), nebo alternují střídavě v 1. a 2. lize. Třetí skupina na 13.-24. místě je tvořena oddíly, které se 1. ligou pouze mihly. Získat medaili bylo vždy velmi těžké. Dnes se k takovému úspěchu může družstvo dopracovat pouze za cenu značných finančních obětí. Systém soutěže je velmi tolerantní, téměř neomezuje hostování a to stojí značné finanční prostředky.

S největším počtem bodů je ve více než padesátileté historii na 1. místě PSKO Praha (AFK Stráž bezpečnosti Praha, SNB Praha, Sokol SNB Praha, RH Praha). Úspěch o to výraznější, že dlouhých 9 let se soutěže již nezúčastňuje. Přesto má odslouženo v této soutěži 46 let – nejvíce ze všech. Počet titulů není výrazný, před rokem 1950 získal tento policejní klub titul ještě v letech 1934, 1939 a 1941, ale celkový počet 273 bodů a 30 medailí od sledovaného roku z něj dělá historickou jedničku. Oddíl se může pochlubit startem tří olympijských vítězů ve svém ligovém dresu. Jaroslav Skobla (1932), Hans Zdražila (1964) a Otto Zaremba (1980) zde zanechali svoji stopu. Startovala zde celá plejáda našich špičkových vzpěračů. Před válkou mistr Evropy Václav Bečvář, Josef Hantych, Antonín Balda, v padesátých letech Jaroslav Hašek, Emil Tolde, Stanislav Gregor, Ota Tuček, Jiří Bělohoubek, Václav Popilka, Jaromír Kapal. V šedesátých letech Oldřich Kužílek, Hans Zdražila, Miroslav Foltyn, Josef Krywult, Miroslav Pondělíček, v sedmdesátých Petr Kutner, Rudolf Strejček, Petr Pavlásek, Milan Garais, Jan Helebrant, v osmdesátých a devadesátých letech Luboš Studnička, Lubomír Vymazal, Miloš Čiernik, Petr Hudeček, Jiří Zubrický, Vlastimil Krčál, Vladimír Vasil. Z trenérů vzpomeňme Josefa Hantycha, Petra a Pavla Zradičku, Jaromíra Kapala, Václava Peterku, Antonína Drešla, Slavo Genšiniaka, Jana Helebranta, Pavla Filipoviče.

Stříbrnou příčku obsadili závodníci Dukly Plzeň (ATK a ÚDA Praha, Dukla Banská Bystrica a Dukla Trenčín) s počtem 15 titulů. To za sledované období. Dukla se zúčastnila 41 ročníků a získala 24 medailí s 256 body. K první generaci patřili Robert Belza, Václav Pšenička, Julius Paiger a Jaromír Kapal. Pak přišli Zdeněk Srstka, Jiří Šollar, Zdeněk Otáhal, Zdeněk Petrák, Václav Proft, Vladimír Jaroš, Ondrej Hekel, bratří Beranové, Karol Gumán, Emanuel Pšenička, Antonín Láník, Miroslav Pekárek, Karel Prohl, Jaroslav Svobodný, Igor Gurský, Dušan Drška, Juraj Solar, Oldřich Lexa, Miloš Šnajdr, Vojtěch Hudy, Ladislav Kovacz, Atila Baka, Juraj Dudáš, Vladimír Ponechal, Petr Hodulák, René Durbák. Prvním trenérem byl Robert Belza, následovali Josef Šrotýř, Juraj Solar, Oldřich Lexa, Milan Kováč, Jozef Divílek.

Bronzovou pozici vybojovali za 252 bodů závodníci Baníku Sokolov. Do ligy neúspěšně vstoupili v roce 1966 osmým místem. První titul získali v roce 1973, poslední titul v roce 1999. Celkový počet 14 titulů je nejvyšší z dodnes aktivních oddílů, celkový počet 31 vybojovaných medailí za 38 absolvovaných ročníků pasuje Sokolov na nejefektivnější oddíl. Na úspěších se podíleli v první generaci. Miroslav Kubinec, Rudolf Gašpar, Osvald Bartoš, Jiří Šollar, Josef Klein, Tomáš Knobloch, Jan Voldán, Herbert Schenker, Jiří Carda, Jan Cihla, Pavel Vorel, Jiří Vodrážka s trenérem Františkem Škardou. Nejslavnější z dalších Dušan Poliačik, Jiří Šolar, Jan Nagy, Bohuslav Braum, Ludvík a Pavel Filipovičové, Jan Trnka, Jaroslav Přibil, František Nedvěd, Josef Sekyra, František Salát, Viktor Ježek, Daniel Bango, Walter Horký, Roman Polom, Antonín Doležal, Petr Stanislav, Pavel Kudrna, Petr a René Hrubý, Zbyněk Vacura. Trenéři František Škarda, Jan Trnka, Jiří Carda, Jiří Vodrážka, Jan Vondrák, Pavel Ivanič, Petr Hrubý.

