Ještě jednou k mistrovství Evropy žen a mužů v Sofii, ale nejenom k této soutěži. Jaké jsou poznatky z posledních několika let z těchto kontinentálních a mezikontinentálních soutěží? Všechny tyto soutěže mají společného problematického jmenovatele. Současná pravidla dokazují, že vzpírání není špičkovými funkcionáři IWF chápáno jako silový sport, který má ve svém programu korunovat nejsilnější vzpěrače, ale že vítězí ten, který to dokáže zvládnout s grácií přibližující se ke sportům, ve kterých je hodnocen umělecký dojem. Sebemenší chyba v propnutí lokte, která vlastně vzpěrači v žádném případě nedovoleně nepomáhá k úspěšnosti pokusu, spíše naopak, diskvalifikuje pokus jako neplatný, přestože je prověřenými mezinárodními rozhodčími I. třídy uznán platným pokusem v poměru 3: 0. Nastoupí pětičlenná (!) JURY se stejnou kvalifikací a v monitoru hledá ve zpomalených záběrech jakékoliv pochybení vůči zvráceným pravidlům. Mnohdy nestačí jedno promítnutí, členové JURY hledají problém tak dlouho, až jej ke své radosti najdou. Pokus uznaný v poměru 2: 1 dnes prakticky znamená neplatný pokus. Závodníkovi rozhoduje osm rozhodčích plus dalších devět – deset v různých funkcích, a to i v případě, že skupina čítá minimum startujících. Vzpomínám na zlatou dobu vzpírání v období sedmdesátých – osmdesátých let, kdy vítězili skutečně ti nejlepší, chci říci nejsilnější, to znamená, že vítězili závodníci, co zvedli nejvíce. Není náhodou na soutěži nejdůležitější rozhodčí? Často to vypadá, že jim soutěžící dělají jen křoví. V roce 1972 jsme se zbavili tahu a vzpírání se tak očistilo od disciplíny, kterou mohli rozhodčí hodnotit různě. Zůstaly dvě technické disciplíny trh a nadhoz, o kterých jsme byli přesvědčeni, že s jejich hodnocením ze strany rozhodčích nepůjde manipulovat a povedou k spravedlivému verdiktu rozhodčích. Bohužel se našla cesta, jak výsledek ovlivnit. Ať to jsou lokte nebo ramena JURY dokáže se svým monitorem „zázraky“. Neviděl jsem všechny přenosy, ale nejenom v Sofii tímto způsobem ovlivnila několik hmotnostních kategorií v medailovém umístění závodníků, kdy byl rozhodčími pokus uznán 3: 0. Chápu, že dnešní generaci to připadá normální, nevědí, že rozhodovat se dá také s výsledkem závodníka nepoškodit. V minulosti byly negativně hodnoceny pokusy, které pomáhaly nečistou cestou získat závodníkovi výhodu. Jakou výhodu získá vzpěrač, pokud mu při pokusu „brnkne“ loket? Čekal jsem, že na kongresu IWF při OH v Tokiu (2021) nebo na mistrovství světa v Riyadhu (2023) se bude návrh generálního sekretáře IWF Antonia Ursa na zvolnění přísného pravidla diskutovat, či se přímo rozhodne o jeho přijetí, ale bohužel se s námi potáhne tento problém asi až do olympijských her v Paříži, spíš ještě déle. V Sofii bylo nominováno 10 rozhodčích v JURY, 13 rozhodčích na prkně, k tomuto množství připočtěme 4 technické rozhodčí, 4 Marshalls, 2 časoměřiče, 2 sekretáře, 1 doktor a 1 speaker. Celkem 36 tabulkových funkcionářů. Na jednu skupinu v počtu 6 – 12 závodníků připadá minimálně 16 členů povinného personálu.
Karel Prohl
