10 / Historie vzpírání na Olympijských hrách

XVI. Olympijské hry Melbourne 1956

XVI. OH se konaly v termínu 22. 11. – 8. 12. 1956. Hry byly rozděleny na dvě části, jež se konaly ve dvou různých městech dvou států a dokonce dvou kontinentů. Veterinářské předpisy v Austrálii požadovaly půlroční karanténu koní, a proto MOV předal jezdecké soutěže Stockholmu. Her se Melbourne zúčastnilo 3 194 sportovců (z toho 370 žen) z 67 zemí, jezdeckých soutěží ve Stockholmu 158 sportovců (z toho 13 žen) z 29 zemí. Československo vyslalo do Melbourne 64 sportovců, z toho 13 žen. Na programu her byly soutěže v 18 olympijských sportech a ve 2 sportech ukázkových. Celkem se soutěžilo ve 145 řádných soutěžích. Československou výpravu vedl dr. Richard Nejezchleb. Naši sportovci vybojovali 1x zlato (Olga Fikotová – disk), 4x stříbro a 1x bronz. V soutěži národů jsme obsadili 15. místo. Soutěže ve vzpírání se konali v termínu 23. - 26. 11. 1956. Startovalo 105 závodníků z 34 zemí. Minivýpravu vzpěračů vedl Bedřich Poula. Soutěžilo se v HK do 56, 60, 67,5, 75, 82,5, 90 a +90 kg v olympijském trojboji (tah, trh a nadhoz soupažně). Na protest proti invazi Izraele, Velké Británie a Francie do Egypta v boji o Suezský průplav, bojkotovaly hry Egypt, Irák a Libanon.

Nejvíce medailí vybojovali tradičně gymnasté. Agens Keleti (HUN) 4+2+0 a Larisa Latynina (SSSR) 4+1+1 (na OH v letech získala Larisa 1956, 1960, 1964 – celkem 9+5+4 medailí). Nejslavnější se stala Dawn Fraser (AUS) v plavání kde vybojovala 2+1+0.

ME se konalo v Helsinkách a svaz dal v nominaci důvěru šesti závodníkům. Předesílám, že ME bylo nominační soutěží na OH, které se konaly ve vzdálené Austrálii. Na 2. místě skončil Václav Pšenička za skvělý výkon 400 (120, 120, 160) v HK do 82,5 kg. Medaili bral také Karel Saitl, který v bantamce skončil na 3. místě za výkon 282,5 (87.5, 82.5, 112.5). To byli také hlavní kandidáti startu na OH. Jiří Bělohoubek obsadil 5. místo v těžké váze za 410 (127.5, 120, 162.5). Olympijský bod získal v HK do 90 kg za výkon 365 (112.5, 110, 142.5) Zdeněk Srstka. Těsně za bodovacími místy skončili Julius Paiger 7/75 kg, 350 (97.5, 107.5, 135) a Robert Belza 8/67,5 kg, 330 (95, 97.5, 137.5). Ve sboru rozhodčích zasedl Josef Hantych. Karel Saitl by bral bronzové medaile za tah a nadhoz, Julius Paiger stříbrnou v nadhozu, Pšenička stříbrné v tahu a v nadhozu, Bělohoubek bronzovou v nadhozu. Pokud by se medaile za jednotlivé výkony udělovaly. V družstvech jsme skončili na 3. místě. Pšenička byl vyhlášen nejtechničtějším závodníkem mistrovství a obdržel stříbrný talíř. Na OH byl nominován pouze Václav Pšenička. Karlovi Saitlovi k nominaci nepomohl ani zisk bronzové medaile z ME!

Letecká cesta do Melbourne proběhla v pohodě. Cesta zpět byla dramatická a o několik týdnů se protáhla. Na letadle, kterým naše výprava měla odletět, se objevila „závada“, která měla za následek výměnu součástky a tu mohla letecká společnost sehnat až za 9 dnů. Byla to politická hra. Mnozí z přítomných sportovců z lidových demokracií se rozhodli emigrovat a mnohým to mělo být díky zdržení leteckého spojení umožněno. Z politických důvodů sportovci východního bloku po skončení Her necestovali západními leteckými společnostmi, ale přijali nabídku vedení výpravy SSSR k lodní přepravě. Na zaoceánský parník „Družba“ se nalodili v nočních hodinách. Z Melbourne do Vladivostoku, kde se naši zúčastnili několika besed v loďařském klubu, vlakem transsibiřskou magistrálou do Moskvy a pak již jen skok domů.