Na 4. místě je momentálně nejlepší družstvo mužů z SKV Baník Havířov s 11 tituly, 30 medailí z 35 absolvovaných ročníků kde nasbíral 234 bodů. Do ligové soutěže vstoupil v roce 1972 a získal při své premiéře 3. místo. První titul získal v roce 1979, poslední v roce 2006. V ligovém dresu postupně startovali Karel Duda, Josef Zavadil, Jaroslav Kozel, Ladislav Ambrož, Pavel Mlejnek, Jozef Režňák, Boleslav Pachol, Josef Otava, Václav Brož, František Švanda, Otto Zeremba, Luboš Vymazal, Lubomír Vymazal, Vladimír Gregor, Jaroslav Rutter, bratři Bolomové, Rusnyákové, Papšíkové, Dušan Drška, Karel Šrámek, Rostislav Kaleta, Pavel Khek, Slavo Genšiniak, Miloš Kopecký, Radek Veselík, Jaroslav Pešat, Petr Krol, Miroslav Cichý, Jiří Mandát, Petr Sobotka, Libor Wälzer, Rudolf Lukáč, Tomáš Matykiewicz. Z trenérů Jozef Mixa, Emil Brzóska, Jan Vondrák, Slavo Genšiniak, Karel Šrámek, Jaroslav Pešat, Pavel Khek.

Na 5. místě se umístil TJ Bohumín Bonatrans (ŽD Bohumín), který vstoupil do nejvyšší soutěže 2. místem v roce 1965. První titul vybojoval v roce 1968 pod vedením Antonína Drešla. Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let byl v Bohumíně díky nezvykle výhodným podmínkám soustředěn takřka celý reprezentační kádr. Poslední titul získalo družstvo Bohumína pod vedením trenéra Vítězslava Országa v roce 1982. V prémiovém roce startovali Antonín Láník, Josef Krywult, Miroslav Foltýn, Ivo Pavlík, Ondrej Hekel, Boris Mišák, Zdeněk Petrák, Lumír Sláma, Petr Plaček. Následovali Vítězslav Ország, Václav Vacura, Milan Řešutka, Miroslav Kolařík, Zdeněk Eret, Zdeněk Vlček, Jiří Skudřík, Karel Prohl st.+ml., Dušan Steiger, Václav Kohut, Jaroslav Gabčo, František Los, Josef a Miroslav Cichý, Jiří Mandát st.+ml., Rudolf Strejček, Bruno Matykiewicz, Anton a Marek Baraniakovi, Jaroslav Thér, Petr Teplíček, Bořivoj, Zdeněk a Jan Gospoš, Jaromír Rylko, Hynek Stružka, bratři Brečkovi, Hanákovi, Kavkovi, Gasiorovi, Vojtěch Rigó, Milan Randuch, Oldřich Tchurz, Petr Hodulák, Petr Krol, Ondrej Kutlik. Trenéři Karel Gabryš, Jan Gospoš, Antonín Drešl, Václav Vacura, Ivo Pavlík, Vítězslav Ország, Karel Prohl, Jaroslav Thér, Petr Teplíček.

Umístěním na 6. místě se v elitní skupině drží Sokol Moravská Ostrava (Baník Ostrava). Do nejvyšší soutěže vstoupili v roce 1959 6. místem. Několikrát z ligy sestoupili a zase se vrátili. První titul získali s trenérem Antonínem Drešlem v roce 1965, který v letech 1966 a 1967 obhájili. Trenéři Antonín Drešl, Jiří Pavliska, Zdeněk Eret, Hans Zdražila, Miroslav Kozel. Závodníci Hans Zdražila, Antonín Babinský, Jiří Pavliska, Ludvík Káňa, Oldřich Lexa, Zdeněk Eret, Miroslav Kolařík, Zdeněk Vlček, Karel Vojvodík, Antonín Sládek, Karel Šrámek, Rostislav Kaleta, Jaroslav Moravec, Jaroslav Pešat, Oldřich Rykala, František Randys, Jan Mušínský, Miroslav a Petr Slabý, David Slabý, Tomáš Bajgár, Kamil Liška, Miroslav a Radim Kozel, Luděk a Zbyněk Dub.

Karel Prohl