Šampionát – obraz sezóny
Kdekdo z těch, které jsem na vrcholném(!?) měření sil českých vzpěraček a vzpěračů potkával lakonicky říkal: „Bída, viď?“
Výsledkově jako bychom se leckdy vrátili – občas o mnoho desítek let zpět. Pohleďme však na soutěž podrobněji.
Z různých důvodů z výběru chyběli – Brett, Cichý, P. Hrubý, Tkáč, Podhola, Veselík, Klaban, Králík, Herodes, B. Kolář, Balogh, Tchurz, Matykiewicz, Polom, Frait, Kučera, Mušínský, resp. Veselá, Dubnová, Pechočová, Josefi, Zabrzecká, Fialová, Ševčíková, Pavelková, Knybelová aj. Už to samo o sobě, před započetím zápolení, vyvolává lecjaké domněnky a otázky. Tím, samozřejmě nehodlám obviňovat. Jen nutno říci, že takovou míru absence kupř. v oddílových kláních nezaznamenáváme.
Prořídlé řady startujících vedly k tomu, že se mnohdy nesešla ani trojice lidí, která by automaticky dostala cenný kov. Ze šampionátu, který by měl představovat přirozené vyvrcholení celoročního úsilí, s výjimkou těch, pro něž byl klíčovým dnem start na MS. Ale ani jeden z nich, navzdory náročné aklimatizaci, v Praze nechyběl!!
V soutěži žen, která na první, nezasvěcený pohled vypadala nepřínosně, jsme, krom jasně vyčnívajícího výkonu Lenky Orságové (dobré především v trhu) zaznamenali i pozitiva. Osobní rekordy vytvořily M. Vašíčková, Linhová, Machalová, Jirmusová, Saranová, vyrovnala jej Gasiorová. Nepřehlédněme zlepšení Petry Müllerové (+1 kg, ale + 5 bodů v Sinclairovi), která se opět přiblížila alespoň k prahu evropské úrovně. Prospěl jí i duel s Ivou Kutnerovou, která se – v na domácí poměry dobré výkonnosti - objevila v závodě… po čtyřech letech. Bronz v kat. do 58 kg získala V. Vašíčková, která má jistě i na víc.
Výraznější pokroky, na nižších úrovních zaznamenaly Michaela Páralová (+9, +12!), Kateřina Píšková (+5, +5) i teprve potřetí závodící Petra Orságová (+5, +8) Polepšila si i Laura Lozová (+4, +2), a díky tomu se vymanila z dobrého českého průměru o kousíček výš.
Bylo by nespravedlivé nezmínit i mistrovské tituly Minaříkové či Horákové, dobyté za nesrovnatelně kvalitnější výsledek, než jakým je podloženo kupř. zlato Jirmusové. Nicméně, zůstaly dosti za očekáváním. A bylo by nespravedlivé nevšimnout si výdrže ing. Kaláčové či Sattkové. Zvláštním případem je vítězství Ivany Tomalové, která si připsala cennou výhru nad Marií Nováčkovou-Korčianovou. Dobré postavení v domácí elitě potvrdila i Šromová.
Takže, ženský šampionát nebyl jednoznačně zarmucující. K vidění bylo jedno vystoupení mezinárodní úrovně, pár takových, která potěšila, a jen málo vyslovených propadů. Ohromující překvapení se však nekonalo. Ženské vzpírání, s výjimkou Lenky Orságové, sotva dohlédne na horizont evropské úrovně…
Osamělec v nejnižší váze mužů, mladičký Adam Roza potvrdil letošní vzestup, a i když neskončil v osobáku, je pro mne určitým příslibem.
V kat. do 62 kg povinně dominoval Petr Slabý, na jehož celkovém výsledku se podepsala aklimatizace a únava z dlouhého cestování. Petr Petrov zůstal sice jen na základech, a posléze přes hlasité sympatie publika neuspěl, ale nepochybně patří k těm, na něž bychom rádi v budoucnu spoléhali. Má za sebou tuze náročný rok.
Radimu Kozlovi stačil k primátu v „69“ nevysoký výkon, ostatní zůstali daleko za ním. Palce držím houževnatému Sufčákovi, pro něhož je stříbro nečekaným počinkem, ale jeho nadhozové pokusy, řečeno eufemisticky, byly dost vesměs sporné…
Premiant kat. do 77 kg Petr Gášek se statečně rval o lepší součet, neměl k němu tak daleko, ale neuspěl. Stříbro si Josef Gasior pochvaloval, ale nevím, kdy by se mi podařilo najít nižší výkon, který by v daném váhovém rozmezí stačil na pozici vicemistra.
