Často kladené dotazy

Vzpírání je silový sport s dlouhou olympijskou historií. Kromě síly ale vyžaduje i kombinaci rychlosti, ohebnosti a techniky. Vzpěrači závodí v celkem třech disciplínách – trhu, nadhozu a dvojboji – v různých váhových a věkových kategoriích.

Další základní informace najdete zde na webu nebo ve videu juniorského reprezentanta Davida.

Dnešní vzpírání se od ostatních silových sportů liší především povahou závodních disciplín. Vzpěrači závodí v trhu, nadhozu a dvojboji (tedy součtu výkonů v trhu a nadhozu).

V povědomí širší veřejnosti však vzpírání často splývá se silovým trojbojem, skládajícím se z dřepu, tlaku na lavici (bench press) a mrtvého tahu (deadlift), či strongman závody, tvořenými různorodou sestavou silových disciplín. 

Sport vzpírání spočívá ve vzepření činky z platformy nad hlavu závodníka jedním, respektive dvěma rychlými pohyby, což vyžaduje vyvinutí maximální síly ve velmi krátkém časovém úseku. Moderní vzpěračská technika rovněž klade výrazné nároky na ohebnost, koordinaci a správné načasování. Ve vzpírání se tak prosadí zejména ti sportovci, kteří se budou úspěšně rozvíjet ve všech těchto oblastech – protože vzpěračské závody ne vždy vyhrává ten nejsilnější.

(strongman závod - vzpírání - silový trojboj)

I vzpěrači se čas od času potýkají se zraněními. Nikoli ale ve větší míře, než ostatní sportovci – odborníci odhadují četnost zranění ve vzpěračském tréninku na 2.4-3.3 zranění na tisíc hodin. To je o něco méně než v atletice (asi 3.6 zranění na 1 000 hodin) a výrazně méně než například ve fotbale (2.48 až 9.4 zranění na 1 000 hodin).

Mohou a vzpírají. Je ale důležité si uvědomit, že trénink vzpěračské mládeže má oproti tréninku dospělých závodníků řadu specifik. 

Zejména v přípravě dětí je zvýšená pozornost věnována obecné pohybové přípravě a osvojování techniky závodních disciplín i průpravných cviků. To je podpořeno i odlišnou skladbou disciplín vzpěračských závodů nejmladších věkových kategorií. V těch mladší žáci (10-12 let) závodí vedle trhu a nadhozu i v trojskoku snožmo a hodu medicinbalem. Žáci mladší 10 let závodí pouze v trojskoku a hodu. 

Ani zvedání činek nicméně není pro děti nebezpečné a mýty o zpomaleném růstu vyvrátila řada studií. Vzpírání, a silový trénink obecně, naopak přináší spoustu benefitů, z nichž mohou těžit i děti. 

Řada tuzemských oddílů má s tréninkem dětí několik dekád zkušeností – stačí se obrátit na některý z nich.

Stále více a více. Na závodech v České republice není výjimkou, že ženy tvoří polovinu startujících. Trend zvýšeného zájmu o vzpírání mezi ženami je navíc celosvětový – zatímco v roce 2012 evidoval vzpěračský svaz Spojených států asi 3 300 členek, letos je to téměř 12 000, tedy přes 43 % členské základny.

Vzpírání je občas přezdíváno „sportem pro všechny sporty“, protože rozvoj pohybových kvalit, který pravidelný trénink trhu a nadhozu přináší (síla, výbušnost, ohebnost, koordinace a stabilita), je vysoce přenosný do jiných sportů či atletických disciplín. 

Mimo to má však vzpírání řadu benefitů zdravotních – napomáhá správnému držení těla, zlepšuje hustotu kostí a snižuje tak budoucí riziko osteoporózy či poranění kloubů, výrazně zlepšuje celkovou sílu a přispívá ke zlepšování či udržení kloubních rozsahů. Dle nedávných studií má silový trénink dokonce pozitivní vliv na školní výsledky dětí. 

Především je ale vzpírání skvělý sport s bohatou historií a velmi otevřenou komunitou, ve kterém se může zlepšovat každý, kdo je na sobě připraven pracovat.

Na Olympijských hrách takhle. V Česku třeba takhle. 

Vzpěrači závodí postupně v trhu a nadhozu. Na každou z disciplín mají závodníci celkem tři pokusy. Pořadí jednotlivých závodníků a jejich pokusů je určeno váhou na čince – na tu je nejprve naložen nejnižší nahlášený základní pokus a následně je přidávána váha dle hodnot ostatních hlášených pokusů. Závod je tedy vždy zakončen nejtěžším pokusem v nadhozu.

Ačkoli je vzpírání primárně individuálním sportem, některé soutěže pořádané Českým svazem vzpírání (ligové soutěže) jsou organizovány na týmovém principu. Výkony závodníků stejného družstva jsou pak sečteny a porovnávány s družstvy ostatními. 

Ano. Status olympijského sportu a činnost Centra sportu Ministerstva vnitra OLYMP umožňuje plnou podporu několika vybraných profesionálních vzpěračů. Ta je ale vyhrazena pouze pro naprostou špičku našeho sportu. 

Někteří závodníci vyšších úrovní ligové soutěže jsou finančně podporováni z oddílových či místních rozpočtů.

Zajímavé možnosti finanční podpory se pak díky Vysokoškolskému sportovnímu centru VICTORIA nabízí aktivním vzpěračům, kteří současně studují vysokou školu.

Klikni na tlačítko „chci začít vzpírat“ v záhlaví webu a vyber si oddíl blízko Tvé lokality. Pak využij uvedených kontaktních informací a s vybraným oddílem se spoj a domluv první trénink.

I vzpírání se lze naučit sám. Na internetu existuje řada kvalitních zdrojů poskytující komplexní informace o nácviku techniky trhu a nadhozu, přípravě tréninkových programů či nárocích vzpírání na mobilitu atd. 

Stále nicméně platí, že osvojení techniky vzpírání je náročný proces, který zpravidla trvá několik let i pod vedením kvalifikovaného trenéra. Pro samouka tento proces představuje ještě o řád větší výzvu a zpravidla i výraznou časovou investici spojenou se studiem či revidováním tréninkových videí. Vyhledání zkušeného trenéra – ať už osobně v oddíle či formou dálkové spolupráce – zpravidla povede k výrazně rychlejším a konzistentnějším výsledkům.

Trénink ve vzpěračském oddíle zpravidla není finančně náročný – roční členství se napříč oddíly pohybuje v řádu jednotek tisíc korun. Řádově nákladnější budou individuální lekce komerčních trenérů (i ty však mohou být pro řadu zájemců o vzpírání vhodnou volbou). 

Kromě oddílového členství představují jedinou nutnou prvotní investici vzpěračské boty.