Skončila finančně velmi náročná reprezentační sezona roku 2022. S jakými výsledky je zařadíme do naší historie? Zúčastnili jsme se 15 evropských a světových šampionátů, na kterých jsme uskutečnili 75 startů (17xW + 58xM) a 33 (4xW + 29M) veteránů. V počtu nižším reprezentujících žen nejde o diskriminaci, jde pouze o výkonnost. Šestnáct reprezentantů startovalo na dvou šampionátech. Máme za sebou vystoupení na mistrovství Evropy M15, W17, M17, W20, M20, W23, M23, seniorů a Masters – v kategorii žen i mužů, mistrovství světa M17, W20+M20, seniorů W+M. Zúčastnili jsme se i několika mezinárodních turnajů. Mládež se utkala v tradiční Visegrádské čtyřce v Plzni, seniorská reprezentace se zúčastnila obnoveného turnaje Modrých mečů v Míšni a veteráni si zajeli do Athén. Na soutěžích mistrovství Evropy jsme vybojovali 0+1+10 medailí. Nejcennější patří Jiřímu Orságovi za bronzový nadhoz na ME. Ale přivezli jsme medailová umístění i z M15 (Jan Tchurz 0+1+2 a Jan Matějka 2 bronzy, dokonce pět medailí z ME 23 – Simona Jeřábková 2x3. místo + František Polák 2x3. místo + Arnošt Vogel 3. místo). Veteráni se přičinili v rámci Evropy o 15 (6+4+5) medailí. Vyjmenujme alespoň mistry Evropy – Radek Enčev, Jan Zajan, Luděk Bečvář, Ladislav Pliska, Vojtěch Najman a Jan Helebrant.
Celkem jsme v naší historii shromáždili z ME-MS-OH všech věkových kategorií 387 (53+108+226) medailí. Veteráni jsou vedeni v jiné tabulce, nejedná se o státní reprezentaci, 720 (330 + 229 + 161) medailí z ME-MS-EMG-WMG. Dosáhli jsme na devatenáct umístění do šestého místa ve dvojboji (bez Masters). V seniorských kategoriích bylo ze 411 překonáno 26 (15xW+11xM) národních rekordů. Nejvíce jich má na kontě 7x Tereza Králová, 6x Petr Mareček, 5x Alena Sýkorová, 2x Petr Petrov a Josef Kolář, po jednom rekordu Kamil Kučera, Pavlína Šedá, Veronika Hándlová a Patricie Ježková. Mimo Evropu jsme absolvovali dvě finančně náročné destinace v Mexiku (MS17) a Kolumbii (MS W+M). V Evropě nás vítala Kréta, Albánie, Polsko, Německo a Řecko. Startovali jsme se střídavými úspěchy. Nejvíce se dařilo na ME 15 a ME 23. Je třeba poznamenat, že mezinárodní obsazení těchto dvou soutěží je nejslabší mezi ostatními. Ne všechny národní federace se jim věnují plnou silou. Přesto úspěchy na nich dosažené potěší. Letos jsme nominovali do reprezentačních družstev 11 nových závodnic a závodníků. Otázkou zůstává, jak si naše reprezentační mládež poradí s přestupy do starších věkových kategorií. Myslím, že tady bude mít omlazený realizační tým reprezentace mít co řešit. Jen pro zajímavost. Evidence reprezentantů začíná rokem 1904, kdy se Josef Ludvík (1871) zúčastnil mistrovství světa ve Vídni a zatím končí nominací Kristýny Koželské (1999) startem na mistrovství Evropy do 23 let v letošním roce v Durres. Máme tak v seznamu 333 sportovců Čech, Československé a České reprezentace startujících na vrcholných soutěžích ME-MS-OH. V příštím roce zahájíme jubilejní 120 reprezentační sezonu. Tradice zavazuje.
Začala kvalifikace na olympijské hry, které se budou v roce 2024 konat v Paříži. Bohužel ve vzpírání došlo k další redukci účasti v počtu hmotnostních kategorií na 5+5 a počtu účastníků na 60+60 závodnic a závodníků. Umístění na MS v Bogotě nám napověděla naše šance. Nejlépe dopadl Kamil Kučera, který obsadil 12. místo v HK nad 109 kg. Dostal se tak v této kvalifikaci do vybrané „dvanáctky“, která je limitním počtem pro každou olympijskou hmotnostní kategorii. V zásobě máme Jiřího Orsága, který zde pro obnovené zranění nemohl dokončit soutěž. Škoda, že v jedné HK nemohou startovat dva závodníci stejných národních barev, šanci mají oba. Z našich žen vstoupila zatím do boje o olympijskou letenku pouze Tereza Králová. Obsadila 16. místo v HK přes 87 kg, ale je to jenom začátek. Vybraní reprezentanti budou pokračovat v příštích měsících na povinných turnajích a šampionátech, šance nejsou příliš velké, ale naděje umírá poslední.