Jan Gospoš měl podporu dvou dalších generací rodiny i přízeň hlediště. V trhu správně po nezdařeném, ale dosti slibném pokusu. zvýšil na osobní rekord 137 kg a pěkně je dal! Nepromarnit druhý pokus, mohl si ozkoušet i 140 kg a nebyl by asi bez šancí. V nadhozu si dvakrát vyšlápl na 170 kg, dvakrát ztroskotal při závěrečné fázi.
V kat do 94 kg si prožil Lukáš Cibulka nelehké chvíle v trhu. Protože nemá tvář pokerového hráče (a proč by taky měl?) bylo vidět, že si je vědom důležitosti závěrečného pokusu. Překonal však obavy a získal prvenství. Po vydařených pokusech v nadhozu 165 a 167 riskl i 176 kg a přesvědčivě překonal šest roků starý Matykiewiczův rekord v této disciplině. Klobouk dolů! Lukáš má srdce!! O 11 kg za sebou nechal exreprezentanta Jiřího Mandáta, kterému se třístovka, pokud shodí do „85“ promění v nadějné vykročení k někdejší kvalitě. Oldřich Bílý se dostal přes krutou chvíli, kdy jej zchvátila bolest po nezdařených 130 kg v trhu, a musel odřeknout zbývající pokus. V nadhozu odhodlaně vyválčil dílčí i celkový bronz.
Borci do stopětky neměli třetího do party, jev v našich krajích nevídaný… Houževnatý Libor Wälzer zahnal únavu po návratu ze Santo Dominga a zvládl i pěkných 200 kg v nadhozu. Nadějný Jiří Orság závodil soustředěně - a úspěšně. Na 150 kg v trhu bude mít jistě už brzy (a věřme, že i na podstatně víc), v nadhozu potěšil sebe i obecenstvo hezky zvládnutým českým rekordem 185 kg,.z něhož rezultoval i český rekord ve dvojboji 330 kg. Určitě se mu vyplatí nepohrne-li se hmotnostně výš. Tahle kategorie mu sluší, a teprve časem lze uvažovat o jiné.
V supru se Petr Sobotka, navzdory únavě, nespokojil snadným vítězstvím nad Petrem Hejdou, který zbrkle ztroskotal na 156 i 160 kg v trhu. Dojem příliš nenapravil ani v nadhozu, ale pořád zůstává jedním z našich příslibů. Sobotka vyhrál naprosto zaslouženě, nepovedlo se mu sice 211 kg v nadhozu, ale diváci, díky němu a Liboru Wälzerovi, viděli, jak aspoň čeští siláci působivě zvládnou dva metráky, Petr i o kilo víc… :-)
Moc zlepšení na šampionátu k vidění nebylo! Nejlepší letošní výkony si připsali, krom už zmíněných, Sufčák, Julina, nestárnoucí D. Kolář, R. Hrubý, to není mnoho. Zarážející však byla zhusta špatná technika! Uznávám, mám ještě v paměti přenosy všech soutěží na MS, dívat se potom na soutěže doma, to je jako vidět MS ve fotbale a pak jít na českou ligu. Nicméně – vážné technické nedostatky jsou jednou z největších brzd závodnického vývoje. Tohle bylo na vrcholné soutěži mužů a žen náramně patrné – a znamená to problém před kterým není možné zavírat oči!!
Dobře, že po delší době mohlo vidět naše nejlepší (byť, jak už řečeno výše, pouze některé) i publikum v hlavním městě. Organizace standardní, publikum si hodně povídalo, i během pokusů (v tom nezaostalo za nezkázněnou veřejností na MS), je to projev neúcty. Rozhodčí byli leckdy dost benevolentní, není divu, že se pak někteří naši zástupci v zahraničí při dodržování pravidel diví, že jim nejsou uznávány pokusy.
Mistrovství bylo docela přesným obrazem letošní sezóny, v níž shledáváme velice mnoho znepokojivého, a jen málo toho, co dává naději, že se dostaneme ze stavu, který zůstane, doufejme, pouze přechodný.
Dr. Rudolf Drmola
