Odkazy

XI. Olympijské hry Berlín 1936

 

 

XI. OH se konaly v termínu 1.-16. 8. 1936. Her se zúčastnilo celkem 4 482 sportovců (z toho 361 žen) ze 49 zemí. ČSOV vyslal 164 sportovců (13 žen). Na programu byly soutěže v 24 sportech (ženy ve 4). Celkem bylo na programu 143 řádných disciplín a 5 ukázkových. Československou výpravu vedl PhDr. František Widimský. Olympijský slib za sportovce přednesl olympijský vítěz z roku 1932 vzpěrač Rudolf Ismayer. Premiéru zde měla štafeta s olympijským ohněm z Olympie do Berlína. Trasa štafety vedla i přes Československo (Jindřichův Hradec, Tábor, Benešov, Praha, Terezín, Teplice) a měřila 282 km. Další novinkou byly účastnické průkazy, umožňující vstup do olympijských objektů, bezplatné užívání městské dopravy a velkou slevu na Říšských drahách po celém Německu. Prvně byly Hry přenášeny televizí. Německá režisérka Leni Riefenstahlová natočila první celovečerní film o olympijských hrách.

Nejúspěšnějšími olympioniky se stali opět gymnasté v čele s Konrádem Freyem (GER) 3+1+2. Nejslavnějším se však stal lehký atlet Jesse Owens (USA), který vybojoval 4x Au (100m, 200 m, skok do dálky a 4x100 m). Popřel tím teorii nadřazenosti bílé rasy.

Naši sportovci vybojovali 3x zlato: Antonín Hudec na kruzích, Zdeněk Škrlant a Václav Mottl v C 2 na 10 km a Vladimír Syrovátka s Janem Brzákem-Felixem v C 2 na 1 km. 5x stříbro, a 1x bronzovou medaili. Těžké atlety vedl předseda ČSTA Václav Zvěřina, mezinárodní tajemník a kongresman František Menšík, náčelník Rudolf Urban, jednatel a trenér olympijského družstva Josef Matějček. Dalšími členy výpravy byli cvičitel zápasníků ř.ř. Josef Beránek (člen výboru ČSTA), cvičitel volnostylařů Evžen Fleichsmann, župní náčelník Západočeské župy Václav Mik a Josef Řeřicha za župu Plzeň, dále zástupci župy německé Rudolf Ströhsing a moravské z Prostějova. Naše výprava skončila v hodnocení národů na 13. místě.

Kongres se konal v Berlíně v Deutschlandhalle dne 5. 8. 1936 schůzi zahájil předseda Rosset-Francie francouzským proslovem, který byl přeložen též do němčiny a angličtiny a rozdán tiskem, stejně jako zpráva generálního sekretáře Bourdonnaye-Schweicha. Za nové členy přijaty tyto státy: Indie, Čína, Brasilie. Federace sdružuje 23 států. Startovalo 80 vzpěračů z 15 zemí. Soutěžilo se v šesti HK do 60, 67.5, 75, 82.5 a přes 82.5 kg v olympijském trojboji (tah, trh a nadhoz soupažný). Byly překonány pouze dva světové rekordy, které měl na svědomí El Touni Khadr Sayed (EGY, 75 kg) v tahu 117,5 kg a v trhu 120 kg. Zvítězil rozdílem 25 kg a byl vyhlášen nejlepším vzpěračem soutěže. V ubytovnách Olympijské vesnice pořadatelé vylepovali v pokojích našich závodníků mapy, kde naše pohraničí bylo zakresleno v Říši. Naši funkcionáři museli vyvinout velké úsilí, aby tato provokace byla odstraněna. Soutěže ve vzpírání byly stanoveny na 2.-3. srpen, vždy od 15.00 a 20.00 hodiny. V olympijské vesnici i při samotných soutěžích vládla vojenská organizace. Ve vzpírání tato olympiáda byla zlomová. S výkony, které stačily v roce 1932 na zlato, zde končili závodníci bez medailových umístnění. František Menšík byl zvolen viceprezidentem FIH, do technické komise a zároveň byl navržen do funkce sekretáře FIH. Ten za projevenou důvěru poděkoval a doporučil kongresmanům k volbě p. Bourdonnaye-Schweicha, který byl do funkce sekretáře zvolen. F.Menšík byl zvolen do komise pro vážení v zápase. Po dobu soutěže ve vzpírání byl p. Menšík člen JURY. Zamítnut návrh Dánska zařadit HK do 56 kg. Dále byl zamítnut návrh Anglie, aby vzpěrači po provedení přemístění do kliku (na prsa) při nadhozu, byl povolen libovolný postoj před trčením (výrazem) břemene. Byl také zamítnut návrh Československa, aby byly uznávány jenom takové světové rekordy, kterých se docílí při oficiálních mezinárodních soutěžích, při nichž fungují osvědčení mezinárodní rozhodčí. Švédský návrh o složení olympijského trojboje z trhu jednoruč, nadhozem jednoruč a nadhozem soupažně, byl také zamítnut. Usneseno, že při docílení rekordu musí se vzpěrač i činka zvážit.