Pro zopakování. Vzpěrači se musí zúčastnit pěti akcí mezi 5. prosincem letošního roku a 28. dubnem 2024, z nichž dvě jsou povinné – mistrovství světa IWF 2023 v Saúdské Arábii a Světový pohár IWF 2024 v Thajsku v dubnu 2024. Ostatní mohou být vybráni z probíhajícího mistrovství světa IWF v Kolumbii, kontinentálních šampionátů v příštím roce a v prvních dvou měsících roku 2024 a dvou velkých cen IWF na Kubě a v Kataru v červnu a prosinci. Pouze nejlepší výkon z těchto akcí se započítává do žebříčku Paříž 2024, ze kterého má nárok top desítka. Doplnění na 12 startujících v každé HK provede MOV a IWF podle schváleného kvalifikačního systému z 12. 12. 2022 (Qualification System – Games of The XXXIII. Olympiad – Paris 2024). Maximum startujících z jednoho státu je 2W + 2M. To znamená, že bude chybět mnoho kontinentálních medailistů, světových rekordmanů a mistrů světa. Devastace vzpírání pokračuje. Celkem 20 míst bude přidělovat MOV a IWF do konečného počtu 120 vzpěračských olympioniků. Výběr bude proveden z válečných utečenců, závodníků ze zemí bez kvalifikovaných sportovců v jiných sportech, tak aby různorodost států byla na OH co nejširší, genderová vyváženost bude zachována i tímto výběrem. Z účasti v olympijském programu pro rok 2028 v Los Angeles, jsme zatím vyloučeni. Máme teoretickou možnost se vrátit, ale bude záležet na mnohých faktorech, jako jsou počty našich dopingových případů, absolutní podřízenost IWF centrální moci pod MOV a na dalších, které těžko ovlivníme. Jedná se o snahy zařadit do olympijského programu finančně atraktivních sporty, nové sporty s velkým potencionálem aktivních sportovců, rozhodující jsou zájmy nadnárodních firem sponzorující olympijské hry a v neposlední řadě zde hrají velkou roli politické a ekonomické zájmy jednotlivých členů MOV.
Ukázka nerovnoměrných sil. Fotbal na letních olympijských hrách byl pro muže na programu všech letních olympijských her kromě let 1896 a 1932. Po vzniku mistrovství světa v roce 1930 ve fotbale začala prestiž olympijského turnaje upadat, což mělo za následek, že se od roku 1992 účastní mužského turnaje pouze hráči do 23 let s tím, že v každém týmu mohou být i tři starší hráči. To znamená, že nestartují ti nejlepší, ale že se jedná o turnaj talentů. Na olympijských hrách jde v ostatních sportech přeci o něco jiného. Zde má být umožněn start těm nejlepším. Ženský turnaj byl na program přidán v roce 1996 a je pořádán bez jakýchkoliv věkových omezení. Startuje 16 mužstev mužů po 22 hráčích a 12 mužstev žen také po 22 hráčkách. Celkem fotbal ukrojí z koláče limitních 10 500 olympioniků (2028) 352 hráčů + 216 hráček = 568 olympijských míst, to je 5,4% z celkového množství. Pokud se vzpírání vrátí do programu v 2028 za shodných podmínek s dneškem, bude vzpírání reprezentovat 1,1% sportovců z povoleného množství olympioniků. Samozřejmě, jde o popularitu, příliv finančních prostředků do pokladny MOV také za televizní přenosy. Jsem ale přesvědčen, že absolutní komerce sebou přináší i mnoho negativních jevů.
