V únorovém čísle (1952) časopisu Vzpírání – Zápas – Jiu-jistsu se dovídáme o vzniku nové soutěže ve vzpírání, kterou založili členové Sokola OKD Ostrava. Pod jménem „Vzpěračské čtvrtky“ se schovala celoroční soutěž. „Podmínky soutěže stanoví, že se může zúčastnit každý vzpěrač v kraji a vítězí borec s nejlepším relativním výkonem. Cena je putovní a vítěz ji podrží jeden měsíc. Bojovat se bude celý rok vždy druhý čtvrtek v měsíci a držitelem ceny se stane trvale ten borec, který během roku bude nejúspěšnějším. Vzpěrači sledovali s vyhlášením soutěže hlavní cíl: dosud bylo vzpírání sportem téměř sezónním a v létě zanikal zájem o tento sport úplně. Nyní po vyhlášení soutěže jsou vzpěrači nuceni poctivě provádět přípravu bez ohledu na roční dobu, výkony budou stabilnější a úroveň bude stoupat.
Základní úspěch se dostavil již první čtvrtek. Dne 10. ledna 1952 nastoupili ostravští vzpěrači k prvnímu zápolení v této soutěži“. Zvítězil brigádník bratr Miklánek z Bratislavy (startující v dresu OKD), vážil 61 kg a navzpíral 235 (70, 70, 95), relativní výkon 3,852. Celkem startovalo osm vzpěračů z OKD Ostrava (6x) a Bohumína (2x). Pořadí na dalších místech? 2. 65,5 kg Votoček (OKD) 247.5 (77.5, 75, 95) – 3,816, 3. 72,6 kg Štverka (OKD) 260 (80, 80, 100) – 3,580, 73,0 kg Vykydal (Bohumín) 247.5 (72.5, 75, 100) – 3,390, 5. 64,7 kg Šnita (OKD) 215 (55, 70, 90) – 3,323, 6. 77,7 kg Gabryš (Bohumín) 247.5 (77.5, 75, 95) – 3,185, 7. 83,5 kg Němec (OKD) 230 (67.5, 70, 92.5) – 2,755, 8. 70,0 kg Sikora (OKD) 120 (60, 60, -). Vzpěračské čtvrtky se konaly minimálně v letech 1952 a 1953. Z roku 1953 se dochovalo nafocené tablo, ze kterého můžeme vyčíst, že se konalo 12 soutěží, celkové pořadí 14 závodníků, nejlepší relativy, nejlepší trojboje a průměrné trojboje jednotlivých závodníků za celou soutěž, počty překonaných krajských a osobních rekordů. Nejpilnějšími byli závodníci Svěrčík (OKD) a Gabryš (Bohumín), kteří nechyběli ani jednou. Zdeněk Otáhal (Bohumín) skončil na 2. místě se sedmi účastmi. Vzpíralo se na různých místech Ostravska. Soutěž měla i propagační charakter a byla spojena s náborem nových adeptů vzpírání. Organizaci měli na starosti Václav Sikora za Ostravu a Karel Gabryš za Bohumín. Soutěžilo se v tělocvičnách (v chladných měsících) a venku na hřištích (v letních měsících). Fotografie nám prezentuje 13 závodníků, soutěžilo se na hřišti, většina závodníků startovala v „keckách“. (Kecky jsou tenisky s gumovou podešví a plátěným svrškem. Vyvinuty byly v roce 1830 anglickou firmou Liverpool Rubber Company jako plážová obuv. Český název jim dala americká značka Keds, jejíž kecky se do Čech dostaly společně s humanitární pomocí, kterou na české území shazovala americká letadla během druhé světové války. Původně šlo o boty pro sportovní vyžití bohatší vrstvy. Celosvětovému zájmu se tenisky začaly těšit až s příchodem druhé světové války, kdy se plátno a guma staly kvůli nedostatku kvalitních materiálů alternativou ke složitě vyráběným koženým botám. Zdroj Wikipedia). Až na jednoho závodníka měli všichni dresy (vlněné) a nikdo neměl pod dresem triko. Vytrénované svalstvo muselo být vidět. Činku typuji na předválečného Bergra.
Pod zprávou je podepsán Josef Votoček, který střídavě startoval v dresu Ostravy a Bohumína a byl členem Ostravy. Konec 40 a začátek 50 let nebyl zas tak přísný a hostování si závodníci udělovali podle oddílových potřeb. V „ústředí“ v Praze časem došla šéfům trpělivost a rázně tomu v roce 1956 (až) udělali přítrž.
Karel Prohl
