Bilance 10 let/2

V roce 2008 jsem vydal „Historii vzpírání v Českých zemích“ (2. vydání), které končilo rokem 2007. Nyní připravuji pokračování zabývající se následným desetiletím 2008 – 2017. Několik statistik z této knihy bude zveřejněno na webu ČSV.

Uvedená statistika ukazuje na podíl jednotlivých oddílů Českého svazu vzpírání na reprezentaci státu ve všech věkových kategoriích s výjimkou kategorie Masters. Bodování v šampionátech Evropy, světa, Univerziádě, Evropské Unie a olympijských hrách je přizpůsobeno mezinárodním pravidlům IWF 28, 25, 23, 22, 21… 1 bodů, za 1. – 25. místo ve dvojboji a v jednotlivých disciplínách. Soutěže, ve kterých se bojuje pouze o medaile ve dvojboji, nemají zde pořadí v jednotlivých disciplínách uvedeno (OH, UNI).  Účast v mládežnických mezinárodních turnajích typu Visegrádské čtyřky a turnaje v Turecku pro patnáctileté a mladší, případně podobné turnaje s nominací ČSV, je hodnocena jedním bodem. Účast na Prezidentském poháru v Rusku a jiných seniorských soutěží spojených s oficiální nominací ČSV, je hodnocena 10 body, Visegrád CUP s pořadatelstvím ČSV 5 body. Přiložená tabulka počítá muže a ženy společně. V připravované knize jsou v jednotlivých létech statistiky rozděleny na muže a ženy.

Naše účast na špičkových šampionátech se odvíjí od výše rozpočtu ČSV a výkonnosti jednotlivých závodníků. Ty tam jsou časy, kdy nominační kritéria brzdila rozvoj našeho vzpírání a znemožnila mnohým reprezentantům rozvinout svůj talent do medailových zisků. Vzpomenu na období přelomu 40 a 50 let minulého století, kdy se naše reprezentace nezúčastnila žádného ME-MS a dokonce chyběla v Londýně na OH v roce 1948. Karel Saitl mohl v roce 1949 svým opakovaným výkonem z mistrovství Československa na mistrovství Evropy dokonce zvítězit. Nominační kritéria z 60 – 70 let se odvíjela od možnosti umístit se na ME do 6. místa. Účast na MS, které se nekonalo v Evropě, byla podmíněna ziskem medaile v trojboji a později ve dvojboji na ME. V jednom případě nepomohl ani zisk zlaté medaile v jednotlivé disciplíně a 4. místo v trojboji z ME k nominaci na MS, které se konalo v USA. Začátkem 70 let jsme měli v reprezentaci 10 – 12 vzpěračů, kteří se ve světových tabulkách pohybovali do 12. místa. Na OH do Mnichova (1972) startovali pouze tři z nich. Šanci umístit se do desátého místa mělo všech devět původně uvažovaných v širší nominaci (soutěžilo se v devíti hmotnostních kategoriích). Mohl bych pokračovat, ale zmíním již pouze fakt, že první mistrovství Evropy a světa juniorů do 20 let se konalo až v roce 1975, první MS žen v roce 1987, ME stejné kategorie v roce 1988, následovaly šampionáty juniorů do 16 let (ME), které časem přešly na17 let (ME-MS) a dnes dokonce soutěžíme v rámci Evropy i v kategorii do 15 let a 23 let. Pokud by se ve světě s juniory začalo dříve, naše medailové vzpomínky by byly jistě daleko intenzivnější.  To vše klade vysoké nároky na finanční zajištění a širokou základnu reprezentace, na které se musí podílet maximální množství oddílů a klubů. Zde můžeme narazit na problém nedostatku a věku trenérů, případně na jejich odborné kvality související se vzděláním, které je mnohdy nahrazováno entuziasmem. Dalším problémem oddílů je dotáhnout slibné talenty do fáze startu na šampionátech dospělých.   

