Přehled vzniku jednotlivých evropských a světových soutěží ve vzpírání

Zejména mladší ročníky v tomto asi budou tápat. Soutěže vznikaly postupně, nejedná se o jedno – dvě zasedání, které rozhodlo o jejich vzniku napříč celou problematikou, ale jedná se o postupný proces reagující na momentální příznivou situaci a potřebu vyplývající z rozvoje disciplíny ve světě. V první polovině 20. století byl názor na těžkou atletiku zcela jiný než dnes. Silový trénink mládeže, natož vzpírání žen, náš sport neakceptoval. Strach z přetrénování vedl k omezenému tréninkovému procesu 2 – 3 týdně. Vyladění před soutěží se mnohdy skládalo pouze z týdenního odpočinku od činky.

Vědecký výzkum koncem 40 a začátkem 50 let v SSSR a USA ukázal cestu i pro všechny ostatní. Výsledky těchto výzkumů mají obecnou platnost i dnes. Málokdo si uvědomuje, že stavba dnešních tréninkových plánů navazuje na vzpírání před 70 lety. Samozřejmě, že jsme mnohé inovovali, ale základ je v minulosti. První výsledky ukázaly na naše reservy. Přelom k úžasnému nárůstu výkonnosti se váže k olympijským hrám v Helsinkách (1952). To je obecně přijímaný termín skutečně moderního vzpírání. Ve vzpírání se tehdy setkávalo na mistrovství světa kolem 25 států jen v mužské kategorii. Dnes se na shodné soutěži sejde i rovná stovka států a členství v IWF atakuje číslo 194 členů. Soutěží se celkem ve 26 elitních soutěžích (W+M) na kontinentální a světové úrovni. Vedle olympijských her se konají i kontinentální hry a ty nejbohatší a nejvyspělejší státy pořádají i Národní hry.   Rozvoj sportu jde ruku v ruce se zvyšováním životní úrovně ve světě v aplikaci na místní podmínky. Na úrovni EWF pokrýváme věkové kategorie od 15 let bez uzavření věku. V roce 1985 premiérově do světového sportu proniklo i vzpírání veteránů, které v letošním roce umožnilo na mistrovství světa start 826 soutěžícím (W422 + M404)! Mezinárodním olympijským výborem je veteránský sport obecně přijímán velmi kladně a stává se důkazem celosvětového hnutí za zdravější způsob života. Sportuje se do pozdního věku. Nejstarší účastníci ve vzpírání atakují 80 let u žen a 90 let u mužů. Vzpírají a posilují i desetiletí. S hořkostí vzpomínám na snahy Československého svazu vzpírání na zákazy, kterými nás častovala Lékařská komise ČSTV a ministerstvo zdravotnictví ČSSR, při návrhu vzniku žákovských soutěžích (14 – 15 let) ještě v polovině 70 let, s opakováním koncem 80 let při snaze zařadit do systému i mladší žáky (12 – 13 let). Dnes se bez problému těmto věkovým kategoriím věnujeme a tvoří podstatnou část našich členů. Jak prokázal PhDr. Rudolf Drmola ve svých statistikách v minulém roce, nastoupilo k soutěžím na vzpěračská prkna rekordních 826 soutěžících (221 žen + 605 mužů) a to je téměř dvojnásobné číslo z let zhruba před 10 lety.

Veteráni byli bráni jako podivíni, kteří nedokázali splnit své sny v mládí a chtějí to alespoň trochu napravit. Ale je to jinak. Mám ve své sbírce memorabilií plakát z roku 1933, který oficiálně inzeruje soutěž pánů ve vzpírání starších 40 let. Tato tradice má u nás má letos 90 let! Mnozí se narodili pro sport a věnují se mu do konce života. Sám mohu potvrdit, že život se sportem je zajímavější a jako veterán jsem se dostal do Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a do většiny evropských zemí. S vybojovaným titulem mistra Evropy, světa, či s titulem vítěze Evropských a Světových her je příjemné žít, stačí ale jakákoliv medaile nebo účast v takovém podniku. Aktivní sport v nás živý touhu překonávat se a pomáhá nám přežít mnohé strasti přibývajícího věku. Na medaile trénujeme, ale smysl v tom má pohyb s přibývajícím věkem touhou být ve formě, setkávat se a měřit své síly s ostatními stejné filosofie.

Karel Prohl