Olympijské hry jsme ve vzpírání obsadili maximálním počtem závodníků. Václavovi Pšeničkovi uniklo olympijské zlato 402,5 (122,5, 125, 155) o 7,5 kg. Dosaženým výkonem v trojboji vytvořil olympijský rekord. Vítězný Manger překonal Pšeničkův světový rekord na 410 kg. Přestože překonal v té době nevídanou hranici 400 kg, bylo druhé místo vedením výpravy přijato s rozpaky. Těsně před OH překonal nejlepší světový výkon v trojboji výkonem 407,5 v těžké váze. Byl u nás pokládán za velkého favorita, někteří vedoucí z naší výpravy jeho umístění těžce kritizovali. Pšenička byl do té míry znechucen, že z Berlína předčasně odjel a dokonce uvažoval o konci své kariéry. Těsně před odjezdem do Berlína se v tisku také objevila zpráva, že „Pšenička je úplně fit. Ze srdce mu to přejeme, avšak z jistých důvodů se obáváme, že tomu tak není. Sloup našich vzpěračů v těžké váze má výron krve do kříže, k čemuž přišel enormním vypětím svých sil.“ To se dočteme z dobových novinových výstřižků. Komentář Pšeničky po zisku stříbrné medaile: „Němec je mladší než já. Manger má 24 let (Pšeničkovi bylo v době startu 30 let), byl po celý rok v tréninkovém táboře německého státu, který ho živil a staral se o jeho rodinu. Není proto divu, že nemaje starostí, mohl se zcela věnovat svému sportu a docílil proto tak znamenitého výkonu. S pobytem v olympijské osadě jsem spokojen, vedení těžké atletiky se o nás skutečně staralo otcovsky. Měl jsem zde dobrou stravu, ale přece jenom jsem vzpomínal na pohostinství „Černého pivovaru v Praze“ (po čtyři týdny poskytoval jemu a Skoblovi před odjezdem na OH vydatné večeře, Skobla se však do konečné nominace již nedostal)“. Na těžkou váhu se přišlo do Duetschlandhale podívat 16.000 diváků! „Boj byl velmi úporný a Pšenička vlastně prohrál zlatou medaili již v tahu, v němž zůstal za Mangerem o celých 10 kg. V trhu dohnal sice 2,5 kg, avšak jelikož v nadhozu soupažně vzepřel s Němcem stejný počet 155 kg, byl odkázán na druhé místo rozdílem 7,5 kg.

Dlužno říci, že obecenstvo nechovalo se k československému representantovi sympaticky. Nejtěžším závodníkem soutěže byl Schiller (Rakousko) se 114,35 kg, který skončil na 8. místě za 372,5 (125, 107,5, 140). Náš V.Pšenička vážil 104,15 kg a V.Bečvář 94,8 kg. Ještě 10. místo Josefa Hantycha snese přísnější kritiku 327,5 (102,5, 95, 127,5), soutěž střední váhy navštívil říšský kancléř Adolf Hitler, který chtěl být svědkem vítězství německého vzpěrače Ismayra (před 110 000 diváky přednesl olympijský slib), ten však podlehl a to dokonce o 35 kg Tounimu (Egypt). Ostatní - František Šimůnek, Antonín Balda, Josef Brumlík, Václav Bečvář na konkurenci nestačili a skončili za očekáváním

„Díky porozumění presidenta Elektrických podniků ing. Mölzera a městského rady Kavánka bylo městskou radou pražskou usneseno přispívati oběma borcům Václavovi Pšeničkovi a Jaroslavovi Skoblovi na obědy počas tréninku po 10 Kč každému. Tyto stravenky si měli po návratu z OH odpracovat formou přesčasů. Někteří funkcionáři a dokonce i ze svazu těžké atletiky, vyhrožovali diskvalifikací za profesionalismus. Z toho důvodu bylo toto „kalorné“ zrušeno. Pšenička dostal výnos sbírky svých kolegů, který činil 500 Kč. Na zásah funkcionářů klubu musel tuto částku podle seznamu vrátit zpět. Podivně působil počet doprovodných funkcionářů ve výpravě. Na 19 závodníků (vzpírání, zápas) jelo 8 vedoucích (oficiálních), z nichž někteří, z důvodu ubytování v olympijské vesnici, se vydávali za maséry“.

