V rámci světového šampionátu došlo k některým skutečně výjimečným výkonům. Nejstaršími vzpěrači soutěžícími na tomto mistrovství světa jsou Lynn DOLMAN (GBR) v ženách, Marcel PERRON (CAN) a Rudolf KOTLIKOV (USA), kteří dosáhli 75 a 90 let. Nejlepší výkon na Sb. předvedl Marcel PERRON (CAN) 538,18 Sb. a získal titul GRAND MASTERS šampionátu napříč věkovými kategoriemi. Obdobně v kategorii žen titul GRAND MASTERS získala Edith Nora KÖPPEL (ARG) za 292,854 Sb. Nejstarší žena s nadhozem vyšším tělesné váhy Mary MACKEN (AUS), která to dokázala ve věku 62 let, vážila 48,60 kg, nadhodila 52 kg. V kategorii mužů se shodný počin podařil Endre HOLCZEROVI (ISR), který v 75 letech a při váze 66,68 kg nadhodil 76 kg. Podobně v trhu je nejlepší Mykola KOZHAN (UKR) v 71 letech a váze 69,16 kg „utrhl“ 74 kg. V ženách Brynjolf Mette JEPSENKO (DEN) ta v 53 letech a při váze 58,34 kg „utrhla“ 63 kg. Nejstarší ženou s nadhozem +100 kg se stala Edith Nora KÖPPEL (ARG) startující v W50/76 kg, vážicí 73,68 kg, která v 51 letech nadhodila 103 kg. Nejstarším mužem s nadhozem 100 kg se stal Waldemar ALTVATER (GER), který ve věku 66 let a váze 76,30 kg nadhodil 103 kg. Soutěžilo se v osmi (W70) a jedenácti (M85) věkových kategoriích. Některých výkonů dosáhlo více vzpěračů stejných ročníků, přesný termín narození neznám, proto uvádím jen výkony s největším rozdílem mezi hmotností závodníka a dosaženým výkonem.
Českou republiku reprezentovalo 28 startujících (6xW + 22xM). Naše medailová bilance 4+5+4. Marie Orságová vytvořila osm světových rekordů, Kamil Kučera se spokojil se třemi. Kamil se stal nejlepším závodníkem věkové kategorie M35 a získal titul GRAND MASTERS. Marie Orságová byla vyhodnocena ve věkové kategorii W65 na druhém místě. Naši závodníci překonali celkem 12 národních rekordů (Karol Brečka 7x, Lenka Kenisová 2x, Andrej Beran 2x, Emil Balogh 1x).
Přes některé kritické názory na organizaci a úroveň rozhodčích, musím oponovat. Organizace sportovního podniku s počtem kolem 800 startujících a zhruba z 50 států je velmi náročná. Startovalo se na dvou prknech, každá skupina měla své rozhodčí a JURY. V rozcvičovně bylo k dispozici 12 prken. Pokud vím, počítač za celou dobu vypadl pouze jednou. S určitou tolerancí se rozhodčí chovali jen ke dvěma nejstarším věkovým kategoriím. Ostatní byli rozhodováni podle platných pravidel. Ne všichni rozhodčí však měli stejnou technickou úroveň. Mnozí závodníci mohou mít pocit nespravedlivého rozhodnutí. Doporučuji si své pokusy zkontrolovat na záznamech svojí skupiny //www.youtube.com/@polmasters2154">Youtube.com (až se dostanete na tuto adresu, klepněte na ikonu živě). Najdete tam kompletní záznamy z MS. JURY do rozhodování musela zasáhnout jen výjimečně. Většina dní se přiblížila tropům, pokud venku bylo 30 stupňů, v rozcvičovně se skleněnou střechou v takové případě bylo ještě o pár stupňů více. To však pořadatelé nemohli ovlivnit. Zdařilá medaile ohromila svoji velikostí i zpracováním. Tři nejlepší v každé věkové kategorii obdrželi zajímavě zpracovanou čestnou cenu se vzpěračským motivem. Pořadatelé vydali k této příležitosti i odznaky. Ve sportovní hale byla pro závodníky k dispozici sauna, bazén a slušně zásobený bufet. Mnozí účastníci využili možnost sfárat do legendárního solného dolu.
Pravidelné setkání vzpěračů na úrovni šampionátů Evropy či světa je vždy srdeční záležitostí každého z nás. I ti, kteří přicestují se zdravotním hendikepem, ať již s problémy ortopedickými či s jinými onemocněními se ženou na činku, jako v dobách svého mládí. Pomáhá nám to v zjištění, že v tom nejsme sami. Ženou nás vpřed soupeři stejně staří a mnohdy ještě starší. Nikdo z nás se nevymlouvá na kolena, ramena a záda, přestože je zdálky vidět naše nejistá chůze a snížená orientace. My starší máme občas problém vydrápat se na stupně vítězů, ti mladší nám ale vždy pomohou. Nahoře nás čeká medaile! Nevozíme sebou chorobopis. Jakmile se dotkneme činky, problém je zapomenut. Nadáváme na rozhodčí jako v dobách našeho mládí, kdysi téměř povinné cigarety a několik kalíšků jsou nostalgickou vzpomínkou na krásné chvíle našeho mládí, které je pryč. Aktivní sport ve středním a vyšším věku upevňuje naše zdraví a soutěže jsou motivací pro každého z nás. Nevyužíváme dotací, většina vše financuje ze svého, měníme soutěž na dovolenou. Ti mladší po soutěži shání místní klub, kde v rámci dovolené přidá několik kilogramů ve dvojboji. Nebyla to naše derniéra, vím, že mnozí v příštím roce v Norsku (ME) nebo ve Finsku (MS), si boj o medaile rádi zopakují. Už aby to bylo!
Karel Prohl