Soutěž ve vzpírání se konala v Exhibition Building v Melbourne ve dnech 23.-26.11. Hlediště pro 8.000 diváků bylo několikrát vyprodáno. V. Pšeničku vedl v soutěži Bedřich Poula. Václav, i přes zranění, skončil v silné konkurenci na výborném 6. místě s výkonem 400 (125, 120, 155) v HK do 82,5 kg. To bylo o něco méně, než se očekávalo. Pšenička delší dobu před OH laboroval se zraněním čtyřhlavého svalu a tento stav trval i v době soutěže. Léčen injekčně, léčba však byla úspěšná pouze částečně. Třetí pokus v tahu mu nebyl 2 : 1 uznán. Francouzský a iránský rozhodčí měli v soutěži svého závodníka a to se projevilo ve stranickém rozhodování jmenovaných. Václav měl smůlu, že Američané tuto váhu jistili dvěmi závodníky. Celá olympijská soutěž se nesla v duchu duelu USA: SSSR. Nejenom politická situace, ale i prestiž dvou absolutně nejlepších reprezentačních družstev na světě slibovala fantastický boj. Soutěž v bodovém hodnocení skončila „plichtou“ 27 : 27, když na zlaté zvítězili závodníci USA 4 : 3. Dramatický boj vyvrcholil v těžké váze. Paul Anderson, který byl považován za stoprocentního vítěze, několik týdnů před OH onemocněl a z důvodu tohoto horečnatého stavu ztratil 27 kg (při vážení 137,5 kg). S hmotností odchází obvykle i síla, a Anderson zvítězil velice těsně o tělesnou váhu, napotřetí opakovaným pokusem na 187,5 kg, kterým odsunul Argentince Selvettiho (1932) na druhé místo 500 (175, 145, 180). Oba dosáhli na magickou hranici 500 kg v olympijském trojboji, na 3. místě skončil Pigalani (Itálie) s 452,5 kg. Selvetti vážil 143 kg a pokud by nad Andersonem zvítězil, postaral by se o největší senzaci olympijských her. Dnes je Humberto nezaslouženě téměř zapomenutý vzpěrač. Vybojoval již na předchozích OH v Helsinkách bronz a na MS v letech 1953 a 1957 bral bronz a stříbro. Startoval také na OH v Tokiu, kde obsadil 17. místo. Na třech OH (1952, 1956, 1964) ztratil z 27 pouze 3 pokusy, připomínám, že se vzpíralo v olympijském trojboji.

O americké vzpěračské generaci padesátých let je nutné připomenout jejich kulturistické postavy. Soutěžili totiž i v tomto sportu a dosahovali v něm vynikajících úspěchů. Trenér, manažer družstva USA a výrobce sportovního nářadí (hlavně činek, posilovacích strojů) Robert Collins (Bob) Hoffman (1898 – 1985), byl dobrý obchodník a dokázal u svých svěřenců skloubit oba sporty. Generace našich vzpěračů 50 a 60 let byla touto kombinací přímo posedlá. Boba Hoffmana jsme potkávali na soutěžích ještě koncem 70 let. Byl výraznou postavou světového vzpírání po mnohá desetiletí a dokázal zahýbat i vedením FIHC. Nás může těšit, že se s naší výpravou vždy srdečně vítal a jmenovitě znal většinu našich reprezentantů na MS zúčastněných. Z výdělků své firmy York Barbell Company sponzoroval americký národní tým, vydával knihy a časopisy (Strength&Health, Muscular Developpment), byl člen exekutivy FIH/IWF v letech 1946 – 1948, 1951 – 1980. Mezi vzpěrače – kulturisty patřil také David Sheppard (1931 – 2000), který zde skončil v HK do 90 kg na 2. místě. Stříbrný končil také na MS v letech 1951, 1953, 1954 a 1958. V letech 1951 a 1953 startoval v HK do 75 kg, z důvodu potřeby národního týmu přeskočil HK do 82,5 kg a ve zbývajících letech byl stavěn v „devadesátce“. Stal se v letech 1954, 1955, 1958 3x mistrem USA a v roce 1955 zvítězil na Panamerických hrách. Patřil mezi velice úzkou elitu vzpěračů, kteří dokázali předvést špičkové výkony v obou stylech (dřep, rozštěp). V obou dokázal v trhu 142,5 kg a v nadhozu 180 kg. Překonal 5x světový rekord, které však nebyly pro formální nedostatky uznány.