Z hodnotící zprávy jednatele a trenéra olympijského družstva Josefa Matějčka vyjímám. „Již doma před odjezdem jsme řekli, že pro umístění na prvním, druhém nebo třetím místě je schopný toliko borec Pšenička. Od ostatních budeme očekávati pouze výsledky, kterých docilovali doma. To znamená, že ostatní se nemohou umístiti. Borec Pšenička se umístil na 2. místě. Pro nás toto umístění je významné a nikoliv podřadné. Úctyhodný výkon 402 ½ kg potvrzuje jeho kvalitu a staví ho stále mezi nejlepší vzpěrače světa. Borec Hantych splnil očekávání, překonav dva československé rekordy, a to: 107 ½ kg trhem a 135 kg nadhozem. Borec Brumlík jen tak udržel svůj výkon, kdežto ostatní šli hluboko pod očekávání. Tímto na všechny strany pravím, že pracovní sbor se vzpěrači zklamán není, třebas není také úplně spokojen. Bude třeba mnoho vykonat a obětovat, abychom dohonili, co jsme viděli“.

Poprvé se na OH objevují ve větší míře naši turisté. Němci organizovali v průběhu OH pro mládež dorostenecké tábory, kterého se z našich zúčastnil Oleg Baumruk. Pozdější předseda ČSSV p. Bedřich Poula se OH zúčastnil s cykloturistikou. K žádosti Rakouska byl podán MOV doporučující návrh, aby vzpěrač Fein v lehké váze byl prohlášen MOV vítězem OH, neboť docílil stejného výkonu jako vítěz, avšak byl o 100 g těžší (vyhověno)! Švédský svaz navrhl, aby při vzpěračských soutěžích bylo používáno světelných zařízení pro oznamování výsledků, zelená pro výkon platný, červená pro výkon neplatný. Návrh bude konzultován a výsledek bude stanoven na kongresu v roce 1937 v Paříži. Poolympijských přednášek již na téma OH Berlín se zúčastnili pp. Menšík, Zvěřina, Řeřicha, Matějček. Na toto téma přednášel i vynikající herec Vlasta Burian. V našem svazovém tisku s jeho výroky nebylo souhlaseno. Kritizoval malý počet vybojovaných medailí a vinu sváděl na vedení těžkoatletické výprav. Tvrdil, že Klapuch, Herda a Pšenička prohráli zlaté medaile vinou svých vedoucích. „Pan Burian si v Berlíně hleděl více zábav než sportu a jest jako nezasvěcenec nejméně povolaným, aby udílel lekce našim vedoucím, když naše soutěže ani nenavštívil a těžké atlety při práci neviděl. Pokud je nám známo, pan Burian těžké atletice nikdy nic nedal, o tuto pozornost se tudíž neprosíme“.

Terlazzo Antony
(*26.7.1911 Patti, Mesina, Itálie – †26.3.1966 Los Angeles),
USA, WR 5x

1.

OH

1936

Berlín

60 kg

312,5

92,5

97,5

122,5

3.

OH

1932

Los Angeles

60 kg

280,0

82,5

85,0

112,5

1.

MS

1937

Paříž

67,5 kg

357,5

105,0

110,0

142,5

1.

MS

1938

Vídeň

67,5 kg

350,0

105,0

107,5

137,5

Fein Robert
(*9.12.1907 Vídeň – †2.1.1975 Vídeň),
Rakousko, později Německo, WR 8x

1.

OH

1936

Berlín

67,5 kg

342,5

105,0

100,0

137,5

2.

MS

1937

Paříž

67,5 kg

355,0

107,5

107,5

140,0

1.

ME

1929

Vídeň

67,5 kg

310,0

95,0

95,0

120,0

3.

ME

1930

Mnichov

67,5 kg

292,5

87,5

90,0

115,0

2.

ME

1934

Ženeva

67,5 kg

312,5

97,5

92,5

122,5

2.

ME

1935

Paříž

67,5 kg

322,5

97,5

100,0

125,0

Mesbah Ahmed Mohammed
(*8.4.1913 – †25.11.1998 vše Alexandrie), Egypt, WR 1x

1.

OH

1936

Berlín

67,5 kg

342,5

92,5

105,0

145,0

El Touni Khadr Sayed
(*15.3.1915 – †25.9.1956 Heluan), Egypt, WR 16x

1.

OH

1936

Berlín

75 kg

387,5

117,5

120,0

150,0

1.

MS

1946

Paříž

75 kg

377,5

115,0

112,5

155,0

1.

MS

1949

Scheveningen

75 kg

397,5

120,0

120,0

157,5

1.

