Na Letních olympijských hrách v Riu Českou republiku a potažmo Český svaz vzpírání velmi dobře reprezentoval Jiří Orság. Paralelně s ním se ke vzpěračské čince na „olympiádě“ postavila nadšená skupina borců z oddílů SLAVOJ PLZEŇ 1899 (Šváb Michal, Šváb David, Kuděj Pavel, Hulevskyi Andrii), START PLZEŇ (Jílek Jaromír, Hanzl Jan, Bílý Oldřich – další členové oddílu se zúčastnili menšího olympijského parku v Plzni), TAK HELLAS BRNO (Zemanová Miroslava, Čechová Veronika, Rázlová Zuzana) a SK VZPÍRÁNÍ TEPLICE (Jan Zajan), kteří však reprezentovali pouze na olympiádě v jihočeském Riu, které vyrostlo na břehu Lipenské přehrady a bylo zorganizováno Českým olympijským výborem a Jihočeským krajem.
Všem nám byla známa situace před samotným startem olympijského parku a i to, že Český svaz vzpírání z objektivních důvodů neakceptoval nabídnuté podmínky ze strany pořadatelů a vzpírání zde odmítl prezentovat. Následně došlo ze strany pořadatelů k oslovení plzeňských vzpěračských oddílů a to s požadavkem, zda jsme ochotni a schopni na Lipno přijet a vzpírání ukázat široké veřejnosti. Během krátké doby jsme se rozhodli, že do celé akce půjdeme. Rozhodla v nás možnost prohloubit olympijskou myšlenku a zároveň propagovat české vzpírání. Znamenalo to obětovat vlastní dovolenou, cestovat vlastními vozidly, spát pod stanem, stravovat se na místě z toho co pořadatel nabídl a v neposlední řadě použít činky a závodní prkno z našich oddílů. To vše se ukrylo pod „osekaný“ finanční rozpočet, který nám byl pořadatelem poskytnut. Je třeba ještě poděkovat Julii Švecové z BOHEMIANS PRAHA, která kontaktovala děvčata k účasti, ačkoli se sama nemohla účastnit, nestoru českého vzpírání Karlu Prohlovi z BOHUMÍNA za předání originálních podkladů k historii vzpírání a samotnému Českému svazu vzpírání za poskytnutí metodických příruček.
Na Lipně jsme byli i s přípravami a úklidem celkem čtyři dny, přičemž hlavní program byl ve dnech 15. – 16.8. a to po celý den od rána 10:00 hod. do 19:00 hod. Celý program byl koncipován tak, že zde byl prezentován vzpěračský trénink, exhibiční soutěž a v neposlední řadě, veřejností oblíbené, soutěžení příchozích. K čince se postavilo velké množství návštěvníků všech věkových skupin a to mužů i žen, ale zejména potěšitelný byl fakt, že si vzpírání přišlo prohlédnout a vyzkoušet velké množství dětí, chlapců i děvčat. Mezi zájemci se objevila například dívka, která nadhodila 60 kg! Mezi muži bylo několik borců, kteří přemístili a vyrazili 90 kg a někteří 100 kg. Nejvyšší váhu přemístil mladík ze Strakonic a to rovných 110 kg. Byl zde i jeden mladý muž, který se techniku učil doma podle videa a na „své“ první soutěži dal v trhu 70 kg a v nadhozu 90 kg, když 100 kg přemístil. Je třeba podotknout, že „soutěžící“ byli z celé České republiky a naší snahou bylo jim následně předávat kontakty na nejbližší vzpěračské kluby. Zajímavostí byl i fakt, že se k čince postavili judističtí reprezentanti v čele s olympionikem Petřikovem, čeští reprezentanti v Taekwon-du, mladí boxerští reprezentanti z Plzně, Kroměříže, Olomouce a Prahy, ale i hokejbalisté, florbalisté či kajakáři a veslaři. Potěšitelný byl i fakt, že mnoho příchozích znalo naše úspěšné vzpěrače a navíc věděli, že Jirku Orsága čeká jeho těžký olympijský boj a na dálku mu drželi palce.
Celá akce se velmi vydařila. Měřítkem nám byla nejen účast a zájem veřejnosti u vzpěračského prkna, ale i zpětná vazba od samotného Českého olympijského výboru a dalších sportovních svazů, které na Lipně měli svoje prezentace.
Na závěr bych rád podotkl, že je velká škoda, že Český svaz vzpírání aktivněji na „Lipenské olympiádě“ nevystupoval a to i přesto, že mi je známa situace, do které byl svaz postaven ze strany pořadatele s možností poskytnutí malé finanční částky na celý pobyt. Vždyť celá akce mohla být pojata přesně způsobem, kterým jsme ji pojali my. Tedy s vlastními prostředky a spaní pod stany (mladí závodníci) a to i za předpokladu, že by Český svaz vzpírání ze svého rozpočtu na tuto akci uvolnil určitou částku a to i na náklady s tím primárně spojené, kdy jen příkladem uvedu účast reprezentantů nebo trenérů. Ano, i ostatní svazy šly touto cestou a sami se proaktivně na akci podílely a braly ji jako velikou možnost získat nové členy do svých řad. Zde mě napadá i myšlenka, že právě v Jižních Čechách, kde vzpírání není aktivně provozováno, by chtělo aktivitu zvýšit. Pokud jsme zde hovořili s jihočeskými zájemci o vzpírání (Strakonice, České Budějovice, Tábor, Písek, Jindřichův Hradec…), tak se zejména projevila absence jakéhokoli oddílu v tomto kraji, ale zároveň zde byla vyslovena myšlenka aktivity svazu, kdy by mohly být pořádány odborné semináře (trénink, strava, regenerace) v těchto městech s praktickými ukázkami a tréninky, možnosti zapůjčení činek a mobilních vzpěračských prken, pomoc při zakládání a registrací klubů, komunikace na sociálních sítích…Samozřejmě by stálo určité finanční náklady a práci lidí, vytvoření jasné koncepce a strategie, ale jak jinak našemu sportu pomoci s jeho rozvojem a to nejen v tomto kraji? K tomu naváži i s problémem se stávajícím vzpěračským potenciálem. Je neoddiskutovatelný fakt, že reprezentační soustředění seniorů i juniorů jsou potřebné a jsou základem naší reprezentace. Co ale soustředění respektive tréninkové campy pro zájemce z řad veřejnosti nebo aktivní mladé vzpěrače, kteří však nemají vrcholovou úroveň, ale vzpírání se věnují a možná v nich jejich výkonnost dřímá. Možná by se našly kluby a oddíly, které by do celé akce aktivně šly. Poskytly by své prostory k tréninkům, zajistili by ubytování třeba jen v tělocvičně nebo pod stany, zajistili by stravu…Svaz by na akci vyslal odborníky ze svých řad, naše reprezentanty…To vše koresponduje s výše uvedenými fakty i s tím, že by to určitě nějaké svazové prostředky stálo…
Věřím, že tento příspěvek povede alespoň k zamyšlení, jak se pokusit o renesanci našeho krásného sportu opět ho vrátit tam, kam vždy patřil, tedy na sportovní výsluní.
http://www.olympijskeparky.cz/clanky/vzperaci-ohromili-olympijsky-park-lipno
Mgr. Michal Šváb
Slavoj Plzeň 1899
