Bilance 10 let/4 - Počty aktivních vzpěračů

 

Počty aktivních vzpěračů uváděných PhDr. Rudolfem Drmolou a touto tabulkou se mohou v detailech lišit. Případný rozdíl odhaduji do 1%.

 

V uplynulé dekádě na mistrovských soutěžích jednotlivců, družstev a oddílových Velkých cenách startovali závodníci 47 oddílů a klubů.Z minulého desetiletí 1998 – 2007 již nezbyl žádný aktivní závodník z 10 oddílů, které ukončily sportovní činnost. Díky vysokému zájmu o CrossFit, přírůstek v počtu nových oddílů registrujeme hlavně v posledních dvou letech. CrossFit potřebuje trenéry – vzpěrače pro výuku techniky vzpírání a hledají je také u nás. To je moment, který pomáhá oběma sportům. Vzpěračka Julie Švecová (BOH) a vzpěrači Tomáš Kejík (BOS), Michal Mička (HAV), Jaroslav Thér (ZDB) a Oldřich Tchurz (ZDB) založili vlastní vzpěračské kluby. Gratulujeme! Vzpírání se významnou měrou dostává na Olomoucko, množí se v Brně a nedokáže se prosadit v bývalém Jihočeském kraji. Ve Východočeském kraji máme jediného zástupce v Bohdanči. Od bývalých tělovýchovných jednot se odtrhávají jednotlivé oddíly a vznikají díky nové legislativě samostatné vzpěračské kluby. Budoucnost ukáže, zda budou v tržní ekonomice schopny samostatně existovat.

 

Nejhorším rokem byl pro nás z hlediska počtu aktivních vzpěračů rok 2011, kdy jsme z desetiletého průměru 520 vzpěračů, ztratili téměř 100 aktivních vzpěračů! O rok později jsme nastartovali zatím stálý nárůst členské základny také vyššími finančními dotacemi. Aktivní oddíly dostávají více prostředků na trenéry, na činnost a pořadatelství soutěží. Rozvíjí se mezinárodní oddílový styk, oddíly se v roce 2017 zúčastnily devíti zahraničních turnajů. Nejčastěji vyjíždí Rotava, která nezištně ve svém dresu umožňuje start i závodníkům z blízkých oddílů.  Svou „Velkou cenu“ má téměř každý významnější oddíl, jen v letošním roce se jich uskutečnilo devatenáct. Díky iniciativě několika funkcionářů proběhlo také pět krajských šampionátů. Tato aktivita a rozumná politika vedení Českého svazu vzpírání má blahodárný vliv na náš rozvoj. 

 

V počtu 39 aktivních závodníků v období 2008 – 2017 má nejvyšší průměr jeden nejúspěšnějších klubů naší historie SKV Baník Havířov. Zhruba v polovině dekády z Havířova odešla část vzpěračů a trenérů do vzpěračské školy olympijského vítěze Oty Zaremby v Horní Suché, přesto si v Havířově dokázali udržet vysoký výkonnostní standart a přes ztrátu významného počtu mládežníků, stále patří mezi kluby s vysokou členskou základnou. Nejrychleji se rozvíjejícím klubem je TAK Hellas Brno, bývalý Sokol Brno Obřany. Ještě v roce 2011 startovalo pouze 15 vzpěračů. Dnes činí nárůst více než 300% a má druhý nejvyšší průměrný počet (34) závodníků desetiletí. V roce 2016 startovalo v dresu Hellasu dokonce 55 závodnic a závodníků. Následují oddíly na 3. – 12. místě s těsnými rozdíly a s více než 25 startujícími. O 3. místo se dělí s 31 závodníky Sokol Nový Hrozenkov a Rotas Rotava. Městys Nový Hrozenkov má 2700 obyvatel, město Rotava 3000 obyvatel! Přesto patří počtem vzpěračů mezi nejlepší. Pátý Zlín se také dostal na průměr 30 aktivních vzpěračů s nejlepším rokem 2013, kdy jich vzpíralo 38. „Dvacítkové“ oddíly vedou Teplice s 29 závodníky před Ostravou a Startem Plzeň. Na 9. místě je nový klub SPČ Olomouc s 27 startujícími, který má sebou pouze jeden rok existence pod ČSV. Zřejmě dobrý oddíl! O 10. místo se dělí kluby s bohatou minulostí Bohemians Praha a Bohumín. Sokolov na 12. místě si prošel silnou krizí, v roce 2014 měl ve svých řadách pouze devět startujících! Mohutným tempem se rozvíjí vzpírání v Holešově. Rok 2017 končí s 41 startujícími a dostávají se tímto počtem na 2. místo! Raritou je Horní Suchá, všech 27 závodníků a závodnic patří do mládežnických kategorií a bude trvat velmi dlouho, než nejstarší z nich přejde do kategorie veteránů.