MS

1950

Paříž

75 kg

400,0

125,0

122,5

152,5

3.

MS

1951

Miláno

75 kg

387,5

122,5

117,5

147,5

Hostin Louis
(*24.1.1908 – †29.6.1998), Francie, WR 13x

1.

OH

1936

Berlín

82,5 kg

372,5

110,0

117,5

145,0

1.

OH

1932

Los Angeles

82,5 kg

365,0

102,5

112,5

150,0

2.

OH

1928

Amsterodam

82,5 kg

352,5

100,0

110,0

142,5

2.

MS

1937

Paříž

82,5 kg

372,5

110,0

115,0

147,5

3.

MS

1938

Vídeň

82,5 kg

372,5

110,0

117,5

145,0

1.

ME

1930

Mnichov

82,5 kg

350,0

100,0

110,0

140,0

1.

ME

1935

Paříž

82,5 kg

370,0

105,0

115,0

150,0

Manger Josef
(*26.5.1913 - †13.3.1991), Německo, WR 12x

1.

OH

1936

Berlín

+82,5 kg

410,0

132,5

122,5

155,0

1.

MS

1937

Paříž

+82,5 kg

420,0

135,0

125,0

160,0

1.

MS

1938

Vídeň

+82,5 kg

410,0

135,0

127,5

152,5

2.

ME

1934

Ženeva

+82,5 kg

382,5

120,0

115,0

147,5

1.

ME

1935

Paříž

+82,5 kg

395,0

125,0

120,0

150,0

Terlazzo Antony
V roce 1920 se do USA přistěhoval s rodiči z Itálie. Člen „York Barbell Club“. Mistr USA v letech 1932, 1933, 1935 – 1945, celkem 13x. Mistr světa z let 1937 a 1938. Vybojoval první zlatou medaili ve vzpírání pro USA. Na OH v Los Angeles v roce 1932 vybojoval v 21 letech pro USA bronzovou medaili. Na těchto OH překonal světový rekord v trhu 97,5 kg. SR: 5x, 1935 – 1938, HK do 67,5 kg tah 106,5 kg, nadhoz 144,5 kg (1938).

Fein Robert
V roce 1937 obdržel zlatou medaili za službu Rakouské republice. Po Anschlußu v roce 1938 byl nacistickým režimem pronásledován z důvodu židovského původu a vyloučen ze všech soutěží. Začínal jako plavec. Se vzpíráním začal v roce 1928 v AC Ursus Wien. Je členem Síně slávy Izraelské národní federace. Před OH byl registrovaným nezaměstnaným. Po svém úspěchu dostal místo v pivovaře, kde pracoval jako šofér. V HK do 67,5 kg byl vyhlášen vítězem společně s Mesbach Ahmed Mohammed, přestože byl těžší soupeře o 60 dkg. Dne 3. 4. 1932 se v Praze uskutečnilo pravděpodobně naše první mezistátní utkání. Utkání se konalo v Radiopaláci na Vinohradech a soupeřem nám byli Rakušané, za které nastoupil také Robert Fein, který byl na našich pódiích častým hostem. SR: 8x oficiálních (dne 4. 4. 1936 v tahu 106 kg také v Praze), 38x neoficiálních.

Mesbach Ahmed Mohammed
Na těchto OH překonal olympijský rekord v nadhozu 145 kg. V roce 1930 zvítězil na mistrovství Egypta. Soutěžil za Shbab Alexandrie. Vyhlášen olympijským vítězem společně s Robertem Feinem, až v roce 1948 bylo zavedeno pravidlo „lehčí vítězí“ z tohoto důvodu získal zlatou medaili i Robert Fein. Jeho vítězství zůstalo takřka utajeno. Několik let dokazoval, že na OH vybojoval zlatou medaili, egyptské rádio při reportážích z OH na něj zapomnělo. V civilu byl učitelem tělesné výchovy, později se věnoval obchodu. S aktivním sportem skončil v roce 1945 a začal pracovat ve funkci trenéra. Stal se významnou osobností, a když byla oficiálně oznámena mylná zpráva o jeho úmrtí, přišly se s ním rozloučit davy lidí, kteří mu pak za všeobecného veselí kondolovali osobně.