Bylo překonáno 8 světových rekordů. Vinci (USA, 56 kg) překonal rekord v trojboji 342,5 kg a v trhu 105 kg. V této disciplíně překonali rekord ještě Stogov (SSSR), který výkon zopakoval (oba měli po převážení přes 60 kg a rekord jim nemohl být uznán) a Namdjou (EGY) výkonem 102,5 kg (ten pouze rekord vyrovnal). Berger (USA, 60 kg) vytvořil rekord v trojboji 352,5 kg. Minajev ve stejné váze vytvořil rekord v tahu výkonem 115 kg. Bogdanovski (SSSR, 75 kg) vytvořil rekord v trojboji 420 kg. Kono (USA, 82,5 kg) vytvořil rekordy v trojboji 447,5 kg, v nadhozu 175 kg a zvítězil rozdílem 20 kg. Vorobjev (SSSR, 90 kg) překonal rekord v trojboji 462,5 kg a v tahu 147,5 kg. Také on zvítězil s náskokem 20 kg. Závodník, který překonal rekord v disciplíně, nesměl opustit prkno, byl převážen, byla převážena činka a pokud závodník splnil hmotnostní limit a činka odpovídala rekordní hmotnosti, byl rekord uznán. To se netýkalo trojboje, kde platila hmotnost závodníka navážená před soutěží. Závodník musel držet svoji osobní váhu po celou dobu soutěže.

Na kongresu FIHC byl Bedřich Poula zvolen do Bureau Members. Předseda FIHC pan Bruno Nyberg předal našemu vedoucímu výpravy Bedřichu Poulovi stříbrný odznak finského svazu vzpírání. V roce OH bylo v FIHC registrováno 68 států.

PAG - Pan Americké hry

Vinci Charles
Sedminásobný mistr USA v letech 1954 – 56, 1958 – 61. Jeden z nejlepších závodníků historie v kategorii do 56 kg (bantamové váhy). Člen York Barbell Clubu. Na MS 2x vybojoval stříbrné medaile. Patří mezi úzkou skupinu vzpěračů se dvěma zlatými medailemi z OH. Člen Síně slávy USA. Nejlepší výkony v HK do 56 kg 342,5 (110, 107.5, 135.5). Čtyři WR překonával v letech 1955 – 1959. V tahu 110 kg, v trhu 101 a 102.5 kg, v trojboji 342.5 kg.

Berger Isaac
Narodil se v Izraeli. Syn rabína. Do USA se přestěhoval s rodiči v chlapeckém věku. Mistrem USA se stal celkem 7x v letech 1955 – 1961, 1964. Stal se v roce 1957 prvním sportovcem, který na území Izraele překonal světový rekord. Stalo se tak na hrách Maccabiah 24. 9. 1957 v Tel Avivu, kdy překonal rekord v tahu výkonem 117 kg v HK do 60 kg. Jeho bitva o olympijské vítězství v roce 1960 v Římě s Jevgenijem Minajevem trvala 10 hodin. Soutěž skončila ve 4 hodiny ráno. Jednalo se o nejdelší vzpěračskou soutěž v roce. Vzadu dřepl 227,5 kg, vpředu 185 kg. Světový rekord v nadhozu 152,5 kg (60 kg) vydržel 5 let a překonal ho až legendární Yoshinobu Mijake v roce 1969. Zúčastnil se šesti mezistátních utkání (sledoval je celý svět) se SSSR a ve své HK neprohrál. Je členem Síně slávy svazu vzpírání USA (1965) a členem Mezinárodní židovské síně slávy v Izraeli (1980). Mistrem světa se stal v letech 1958 a 1961. Nejlepší výkony v HK do 60 kg 382,5 (117.5, 110, 152.5) z různých soutěží. Celkem 5 světových rekordů překonával v letech 1956 – 1964 a k nejkvalitnějším patří nadhoz 147,5 (1958), 152,5 kg (1964) a trojboj 372.5 kg (1958).

