Ještě jednou k mistrovství Evropy žen a mužů v Sofii, ale nejenom k této soutěži. Jaké jsou poznatky z posledních několika let z těchto kontinentálních a mezikontinentálních soutěží? Všechny tyto soutěže mají společného problematického jmenovatele. Současná pravidla dokazují, že vzpírání není špičkovými funkcionáři IWF chápáno jako silový sport, který má ve svém programu korunovat nejsilnější vzpěrače, ale že vítězí ten, který to dokáže zvládnout s grácií přibližující se ke sportům, ve kterých je hodnocen umělecký dojem. Sebemenší chyba v propnutí lokte, která vlastně vzpěrači v žádném případě nedovoleně nepomáhá k úspěšnosti pokusu, spíše naopak, diskvalifikuje pokus jako neplatný, přestože je prověřenými mezinárodními rozhodčími I. třídy uznán platným pokusem v poměru 3: 0. Nastoupí pětičlenná (!) JURY se stejnou kvalifikací a v monitoru hledá ve zpomalených záběrech jakékoliv pochybení vůči zvráceným pravidlům. Mnohdy nestačí jedno promítnutí, členové JURY hledají problém tak dlouho, až jej ke své radosti najdou. Pokus uznaný v poměru 2: 1 dnes prakticky znamená neplatný pokus. Závodníkovi rozhoduje osm rozhodčích plus dalších devět – deset v různých funkcích, a to i v případě, že skupina čítá minimum startujících. Vzpomínám na zlatou dobu vzpírání v období sedmdesátých – osmdesátých let, kdy vítězili skutečně ti nejlepší, chci říci nejsilnější, to znamená, že vítězili závodníci, co zvedli nejvíce. Není náhodou na soutěži nejdůležitější rozhodčí? Často to vypadá, že jim soutěžící dělají jen křoví. V roce 1972 jsme se zbavili tahu a vzpírání se tak očistilo od disciplíny, kterou mohli rozhodčí hodnotit různě. Zůstaly dvě technické disciplíny trh a nadhoz, o kterých jsme byli přesvědčeni, že s jejich hodnocením ze strany rozhodčích nepůjde manipulovat a povedou k spravedlivému verdiktu rozhodčích. Bohužel se našla cesta, jak výsledek ovlivnit. Ať to jsou lokte nebo ramena JURY dokáže se svým monitorem „zázraky“. Neviděl jsem všechny přenosy, ale nejenom v Sofii tímto způsobem ovlivnila několik hmotnostních kategorií v medailovém umístění závodníků, kdy byl rozhodčími pokus uznán 3: 0. Chápu, že dnešní generaci to připadá normální, nevědí, že rozhodovat se dá také s výsledkem závodníka nepoškodit. V minulosti byly negativně hodnoceny pokusy, které pomáhaly nečistou cestou získat závodníkovi výhodu. Jakou výhodu získá vzpěrač, pokud mu při pokusu „brnkne“ loket? Čekal jsem, že na kongresu IWF při OH v Tokiu (2021) nebo na mistrovství světa v Riyadhu (2023) se bude návrh generálního sekretáře IWF Antonia Ursa na zvolnění přísného pravidla diskutovat, či se přímo rozhodne o jeho přijetí, ale bohužel se s námi potáhne tento problém asi až do olympijských her v Paříži, spíš ještě déle. V Sofii bylo nominováno 10 rozhodčích v JURY, 13 rozhodčích na prkně, k tomuto množství připočtěme 4 technické rozhodčí, 4 Marshalls, 2 časoměřiče, 2 sekretáře, 1 doktor a 1 speaker. Celkem 36 tabulkových funkcionářů. Na jednu skupinu v počtu 6 – 12 závodníků připadá minimálně 16 členů povinného personálu.

