Mistrovství světa Masters 2018 (3)

V této chvíli naše reprezentace má své soutěže za sebou. Dlužím výsledek Vojtěcha Najmana (BOH), který v +105 kg/M60 obsadil 2. místo s výsledkem 150 (65, 85). Ladislav Pliska (SUM) je další těžká váha se stříbrnou medailí, kterou vybojoval v M60 za výkon 196 (81, 115). Dnes jsme měli v soutěži dva závodníky. Petr Kolář (BOH) skončil na stříbrné pozici v 69 kg/M55 s výborným výkonem 182 (80, 102), když 105 kg mu rozhodčí z nepochopitelných důvodů nedali. V této kategorii zvítězil olympijský vítěz Asen Zlatev (BUL) 192 (87, 105). Poslední z našich nastoupil v +105/M55 Karel Vanini (ROT), který obsadil 5. místo s výkonem 162 (71, 91). V předběžné bilanci jsme vybojovali 1+5+0 medailí.

 

 

Na přiložených fotografiích jsem zdokumentoval několik okamžiků ze soutěží. Bohužel chybí Láďa Pliska. V době jeho soutěže jsem již nebyl v hale. Za to se omlouvám. Fotografie nemají popisku. Ale věřím, že „své“ závodníky poznáte. K zajímavostem samozřejmě patří, že soutěž probíhala na dvou prknech. Rozhodčí jsou pro každé prkno ve třech a tak šest rozhodčích sedí v jedné řadě. Zvukový signál „dolů“ pracuje pouze pro jedno prkno, střední rozhodčí druhého prkna hlásí povel „Down“. Chvílemi se to plete závodníkům i rozhodčím, ale máme se všichni rádi. Na několika snímcích je Asen Zlatev. Při 68 kg vypadá velmi křehce, ale vzpírat umí. Petrovi Kolářovi oplatil porážku z letošního ME (Budapešť). Všimněte si závodníka v černém dresu, podařilo se mi ho zachytit při přehmatávání činky na prsou. Snímky dokumentují pokusy na 82 a 84 kg. Přemístil a vstal, činku na prsou držel posledními články ukazováčků a prostředníčků, činku rukama pustil, ta zůstala v klidu pouze na klíčních kostech a v krátkém čase, kdy ruce opsaly oblouk, osu chytil řádně do dlaní, objal ji všemi prsty a klidně vyrazil. Pokus platný. Rozhodčí chvíli váhali, ale pokus uznali. Daří se našim kamarádům ze Slovenska, kterým je věnováno několik snímků.

 

 

Snímky mimo vzpíránu jsou z našeho výšlapu na „Templo del Sagrado Corazón de Jesús“. Měli jsme v úmyslu jet lanovkou, ale ta začíná provoz až v 11.00 hodin. Protože bylo 9.00 hod., rozhodli jsme, že půjdeme pěšky. V cíli jsme lanovku porazili rozdílem jedné minuty. Veliký zážitek. Druhá série je z pláže pod Olympijskou vesnicí (1992), kam se podařilo dorazit zhruba ve 20.00 hodin. Vzpomněli jsme naše olympioniky, kteří nás tehdy reprezentovali – René Durbák, Petr Krol, Jaroslav Jokel, Miloš Čiernik a Jiří Zubrický. Byl to náš poslední společný start v dresu Československa.

 

Karel Prohl