V minulých dnech jsme si připomněli, 50. výročí olympijského vítězství Hanse Zdražily na XVIII. olympijských hrách, které se konaly ve dnech 10. – 24. 10. 1964 v Tokiu. Hans zvítězil dne 14. 10. 1964, startoval v HK do 75 kg a během soutěže překonal 9x olympijský, 10x československý, 1x světový (nadhoz 177,5 kg) a v trojboji světový rekord vyrovnal. Podívejme se do dobového tisku, který popisuje průběh soutěže.
„Na pódiu haly Šibuja v Tokiu byla soutěž vzpěračů ve střední váze nejdramatičtějším soubojem. V první disciplíně tahu soupažném, Zdražila dostal nad hlavu 130 kg a vyrovnal československý rekord. Tento výkon stačil na šesté místo. Viktor Kurencov z SSSR zvedl o 5 kg více, Masaši Ohuchi z Japonska dokonce o 10 kg. V trhu skončil Kurencov na váze 130 kg a Japonec na 135 kg. Na Zdražilu čekal ještě jeden pokus, číslice na světelné tabuli ukazovaly, že na čince je 137,5 kg. Byl zdařilý a znamenal nový olympijský rekord v trhu a druhé místo po dvou disciplínách. V nadhozu dosud vedoucí Ohuchi odpadl, nadhodil pouze 162,5 kg. Souboj se zúžil jen na Zdražilu, který si bez problémů poradil se základní váhou 172,5 kg, a Kurencova, který na třetí, opakovaný pokus zvedl 175 kg a díky nižší tělesné váze vedl. Zdražila si však nechal naložit rekordních 177,5 kg, které nejdříve nedal a třetím pokusem zvítězil.“ Kurenceva vedl v soutěži Arkadij Vorobjev, který se s prohrou svého závodníka jen těžko vyrovnával. Pokud by se v té době udělovaly medaile za jednotlivé disciplíny, Hans v rámci MS zvítězil v trhu a v nadhozu.
Senzační vítězství Hanse Zdražily na OH v Tokiu v roce 1964 z Hanse udělalo jednoho z nejpopulárnějších sportovců v republice. Hans je dodnes naším nejznámějším vzpěračem i v zahraničí. Není divu, sportovní hodnota výkonu byla na nejvyšší světové úrovni. Vítězství posledním pokusem a ve světovém rekordu je odborníky vysoce ceněno. Hans měl v té době 23 let (*3. 10. 1941). Vrcholem taktiky byla výměna osy činky před 3. pokusem. Hans potřeboval delší časový prostor k soustředění na rekordní váhu 177,5 kg, její zvládnutí by znamenalo zisk zlaté medaile. Trenér Antonín Drešl si všiml, že osa činky je mírně „hozená“. Okamžitě toho ve prospěch Hanse využil a nechal ji vyměnit. Přes ostré protesty A. Vorobjeva, jury nařídila výměnu osy činky. Hans využil delšího odpočinku stoprocentně. Nepodlehl nervozitě v čekání na rozhodující pokus. To byly okamžiky, které z Hanse stvořily génia činky. Světový rekord na 177.5 kg mu zajistil zlaté medaile z OH a tím i z MS, které bylo prvně v historii jeho součástí.
V termínu 26. – 28. 6. 1964 se v Moskvě konalo mistrovství Evropy, Hans zde s Viktorem Kurencevem prohrál o 20 kg, za necelé 4 měsíce se o tento rozdíl zlepšil a Viktora překvapivě porazil.
Hans se stal po Jaroslavu Skoblovi naším druhým olympijským vítězem ve vzpírání. Skobla zvítězil v Los Angeles (1932) v těžké váze výkonem 380 (112.5, 115, 152.5). Do trojlístku olympijských vítězů vstoupil v roce 1980 (Moskva) Ota Zaremba, který zvítězil v HK do 100 kg výkonem 395 (180, 215).
Karel Prohl