El Touni Khadr Sayed
Se sportem začal velmi brzy. Společně se studenty Shobra školy připevnili na koště dva kameny o hmotnosti 40 kg. Zvedl je pouze Touni. V roce 1936 překonal světový rekord, FIC jej neuznala s odůvodněním, že takový výkon nebyl v té době možný. Na OH Touni zvítězil nad domácím favoritem Rudolfem Ismayrem o neuvěřitelných 35 kg a dokonce porazil vítěze HK do 82,5 kg o 15 kg. Adolf Hitler byl jím tak fascinován, že nechal pojmenovat ulici v Berlíně jeho jménem. Požádal ho, aby Německo považoval za svůj druhý domov. Ulici má také v Alexandrii a Násir City. V rodném Helwanu má náměstí. V Egyptě za vítězství obdržel 1.000 LE a volnou vstupenku od tramvajové společnosti. Na těchto OH překonal světový rekord v tahu výkonem 117,5 kg. V letech 1940 a 1944 se OH z důvodu války nekonaly. Přesto se nominoval ještě na OH v roce 1948 do Londýna. V předvečer startu náhle onemocněl a měl se podrobit okamžité operaci. Odmítl a druhý den nastoupil na start. Přes bolest prohrál boj o 3. místo rozdílem tělesné váhy s výkonem 380 (120, 117,5, 142,5) v HK do 75 kg. Operace proběhla hned po skončení soutěže. V Egyptě se stal národním hrdinou. Ještě v roce 1996 byl v seznamu IWF nejlepších 50 vzpěračů historie. SR: 1934 – 1939, 11x oficiálně, tah 120 kg, trh 122 kg, nadhoz 152.5 kg, trojboj 387.5 kg, 16x neoficiálně – 10x v tahu, 4x v trhu, 2x v nadhozu (ve vícebojích se rekordy neregistrovaly). V roce 1956 tragicky zemřel při domácích pracích. Usmrtil ho elektrický proud.

Hostin Louis (viz OH 1932)

Manger Josef
Narodil se a vyrostl v Bambergu, člen Roland SC Bamberg. Prvně na sebe upozornil v roce 1934, kdy se zúčastnil mistrovství Německa a v pětiboji skončil na 6. místě s 512,5 kg. Na základě tohoto výkonu byl nominován na ME do Janova, kde vybojoval 2. místo (za V.Pšeničkou). V letech 1935 – 1942 nebyl poražen. V roce 1939 vytvořil senzační světový rekord (nejlepší výkon) v olympijském trojboji 435 kg v HK +82,5 kg, který ještě vylepšil na 437,5 kg, rekord však nebyl uznán. V letech 1935-6, 1938-41 se stal 6x mistrem Německa. V Bamberku má svoji ulici. V roce 1938 byl 4x účastníkem mezistátního utkání USA – Německo, ve kterých svého soupeře vždy porazil. Věnoval se obchodu (drogista), po skončení aktivní činnosti působil ve vzpírání jako funkcionář. Po návratu z OH se dostal do státních služeb a byl jmenován berním tajemníkem. Překonal 12x oficiálních světový rekord (tah 146 kg) + 9x neoficiálních (trojboj 437.5 kg).

Umístění našich závodníků

Šimůnek František
(*1906 - ??)

18.

OH

1936

Berlín

60 kg

250,0

 

 

70,0

80,0

100,0

Balda Antonín
(*1910 - ??)

13.

OH

1936

Berlín

67,5 kg

280,0

 

 

80,0

90,0

110,0

12.

MS

1946

Paříž

67,5 kg

292,5

 

 

82,5

90,0

120,0

7.

ME

1937

Paříž

67,5 kg

307,5

 

 

87,5

97,5

122,5

5.

ME

1947

Helsinky

67,5 kg

307,5

 

 

87,5

95,0

125,0

Hantych Josef
(*12.11.1911 - ??)

10.

OH

1936

Berlín

75 kg

327,5

 

 

85,0

107,5

135,0

15.

OH

1952

Helsinky

82,5 kg

345,0

 

 

95,0

110,0

140,0

4.

MS

1937

Paříž

82,5 kg

335,0

 

 

87,5

110,0

137,5

7.

MS

1946

Paříž

82,5 kg

347,5

 

 

92,5

110,0

145,0

4.

MS

1947

Philadephia

82,5 kg

337,5

 

 

92,5

105,0

140,0

7.

ME

1933

Essen

75 kg

437,5

67,5

72,5

72,5

100,0

125,0

4.

ME

1947

Helsinky

82,5 kg

350,0

 

 

95,0

112,5

142,5

Brumlík Josef
(*1911 - ??)

12.

OH

1936

Berlín

82,5 kg

325,0

 

 

102,5

95,0

127,5

Pšenička Václav st.
(*28.10.1906 Praha – †25.9.1961 Praha), WR 3x

2.

OH

1936

Berlín

+82,5 kg

402,5

 

 

122,5

125,0

155,0

2.

OH

1932

Los Angeles

+82,5 kg

377,5

 

 

112,5

117,5

147,5

4.