V průběhu 10 let se v reprezentaci vystřídalo 67 vzpěračů a vzpěraček. Na postavení, které v mezinárodním vzpírání zastáváme, docela dost. Je to více než dvojnásobek téměř stoletého průměru. Celkový počet účastníků ME-MS-UNI-MEU-OH dělá za 99 let k 31. 12. 2017 rovných 300 vzpěračů, z tohoto množství je 40 žen. Pouze 1x reprezentovalo 95 vzpěračů! Největší počet 34 reprezentačních startů má Jiří Orság (KAR), 32 x Petr Sobotka (TEP), 22x Petr Petrov a Patrik Krywult, 21x Rudolf Strejček, 20x Ondrej Hekel (ZDB), Jiří Zubrický (PSK) a Petr Slabý (OST). Mezi ženami je na čele Lenka Orságová – Kenisová (SNH) s 31 starty, 16x Radka Ševčíková (OST) a Veronika Buroňová (OST) a 14x Marie Korčiánová (OST). K jak vysokým nárůstům v počtu reprezentačních startů došlo v posledních 10 letech, můžeme dokumentovat na počtu startů olympijských vítězů Hanse Zdražily (1964) a Oty Zaremby (1980). Hans má na svém kontě devět a Ota osm startů na ME-MS-OH. Hansovi je započítán start na předolympijských hrách v Mexiku v roce 1967. V tomto roce ME-MS nekonalo a předolympijský turnaj svým způsobem tyto soutěže nahradil.

Ale náš pohled je nyní směrován jen na posledních 10 let Boduje 24 oddílů, z toho 19 na úrovni ME-MS, závodníci zbylých pěti oddílů startovali na mezinárodních turnajích.  Žádný oddíl nevychoval závodníky, kteří by dokázali v průběhu posledních let pokrýt všechny elitní soutěže. Nejblíže je Bohumín, který má na svém kontě start na 12 ze 14 soutěží, o které zde jde. Shodný výsledek můžeme vysledovat u Havířova, který ale na 4. místě ztrácí na Bohumín 1290 bodů. V šesti šampionátech získala Horní Suchá 1278 bodů a s tímto výsledkem je na 2. místě. V Horní Suché staví na mládeži a ta má v dnešní struktuře mezinárodních soutěží velké možnosti, kterých dokáží v H. Suché využít. Na 3. místě je Jiří Orság, totiž Sokol Karolinka s 1188 body. Jiří je v oddíle jediným aktivním vzpěračem a o své umístění v tabulce se nemusí s nikým dělit. Svým talentem a pílí porazil renomované i ostatní oddíly. Olymp Praha (656 b.) již v družstvech nesoutěží, ale má ve svých řadách momentálně dva závodníky, kteří mu zajišťují společně s nedávnými reprezentanty v tabulce vysoké umístění. Ostrava (623 b.) je tradičním dodavatelem především závodnic do reprezentace, ale dařilo se jim i v kategorii juniorů. V Novém Hrozenkově (569) svoji kariéru začali dva nejlepší vzpěrači posledního desetiletí Lenka Orságová – Kenisová a Jiří Orság. Lenka svoji profesionální kariéru v minulém roce (2016) ukončila, Jiří pokračuje a dostává se do životní formy. Baník Sokolov (488 b.) se po několika letech propadu vrací do špičky našeho vzpírání. 

Dekáda 2008 – 2017 nám přinesla i několik medailových umístění. Naší medailovou sbírku nejvíce zhodnotil Jiří Orság o 5+8+12= 25 ks. K nejlépe hodnoceným patří tituly mistra Evropy v nadhozu (2011), ve dvojboji a v nadhozu z ME do 23 let v letech 2011 a 2012.  Kdo se dál zasloužil o naše medailové úspěchy? Veronika Věžníková (STP), Eva Starcková (STP), Petr Mareček (BOS), Lukáš Kříž (CHO), František Polák (HSU), Dominik Seibert (PRI) a Martin Štreichl (HSU). V příštím roce oslavíme stoleté výročí vzniku Československé republiky. V průběhu tohoto období naše reprezentace vybojovala 47+100+216= 363 medailí z ME-MS-OH-UNI!   Ze všeho nejcennější jsou starty na olympijských hrách. Vybojovat místo v těžkých kolektivních kvalifikacích bylo možné pouze za předpokladu kvalitního a soudržného týmu, kde si závodníci uvědomují, že napínají své síly ve prospěch jednoho závodníka, který na olympiádě bude reprezentovat celý Český svaz vzpírání. V roce 2008 se této cti dostalo Liborovi Wälzerovi (PSK), v letech 2012 a 2016 Jiřímu Orságovi (KAR). V posledních 10 letech stabilními členy reprezentačních družstev mládeže se stávají vzpěrači nejen z tradičních dodavatelů, ale i z oddílů nepatřících v minulosti mezi elitu. Kvalitní vzpírání se rozjíždí do širších oblastí a dík za nové oddíly, které vznikají na crossfitové vlně, mající v sobě velký potenciál.

Karel Prohl