Několik postřehů a rad bývalého reprezentanta a trenéra - II. část
Šokujícím zjištěním je, že při soutěži si takové množství závodníků neumí spočítat pokusy před svým základem a mezi následnými pokusy. Domníval jsem se, že při dnešní technice i ti starší závodníci plynule vplují do soutěže. Omyl! Umění rozcvičit se, patří k základní dovednosti vzpěrače. Základní pokusy volíme na ověřených hmotnostech z přípravy. S rozcvičením začínáme zhruba 30 minut před nástupem na činku jen několika prostocviky. Následuje několik rozehřívajících nástupů na malé hmotnosti s dvěma až třemi opakováními. Hmotnost činky začínáme zvyšovat 10 – 12 pokusů před uvažovaným základním pokusem. Poslední pokus je 2 – 10 kg pod základem. Zde je rozhodující tělesná váha vzpěrače. Rozdíl bude mezi žákem vážicím 40 kg a mezi závodníkem, který má 150 kg. Mnozí trenéři zapomínají na tyto rozdíly ve volbě druhých a třetích pokusů. Zvýšíme-li čtyřicetikilovému žákovi pokus o 5 kg tj. o 12,5 % jeho tělesné váhy, znamená to u 150 kg závodníka zvýšení o 19 kg!
V přípravě na hlavní soutěž postupujeme následovně. Maximální výkon v trhu, který před soutěží absolvujeme, je plánovaný základní pokus, který provedeme 7 dní před startem. Maximální výkon v nadhozu před soutěží je opět základní pokus v nadhozu 10 dní před startem. Pokud to závodník nevydrží a půjde před soutěží na osobní rekord a dá jej, je velká pravděpodobnost, že výkon na soutěži nezopakuje. Cíl byl totiž dosažen předčasně. Pozitivní stres z rekordu opadl a závodník ztrácí motivaci. Před hlavní soutěží je nutné vyladit hlavně záda a nohy. Deset dní před takovouto soutěží začneme ubírat v tréninkovém zatížení, poslední tři dny vyřazujeme pozvedy, výtahy a dřepy pouze na lehké váze.