OH

1928

Amsterdam

82 kg

335,0

 

 

100,0

105,0

130,0

1.

ME

1934

Janov

+82,5 kg

385,0

 

 

120,0

120,0

145,0

3.

ME

1935

Paříž

+82,5 kg

382,5

 

 

120,0

112,5

150,0

2.

MS

1937

Paříž

182,5 kg

405,0

 

 

120,0

125,0

155,0

Bečvář Václav
(*17.10.1908 - ??)

11.

OH

1936

Berlín

+82,5 kg

355,0

 

 

95,0

110,0

150,0

6.

MS

1946

Paříž

+82,5 kg

357,5

 

 

107,5

105,0

145,0

3.

MS

1947

Philadephia

+82,5 kg

360,0

 

 

105,0

105,0

150,0

7.

ME

1931

Luxembourg

82,5 kg

 

 

 

 

 

 

1.

ME

1933

Essen

+82,5 kg

552,5

90,0

82,5

102,5

117,5

160,0

6.

ME

1947

Helsinky

+82,5 kg

357,5

 

 

110,0

107,5

140,0


ME 1933 se konalo v pětiboji (trh levou, pravou, tah, trh a nadhoz soupažný)

Šimůnek František
Startoval v dresu klubu Viktorie Žižkov, K. A. Bína Vysočany, od roku 1934 jej registrujeme za AFK Stráže bezpečnosti Praha. V reprezentaci na špičkových soutěžích vystoupil pouze na OH v Berlíně. Stal se v roce 1934 mistrem ČSR v HK do 60 kg v pětiboji výkonem 382,5 kg. S jeho jménem se opět setkáváme v roce 1944, kdy obsadil 3. místo na mistrovství Protektorátu Čechy a Morava v HK do 67,5 kg. Zde se však již jednalo o jeho syna stejného jména, který v roce 1945 vítězí na mistrovství ČSR v HK do 75 kg. Pan Šimůnek nám zanechal svědectví o své sportovní kariéře v časopise Judo-Zápas-Vzpírání v zářijovém čísle z roku 1956, který byl přetištěn v Historii vzpírání z roku 2003.
Dovolím si krátký výňatek: V roce 1932 jsem překonal rekord Plzeňáka Hraběte a to v trhu levoruč z 62 kg na 65 kg. Má tělesná váha byla v té době 52 kg. Změnil jsem svůj klub a vstoupil jsem do oddílu SK Vysočany, kde jsem měl možnost každodenního cvičení, což se mi výborně hodilo, ježto jsem se rozhodl k překonání svého rekordu v trhu jednoruč. To se mi v roce 1933 skutečně také podařilo a posunul jsem hranici rekordu na 67,6 kg, což je shodou okolností výkon, který zatím není překonán i když je pravda, že v poslední době se u nás jednoruční disciplíny opomíjejí. Má TV činila tehdy 54 kg.
Při vystupňovaném cvičení trhem jednoruč i pravoruč jsem zjistil, že tento způsob trhů neobyčejně posiluje paže pro trhy soupažné a umínil jsem si, že své další úsilí zaměřím na překonání rekordu v soupažném trhu. Tehdejší rekord v pérové váze byl 87,5 kg a já jej chtěl zvednout na 90 kg. Startovat jsem musel vždy v pérové váze, protože bantamová tehdy u nás ještě zavedena nebyla. Rekordy se mohly překonávat pouze o 2,5 kg! Vzpomínám si, jak jsem se zúčastnil mezinárodních závodů v Německu, kde byla také kategorie bantamové váhy, pořadatelé mě do této váhy zařadili, neboť jsem stále vážil jen 54 kg. Závodilo se tehdy v pětiboji, kde jsem měl tyto výkony: trh levoruč 65 kg, nadhoz pravoruč 80 kg, soupažný tah 75 kg, trhem soupažně 87,5 kg a soupažným nadhozem 100 kg. Celkem to tedy reprezentovalo 407,5 kg – a obdržel jsem první cenu, velkou a krásnou stříbrnou medaili.
Domů jsem přirozeně jel s velkou radostí. Ta však neměla dlouhého trvání, a to z toho jednoduchého důvodu, že předseda klubu Klumžák mi sdělil usnesení výboru, že cestovné a stravné na tyto mezinárodní závody si musím hradit sám. Odůvodnění bylo opravdu „šalamounské“: byl jsem prý vyslán, abych na těchto závodech startoval ve váze pérové a nikoliv bantamové, která se neuznává ani v ČSR. Nic mi nepomohlo poukazování na dohodu s pořadateli, musel jsem ze své skromné kapsy dát 210.- Kč, což ovšem zas na dlouhou dobu silně zatížilo můj hubený rozpočet.
V této době jsem zahájil sérii útoků na překonání čs. rekordu v pérové váze v soupažném trhu, jak bylo řečeno z 87,5 na 90 kg. To se mi také konečně podařilo v roce 1934 v Černošicích. Převážením činky bylo dokonce zjištěno, že můj ocelový soupeř váží 91,6 kg. Tento rekord nebyl u nás kupodivu do dnešního (září 1956) dne nikým překonán (poznámka: tento československý rekord překonal až Stanislav Janál ze Sokola Zlín v roce 1958. Pravdou je, že uvedených 91,6 kg v trhu v HK do 60 kg představovalo v době překonání (1934) světovou úroveň. Světový rekord měl v držení Janisch (Rakousko) výkonem 95,5 kg. Docela dobře to mohl být v HK do 56 kg světový rekord, která však v té době byla zavedena pouze v několika zemích.

