Šokujícím zjištěním je, že při soutěži si takové množství závodníků neumí spočítat pokusy před svým základem a mezi následnými pokusy. Domníval jsem se, že při dnešní technice i ti starší závodníci plynule vplují do soutěže. Omyl! Umění rozcvičit se, patří k základní dovednosti vzpěrače. Základní pokusy volíme na ověřených hmotnostech z přípravy. S rozcvičením začínáme zhruba 30 minut před nástupem na činku jen několika prostocviky. Následuje několik rozehřívajících nástupů na malé hmotnosti s dvěma až třemi opakováními. Hmotnost činky začínáme zvyšovat 10 – 12 pokusů před uvažovaným základním pokusem. Poslední pokus je 2 – 10 kg pod základem. Zde je rozhodující tělesná váha vzpěrače. Rozdíl bude mezi žákem vážicím 40 kg a mezi závodníkem, který má 150 kg. Mnozí trenéři zapomínají na tyto rozdíly ve volbě druhých a třetích pokusů. Zvýšíme-li čtyřicetikilovému žákovi pokus o 5 kg tj. o 12,5 % jeho tělesné váhy, znamená to u 150 kg závodníka zvýšení o 19 kg!
V přípravě na hlavní soutěž postupujeme následovně. Maximální výkon v trhu, který před soutěží absolvujeme, je plánovaný základní pokus, který provedeme 7 dní před startem. Maximální výkon v nadhozu před soutěží je opět základní pokus v nadhozu 10 dní před startem. Pokud to závodník nevydrží a půjde před soutěží na osobní rekord a dá jej, je velká pravděpodobnost, že výkon na soutěži nezopakuje. Cíl byl totiž dosažen předčasně. Pozitivní stres z rekordu opadl a závodník ztrácí motivaci. Před hlavní soutěží je nutné vyladit hlavně záda a nohy. Deset dní před takovouto soutěží začneme ubírat v tréninkovém zatížení, poslední tři dny vyřazujeme pozvedy, výtahy a dřepy pouze na lehké váze.
Pomáhá změna prostředí při výcvikových táborech. V ideálním případě má každý trenér svoji skupinu, která se postupně výkonnostně začne dělit. První skupina bude ve většině s přípravou na ligové soutěže, druhá skupina je ve výrazné menšině a jejich příprava směřuje k reprezentaci. Společné mají začátky. V přípravě mezi těmito skupinami časem dochází k významným rozdílům. Nutný je dvouvrcholový cyklus (jaro, podzim) v roce. Trenér vybere nejdůležitější soutěž pro tato období. Příprava je pak směrována k těmto vrcholům. Ideál je celkem deset soutěží v roce. Mor přichází po několika absolvovaných soutěží v týdenních cyklech, ve kterých jde závodník naplno, pokud ještě k tomu upravuje váhu směrem dolů, zadělává si na těžký průser (stagnace). Není mnoho knih a odborných článků o vzpírání, studujte podobné sporty, mnohé poznatky platí obecně, i když se nemluví o vzpírání. Vřele doporučuji poslední velkou knihu o vzpírání Ing. Mgr. Rudolfa Lukáče, kterou vydal pod názvem Koučing a taktika počas vzpieračskej súťaže v roce 2019. Na konkrétních případech zde rozebírá taktiku do nejmenších detailů a radí, jak úspěšně provést závodníka soutěží, nejenom. K mnohým pasážím se určitě několikrát vrátíte. Tato kniha by měla být pro trenéry povinnou literaturou. Svaz zakoupil několik desítek kusů pro vnitřní potřebu.
Začátečníkům (M+W) volte takové pokusy v soutěži, které s jistotou zvládnou. Z prvních soutěží musí mít pozitivní zážitky. Nesmíme zapomenout na fakt, že vzpírání je především individuální sport. Pokud mají svěřenci trenéra na soutěži 40 % a více neplatných pokusů je chyba na straně trenéra, který v takovém případě neumí odhadnout potenciál svých svěřenců, dostatečně se jim v tréninkovém procesu nevěnuje a v podstatě není o jejich sportovní formě informován. Odhadem 70 % nováčků je nasazeno do soutěží předčasně. To je pravděpodobně jeden z důvodů jejich vysoké úmrtnosti. Nejenom, že nezvedají technicky, mnozí to neumí ani do polodřepu. Trenéři ze sebe na soutěži sypou povely v neuvěřitelné kadenci, nováčci jim nerozumí, a při své nervozitě je ani nevnímají. Trenér tak předvádí své „odborné vzdělání“ pouze ostatním přítomným. Co nestačil naučit závodníky na tréninku v praxi, chce dohnat na soutěži teorií. Ve chvíli, kdy se závodník plně soustředí na výkon, jsou dnes používány výkřiky „pojď“, případně „naser se“. Umíte si představit, že by tyto povely byly použity například při tenise? Vzpěrač i tenista se musí na výkon soustředit a k tomu musí mít odpovídající podmínky! Pamatuji dobu, kdy při nástupu na činku byl slyšet pouze bzukot much a poslední pokyn trenéra. Toleruji jeden až dva povely při nástupu na činku např. „vytoč lokte“ a „drž záda“ „vstávej“ a „drž“ používané ve chvílích, kdy závodník s činkou již bojuje, a venkovní podpora vzpírá s ním. Také jste si všimli, že se vzpěrač při příchodu k prknu nedívá do hlediště nebo na trenéra, ale na činku? Koncentruje se na výkon. Nerušte ho. Mladého vzpěrače může rozhodit počet trenérských pokynů, zkušení jeho rady a povely nevnímají. Pokud se závodník při pokusu vtělí do trenérových pokynů, ztratí se v nich a skončí to špatně. Soustředí se na pokyny, má však zvednout činku. Rychle a dobře se naučí techniku vzpírání ti nejtalentovanější, ostatním to prostě trvá déle a někteří budou vždy zvedat v lepším případě na trojku. Učte je soustředit se na tréninkový proces. Bezmyšlenkově můžete skládat uhlí, trénovat ne. Odstraňte z tréninku všechny rušící aspekty. Naučte je o vzpírání přemýšlet, udělejte z nich vzpěrače! Je nepřijatelné, aby trenér při tréninku mládeže sám trénoval.