Rybak Igor
Startoval v lehké (67,5 kg) a střední váze (75 kg) pouze na dvou významných mezinárodních soutěžích. Na ME i OH v roce 1956 zvítězil. Na Spartakiádě národů SSSR v roce 1956 obsadil v lehké váze 2. místo s výkonem 375 (115, 110, 150). Po OH startoval vítězně ještě na mistrovství Ukrajiny a odešel z velkého sportu. V roce 1959 absolvoval lékařskou fakultu. Více než 40 let pracoval v Charkově na klinice, kde se postupně vypracoval na jejího ředitele. Mnoho špičkových sportovců ho vyhledávalo pro jeho odbornost a vzácné spojení vrcholového sportovce a uznávaného odborníka. Na jeho počest se na Ukrajině každoročně koná memoriál.

Bogdanovsky Fedor
Pochází z malého města Wyschny Wolotschok na Ukrajině. Se vzpíráním začal v 18 letech. Pracoval jako řidič nákladních vozů. V roce 1950 byl odvelen do armády a sloužil v Moskvě. Tam se doslal k trenérovi Nikolaji Krylovovi, se kterým se dostal na mezinárodní úroveň. Mistrem SSSR se stal v letech 1956 – 1959 (4x). Zvítězil na Spartakiádě národů SSSR v letech 1956 a 1959. V roce 1954 startoval v mezistátních utkáních v Libanonu a Egyptě. Raritou je počet 5 ks stříbrných medailí z MS (1954, 55, 57, 58, 59). Mnohem úspěšnější byl na ME zlatými medailemi v letech 1954, 55, 58, 59. Po skončení aktivní kariéry pracoval ve funkci trenéra v Leningradě. Mezi jeho svěřence patřil Pavel Pěrvušin. Nejlepší výkony 432,5 (141.5, 127.5, 165) z různých soutěží. Světové rekordy překonával pouze v tahu 133, 134, 135.5, 140.5, 141 kg a v trojboji 415, 420 kg v letech 1956 – 1960. Mezinárodní rozhodčí 1. třídy. V roce 2000 za svoji sportovní a trenérskou činnost obdržel státní vyznamenání.

Kono Tamio (viz OH 1952)

Vorobiev Arkady
Narodil se 10. 3. 1924 v Mordovo, region Tambov. Na vzpěračské podium vstoupil po 2. světové válce. Sloužil v sovětském námořnictvu jako hlubinný potápěč. Po válce se podílel na vyčištění přístavů v Oděse na Ukrajině od min. Vyznamenaný válečný veterán. Na lékařské universitě ve Sverdlovsku (nyní Jekatěrinburg) vystudoval psychologii. V roce 1962 se stal kandidátem věd a v roce 1970 obhájil doktora věd. Do roku 1977 byl vedoucím oddělení vzpírání v Ústředním ústavu tělesné kultury. Od roku 1977 až do svého odchodu do důchodu v roce 1991, působil jako rektor na Moskevské státní akademie tělesné kultury. Jako vědec je autorem prvních počítačových aplikací pro vzpírání. His scientific studies were instrumental for what essentially became known as the Soviet weightlifting training methodology. Publikoval více než 200 vědeckých prací a napsal pět učebnic o vzpírání. Vychoval více než 50 kandidátů věd. Vyškolil trenéry na Kubě, Bulharsku, Maďarsku, SSSR a v mnoha dalších zemích se k jeho škole hlásí desítky významných trenérů. V době aktivní činnosti byl kapitánem sovětského reprezentačního družstva. Později ve funkci trenéra vedl vítězné sovětské družstvo na olympiádách v letech 1964 a 1968. Během své sportovní kariéry překonal 18x světový rekord – 2x v tahu (147,5 kg), 10x v trhu (145 kg), 1x v nadhozu (170 kg) a 5x v trojboji (472,5 kg) v HK do 82,5 a 90 kg. Vybojoval na OH 1952, 1956, 1960 2x zlatou a jednu bronzovou medaili. Na těchto OH vítězil ve světových rekordech. Stal 5x mistrem světa a 9x mistrem Evropy. Patří mezi nejlepší vzpěrače a trenéry historie IWF. Stal se mistrem SSSR v letech 1950 -1959 (10x). Jeho nejlepší výkony 472,5 (147.5, 147.5, 170) z různých soutěží. Je členem Hall of Fame IWF (1995). V letech 1968 – 1984 působil ve funkci Technical Members v IWF. Člen Mezinárodní akademie věd. Čestný občan Ljubercy. Žije v obci Malakhovka v Moskevské oblasti.