Balda Antonín
Startoval v mnohých pražských klubech. Začínal v S.K. Vyšehrad 1907, pokračoval v K. A. Smíchov, S.K.E.P. Praha, AFK Stráž bezpečnosti Praha, K.A. Bivoj Žižkov a ČAK Vinohrady. V období 1932 – 1948 se stal 13x mistrem ČSR, většinou v HK do 67,5 kg. Ještě v roce 1949 v dresu Sokola Vinohrady vybojoval 2. místo v HK do 67,5 kg. První rekordní záznam patří do roku 1933, kdy překonal rekord ČSR v nadhozu v HK do 67,5 kg výkonem 127,5 kg. Postupně plně ovládl lehkou váhu a stal se držitelem rekordů v tahu 90 kg, v trhu 100 kg a nadhozu 127,5 kg. Startoval pravděpodobně v našem prvním mezistátním utkání, které se konalo 3. 4. 1932 v paláci „Radio“ na Vinohradech v Praze s Rakouskem. V letech 1938, 1942 a 1943 se stal naším nejlepším vzpěračem.

Hantych Josef
Startoval v HK do 75, 82,5 a 90 kg v dresu Hellas Roudnice, ČAK Vinohrady, RH Praha, (AFK Stráže bezpečnosti Praha, SNB Praha). Se vzpíráním začal v Roudnici. Ve své dlouhé kariéře patřil k nejlepším závodníkům své doby, byl státním trenérem, rozhodčím a v různých funkcích postupně pracoval v oddíle i ve svazu. V roce 1955 se stal předsedou Československého svazu vzpírání. ČSR reprezentoval v letech 1933 – 1953. V tomto období překonal několik desítek národních rekordů, poslední rekord překonal v roce 1953 v Lomnici n/Popelkou v trhu v HK do 90 kg výkonem 110 kg. Své poslední Československé rekordy překonal v 41 letech. První titul vybojoval v roce v roce 1931 v kategorii juniorů v HK do 75 kg. Dalších 19 titulů v kategorii mužů vybojoval v HK do 75 kg a 82,5 kg v letech 1933 – 1953. V letech 1934 a 1954 skončil na 2. místě. Poslední titul vybojoval ve 42 letech. V těchto počtech je naším rekordmanem. Měl vynikající trh a nadhoz, patřil v těchto disciplínách mezi nejlepší techniky na světě. Pokud by se udělovali v jeho době medaile za jednotlivé disciplíny, vybojoval by na ME v roce 1933 v trhu 2.-4. místo, na MS v roce 1937 2.-3. místo v trhu a na ME v roce 1947 bronz v nadhozu. Patřil mezi nešťastnou generaci, která prodělala 2. Světovou válku. Ztratil zde svá nejlepší léta. Po jejím skončení se dokázal do reprezentace vrátit, ale v letech 1948-1951 naši vzpěrači tentokrát z politických důvodů na ME-MS opět chyběli. V letech 1935 – 1953 startoval ve většině mezistátních utkání (Rakousko, Německo, Maďarsko, Finsko, Rumunsko, Bulharsko, SSSR). Startoval také v našem druhém mezistátním utkání v roce 1935 ve Vídni. V době před válkou se ME-MS nekonaly každý rok. I z tohoto důvodu je počet jeho startů na těchto šampionátech nižší. Na MS v USA v roce 1947 startoval i v kulturistické části. Na OH v Helsinkách nejenom závodil, ale ve funkci státního trenéra vedl naše národní družstvo. V letech 1941, 1944 a 1948 byl naším nejlepším vzpěračem. V roce 1933 se na ME startovalo pětiboji (trh levou, pravou, tah, trh a nadhoz soupažný). Ostatní soutěže jsou v olympijském trojboji. Společně s Robertem Belzou se stal v roce 1953 prvním nositelem titulu Mistra sportu ve vzpírání

Brumlík Josef
Se vzpíráním začal v České Lípě, za kterou vybojoval v roce 1931 stříbrnou medaili z mistrovství ČSR. Od roku 1933 jej registrujeme v dresu AFK Stráže bezpečnosti Praha. V letech 1933 a 1936 se stal mistrem ČSR v HK do 82,5 kg. K jeho úspěchům lze přičíst pět druhých a jedno třetí místo v této soutěži v průběhu let 1931 – 1939.

