Obdobně jako loni bych rád připravil aktuální přehled o kvalitách českých vzpěračů a vzpěraček, takříkajíc za pochodu. Loni se to osvědčilo, orientace před závěrem sezóny motivovala spoustu vyznavačů činky k leckdy až k překvapivému vzepětí. Co bylo účelné, stojí zato zopakovat. Leč, jako naschvál, ač byl servis ze soutěží během roku až na drobné výjimky plynulý, nyní se (doufejme, že jen přechodně) zadrhl, chybějí mi dosud protokoly z obou skupin národních lig mužů a z Velké ceny Havířova. Proto v této chvíli máte k dispozici jen kompletní pohled na výkonnost vzpěraček. Tu shledáte ze tří souborů - z pořadí podle Sinclaira (jednotlivkyň i oddílů), jakož i z tabulek podle dvojboje.
Komentář zabývající se detailně určujícími trendy celé sezóny přinesu zákonitě až po skončení roku. Věřím, že se ještě leccos může zlepšit. Jednak čeká MS, k zužitkování formy se hodí i Velké ceny, příp. i další zápolení, ale mnoho, zejména vypsaných i pro něžné pohlaví, jich nezbývá.
Už v této chvíli je však nutné říci, že se (zatím není jasné proč) překvapivě zvýšil počet žen a dívek, které od loňska – některé, naštěstí jen dočasně - zanechaly vzpírání..! Zatím je jich – z různých známých i neznámých důvodů – 26 (mj. Pechočová, Kalinová, V. Horáková, Maňáková, Lysáková, aj.)! Číslo oproti jiným letům značné. Naštěstí je úbytek vynahrazen i nástupem 20 elévek či těch, které se k našemu sportu vrátily. Z této dvacítky se, podle očekávání, nejvýše dostala Marie Nováčková-Korčianová, trpělivě usilující o někdejší pozice, k nimž ovšem ještě zbývá notný kus cesty. I tak je už mezi naší špičkou – podle Sinclaira – šestá…
Z elity se proti loňsku dokázaly zlepšit Radka Ševčíková (+2), Jitka Štolfová (+3), Ester Cichá (+6) a Petra Klimparová uzavírající první desítku za +10 b. Znamenitý bodový přírůstek (+17) vynesl k bronzové medaili na MEJ a ke stříbrné pozici mezi českými vzpěračkami Lenku Orságovou!
Ze závodnic druhého sledu ohromuje vzestup 18leté Petry Müllerové (+61), ta přibrala pouze 1,62 kg, ale ve dvojboji se zlepšila o 52,5 kg! Záležitost ojedinělá i ve světovém měřítku, ovšem nicméně k evropské či dokonce světové úrovni je ještě nesmírně daleko. Nicméně, právě ona (a doufejme, že i některé další naše závodnice) by k ní mohla dojít. Podle mého soudu by ale neměla tak často závodit.
Radost můžeme mít mj. i z Knybelové (+25) a R. Píškové (+20), ale i pro ně je práh evropské kvality zatím v nedohlednu, nicméně dvojbojové pokroky 17,5 kg, resp. 27,5 kg v rámci jedné hmotmostní kategorie jsou slušné. Vynikající je pak posun 15 kg, který zaznamenala ve váze do 63 kg Lenka Orságová. A ještě z jiného soudku, sympatické je kupř. i úsilí mladičké Bendakovské, která se v nejnižší hmotnosti za rok zlepšila o 22,5 kg, nedosahuje zatím na nějaké vysoké příčky, ale je vidět, že zaujetí a trénink vyúsťují v kvalitnější výkony. Ať už rovnou zářivé (viz medaile L. Orságové) či potěšující u potenciálních následovnic našich nejlepších – Ševčíkové, L. Orságové, Buroňové, Volfové aj.
Z ryzích elévek pochvalme mj. dosud nejvýše umístěné juniorky K. Píškovou, Pejchalovou, Šromovou a také Tunturovovou, ta však už delší čas nezávodila.
Je dobré, že se po zraněních dostávají k dříve dosažené výkonnosti Jana Volfová a Veronika Buroňová. I přes tato pozitiva zůstává sedmička našich nejlepších hluboko za sumou několika posledních let, a tak jsme v pořadí národů podle Sinclaira (podle výsledků na soutěžích zařazených do kalendáře IWF) klesli až do čtvrté desítky. Což, žel, představuje to nejobjektivnější, nejpodstatnější a dosti znepokojivé sdělení.
Protože však nechci končit smutně, připomínám, že kýženě početná „smečka“ závodnic s tělesnou hmotností mezi 39-45 kg má už za sebou nejen první dosti tápavé krůčky u činky, ale i porci tréninku, který bez výjimky přinesl ovoce. Z dané konkurence by se mohly urodit i nesrovnatelně sladší výsledky. Váha do 48 kg zůstává, zejména v evropském měřítku, navzdory značnému obecnému vzestupu, stále možností, jak se relativně(!) nejrychleji dostat mezi renomovanou společnost na vrcholných soutěžích.
Dr. Rudolf Drmola
