Naše účast na olympijských hrách
S účastí na OH jsme začali v roce 1920 v Antverpách (trojboj: trh a nadhoz jednoruč + nadhoz soupažný) poměrně skromně dvěma vzpěrači, Ludvík Wagner obsadil páté a Jaroslav Dvořák se dělil o 8. – 9. místo. Ale již v Paříži (pětiboj: trh a nadhoz jednoruč, tah, trh a nadhoz soupažný) v roce 1924 a v Amsterdamu v roce 1928 (1928 – 1972 olympijský trojboj: tah, trh a nadhoz, vše soupažně) nastoupila na vzpěračské prkno šestice našich reprezentantů. Bohuslav Durdis se v Paříži bronzovou medailí zasloužil o náš první olympijský úspěch. V Amsterdamu (1928) jej na stupních vítězů zastoupil Jaroslav Skobla. Olympijské hry v Los Angeles (1932) se konaly v období celosvětové krize. Naši dva zástupci mohli startovat díky finančním sbírkám. Na státní náklady jel pouze vedoucí výpravy dr. Jiří Widimský. František Menšík, trenér, rozhodčí a kongresman pro vzpírání a zápas se OH zúčastnil na vlastní náklady. Paradoxem zůstává, že olympijský vítěz Jaroslav Skobla se dostal do výpravy z pozice náhradníka. Václav Pšenička měl v domácím prostředí lepší formu a nominační komise původně nesouhlasila s dublem v jedné hmotnostní kategorii. Zprvu odmítaný dubl nám zajistil dubla i na stupních vítězů. Hry v Berlíně (1936) náš Olympijský výbor původně zamýšlel bojkotovat. Nakonec startovalo opět šest závodníků a Václav Pšenička zde vybojoval svoji druhou stříbrnou medaili.