Anderson Paul Edward
Je pravděpodobně nejslavnějším vzpěračem USA, který rozdělil svoji kariéru na amatérskou a profesionální část. Stal se prvním vzpěračem, který překonal bájnou hranici 500 kg v olympijském trojboji. Stalo se tak na MS v Mnichově dne 16. 10. 1955, výkon 512.5 kg (185, 145, 182.5). Na výkonu je zajímavý rozdíl mezi tahem a nadhozem, který býval v 99 % vždy větší než tah. Hlavně těžkým a později supertěžkým vzpěračům se občas podařilo tahem porazit si nadhoz nebo nepřemístit činku při tahu na prsa. V roce 1955 nadhodil při exhibici v Bagdádu 207,5 kg. Přemístění na prsa však provedl takzvaným kontinentálním stylem (na několik temp) a i z tohoto důvodu nemohl být výkon uznán za světový rekord. Oficiálně 200 kg nadhodil na mistrovství USA v roce 1955. Po skončení výkonu vtrhli diváci na podium a znemožnili rozhodčím činku převážit. Hranici 200 kg v nadhozu tak oficiálně překonal až Jurij Vlasov na OH v Římě v roce 1960. Stal se 2x mistrem USA. Hrál Americký fotbal za Toccoa High School. Po absolvování střední školy nastoupil na Furman University, kde pobíral rok sportovní stipendium. S rodiči se po jednom roku na universitě přestěhoval do Elizabethton v Tennessee. Tam se prvně setkal se vzpíráním. V roce 1955 startoval v SSSR, kde bylo vzpírání jedním z nejpopulárnějších sportů. Na utkání SSSR: USA přišlo 20.000 diváků. Jeho popularita se dá měřit s dnešními největšími hvězdami s tím rozdílem, že dnes je takových hvězd více. V padesátých letech byl on největší. V té době vážil 168 kg. Stal se vyslancem dobré vůle. Po návratu ze SSSR byl přijat vicepresidentem Richardem Nixonem. Před OH v Melbourne byl jasným favoritem těžké váhy. Několik týdnů před startem onemocněl, shodil 27 kg a zvítězil nad Argentincem Humberto Selvettim pouze o tělesnou váhu. Paul vážil 137,9 kg, Humberto 143,5 kg. Po svém vítězství se stal profesionálem. Z této doby pochází množství neuvěřitelných výkonů v mnoha siláckých disciplínách. Dřepl vzadu 545 kg (1200 liber), dokázal s vahou 363,2 kg (800 liber) dřepnout 10x. Překonal 5x WR. V tahu 182.5, 183, 185.5 kg, nadhozu 196.5 kg a v trojboji 512.5 kg. Byl silně věřícím křesťanem. V roce 1992 byl v Orlandu na Floridě jmenován nejsilnějším mužem století v USA. Byl zařazen do Síně slávy státu Georgia. Dne 7. 2. 1995 byla jeho jménem pojmenována vzpěračská hala v Savannach. V roce 1961 založil Domov mládeže pro problémové mladé lidi ve věku 16 – 21 let, kteří by jinak museli nastoupit do nápravného zařízení. Svojí profesionální kariérou získával prostředky k financování provozu Domova. Od roku 1961 do smrti Paula v roce 1994 prošlo domovem přes 2.000 mladých mužů. Zemřel na selhání ledvin. Je členem Hall of Fame IWF.

Pšenička Václav jr. (viz OH 1952)

Charles Vinci

Paul Anderson

Olympijská filatelie Austrálie

Fedor Bogdanovsky

Pohlednice z OH

Vzpírání v olympijské filatelii

Igor Rybak

Diplom z jezdeckých soutěží, které se konaly ve Stockholmu

Tamio Kono

Arkadij Vorobjev

David Sheppard

Václav Pšenička

Humberto Selvetti

Berger Issak

Olympijská medaile 1956

Pamětní medaile OH 1956