(*5.11.1924 Velké Němčice)
Vzpíral za Hellas Brno, Sokol Pražský a Sokol Zlín. Začínal ve válečném roce 1944 v Hellasu, kdy byl totálně nasazený v Brně v továrně na letecké motory. Zápasník Jan Čech ho pozval do Hellasu k zápasníkům. Karla však zaujala v koutě pohozená nakládací činka typu „Bubeníček“. Vážil v té době necelých 50 kg. Po demonstraci techniky dokázal na prvním tréninku 170 (50, 50, 70). Na začátečníka perfektně zvládnutá technika a prokázaná síla určila jeho další osud. V roce 1945 se zúčastňuje mistrovství Moravy za pořadatelství sportovního klubu Baťa Zlín. V roce 1947 získává v barvách Hellasu svůj první titul.
Na základní vojenskou službu nastoupil v červnu roku 1947 do Stráže pod Ralskem. Kamarádi pracující ve Zbrojovce mu vyrobili činku, na které Karel trénoval každý den. Vážila 50 kg a tréninková metoda byla velice jednoduchá 10x3 tah, 10x3 trh, 10x3 nadhoz, stále dokola. V tomtéž roce se zúčastnil prvního reprezentačního soustředění, kde se setkal s Josefem Hantychem, který a nejen jeho, zasvětil do problematiky všeobecné a speciální sportovní přípravy reprezentanta. Po skončené ZVS v lednu 1949 se Karel sešel s Rudolfem Petříkem a založili ve Zlíně oddíl vzpírání. Karel koupil od zakladatele Hellasu Brno p. Hromady nakládací činku zn. Berg za 3.500 Kčs. Ta se stala základním inventářem nově založeného oddílu. V roce 1952 se již ve Zlíně konalo mistrovství ČSR mužů. K dispozici měli pořadatelé dvě činky. Na Karlově „Bergu“ se závodilo, druhá činka sloužila na chodníku před vzpírárnou k rozcvičení. Již v roce 1946 startoval v brněnském cirkuse v mezistátním utkání proti SSSR. Nejúspěšnější start Karel absolvoval na ME-MS v roce 1953 ve Stockholmu, kde v HK do 56 kg za výkon 280 kg získal druhé a třetí místo. Na ME-MS ve Vídni v roce 1954 skončil na 5. a 8. místě. Zdravotně mu nevyšel start na ME-MS v Mnichově o rok později. Karel se v průběhu soutěže zranil na noze a musel ze soutěže odstoupit. V roce 1956 na ME v Helsinkách bral bronzovou medaili za výkon 282,5 (87.5, 82.5, 112.5) v HK do 56 kg. V reprezentaci byl Karel zařazen v letech 1947 – 1961. Rozloučil se startem proti vzpěračům NDR v Praze.
Karel za svoji kariéru překonal 72 rekordů ČSR mužů. Konečné rekordy v HK do 56 kg 290 (90.5, 86, 115.5), do 60 kg 292,5 (90.7, 85, 118). Poslední rekord překonal v roce 1960 (36 let) v tahu soupažném v HK do 56 kg výkonem 90,5 kg. V HK 56 kg v trojboji překonal rekord 17x v rozsahu 225 kg (1947) – 287.5 kg (1956). Mistrem sportu se stal v roce 1953, titulem Zasloužilý mistr sportu byl vyznamenán v roce 1961. V letech 1951, 1952 1953 byl nejlepším vzpěračem ČSR. Karel se připravoval na OH v letech 1948 (Londýn), 1952 (Helsinky) a 1956 (Melbourne). Vyšly pouze Helsinky. Desáté místo bylo naše nejlepší umístění na těchto OH. Karel doplatil na politický převrat v roce 1948. Po dobu tří let se naši vzpěrači nezúčastnili žádného ME-MS. Přišel tak o mnohá medailová umístění. V roce 1951 dokonce o titul mistra Evropy, který by s převahou vyhrál. Stal se 15x v jedné řadě mistrem ČSR mužů.
Nikdy se vzpíráním neskončil. Po skončení činnosti v reprezentaci startoval v 1. a později ve 2. lize. Od začátku veteránského vzpírání se pravidelně zúčastňoval jejich turnajů. V roce 2010 jsme mu napočítali 57 titulů mistrů ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR v jednotlivcích v kategorii mužů a veteránů. Překonal 86 evropských a 96 světových rekordů v kategorii Masters a to dokonce v neobvyklém hmotnostním rozsahu (60, 62, 64, 67,5, 69, 70, 77 kg). Je členem elitního klubu „400“ IWF Masters (členem se stává vzpěrač, dosáhne-li 400 Sb. na ME-MS-WMG Masters), členem „Hall of Fame“ EWF i IWF Masters. Pravidelně se stával vítězem ve své věkové kategorii a několikrát zvítězil v celkovém hodnocení ME-MS-WMG v hodnocení pomocí Sb. + Malone. V letech 1989 – 2010 vybojoval v soutěžích Masters 35 titulů mistra (17x ME + 15x MS + 3x Světové hry Masters). Několik let si udržoval světové prvenství v nepřetržité soutěžní činnosti ve vzpírání, kterou pro zranění (2010) musel ukončit. Úctyhodných 66 let se závodní činkou v rukou. Těžko se nám bude tento rekord překonávat. Je také členem Síně slávy Českého svazu vzpírání. Karel se těší pevnému zdraví, jeho chuť do života mu zaručuje ještě mnohá vítězství v životě i ve sportu. Nám všem je příkladem pro svoji skromnost, zdravou ctižádost a poctivý přístup k životu.
Karle, přeji Ti jménem českého vzpírání pevné zdraví a chuť do dalšího tréninku.
Karel Prohl