Na poslední soutěž mistrovství Evropy se těšila minimálně vzpěračská Evropa. Těsně před začátkem trhu bylo ohlášeno odstoupení ze soutěže velkého favorita, dvojnásobného olympijského vítěze a sedminásobného mistra Evropy a světa, mnohonásobného světového rekordmana Lashy Talakadzeho. Zvítězil LALAYAN Varazdat (ARM) 455 (205, 250) před Simonem MARTIROSYANEM (ARM) 437 (190, 247) a Eduardem ZIAZIULINEM (AIN) 436 (195, 241). Startovalo 20 závodníků, z toho byli dva z USA, dva se odvážili, ale nesoutěžili a tří nedokončili soutěž. Mistrovství skončilo a Ohlédnutí za šampionátem bude zveřejněno pravděpodobně zítra.

Startovalo 176 žen z 36 států, nejvíce 28 v HK do 64 kg. V bodovém hodnocení států zvítězila Ukrajina 654 bodů/10 závodnic. Na dalších místech se umístilo Turecko 535/10, Rumunsko 485/8. Česká reprezentace díky počtu startujících obsadila 10. místo s 303 body. Alespoň jednu medaili vybojovaly reprezentantky 20 států. V jejich počtu a kvalitě vítězí Ukrajina 5+5+2 před Rumunskem 5+0+3 a Polskem 4+2+1. Největší počet deset startujících žen měli Ukrajina a Turecko, 9x Česko, Rumunsko a Bulharsko po osmi atd. Padlo osm mládežnických rekordů Evropy. V rankingu podle Robi Points zvítězila Solfrid E. Amena KOANDA (NOR) s 858,3754 body před Mihaelou Valentinou CAMBEI (ROU) 797,8385 bodů a Kamilou KONOTOP (UKR) 789,0832 bodů. Mezi 156 hodnocenými závodnicemi se na výborném 54. místě umístila naše nejkvalitnější závodnice Patricie Ježková s 433,9402 body. Ostatní děvčata najdeme mezi 124. – 156. místem. Nejlépe rozumíme vyhodnocení pomocí Sinclairového koeficientu: 1. KOANDA Solfrid E. Amena (NOR) 314,7760 Sb. 2. KONOTOP Kamila (UKR) 314,7090 Sb. 3. CAMBEI M. Valentina (ROU) 306,6789 Sb. Přes 300 Sb. šly čtyři závodnice. Naše nejlepší Patricie Ježková vysoutěžila s 264,0015 Sb. a obsadila 45. místo.  Sedmnáct žen nedokončilo či se pouze odvážilo, ale nesoutěžilo, tj. téměř 10 %. Ženy mají 37 % neplatných pokusů, naše reprezentace žen 44 %. Naše závodnice během soutěže překonaly po osmy rekordech v kategoriích žen a Masters (Patricie Ježková 4W+4W30, Eliška Šmigová 2xW, Tereza Králová 2W+4W35). Perličky? M. V. Cambei zvítězila v HK do 49 kg o 29 kg! Kamila Konotop v HK do 59 kg porazila vítězky HK do 64 a 76 kg a ještě v HK do 87 kg by brala stříbro.

Výsledky HK do 109 kg. Zvítězil DADASHBAYLI Dadash (AZE) výkonem 388 (176, 212) před Hristo Hristovem (BUL) 380 (175, 205) a Matthaeusem Hofmannem (GER) 378 (172, 206). Arnošt Vogel obsadil 15. místo 328 (148, 180).

Výsledky HK do 87 kg. Zvítězila KOANDA Solfrid (NOR) 280 (120, 160) před MANIEVSKOU Anastázií (UKR) 230 (102, 138) a KHURSHUDYANOU Hrispinou (ARM) 227 (105, 122). Naše děvčata Eliška Šmigová obsadila 14. místo 201 (87, 114) a Pavlína Šedá skončila na 17. místě za 184 (84, 100).

V těžké váze zvítězila podle očekávání Emily CAMPBELL (GBR) 263 (112, 151) před Anastasiií HOTFRID (GEO) 257 (117, 140) a Fatmagul CEVIK (TUR) 238 (107, 131). Tereza Králová obsadila deváté místo 204 (92, 112).