 

V posledních 10 letech se celkem 6x dostal počet soutěžící mládeže přes 50% z celkového množství aktivních vzpěračů. V roce 2009 jsme registrovali dokonce 54% vzpěračů do 20 let. V letech 2014 – 2016 jsme se šli těsně pod registrovanou polovinu na 49, 49 a 47%. S nárůstem členské základny nám klesá podíl mládeže na 38% v roce 2017! Pomalu se začíná měnit struktura oddílů. Během několika let se bude zvýrazňovat převaha dospělých. To souvisí se změnou životního stylu, mnohé oddíly začínají ztrácet povahu dětských kroužků, vzpěračský trénink bude více komerční, velká část populace přijímá posilování s činkou jako moderní životní trend a základ pro mnoho dalších sportovních aktivit. Zvýšenou roli bude hrát věk a odborné vzdělání oddílových trenérů. V blízké budoucnosti půjdou vpřed kluby, které budou moci nabídnout specializované trenéry a trenérky pro odlišné věkové a genderové skupiny. V moderním sportovním tréninku není možné mít jednoho trenéra pro všechny věkové kategorie, který v jedné časové jednotce „odtrénuje“ celý oddíl. V případě ztráty olympijské příslušnosti dojde k prudkému poklesu finančních dotací pro Český svaz vzpírání, který následně donutí kluby v bitvě o přežití přizpůsobit svoji činnost podmínkám trhu. Jen zopakuji, že svaz hradí veškeré náklady na soutěže jednotlivců a družstev mládeže do 20 let a při zařazení mladého a perspektivního vzpěrače do řad SCM připívá oddílům na činnost, regeneraci a odměny trenérům. Alternativa ztráty olympijského statutu nám hrozí, a pokud se neobhájíme, vzpírání bude jiné …             

 

Špičkoví reprezentanti po ukončení středního vzdělání v přísně omezeném počtu odcházejí ze svých mateřských oddílů do centrální přípravy v Olympu CS MV ČR, kde jsou po dobu své reprezentační činnosti zaměstnáni ve funkcích instruktorů sportu, která jim umožňuje vícefázové tréninky s plnou regenerací v přípravě na vrcholné sportovní soutěže. S mládežníky je pracováno v mateřských oddílech, odbornost a osobní zkušenost trenéra je přímo úměrná technické vyspělosti závodníka. Rozdíly jsou poznat hlavně u mládeže. Na některých soutěžích můžeme zaznamenat i 50% neplatných výkonů trenérových svěřenců, zatímco u dalších kolem přijatelných 30 – 35%. Odhad a přání trenéra při 50% neplatných pokusů se střetává s možnostmi závodníka. Také jste si všimli, že chyby v mládí naučené, jsou již později jen těžko odstranitelné? Skutečně dobrý trenér je časem dokáže redukovat pouze na přijatelnou míru. Pravdou je, že do tréninkového procesu bereme i tu část mládeže, která pro vzpírání nemá žádné předpoklady, chybí nám závodník do družstva a proto díky za každého, který chce a také dokáže dobrovolně zvednout ruce nad hlavu. Musím konstatovat, že vzpírat nemůže každý. Každý může běhat, plavat, věnovat se kolektivním sportům na různé úrovni, ale existují sporty, pro které je nutný mít vrozený fyzický fond. Ve vzpírání budou mít vždy náskok silní a rychlí jedinci s dobrou kloubní pohyblivostí.

 

Bodovalo ± 30 oddílů s velmi rozdílnou výkonností a členskou základnou. Těžko mezi sebou mohou soupeřit oddíly s pevnou strukturou odpovídající dnes platné legislativě na straně jedné a na straně druhé, rozpadající se oddíly bez pevného funkcionářského základu, kde v tom lepším případě jeden obětavec dělá vše a pokud odejde, oddílu hrozí rozplynutí. Každý z oddílových lídrů, pokud mu záleží na osudu oddílu, kterému věnoval kus svého života, by měl vychovávat svého nástupce, který bude po čase připraven oddíl převzít a udržet kontinuitu. Úspěšný oddíl má vybudovanou širokou základnu v mládeži s funkční věkovou pyramidu. Závodníci jsou přihlašováni k soutěži v mnoha případech předčasně. Třetina nejmladších vzpírá do polodřepu z jednoduchého důvodu, technicky jim to moc nejde. V mnohých oddílech se dnes trénuje pouze 3x týdně. Z oddílů se stávají nejlevnější „kroužky“, kam si chodí děti „zacvičit“. Průměrný věk trenérů se několik let pohybuje kolem 60 let. To dnes není problém, senioři jsou mnohem zachovalejší, dokáži si udržet fyzickou a psychickou kondici mnohem déle, než tomu bylo v minulosti. Především mají chuť do práce, mají odborné a životní zkušenosti, které mohou ve své práci trenéra předávat. Přesto určitý problém muže nastat u trenérů starších 70 let. Ve vztahu ke svým závodníkům, pokud se také věnují výchově nejmladších, jsou ve věku dědečků a výhledově pradědečků.