5. World Masters Games + 18. IFW Masters World Championships

Startovalo 36 žen a 262 mužů z 29 států. Nejvíce účastníků pocházelo z Německa (46), USA (40), Austrálie (36). Česká republika s 11 účastníky měla devátou nejsilnější výpravu. Poprvé v historii se vítězům hrály nezkrácené hymny a stoupaly vlajky na stožár.

IWF Masters má 52 členů. Na kongresu v Melbourne byli přijati mongolští vzpěrači. V roce 1966 jsme se s Mongolskem utkali v mezistátním utkání v Ulanbátaru. První den soutěže se k nám přihlásili. Z přítomných čtyř závodníků se tři zúčastnili tohoto historického klání. K mému překvapení dokázali vyjmenovat celou naši tehdejší sestavu! Navzdory dvěma výpadkům vystoupili velice sympaticky a odvezli si jedno zlato a jedno stříbro. Američané, jak je v posledních letech zvykem, svůj nacionalismus opět přehnali, a začínají lézt ostatním na nervy. Soutěž se konala v Hawthorn Weightlifting Clubu, ve kterém je registrováno kolem 100 závodníků. Mezi nimi reprezentanti otec a syn Jurik a David Sarkisjanové. Trenérsky zde působí bývalý reprezentant Bulharska Marinov, ale také Blagoj Blagojev, mající na starosti australské paralympioniky i Nicu Vlad, jenž je momentálně trenérem rumunské reprezentace. Zdejší vyznavači vzpírání Mají k dispozici 15 tréninkových prken, klub vznikl v roce 1956, kdy ho založil dnešní president Australského svazu vzpírání Samuel Coffa. Oddíl patří k nejlepším v Oceánii.

Zahájení Světových her se konalo na Olympijském stadionu z roku 1956, a bylo pro nás velkým zážitkem. Guvernér zapálil olympijský oheň, následovala mezinárodní megashow, které se zúčastnilo, mimo běžných diváků, téměř 25 000 účastníků WORLD MASTERS GAMES z 92 států přihlášených v 31 druzích sportu. Účastníci měli po dobu konání Her zdarma veškerou dopravu. Podotýkám, že jsme bydleli zhruba 40 km od konání soutěže, a byli jsme za toto rozhodnutí vládě státu Victoria vděčni. Jízdenka jedním směrem stála 7,5 AUD.

Bydleli jsme u našeho kamaráda Miloše Trnky (v sedmdesátých letech vzpěrače Bohemians Praha), který nám, ještě s několika dalšími krajany, připravil nezapomenutelné zážitky. Obětovali svoji dovolenou a hvězdicovými jízdami s námi vyjížděli za mnohými zajímavostmi v Melbourne a okolí. Poznali jsme Šumavu – sídlo českého faráře, které založil a začal budovat začátkem padesátých let minulého století. Dnes je to ohromný pozemek se vzrostlými stromy, velkým sadem, křížovou cestou, pomníkem padlým hrdinům z 1. a 2. světové války, kde vždy 28. října naši krajané (Češi a Slováci) pokládají symbolický věnec. Na Šumavě je také Černé jezero, i kaple se jmény zemřelých krajanů vyrytých na mosazných štítcích. Pan farář těsně před smrtí odjel do Čech, a odkázal celý objekt Československé komunitě žijící v Melbourne. Za několik minut procházky jsme nasbírali houby pro 10 lidí na několik dnů. Sbírali jsme pouze houby rostoucí na cestě, nechtěli jsme po nich šlapat. Moc se nám tam líbilo.

Soutěž zahájila Ludmila Prohlová a vítězstvím ukázala cestu ostatním. Vzpírala jistě, v trhu, nadhozu a ve dvojboji vyrovnala vlastní světové rekordy, a v pondělí (druhý den Her) se její fotografie objevila na titulní straně deníku, který byl během Her vydáván. Soutěže se zúčastnila i ve funkci rozhodčí.

Druhý startující Antonín Spáčil se stále nemůže vyrovnat s vážným zraněním z počátku roku, kdy si při stěhování utrhl svalový snopec v pravém rameni. Proto je jeho výkon je poněkud raritní. V trhu 35 kg, v nadhozu 30 kg. Velice si vážím všech vzpěračů, kteří dokáží i v pokročilém věku (kolem 80 let) pravidelně trénovat a zúčastňovat se, i po finanční stránce, velice náročných soutěží. Ale pokud chci ctít platná pravidla vzpírání, musím souhlasit s Janem Hindriksonem, vicepresidentem EWFM a IWFM, který prosazuje přísnost v jejich dodržování a tvrdí, že mnozí z této věkové kategorie by měli aktivní činnost ukončit, protože nejsou schopni pravidla dodržet. Deformace loktů, ramen a zápěstí je u mnohých tak silná, že zvednutí činky nad hlavu je, za takových okolností, mnohdy pouze přáním. Staříci se hodně trápí, a rozhodčí jsou rozpačití. Je uměním zajistit rozhodčího na nejstarší kategorie. Nikdo z nich nechce riskovat renomé, neboť kde končí tolerance a kde začíná normální rozhodování?

Jsem pro přísnost a razanci. Vzpírání musí být divácky pohledné! Oldřich Lexa je znám krvácením z nosu při soutěži. To jej postihlo i na zápolení v Melbourne, a tak soutěžní lékař navrhl odstoupení ze soutěže. Olda se nedal, a málem, i s tímto hendikepem, závod v silné konkurenci vyhrál. Šlo hlavně o zbývající dva body, které mu chyběly ke vstupu do Síně slávy (závodník musí dosáhnout 50 bodů, vítězství na MS = 5 bodů). Oldřich 3. místem vytoužené mety dosáhl, a v pátek 11. 10. 2002 byl do Síně slavnostně uveden. Je naším druhým vzpěračem (Karel Saitl), kterému se této cti dostalo (ing. M. Glíž je v části funkcionářské).

Vladimír Jaroš vybojoval stříbrnou medaili. Soutěže se zúčastnil i v roli člena jury a rozhodčího. Ve světových rekordech zvítězil Karel Prohl. Ve shodné kategorii dokázal Jan Hellebrand, i s vodou v kolenu, získat 3. místo. Jozef Nosický nezopakoval umístění na MS ve Skotsku, kde bral bronzovou medaili a společně se zástupci Třince Mrózkem a Kvapilem získali shodně 5. místo. Jiří Mandát mohl zvítězit, ale také obsadit 6. místo. Konkurence byla velmi vyrovnaná a Jiří v těžkém boji získal svoji premiérovou medaili na světovém veteránském klání. Jiří Brodský si při soutěži natrhl sval na noze a s umístěním na 9. místě jistě nebyl spokojen. Celkově však byla česká bilance výborná.