(*5. 9. 1947 – †24. 9. 2022), SSSR, významná osobnost
Se vzpíráním začal v 16 letech ve Volgogradu, kde rodina v té době žila. Na základní vojenskou službu nastoupil do Leningradu, kde trénoval pod vedením olympijského vítěze z roku 1956 Fjodora Bogdanovského. Byl nástupcem Jana Talse a stal se prvním vzpěračem v HK do 110 kg, který překonal hranici 400 kg ve dvojboji. V roce 1973 zvítězil na ME, MS a mistrovství SSSR s výkony 400 (177.5, 222.5), 385 (170, 215), 387.5 (172.5, 215). Na ME 1973 (Madrid) zvítězil o 37.5 kg, zranil si záda, přesto vybojoval zlatou medaili i na MS (Havana). Krátce po MS si velmi vážně zranil ruku (potrhané šlachy). Vrátil se v roce 1976 s výkonem 387.5 (165, 222.5), ale na OH nebyl nominován. Odborníci odhadovali jeho potenciál na 425 (190, 235). Za svoji krátkou sportovní kariéru překonal celkem 15x WR, v trhu 168, 170, 170.5, 171, 173, 175, 175.5, 176, 177.5 kg, v nadhozu 218.5, 220.5, 223, 223.5 kg, ve dvojboji 392.5, 400 kg. Na mistrovství SSSR vybojoval v letech 1971 a 1972 stříbrné medaile za 560 (185, 170, 205) a 577.5 (185, 175, 217.5), v roce 1976 byl bronzový za 387.5 (167.5, 220). Vše v HK do 110 kg. Později pracoval ve funkci trenéra armádních celků. Několikrát jsem se s ním na ME-MS setkal. Představoval typ novodobého siláka. Úžasně vyrýsovaná postava, doslova obr s dlaněmi, každá mohla skrýt basketbalový míč. Svůj potenciál díky vážnému zranění nemohl naplnit. Čest jeho památce.