Nuže, úspěchy naší reprezentace dva roky před olympijskými hrami nejsou oslňující, ale také ne úplně špatné. Podle mého názoru, se v mnohých případech tříští snahy o co nejlepší výkon s počtem startů naší reprezentace, kdy hlavně ti mladší startují na všech republikových šampionátech, které jim dovoluje soutěžní řád a tím je spojena možnost startu i v různých věkových soutěžích družstev. U těch starších samozřejmě start na republice, v lize, v akademických soutěžích a v zahraničí. Hlavní starty seniorů na ME (jaro) a MS (podzim/zima) musí mít přednost před všemi soutěžemi se speciální přípravou. Ostatní soutěže, pokud nejdou v jejich počtu redukovat, se mají projíždět bez speciální přípravy, přímo z tréninku. Maximální počet soutěží pro závodníka vidím mezi 8 – 10 ročně. Samozřejmě není to zákon, záleží na trenérovi a závodníkovi, čemu dají přednost. Nezapomínejme na fakt, že nám seniorská reprezentace stárne a ti mladší přes vybojované medaile mají do jejich výkonnosti poměrně daleko. Někteří z našich matadorů vstoupili do reprezentačních družstev mládeže před 15 – 20 lety! Chybí silná konkurence. Nechceme, aby dnešní mladíci byli při dožití v 25 letech fyzicky a psychicky vyčerpaní bez možnosti zlepšení výkonnosti. Musíme si uvědomit, že se v mnoha případech závodník začíná v 10 letech a nenamlouvejme si, že začínáme všestrannou přípravou. Zhruba polovinu startů mladší žáci absolvují ve dvojboji. Okamžitě po Novém roce většina oddílů zařazuje do tréninkového programu techniku a tím zkracují svoji silovou přípravu. Rozdělení sportovní přípravy na období přípravné, hlavní a přechodné je minulostí. Změnu v Soutěžním řádu ČSV bych přivítal i v meziolympijském čase. Reakce na zjištěná negativa musí být co nejrychlejší.
Nevyhýbejme se novým poznatkům z přípravy přicházející z crossfitu. Mnohé národní federace příjmem crossfitu do svého středu na tom vydělalo. V crossfitu se angažují nový lidé, kteří nejsou zatíženi našimi zvyky (zlozvyky), přicházejí s novými poznatky, jsou v mnoha případech vysokoškolsky vzdělaní, dokáží se vzpíráním dokonale spolupracovat. V USA se členská základna za několik let zvýšila z několika tisíc na 50 000 dnešního stavu. Což se projevilo samozřejmě i na reprezentační úrovni. U nás ve vzpírání se vědomosti dědí z trenéra na závodníka se vším, co se trenér během své kariéry stačil nebo nestačil naučit. V našem tréninkovém systému samozřejmě najdeme základní disciplíny z první a druhé poloviny 20. století, prvních 20 let nynější éry je dokážeme pouze opakovat, mnoho nového v něm není. Spíše jsme dokázali na některé prvky zapomenout, nebo je alespoň omezit. Tréninkový systém je silně redukován na přípravu pro nadcházející soutěž. Nedochází k inovacím, které jsou výsledkem jakéhokoliv zkoumání, chybí doporučované svazové metodické pokyny pro přípravu na každou sezonu (každá se v něčem liší, má jiné termíny) a případně na každou věkovou skupinu zvlášť. Zmizelo samostudium zahraničních písemných materiálů, zmizela zpětná vazbu, kterou bychom měli najít v tréninkových denících, ze kterých v podstatě vyčtete pouze minimum. Psát deník je dnes pouze povinnost, bez širšího využití. Dlouhá léta jsem se nesetkal s vyhodnocením základních tréninkových parametrů, jako je tonáž, počet pokusů a nástupů, poměr techniky k přípravným a silovým disciplínám v různých věkových skupinách. Klubová regenerace téměř z našeho programu zmizela. Já vím, dá to spoustu práce, ale bez detailní analýzy to nejde. Netvrdím, že se tak děje všude, určitě existují výjimky, ale trend je jasný. Cílem je mít co nejvíce aktivních závodníků a družstev v soutěžích. Na to slyší státní organizace při rozdělování dotací. Výkon a dovednost je zas tak příliš nezajímají. Chybí vzdělaná metodická komice Českého svazu vzpírání. Zde bych se zastavil. Velkou roli může v budoucnu sehrát Sportovní centrum mládeže, které může takovou komisi plně nahradit. Končící vedoucí trenér za sebou nechal kus poctivé práce. Angažujme nyní trenéra (odborníka) z jiného prostředí, který má odpovídající tělovýchovné vzdělání a dokáže přijít s inovacemi a koncepcí, která rozhýbe naše poněkud strnulé mládežnické vzpírání. Trenér nemusí perfektně umět přemístit činku, ale musí mít vizi, kterou dokáže zrealizovat! Vždy platilo a bude platit v tréninkovém procesu našeho sportu heslo, kterého bychom se měli držet a v mnoha případech k němu vrátit – v nejkratším čase (intenzita), největší objem (vytrvalost), nejtěžší kila (síla)!
Rád bych při této příležitosti poděkoval za nás všechny za trenérskou práci na poli reprezentace především vedoucímu trenéru Pavlovi Ivaničovi, jeho asistentům Luďkovi Bečvářovi, Ladislavu Pásztorovi, odcházejícím Emilovi Brzóskovi a vedoucímu trenérovi TSM Radimu Kozlovi i dalším, kteří se na klubové či jiné formě podíleli na úspěších reprezentace v tomto roce!
Karel Prohl
.jpg)