Bečvář Václav
Startoval v dresu AFK Stráž bezpečnosti Praha a Spartak Praha Stalingrad (dnešní Bohemians Praha). Desetinásobný mistr ČSR v rozmezí 23 let 1930 – 1953. Poslední titul dokázal vybojovat ve svých 45 letech. Na ME v roce 1933 v Essenu Bečvář porazil v té době velice populárního a vynikajícího Němce Josefa Strassbergera z Mnichova, který byl o 40 kg těžší. S nominací měl velký problém. V době probíhajících kvalifikací byl pověřen jako kriminalista řešením složitého případu vraždy na Zbraslavi a nemohl se tak podle svých představ věnovat sportovní přípravě. Po jejím vyšetření byl přeložen do Mostu a jeho příprava tím značně utrpěla. Těžké atletice se začal věnovat v Českých Budějovicích pod vedením trenéra Vazače. V roce 1926 přesídlil do Prahy a stal se členem S.K.E.P., v jehož barvách dobyl I. cenu na nováčkovských a juniorských závodech. V letech 1930-1 se stal mistrem ČSR v polotěžké váze. Začátkem 2. světově války se Bečvář připravoval na překonání světového rekordu v nadhozu. K pokusu však vinou našich funkcionářů nedošlo. Václav patřil ve své době k mimořádně populárním sportovcům. Později byl za urážku důstojníka SS poslán Němci do koncentračního tábora v Mauthausenu. Velitelem koncentračního tábora byl vzpěrač, který Václava Bečváře znal z „civilu“. To byl zřejmě důvod jeho přežití v táboře smrti. Tento příběh byl zfilmován. Film byl natočen v roce 1960 a jmenoval se „Přežil jsem svou smrt“. Představitelem Václava Bečváře se stal František Peterka (1922), který ve filmu nebyl vzpěračem, ale boxerem (díky scénáři). Pan Peterka sám vzpíral, v mládí si koupil činku a dle svých slov (medailon v deníku „Dnes“) nadhodil 120 kg. V jiném rozhovoru u příležitosti 84. narozenin vzpomíná, že v divadle začal hrát z finančního důvodu. Chtěl si koupit činku, ale ta stála 3 000 Kč, (tolik v té době stál motocykl!) honorář posloužil k jejímu zakoupení. Původně chtěl studovat FTVS, a stát se učitelem tělocviku. Nakonec zůstal u divadla a filmu. Mnozí p. Peterku znají z mnoha filmů, za všechny připomínám - Zítra to roztočíme drahoušku, Chlap jako hora a proslul i jako populární pohádkový Krakonoš. Václav Bečvář dokázal další medaili získat na MS ve Philadelfii v roce 1947! V sestavě s Jindřichem Vavřičkou, Josefem Hantychem a Františkem Menšíkem si valnou část cestovních a pobytových výdajů uhradili ze svého. Na svoji dobu to musela být velmi drahá záležitost. Cestovalo se lodí a snímky z cesty prokazují, že měli sebou na palubně z důvodu doladění sportovní formy i činku. Jeho osobní rekordy: trh levou 90 kg, trh pravou 85 kg, tah 110 kg, trh 117,5, nadhoz 165 kg. V letech 1933, 1945, 1946, 1947 nejlepší vzpěrač ČSR.


Anthony Terlazzo

Robert Fein

Václav Pšenička

El Touni Khadr Sayed



Oficiální olympijský diplom



Václav Bečvář kolem roku 1933



Rub a líc olympijské medaile 1936



Václav Bečvář, Antonín Balda v Berlíně

Josef Manger

Saied Mohamed Nosseir, El Touni Khadr Sayed,Shams Ibrahim Hassainen, Mesbach Ahmed Mohammed

Arnold Luhäär, Josef Manger, Václav Pšenička

Václav Bečvář na MS v USA 1947

Antonín Balda

Manger Josef

Hostin Louis

Olympijská vesnice v Berlíně

Vzpěračská soutěž se konala v Deutschlandhalle

Účastnický list, který každý účastník obdržel ve svém rodném jazyce



Pamětní medaile z Míšenského porcelánu