Velké Soutěže nevyhrávají „mamánci“, ale závodníci s vlastním názorem, v mnohých případech „rebelové“, kteří si umí prosadit do tréninkového procesu svůj vlastní styl. Jenom závodník, který pozná, co mu vyhovuje a realizuje to na základě nabytých zkušeností v praxi, se dostává na vyšší úroveň. Uvedu příklad olympijského vítěze, mistra světa a světového rekordmana Hanse Zdražili. V tréninku používal jednoruče v tahu, trhu a pozvedech, kdy my ostatní jsme si mysleli, že tyto disciplíny jsou již překonané. Jemu pomohly. Mnohokrát přišel na trénink se jen pozdravit a oznámit trenérovi, že bude trénovat v jinou hodinu. V určenou se necítil dobře. Rozuměl svému tělu a dokázal se přizpůsobit svým pocitům. Pamatuji, jaký jsme museli svést boj o prosazení dvojfázových tréninků. Nejdříve jsme prosadili do programu druhých fází proti vůli trenérů fotbálek, nohejbal a atletiku, později přidali posilování bez činky a nakonec normální trénink s činkou. Trenéři vyhrožovali přetrénováním, ukázalo se však v nárůstu výkonnosti, že to byla správná cesta. Podobných osobností jsme měli ve vzpírání více. Namátkou Vítězslav Orság, Rudolf Strejček, Petr Pavlásek, Jan Nagy, Pavel Khek, Dušan Poliačik, Jaroslav Rutter a mnozí další. Osobnosti podobného typu najdeme i dnes. Otázkou zůstává, zda dokáží najít své hranice růstu. V objemu tréninku mezi závodníky byly poměrně velké rozdíly. Někomu stačilo 30 – 40 tun týdně, jiní byli schopni dvojnásobku. Nejsme všichni stejní. Určitá variabilita je možná, ne-li nutná. U někoho je maximum zmíněných 40 tun, jiní mají hranici možného posunutou jinam. Chci tím dokumentovat důležitost významu řídit se vlastními pocity a spojit je s odborností odpovědného trenéra. Pokud se výkonnost v určitém bodě zastaví, je nutné analyzovat dosavadní průběh tréninkového procesu a mírně změnit systém přípravy. Pravdou je, že vysokou mezinárodní úroveň je závodník schopen držet maximálně 10 let, ale známe olympijské medailisty i ve věku 40 let. Obecné pravidlo platí, čím dříve se začne s pravidelným tréninkem, tím dříve se skončí. Výjimky samozřejmě existují.
V roce 2018 startovalo v kategorii mladších žáků 112 závodníků, v následujícím roce v kategorii starších žáků pouze 40 závodníků. V roce 2019 v ligové soutěži startovalo v lize mladších žáků ve třech skupinách 22 družstev. V ligové soutěži starších žáků startovalo ve třech skupinách jen osm družstev. V roce 2020 soutěžilo 15 družstev mladších žáků a sedm družstev v M15. Kam se vzpěrači z kategorie mladších žáků ztrácí? Na vině je přirozený úbytek („nebaví mě to, nemám na to“) a předčasná specializace. Trénink mladších žáků dnes není hrou, ale variantou tréninku dospělých ligových vzpěračů. Dalším důležitým faktorem je skutečnost, že mnozí příchozí nemají pro závodní sport a zejména pro vzpírání základní předpoklady. Čtyřboj je vlastně nejtěžší soutěží ve vzpírání, velká část mladších žáků absolvuje shodný trénink se staršími kategoriemi. V roce 2015 vzpíralo 91 mladších žáků ve věku 8 – 13 let. Identická skupina měla v roce 2019 12 – 17 let, zbyla z nich a vzpírala třetina! Trénink mladších žáků má svá specifika, důraz má být kladen na výuku techniky trhu a nadhozu, ale jejich nácvik musí jít přes zvládnutí techniky v provedení ostatních vzpěračských disciplín, které při základní prvotní výuce mají přednost před technikou. Základní kroky vedou od jednoduchého k složitému. Trenér musí stát v začátcích u každého pokusu, který musí komentovat. Výuka techniky má svá pravidla. Pokud jsme zvládli dřep na plných chodidlech s rovnými (kolmými) zády nejdříve bez činky a následně s činkou na lehké váze, můžeme začít s nácvikem trhu a přemístění do polodřepu (jednoduché), zařazujeme trhové dřepy ve vzpažení, trhové pády pod činku, trhové výrazy za hlavou (složité), dřepy vpředu (lokte, záda), až později techniku trhu a nadhozu. Dávkování v nástupu po dvou až třech pokusech v disciplínách, nikdy více! V technice zpočátku jen po jednom, později na lehkých a středních vahách po jednom až dvou. V tomto věku se vzpěrač učí velmi rychle, pokud se to naučí špatně, nikdy se mu nepodaří chyby v pozdější době odstranit, může je pouze mírně eliminovat.
Mnohé sporty jdou jiným směrem. Zakládají přípravky (bez soutěží) pro děti ve věku 5 – 8 let, ke kterým mají nasmlouvané trenéry, kteří jsou placeni z rozpočtu klubu. Příklad z praxe: mám vnuka ve věku 7 let. Jednou týdně docházel trenér juda do školky a seznamoval předškoláky s tímto sportem v praxi. V atletice jedna z bývalých úspěšných lehkoatletických reprezentantek trénuje v Dolní Lutyni několik skupin mladších a nejmladších žáků vždy po jedné hodině odděleně. Hokejisté v Orlové a Bohumíně v rámci školní výuky (tělocviku) vyučují žáky nižšího stupně bruslit. Trenéry platí většinou klub. A nyní to hlavní, takovou příležitost můžeme využít i my. Mezinárodně uznávaný trenér Mgr. Milan Kováč z Trenčína, který přednáší specializaci vzpírání i na našich trenérských kurzech, má zpracovanou metodiku vzpírání nejmladších žáků (přípravka) a k tomu má pro ně i činky z umělé hmoty. Adepti vzpírání se učí techniku ve věku, kdy rychle chápou, jakkoliv obtížný pohyb. Určitě nám bude ochoten poradit a poskytnout metodiku výcviku těch nejmladších. Věřím, že i umělohmotné činky budou k dispozici. Nevtahujme žáčky ve věku 8 – 10 let a mladší do ligových soutěží. Učme je vzpírat, trénujeme s nimi i příbuzné sporty. Uspořádejme jim před rodiči akademii dovednosti na závěr výcvikového půlroku. Někteří určitě ve vzpírání zůstanou. Ve všech třech ukázkách, které jsem zde nastínil, se jedná o tréninkový proces bez odpočinku, disciplína (cvik) končí a okamžitě následuje další. Učební hodina trvá 45 minut.
Součástí tréninku je také vzdělávání nejmladších, ale i ostatních závodníků. Trenér musí znát historii svého klubu, největší úspěchy naší reprezentace a musí je umět srozumitelným způsobem předávat. Přednáším historii našeho a mezinárodního vzpírání na školení trenérů všech tříd. Položil jsem dospělým posluchačům jednoduchou otázku měli jsme v historii našeho vzpírání olympijského vítěze? Kdo, kdy a kde případně zvítězil? Mezi zhruba 25 posluchači po nepříjemně dlouhém váhání se ozval jeden posluchač „Zdražila“. Neznal kdy a kde a neznal ani jeho křesní jméno a výkon! Ostatní a mezi nimi ligový závodníci, byli naší historií nepolíbeni. Vzpírárna má být vyzdobena fotografiemi s popisem nejlepších klubových a reprezentačních závodníků sahající do hluboké minulosti. To je jedna z cest, jak vzbudit mezi závodníky hrdost na příslušnost ke klubu, k našemu sportu a opačně, klub tak ukáže, že je hrdý na svého závodníka a jeho mezinárodní úspěchy.
Každoročně přijde ve dvou vlnách do vzpírání několik desítek žáčků, kteří hledají svůj kroužek pro volný čas. K první vlně dochází na přelomu zimních a jarních měsíců. Druhá vlna v září a říjnu. Mnozí z nováčků nepřežijí letní prázdniny, další Vánoce. Ztráty jsou téměř vždy nahrazeny následnou vlnou. V covidovém roce však k obvyklé rotaci nedošlo. Po Novém roce jsme sčítali pouze ztráty. Pokud se některý z nich v prvních dvou měsících stačil u nás registrovat, po dvou několika měsíčních pauzách se již stěží vrátil. Po uzavření klubu z důvodu pandemie je bohužel tréninkový proces prakticky zcela zrušen. Delší přestávka znamená, že mnoho sportovců, a zejména těch nejmladších, ztratí kontakt se svým družstvem a není snadné je vrátit do tréninku. S tímto faktem se bohužel budeme ještě několik let vyrovnávat.
Pokračování 14. 10. 2023
Karel Prohl
